Sekce

Galerie

/gallery/titulniobrazek.jpg

Ahoj holky, tak zde je má 4. kapitola CYD. Odjíždím na dovolenou a notebook si beru sebou, tak se pokusím přídat každý den novou kapitolu. Edward nechápe, proč Belle nemůže číst myšlenky a je z toho frustrovaný. Dále se dozvíme o jedné sázce a padne první facka. Přeji příjemné počtení a snad se Vám moje další kapitola zalíbí natolik, že mi tu necháte i komentář. Vaše pg17

 


 

4. kapitola

pohled Edwarda

 

Byl jsem na rodiče naštvaný, nejenže mě odvezli z našeho domu v Portlandu v Maine, ale ještě mě donutili vrátit se do rodného Forks, kde jsem se narodil a jako výmluvu použili to, že jsem nezvladatelný, ale je to jen kvůli tomu, že potřebují zmizet z dosahu médií, aby nikdo nepoznal, co jsou zač.

Ano vím, že v novinách se psalo, že mě rodiče odvádí z New Yorku, ale tam jsme přebývali pouze jen, když v New Yorku bylo zataženo. Jinak jsme bydleli v Maine, nebylo to pro náš druh ideální, ale já jsem les okolo sebe tolik nepotřeboval, to jen oni.

Jsme totiž upíři, tedy já jen poloviční. Narodil jsem se před více než sto lety jen proto, že se táta nezvládl držet dál, rozdal si to s mámou, když byla ještě člověk a při mém porodu ji proměnil, protože bez ní nedokázal žít a tak jsem tady. Ale ani jednoho nenapadlo, že budu umět výborně hrát na klavír a k tomu ještě umět zpívat a vše, co jsem uměl, bylo ještě umocněné mojí upíří stránkou.

Původně se zdráhali a nechtěli, abych vystupoval na veřejnosti, ale nakonec jsem je ukecal a máma mi sehnala lidského manažera Jeremyho Thompsona, takže se vyhnuli tomu, aby museli být všude se mnou a díky tomu jen málo lidí z mého okolí ví, jak vlastně vypadají, skrývají se i před mými přáteli.

A když se odmítli angažovat v mém úspěchu, odmítl jsem se jim zodpovídat a začal si užívat života a najednou je to špatně. Stejně jenom žárlí, protože oni už požitek z dobrý whiskey a trochy trávy mít nemůžou. Trocha rychlý jízdy a hned vás odlifrujou přes celý státy do zapadákova, kde slunce vysvitne jednou za sto let a ještě mě nutí chodit do školy. Proč? Mám dost svých peněz, na co škola?!

* * *

Tak jsme tady ve Forks a zítra je první školní den.

Už jsem měl vše vybalené, tak jsem rozhodl, že si skočím ještě na lov. Vyběhl jsem zadními dveřmi z domu, bez jediného pohledu na mojí rodinu, která byla shromážděná v obýváku a vášnivě debatovala o zítřejším dnu, všichni byli nadšení.

Táta se těšil na první den v práci jako kdyby doktora nedělal dvě stě let, přitom je to sotva čtrnáct dní, co byl naposledy v práci v Maine. Máma se těšila, jak bude moct využít svůj cit pro design a zvelebí tu spoustu městský budov, rodinných domů a jiných nemovitostí. A moji sourozenci? Sourozenci v množném, protože mám čtyři, se nezvykle těší do školy. Mými sourozenci jsou Alice, Jasper, Rosalie a Emmett a tvoří páry, takže každou noc poslouchám jejich řádění, tedy pokud zrovna necestují po světě, což teď dělali dva roky. Já jsem sám a nevadí mi to, užívám si s holkami, ale rodiče to nevidí rádi, chtěli by, abych se usadil a měl svoji věčnou lásku, jako oni, ale zatím jsem takovou holku nepotkal, žádná nebyla dokonalá.

Během mých myšlenkových pochodů jsem ulovil dvě srnky a vrátil se domů a rovnou si zalezl do své ložnice a pustil si muziku. Muzika byla prozatím mojí dokonalou holkou. Bavilo mě vystupovat na pódiu a poslouchat, jak publikum zpívá se mnou, bylo to vždy neuvěřitelné.

Pustil jsem si svoji oblíbenou písničku Middle od Dj Snakea a Bipolar Sunshine a vzal si svůj sešit a začal vymýšlet nový text, potřeboval jsem nějakou pecku, ale nápady jakoby se někde schovávaly a nechtěly opustit moji hlavu.

Tolik jsem se zaposlouchal do písniček, že jsem si ani neuvědomil, jak čas letí a ve dvanáct jsem se rychle vysprchoval a zalezl do postele. Normálně mi stačí čtyři a půl hodiny spánku, ale po tom stěhování a veškerém tom chaosu jsem byl tak unavený, že jsem si řekl, že neuškodí, když se jednou prospím trochu déle.

Ráno jsem se probudil vcelku odpočatě, přesto však otráveně, že musím do školy. Vstal jsem z postele a zamířil jsem si to rovnou do koupelny, vykonat ranní potřeby včetně sprchy. Ve chvíli, kdy jsem se vracel do ložnice, se mi už na posteli povalovalo oblečení, připravené od Alice. Ona a její mánie pro módu a nakupování. Je jak uragán, když jí dáte do ruky kreditní kartu a v obchodních centrech otevřou obchody.

Ale musím uznat, že se to Alice povedlo. Přesně to, co mám rád, černé kalhoty, černé triko a k tomu černou koženou bundu. Oblékl jsem se a když jsem se patřičně pochválil v zrcadle, sešel jsem dolů do kuchyně a vzal si croissant a džus a poté, co jsem to všechno snědl si vzal batoh a klíče od auta a vydal se do garáže, kde jsem nasedl do svého Volva a vyjel směr škola.

Moji sourozenci už byli dávno pryč a jeli spolu, jelikož tu chyběl pouze Rosalin kabriolet. S Alice se však dnes ještě sejdu na hodině politických věd, kterou podle Alice učí profesor Jefferson. Já však měl první hodinu angličtinu, což jsem věděl zase od mámy, protože ta nás tu všechny zapisovala. Mě a Alice do třetího ročníku a zbytek do čtvrtého.

Když jsem dojel ke škole, chtěl jsem zaparkovat na místo, kam se velice pomalu snažila zaparkovat holka ve starém náklaďáku. Projel jsem jí před nosem a zaparkoval na místě, které si vybrala. Zvláštní bylo, že jsem jí nemohl číst myšlenky, ale třeba v tu chvíli na nic nemyslela. Ach ano, na to jsem zapomněl. Někteří upíři mají dar. Já čtu myšlenky, Alice vidí budoucnost subjektivně, založenou zcela na rozhodnutí dotyčné osoby, jejíž budoucnost chce přečíst a Jasper cítí emoce ostatních a může je i měnit a ovládat.

V okamžiku, kdy jsem vystoupil z auta a následně jej i zamkl, se kolem mě vytvořil kroužek lidí, kteří chtěli autogram. Rozdal jsem tedy pár autogramů a vyrazil do školy. V myšlenkách ostatních jsem našel, kde se nachází učebna 105, kde jsem měl angličtinu. Pomalým tempem jsem šel ke třídě, když se ke mně blížila ona holka z parkoviště, čekal jsem, jestli se mi vyhne, ale byla zahloubaná do nějakých papírů. Věděl jsem, že srážce se nevyhneme, pokud bych nepoužil svojí upíří rychlost, ale to jsem před ostatními studenty, kteří byli na chodbě, nemohl. Takže jsem se jen lehce posunul do strany, abych jí moc neublížil svojí tvrdou kůží.

Narazili jsme tedy do sebe a všechny papíry, které držela v rukách, se teď povalovaly na zemi. Okamžitě si je začala sbírat bez jediného pohledu na mou osobu a přede mnou na zemi ležel její sešit. Byl otevřený a mě zaujalo to, co v něm bylo napsáno. Na jedné stránce, na které se otevřel, byl nějaký její text, ale na druhé byl text mé písničky, ale podle poznámek a přeškrtaných slov ho upravovala. Že by byla textařka a já její inspirace? Asi jí nedošlo, že je to tak trochu plagiátorství. To co jsem viděl mě poměrně namíchlo. Sehnul jsem se pro něj, abych se podíval zblízka a pak se na ní podíval, ale i když viděla, že se jí dívám do osobních věcí, stále na nic nemyslela. Najednou jsem byl ještě více frustrovaný a vybil si to na ní.

Ona si to však nenechala líbit a vrátila mi to i s oslovení hvězdo. Takže věděla, kdo jsem. Chtěl jsem se vyhnout jejímu případnému stěžování si řediteli zdejší školy a nabídl jí autogram. Náhle jsem viděl, jak se jí v očích zablesklo poznáním, kdo že to vlastně jsem a zeptala se na mé jméno. Chtěl jsem už od ní odejít do třídy, protože její uzavřená mysl mě dostávala do kolen. Proto jsem jí znovu nabídl autogram, ale asi jsem to řekl jinak, něž jsem chtěl a ji to rozzuřilo a označila mě nafoukaným pitomcem, to už se ve mně vařila krev, a když se chystala odejít, neudržel jsem se a přitáhl si ji blíže k sobě za její ruku. Na chvíli jsem v jejich očích zahlédl záblesku strachu, ale i ona byla pěkně vytočená, porozhlédla se okolo nás, kde se shromáždila kupa lidí. Věděl jsem to, i když jsem koukal stále na ni, slyšel jsem všechny myšlenky, které čekaly a vymýšlely scénáře, co se tady asi tak stane.

Znova se podívala na mě a v klidu řekla: „Měl bys přestat, abys nepřišel o své fanoušky, jistě chtějí autogram více, nežli já.”

Okamžitě se mi vytrhla a odešla pryč. Zůstal jsem tam vykolejeně stát, jak přikovaný k zemi a ještě notnou chvíli se nepohnul. Když jsem se probral z šoku, porozhlédl jsem se stejně jako ona a na všechny vykřikl, aby si hleděli svého. Pak jsem se rozešel a došel do své třídy. Otevřel jsem dveře a vešel do učebny, kterou se náhle začalo ozývat roztoužené vzdychání všech holek ve třídě. Došel jsem k učiteli a podal mu papíry, které mi musí podepsat. V tu chvíli jsem si v jeho mysli přečetl vše. Nebyl jsem první, kdo byl nový v této škole i ona byla nová. Bella!

To jméno bylo, tak krásné a přitom to byla jen zkratka jejího celého jména. Podíval jsem se na ni ve chvíli, kdy učitel řekl, že tu nejsem jediný poprvé. Koukala na mě a já stále neslyšel nic, to mě na chvíli naštvalo, ale potlačil jsem v sobě vztek a otočil se zpět na profesora. Ten si přečetl mé jméno a došlo mu, kdo jsem, takže si řekl, že není potřeba mě představovat, což mě trochu urazilo, ale nechal jsem to být a šel si sednout na místo, které mi určil, což bylo vedle Belly, která když to zjistila, se tvářila jako by jí Berty řekl, že se jí právě utopil křeček a stejně tak všechny ostatní holky ve třídě. Tyhle holky mě začínají štvát. Došel jsem tedy k ní a sedl si k ní s nabručeným pohledem, protože jsem nevěděl, jestli je moje hlava rozbitá, nebo ta její.

Bellu asi Romeo a Julie nebavili, protože jen, co Berty spustil projektor, si nasadila sluchátka do uší a poslouchala muziku. Musím říct, že vkus neměla špatný poslouchala prakticky to samé, co já. Hodina se již blížila ke konci, když se jí ve sluchátkách spustila moje píseň Let me love you. Nevěřícně jsem se na ni podíval, ale ona ji hned, jak ji uslyšela, přepnula a podívala se na mě. Asi chtěla vědět, jestli jsem slyšel, že ji poslouchám. To mě pobavilo a okamžitě se mi na tváři vytvořil úsměv.

Ji to ale rozrušilo. Sundala si sluchátka a promluvila na mě. Zajímalo ji, proč na ni zírám. Řekl jsem jí, že vím, že mě má ráda a že se jí líbí moje muzika. To ji ještě více rozběsnilo a řekla mi, že mou muziku neposlouchá, že se ji snažila vypnout, protože nechce poslouchat muziku takového egoisty, jako jsem já.

Přitáhl jsem si ji, co nejblíže k sobě, jak jsem mohl, ale ona se dívala pouze na mé rty a vdechovala vůni mého dechu. Chtěl jsem jí dokázat, že není jiná než všechny ostatní a taky mě žere. Chvíli vypadala zasněně, ale pak najednou jakoby se vzbudila ze snění a prudce mě od sebe odstrčila. Samozřejmě jsem jí musel pomoct, takže jsem se odstrčil, jenže jsem přistál až v uličce a to už jsem slyšel a viděl díky myšlenkám pana Bertyho a i některý spolužákům, že jsme byli načapáni, jak se spolu bavíme.

Berty na to upozornil a Bella nelenila a hned to hodila na mě. To jsem si nehodlal nechat líbit, i když jsem věděl, že mně by to Berty odpustil, ale nehodlal jsem nechat Bellu vyhrát, a tak jsme se tam začali dohadovat, když nás utnul Berty s tím, že když se máme tak rádi, budeme společně dělat referát na Shakespeara a tím ukončil hodinu.

Bella vypadala, že je z té noviny mimo, tak jsem se jí rovnou zeptal, kde to chce dělat. Když však odpověděla, že neví, vyřešil jsem to a řekl jí, že referát uděláme u mě doma a ve čtvrtek jí ještě řeknu podrobnosti, pak jsem se zvedl a bez rozloučení odešel.

Měl jsem ještě dvě hodiny, než jsem měl hodinu politických věd s Alice, která se mi pošklebovala, protože vše slyšela a říkala mi, jak jsem hotový z lidské holky, což nebyla pravda. Jen mě neskutečně vytáčela ta její tichá mysl.

Po hodně politických věd jsem jel domů, protože jsme dnes měli všichni jen čtyři hodiny, protože byl první den, tak nás učitelé nechtěli moc mučit.

Zaparkoval jsem v garáži a šel do kuchyně, jelikož jsem už byl hladový. Udělal jsem si sendvič a šel si ho sníst do jídelny, když v tom si mě všiml Emmett a zamířil ke mně.

„Tak jsem slyšel, že si tě Bella Swanová pěkně vychutnala,” řekl pěkně opovržlivě a já hned zareagoval.

„Prosím tě, co blbneš. Je stejná jako všechny a je do mě blázen, vždyť poslouchá i mojí muziku,” řekl jsem naprosto suverénně.

„Ne, není, ona ti to nežere, brácha. Vsadím se s tebou o co chceš, že ji nedostaneš do postele ani za měsíc,” řekl se záměrem mě donutit k sázce, které tak miloval.

„Bude mi stačit týden,” řekl jsem naprosto nevzrušeně.

„Tak platí a když ji nedostaneš, koupíš mi pálku, s kterou se odpalovalo v zápase Boston Red sox, proti New York Yankees. A když vyhraješ ty, dám ti svůj jeep,” řekl jakoby nic, ale jednalo se o hodně. Hned po Rose, byl jeep jeho druhou oblíbenou věcí.

„Platí,” souhlasil jsem a na důkaz jsme si potřásli rukou, když v tom do místnosti vešli ostatní.

Když nás zahlédli jak si potřásáme rukama, vše si spojili a Alice okamžitě spustila: „Už zase se sázíte? Nepamatujete, jak to dopadlo minule, když to ta holka zjistila? Dostal si facku, Edwarde a můžeš být rád, že jsi napůl upír, protože ta rána, co ti dala, byla tedy pořádná bomba.”

„V klidu, Alice. Nic se nedozví a navíc bude nadšená z mojí pozornosti,” řekl jsem jí naprosto sebevědomě, protože jsem byl přesvědčený, že bude nadšená, a že ji dostanu.

„Bella měla pravdu, Edwarde. Jsi pitomec. Bella je moc hodná a nezaslouží si, aby ses k ní takhle zachoval. Je to holka, doufá, že najde pravou lásku a prince na bílém koni a až zjistí, jak ses k ní zachoval, ublíží jí to,” poslední slovo na mě už křičela a pak se otočila a běžela pryč. Jasper jen zakroutil hlavou a pak běžel za ní. Najednou Rose přišla k Emmovi a dala mu facku, což ho překvapilo a mě taky.

Pak se Rose otočila ke mě a řekla: „Alice má pravdu.”

Tohle jsem od Rose nečekal, pak se také otočila a utekla. To, že Rose souhlasila s Alice bylo neobvyklé, většinou se držela zpátky a nevměšovala se do našich hádek. Možná to přeci jen nebyl dobrý nápad, ale teď už jsem nemohl couvnout, Emmett by se v tom vyžíval a dělal si ze mě srandu, že jsem měkota a to moje mužská hrdost nehodlala dopustit.

Ten čtvrteční referát se mi hodil, mohl jsem se do toho pustit dost brzy a Bella bude moje!!!

 

3. kapitola <-> 5. kapitola

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  BabčaS (08.08.2017 20:57)

prettygirl17

2)  prettygirl17 (08.08.2017 00:18)

Ahoj, proč si zaslouzim pochvalu za statecnost? :-D Ted jsme dostala, nemam ani tucha, ale prvni kapitoly jsem psala uz asi pred ctyrmi lety a je mozne, ze ted jiz pisi jinak. Dekuji, pokusim se jeste nejake pridat.. :-) pg17

1)  rettiska (07.08.2017 22:47)

Nazdar,zasloužíš pochvalu za statečnost.
Čím to,že pohled Edwarda je zajímavejší.
Je prostě okouzlující.Těším se na další kapitoly.Zdravím Rettiska

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek