The first night as a vampire

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

16.08.2011 [21:15], jeanine, Povídky jednorázové, komentováno 15×, zobrazeno 2185×

Závěrečné pokračování povídek One night in Paris a Another night in Seattle. Jak tenhle příběh asi skončí???

Příjemné počteníčko, Vaše Jeanine. ♥

The first night as a vampire

Buch…

Oheň, který pohltil mé tělo, konečně začal ustupovat.

Buch… Buch…

Buch…

Uvědomila jsem si, že to, co poslouchám, je mé srdce. Vynechávalo.

Buch.

A bylo ticho.

Prudce jsem se posadila a ruka mi automaticky vystřelila k prsům, jako bych své srdce chtěla nahmatat.

Hluboce jsem dýchala, ale plíce vzduch přehlížely. Vdechovala jsem jen vůni, která ve mně vzbuzovala klid. Pak jsem ho spatřila. Stál naproti posteli a sledoval mě. Mlčel. Ta vůně patřila jemu.

„Jsem… Mrtvá?“ nešlo mi to přes pusu, ale nevěděla jsem, co se děje. Slíbil, že přežiju.

„Slíbil jsem ti, že tě nenechám zemřít,“ mluvil tiše.

„Co se tedy stalo, mé srdce…“ Pálilo mě v krku a těžko se mi mluvilo, potom mi došlo, že jsem byla těhotná a ruce mi okamžitě klesly k bříšku.

„Kde je moje Renesmé?“ špitla jsem.

„Je s ostatními, neměla bys jí teď být nablízku.“ Bránil mi setkání s mou vlastní dcerou???

„Chci ji vidět!“ rozkřikla jsem se.

„Později, máš určitě žízeň,“ nedal se odbít.

„To počká! Chci ji vidět! Hned!“ křikla jsem a vyskočila z postele. Chytla jsem ho za límec od košile a přibouchla ho na dveře. Pod jeho zády praskly. Děsilo mě to. Děsila jsem sama sebe. Pustila jsem Edwarda a ustoupila jsem o krok. Prohlížela jsem si své ruce, na té levé se na mě leskl zásnubní prsten. Postupně jsem si všechno vybavovala. Kde jsem ale nabrala tolik síly???

„Já… Já… Promiň,“ vykoktala jsem.

„Naučíš se to ovládat, neboj. Pomůžeme ti.“ Pomalu mě objal.

„Co se se mnou stalo?“ Pevně jsem ho k sobě přitiskla. Nejspíš bych se rozplakala, ale nešlo to.

„Jsi teď jednou z nás,“ zašeptal a políbil mě do vlasů.

Odtáhla jsem se od něj, byla jsem nejistá.

„Jsem upír?“ zajíkla jsem se.

„Ano,“ odpověděl.

„Renesmé! Chci ji vidět!“

„Ne! Tedy zatím!“ postavil se mi do cesty, ale já ho odstrčila. Proletěl těmi naprasklými dveřmi a zastavil se až o protější zeď.

„Promiň,“ procedila jsem skrz zuby a běžela jsem dolů po schodech, slyšela jsem odtud tlukoucí srdce.

„Bello, ne! Mohla bys jí zabít!“ slyšela jsem Edwarda, jak za mnou volá. Proboha! Nechtěla jsem ji zabít, jen ji pochovat a přitisknout k sobě!

„Bello, stůj!“ postavil se mi do cesty hromotluk Emmett.

„Uklidni se,“ promluvil na mě Carlisle. Zastavila jsem se. Pohlcoval mě klid, musel to dělat Jasper. Edward mi o jejich schopnostech vyprávěl.

„Chci ji jen pochovat.“ Zoufala jsem si. Viděla jsem, jak Rosalie pracně kryje ten malý uzlíček ve své náruči. To už dorazil i Edward. Vzal mě za ruku.

„Nechte ji,“ podpořila mě Alice. „Nic jí neudělá!“

„Nechci jí ublížit!“ prosila jsem je. Emmett a Carlisle se rozestoupili. Edward mě stále držel. Propletl své prsty mými. Pomalu jsme došli až k Rosalie. Nadechla jsem se. Pálilo to, ale nevnímala jsem to tak, jako radost z toho, že vidím svou dcerku.

„Smím?“ podívala jsem se na Rose.

„Samozřejmě, je to tvá dcera,“ přikývla, ale přesto se ostýchala. Nakonec mi malou Renesmé opatrně podala.

Edward mě odvedl ke křeslu, zbytek rodiny nás obestoupil v kruhu.

„Má tvé oči,“ pošeptal mi Edward.

„A tvé vlasy,“ vrátila jsem mu to.

„Všechny si nás, za ty tři dny, obmotala kolem prstu a to zatím umí jen plakat,“ dodal Edward.

„Tři dny?“ zděsila jsem se.

„Tak dlouho trvá proměna, jsi si jistá, že nemáš žízeň?“ tvářil se udiveně.

„Mám, ale co je důležitější, než ona,“ pokývla jsem k Renesmé a políbila ji na čelíčko. Všichni kolem strnuli.

„Nechci ji sníst!“ uklidnila jsem je.

„Půjdeme na lov, jen pro jistotu. Rosalie ti Renesmé pohlídá, ano?“ obořil se do mě zase Edward.

„Dobře, když mě pak s ní necháte!“ souhlasila jsem, i když se mi od mé maličké nechtělo. Alice mi půjčila nějaké oblečení, v županu jsem na lov vážně jít nechtěla.

Vyšli jsme na terasu. Edward mě držel za ruku. Venku už byla tma, ale mé oči se jí přizpůsobily. Za námi vyšel i Emmett a Jasper.

„Jdou s námi?“ otočila jsem se po nich.

„Jen pro jistotu, sám tě neudržím, kdyby nastal problém,“ vysvětlil.

„Problém? Jako když…“ nechtěla jsem na to ani pomyslet.

„Postarám se o tebe, nikomu neublížíš,“ objal mě a políbil na čelo.

„Fajn,“ polkla jsem na sucho a zhluboka se nadechla.

Lov se nakonec ukázal jako bezproblémový. Kromě dvou jelenů a jednoho vlka nikdo neutrpěl žádnou újmu. Jen moje oblečení. Vlk se se mnou pral. Edward mi taktně půjčil svou košili, tričko, které jsem měla na sobě, už nehalilo skoro nic, ty cáry jsem nesla v ruce. Momentálně byla ta košile jediná čistá věc na mě. Emmett mě pochválil, že to byl napoprvé slušný výkon a že si brzy musíme vyrazit na medvědy. Ta představa se mi moc nelíbila, i když mi nemohli ublížit.

„Před chviličkou usnula,“ hlásila mi Rosalie, když jsem už umytá a převlečená nadšeně přispěchala za svou dcerou.

„Děkuju, Rose.“ Přikývla a nechala mě s Renesmé o samotě. Pohladila jsem ji po vláskách a políbila na čelíčko. Usmála se, ale spala dál.

Opřená o postýlku jsem ji pozorovala, jak lehounce oddechuje, jak ji tluče srdíčko, jak klidně spinká.

Ani jsem si nevšimla, že přišel Edward. Ucítila jsem až jeho paže kolem pasu, jak mě objal. Políbil mě na zátylek, až jsem se celá zachvěla. Pomalu jsem se k němu otočila. Uvěznil mě svými pažemi u postýlky. Nepřevlékl se, byl stále v tílku, které měl pod košilí, kterou mi půjčil v lese. Rukama jsem sevřela jeho svalnaté paže.

„Co děláte celé noci, když nikdy nespíte?“ šeptala jsem, abych nevzbudila malou. Edward se potutelně ušklíbl.

„Věnujeme se jeden druhému.“ Došlo mi, na co naráží. Otočila jsem se k Renesmé, abych se ujistila, že spí a hlavně, abych zakryla rozpaky.

Edward se uchichtl.

„Jsem rád, že jsi mi neutekla,“ pošeptal mi do ucha a objal mě pevně kolem pasu.

„I já jsem ráda. Bude teď spát až do rána, že jo?“ ujišťovala jsem se. Myslím, že jsme oba mysleli na to samé.

„Samozřejmě, je to nejhodnější miminko a navíc musí být z tetiček strašně unavená,“ smál se. Zase jsem se k němu otočila čelem. Jeho oči zářily jako slunce. Odtáhl se a pustil mě. Pak mě vzal za ruku a vedl mě z dětského pokojíčku. Zhasla jsem a opatrně zavřela dveře. Edwardův, vlastně náš, pokoj byl hned vedle. Ale touha byla silnější než my a Edward mě začal líbat sotva jsme došli ke dveřím. Přitiskl mě na ně a nepřestával mě líbat. Stěží jsem nahmatala kliku. Dveře za mnou povolily a my se svalili na huňatý koberec za nimi. Všechno bylo úplně nové. Jako bych to vnímala jednou tolik, Edwardovu vůni, dech, doteky. Z chodby se ozval smích. Tipla bych to na Emmetta. Edward mi pomohl na nohy a zavřel dveře. Chytil mě za poutka džínů a zase si mě přitáhl. Dotlačil mě pozpátku až k posteli. Za chviličku jsme oba leželi nazí, Edward se nepřestával věnovat mému tělu svými rty. Líbal mě snad úplně všude, myslela jsem, že zešílím.

Tu noc jsme se milovali několikrát, z postele nás dostali, až paprsky ranního slunce a pláč z vedlejšího pokoje. Renesmé je vzhůru.

Přesně rok od setkání v Paříži, katedrála Notre dame, po západu slunce…

„Mluvila jsem s tatínkem, je strašně nervózní,“ přiběhla ke mně Renesmé.

„Vážně?“ usmála jsem se na ni a přetáhla si lehký závoj přes obličej. Renesmé si vzala košíček plný růžových lístků a poslušně vyčkávala, až jí dám svolení, že vyrážíme.

„Jsi překrásná, maminko. Tatínkovi se budeš moc líbit,“ uculoval se ten malý andílek v princeznovských šatičkách.

Někdo zaklepal na dveře.

„Dále,“ řekla jsem, aniž bych věděla, kdo za dveřmi je. Byl to Carlisle.

„Nemluvili jsme o tom, ale říkal jsem si, že možná budeš chtít odvést k oltáři,“ usmíval se, připadal mi nervózní. Víc než já.

„Děkuju, Carlisle,“ objala jsem ho, totálně dojatá. Byl pro mě teď otcem, a kdo jiný by mě k Edwardovi měl dovést.

„Opatrně, ať tě moc nepomuchláme, Alice by řádila,“ vtipkoval, ale stejně jsem byla nervní.

„Dědečku, už můžeme?“ hlásila se o slovo Renesmé.

„Jsi připravená, Bello?“ ujišťoval se.

„Myslím, že lepší už to nebude.“ Uhladila jsem si sukni a zavěsila jsem ruku do Carlisleova rámě.

Než jsme vešli do chrámu, Renesmé se na mě pyšně otočila a mrkla na mě. Nemohla jsem se dočkat, až uvidím Edwarda. Pevně jsem svírala kytici a Carlisle mě musel brzdit. Edward stál u oltáře, jen co nás spatřil, úplně se rozzářil, kam se na něj hrabaly všechny ty svíce, zářivé lustry a naleštěné rámy obrazů.

Už jsem nedokázala vnímat nic jiného. Kněz přednášel modlitbu, pronesli jsme své sliby, vyměnili si prstýnky, políbili se. Kněz nás prohlásil za manžele. Lidé tleskali, ale pro mě tu existoval jen on, se svýma zlatýma očima a neodolatelným úsměvem.

Renesmé už to nevydržela a skočila Edwardovi do náruče. Obě nás objal.

Když jsem tady stála naposledy, před rokem a Edward mi do ucha šeptal příběh Quassimoda a Esmeraldy, ani ve snu by mě nenapadlo, že za rok tu budu stát ve svatebních šatech, s dcerou v náručí a s tím samým Edwardem, který mě okouzlil, už když jsme se srazili v restauraci. Dal mi rodinu, ukázal mi, že jsou důležitější věci než práce a hlavně mě naučil milovat. Jedna vášnivá noc v Paříži mi změnila život od základů. On a Renesmé pro mě byli vším.

KONEC

Povídky od Jeanine

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

15) Kate (18.07.2013 21:20)

Skvostně napsané! Užila jsem si to, bylo to skvělý.

14) jeanine (23.09.2011 12:08)

Děkuji moc

13) semiska (26.08.2011 19:27)

Nádherné zakončení. Krása.

12) ODCULTI (23.08.2011 14:19)

nevim co napsat proste uzasny promin oslintala sem si celou postel

11) Marvi (19.08.2011 16:06)

Krásný příběh

10) AMO (18.08.2011 21:43)

Zásady lásky... dvy lidé, jeden osud a pak navždy!!!!
Bylo to krásné... jen toho vlka večeřet nemusela... co když to byl Sam

9) jeanine (18.08.2011 17:35)

eMuska: Tak nějak to mělo být, děkuji.
Eleanor: děkuju mockrát.
janulka: nevím přesně, co jsi tou palicí chtěla říci, ale i tak děkuji
m: děkuju
Nosska: souhlasím a děkuji za komentář
Jalle: opravdu? Děkuji
Fanny: Jsem ráda, že se líbilo. Díky
Alison: děkuju moc, jsem dojatá, že jsi dojatá.