Sekce

Galerie

/gallery/perex kapitoly.jpg

Přináším další kapitolu a omlouvám se, že jsem ji nepublikovala dříve, nějak se nemůžu ke psaní dokopat. CYD jsem zatím odložila, protože jsem ztratila inspiraci, ale určitě mám v plánu ji dopsat. Kapitola je o škole, poznávání se, intuici a výletu. Budu ráda, pokud zanecháte komentář a budu se snažit další kapitolu přidat rychleji. Vaše pg17.. :)

_______________________________________________________________________________________________________________

4. kapitola

Pohled Belly

Druhý den ráno jsem se probudila překvapivě klidná a uvolněná. Nevěděla jsem, jestli to bylo proto, že jsem se těšila na Edwarda, a nebo jsem byla ráda, že tu byla osoba, která věděla, co se mi stalo a přesto okolo mě nechodila po špičkách, neštítila se mě.

Udělali jsme s Matthewem ranní povinnosti a šli se nasnídat. Když už jsme byli skoro hotoví, objevili se ve dveřích Cullenovi, včetně Esmé a Carlisle.

Jen co Charlie zahlédnul Carlisle, zvedl se a společně odjeli do nemocnice. Esmé přišla blíž k mamce a zeptala se jí, zda by dnes mohla zůstat s ní, že nemá žádnou práci a nechce se doma nudit. Pravý důvod jsme věděli všichni. Esmé mamce záviděla to, že má několik dětí a chtěla od mamky vědět, jaké pocity cítila, když nás poprvé zahlédla.

Edward ke mně přistoupil a spustil: „Ahoj Belli, s Matthewem pojedete se mnou Volvem a holky pojedou s kluky Jeepem.”

„Ale já myslela, že s holkami pojedeme mým Sciroccem,” odporovala jsem jeho domněnkám a on mi vysvětlil, že by bylo zbytečné, brát tři auta, když se vejdeme do dvou. Chtěla jsem mu znovu odporovat, že mohli přijet jedním autem, ale hned mě napadlo, že chce být se mnou sám a pokusit se začít navazovat náš kamarádský vztah. Nakonec jsem souhlasila s myšlenkami, že jednou to zvládnu a pak se uvidí, jak se bude chovat ke mně a hlavně k Matthewovi.

Dala bych za Matthewa svůj život a pokud uvidím, že by pro něj Cullenovi mohli představovat nebezpečí, klidně s ním uteču od rodiny jen abych ho ochránila, alespoň tohle dlužím Adele. Ochranu jejího prvorozeného a rovněž jediného syna. Věděla jsem, že Adele by pro mě udělala totéž.

Po chvíli jsme nasedli do auta a všichni společně odjeli ke škole. Cestou jsme si povídali o obyčejných věcech jako, jakou barvu mám ráda, jakou má rád Edward, co ráda dělám ve volném čase a podobně. Matthew nám vyprávěl, jak se těší na svoje nové kamarády a co by chtěl dneska dělat. Cesta tak utekla velmi rychle a my po několika minutách jízdy zaparkovali u školky. Společně jsme odvedli Matthewa do třídy a on se se všemi rozloučil objetím až na Emmetta, který si s ním bouchl pěstí a pak už jsme jen sledovali jeho mizející zádíčka v místnosti, kde pobíhali děti a čekali na pokyny vychovatelky.

My jsme se všichni sebrali a odešli vedle do školy.

 

Pohled Alice

Poté, co jsme Matthewa odvedli do školky a sami odešli do školy, jsme se rozešli do tříd, tak jsem zjistila, že budu mít hodinu s Jasperem. Byla jsem nadšená, ale pak jsem si uvědomila, že Jasper cítí emoce a snažila se uklidnit.

Došli jsme do třídy a posadili se do lavice. Nejdřív jsem si myslela, že to bude nuda, ale když mi pod rukou přistál přeložený papírek, věděla jsem, že taková nuda tu nebude.

Podívala jsem se na Jaspera, který se koukal na učitele a jemně mu cukal koutek.

Jsem rád, že máme tuhle hodinu spolu, aspoň si můžeme povídat...

Neváhala jsem ani vteřinu a odpověděla.

Myslíš spíš psát, ne?!

Podala jsem mu přeložený papírek a koukala na jeho reakci. Rozevřel papír a začal číst, přičemž se mu udělaly na čele jemné vrásky, pro lidské oko neviditelné, jak se soustředil na čtení tak kraťounké věty. Vzápětí se široce usmál a podíval se na mě. Pak sklopil pohled zpět do papírku, vzal tužku a rychle začal psát. Občas se mrkl na učitele, jestli nás nepozoruje a psal dál. Poté mi znovu poslal onen papírek a já si přečetla, co tam napsal.

Ano, tak. Jsi velice bystrá Alice a jsem rád, že jsme se opět nastěhovali do Forks a my se tak setkali. S tebou si připadám, jako bych znovu ožil... :)

Usmála jsem se, podívala se na učitele, zda nás nepřistihl, jak nedáváme pozor a opět začala psát.

Já jsem taky velice ráda, že jsme se potkali. I kvůli ostatním, všichni vypadají velice spokojeně. Mamka je velice ráda, že má přítelkyni, s kterou může řešit i tajemství. Táta má konečně zas přítele svého druhu a navíc ještě doktora. Rose se vždycky líbili svalovci a Bella konečně zas trochu mluví. Myslí si, že ji nemám ráda, ale to není pravda, jen mě mrzí to, čím si prošla a zároveň to beru jako svoji vinu. Nebyla jsem tu pro ni, když mě nejvíc potřebovala. Snad jí to budu moct nějak vynahradit. Počkej zase?! Vy už jste tu žili?

Celou dobu, co jsem psala, jsem stále pozorovala učitele a soustředila se na to, co chci a můžu Jasperovi říct, ale připadala jsem si, že mu můžu říct vše. Podala jsem mu papírek a netrpělivě čekala na další řádky. Chvilku psal, pak papír zase přehnul a podal mi jej.

Ano, žili jsme tu asi před šedesáti lety a rodiče usoudili, že už se můžeme vrátit, je to naše nejoblíbenější bydliště ve státech... :) Máš pravdu, všichni vypadají spokojeně. Táta navíc miluje kuriozity, takže bez urážky, ale vaší rodinou je fascinovaný. Ani mi nepovídej. Emmett včera básnil celý večer o Rose. O tom, jak má krásné vlasy, jak má krásné tělo a že se asi zamiloval, bylo to k nevydržení a Edward to samé. Bella je tak nádherná, ale mrzí mě, že je tak smutná a to, jak se stará o Matthewa, viděli jste to kluci? A tak pořád dokola. Počkej, co se stalo Belle? Jestli se můžu zeptat...

Po přečtení jeho posledního vzkazu jsem se usmála, podívala se na učitele a naklonila se k němu tak, abych mu dosáhla na uchu.

„Dokážeš udržet tajemství?” Jemně jsem mu zašeptala do ucha a přitom se lehce rty dotkla jeho lalůčku. V tu chvíli se napjal a zavřel oči. Měla jsem chuť ho začít líbat na krku a dotýkat se jej všude, kam bych dosáhla, ale jen jsem se odtáhla zpátky na své místo. Po chvíli se vzpamatoval a přikývl. Vzala jsem si další papír a začala psát ten strašlivý příběh, který zničil naši rodinu.. Ale zjednodušenou verzi.

Uhmm, Bella měla přítele, Thomase. Byl to tátův kamarád a byl jako my. Bella ho milovala a nejdřív bylo všechno v pořádku, ale po čase se odcizili a nakonec i rozešli. Nejdřív jsme si všichni mysleli, že je všechno v pořádku a že jsou oba na tom dobře a stále se mají rádi a jsou to přátelé, ale ukázalo se, že jeden z nich rozchod nepřekonal. Thomas jí hodně ublížil. Snažili jsme se tomu zabránit, ale stejně bylo pozdě. Od té doby se Bella bojí, pustí si k sobě jen Matthewa. Když se jí dotknu já, nebo Rose jen uhne, ale z dotyku vašeho druhu má hrůzu. Bojí se a i díky tomu už s tátou skoro nekomunikuje, poslechne si, co jí chce říct, ale téměř nikdy neodpoví, prostě se před námi uzavřela, nejdřív jsem jí dávala dost najevo, že mě mrzí, že mně Matthew nemá rád a nechce u mě být a vyčítala jsem jí, že mi ho krade, ale byla jsem hloupá a sobecká. Nedocházelo mi, že jeho přítomnost jí pomáhá. Po tom, co se Bella narodila, už mi nikdo nevěnoval tolik pozornosti a já si to vylila na ní a teď už jsme jen dva cizinci, co se míjí... Nemysli na to..

Jen co jsem Jasperovi podala ten papír, litovala jsem toho, že jsem to všechno napsala, protože jestli Bella zjistí, že jsem mu to řekla, tak už se mnou nikdy nepromluví. I když si myslí, že to nevím, vím, že se stydí o tom mluvit, stydí se za své tělo a přijde si jako monstrum, pošpiněná, ale měla jsem pocit, že pokud konečně někdo neprolomí tu tichou bariéru a všechno nevyjde na povrch, nikdy to nebude moct uzavřít, pořád ji to bude bolet jen ta myšlenka, vzpomínka na ty dny. Nikdy už nebude nikomu věřit a naše rodina bude stále padat do hlubin pekla, nikdy už se znovu nezamiluje a neuvědomí si, že to co se jí stalo, byl jen úchylný pokus osudu ji zbavit veškeré naděje v lidi a upíry. Musí o tom začít mluvit, jinak to nikdy nezmizí. Nesmí to v sobě držet. Musí si uvědomit, že Thomas byl sadista, který by ji jednoho dne zabil, pokud by se nerozešli, že už nikdy nedovolíme, aby jí někdo takhle ublížil. Že teď už bude jen a jen šťastná, protože i za cenu toho, že s námi nebude chtít mít nic společného, jí pomůžeme, aby byla stejná jako před čtyřmi lety a měla jsem pocit, že právě Cullenovi jsou těmi pravými anděli zachránci a hlavně jeden z nich. Tyhle poslední myšlenky jsem ale vzápětí poslala do hlubin mé mysli, protože mě kdykoli mohl slyšet Edward.

Podívala jsem se na Jaspera a věděla, že jsem to podělala a neměla nic psát, protože se na mě díval vyděšeným pohledem a zároveň se z vedlejší učebny ozývalo i když tiché, tak ale i pro mé uši zřetelné vrčení, které jistojistě patřilo Edwardovi. Hned jsem Edwardovi v myšlenkách poslala, aby před Bellou mlčel. V tom mě ale vyrušil papírek, který se objevil přede mnou. Otevřela jsem jej a četla

Edward včera objímal Bellu. Když běžel za Bellou, našel ji zhroucenou v leze, plakala a dusila se. Pomohl jí se uklidnit. Tak nám to alespoň řekl...

Teď jsem zas já koukala nevěřícně na Jaspera a nevěřila tomu, co napsal. Naše Bella, ta která se na naší rodinu ani nepodívá, natož aby se dotkla někoho z nás, se nechala objímat úplně cizím upírem. Vzápětí jsem si vzpomněla na svůj "pocit" ohledně Cullenových a došlo mi, že to možná je pravda, že právě tohle možná potřebuje, někoho kdo jí bude oporou, vyslechne ji a utěší. Začala jsem se usmívat a děkovat bohu, že nám do cesty poslal Cullenovi.

Rozhodla jsem se, že budu potají Belle pomáhat, aby byla zase šťastná a spokojená. Teď jsem ještě nevěděla jak, ale já na něco přijdu.

 

Pohled Belly

První hodinu jsem měla sama matematiku, ale druhou hodinu jsem měla s Edwardem biologii. Připadal mi nějaký divný, koukal pořád před sebe a byl celý napjatý. Nevím proč, ale chtěla jsem ho uklidnit, utěšit a zjistit, co se stalo.

Nevěděla jsem, co mám udělat, tak jsem se dlaní lehce dotkla jeho ramene. Ucukl a v tu chvíli mi přišlo, že mě někdo bodl do srdce. Brala jsem to jako čisté odmítnutí a rázem si vzpomněla na Thomase, začala jsem hlasitěji dýchat a v očích mě pálily slzy.

Pak jsem na svých zádech ucítila dotyk. Byla to jeho ruka, dělal mi na zádech uklidňující kroužky a můj dech se pomalu, ale jistě blížil k normálu. Nechápala jsem to. Zase. Zase mě jeho přítomnost a jeho dotyk úplně uklidnili.

Otočila jsem k němu hlavu a ústy naznačila "děkuji", on se jen usmál a spustil svou ruku dolů. Náhle jsem si připadala sama, osamělá, i když seděl vedle mě.

Koukala jsem na něj a on najednou vypadal, že nad něčím přemýšlí. Vzápětí si vzal svůj sešit a začal si do něj psát, poté jej přistrčil blíž ke mně a já začala číst.

Promiň za to předtím. Byl jsem zamyšlený a když ses mě dotkla, tak jsem se lekl. Já vím, je to zvláštní, že jsem se zrovna já lekl, ale když se zamyslím a nebo čtu myšlenky, tak jsem jak v jiném světě. Nechtěl jsem tě odstrčit, promiň..

Podívala jsem se na něj a usmála. On se taky usmál a přišlo mi, že se mu značně ulevilo. Sklonila jsem hlavu k sešitu a také začala psát vzkaz.

To je v pořádku, jen jsem se lekla, jak si rychle ucukl... Nad čím jsi tak silně přemýšlel, smím-li se zeptat? Nebo, co jsi si přečetl?

Přistrčila jsem sešit blíž k němu a sledovala, jak se mu při čtení vzkazu zvedl koutek v jeho krásném pokřiveném úsměvu. Opět začal psát a vzápětí už jsem zas měla sešit přistrčený k sobě.

Ale, myšlenky některých kluků ohledně tebe, Rose a Alice mě trochu štvou. Před sto lety by za takové myšlenky skončili v pekle.. :) A ani by si nedovolili o něčem takovém přemýšlet..

Usmála jsem se a došlo mi, že Edward žárlí na kluky v naší škole, neváhala jsem ani chvíli a odpověděla.

Ty žárlíš!?

Opět jsem sledovala, jak se mu koutek vytáhl vzhůru při čtení těch dvou slov a po chvíli přede mnou přistál jeho sešit a tam napsané jen jedno slovo.

Ano...

Podívala jsem se na něj a on rty naznačil "moc". Rozpačitě jsem se na něj usmála a zbytek hodiny už poslouchala výklad učitele.

Během obědové přestávky jsme se všichni sešli před jídelnou a dohodli se, že vezmeme pouze tři tácy jídla. Kluci byli samozřejmě nadšení, že nebudou muset nic jíst a my jsme to chápaly.

S Alice a Rose jsme si zatím sedly ke stolu a čekaly, než kluci přinesou jídlo. Když kluci přišli daly jsme se do jídla a povídali si o tom, kde jsme žili, co rádi děláme, když máme volné dny a také, jak probíhá naše žití v jednom městě, co každá děláme a jestli pořád jen studujeme.

Vypadalo to, že je to opravdu zajímá, ale asi jen chtěli vyzvědět, co mají holky rády, aby je tím mohli eventuálně překvapit.

Během oběda jsme se s Alice dohodli, že já a Edward vyzvedneme Matthewa, protože ostatní dneska končí dřív. Ale měla jsme pocit, že mi Alice něco tají, když jsem se dívala na Edwarda vypadal klidně, takže jsem doufala, že kdyby se jednalo o něco vážného, přečetl by si to v její hlavě a řekl nám to, ale mlčel. Za chvíli jsme se měli vrátit na hodinu, když se nás kluci začali vyptávat, co budeme dělat dnes odpoledne.

Holky hned klukům oznamovaly, že žádné plány nemají a mě nevynechaly: „Bell, dneska je úterý, to vždycky tančíš,” Alice to řekla, jako by se nechumelilo, ale já si připadala trapně, protože se hned na mě začaly upírat pohledy všech přítomných u stolu.

„Belli, ty tančíš? A jaký styl tance?” ptal se okamžitě Edward, Jaspera s Emmettem to podle mě moc nezajímalo, ale i oni čekali, co řeknu.

„Od všeho něco, ale převážně prvky moderního baletu,” odpověděla jsem trochu stydlivě a upírala svůj pohled na ruce, které jsem měla položené na stole.

„A mohl bych se někdy přijít podívat?” tato otázka mě od Edwarda zaskočila, ale dalo se čekat, že se jednou bude chtít dívat, to přece v kamarádském vztahu hraje prim, zajímat se o koníčky a záliby toho druhého.

„No, Víš Edwarda, to není moc dobrý nápad, jsem vždy nervózní a ani nejsem moc dobrá, musela bych se pak stydět..”

„Bello, nelži. Jsi skvělá a navíc tančíš už od dětství,” tentokrát mě podtrhla Rose.

„No, ještě uvidíme,” už jsem se o tom nechtěla bavit a udělala bych cokoli, abych tuto konverzaci ukončila.

Vzápětí mi zapípal telefon. Vytáhla jsem ho z tašky a odemkla. Měla jsem zprávu od Alice. Cože? Podívala jsem se na ni, ale ona si povídala s Rose, otevřela jsem tedy tu zprávu a četla.

Najdeme spolu vše zakrývající úbor na cvičení a on se bude moci dívat, neodháněj ho... !! ;-)

Podívala jsem se na ni a ona na mě lehce mrkla a usmála se. Úsměv jsem jí opětovala a uložila si telefon zpátky do tašky. Alice má evidentně něco za lubem a já budu muset přijít na to co.

Po obědové přestávce už hodiny odsýpali a po poslední hodině jsme se s Edwardem sešli u školky. Vyzvedli jsme Matthewa, který byl rád, že nás vidí, ale mrzelo ho, že nepřišli i ostatní, vysvětlili jsme mu, že dnes končili dřív a že už jsou doma.

Všichni jsme nasedli do auta a vyjeli směr domov. Cestou ze mě Edward tahal, jakou písničku mám k tančení nejraději, kolik a jestli mám nějaké medaile, nebo ocenění, proč jsem přestala, a tak dál. Po chvíli jsme však už parkovali před domem, což ho na chvíli umlčelo. Edward mi jako gentleman otevřel dveře a pak jsme společnými silami odpoutali Matthewa ze sedačky. Poté jsem ho chytla za ručku a šli jsme dovnitř, když jsem se podívala na Edwarda, viděla jsem, že ho Matthew také vzal za ruku, což mě podivně zahřálo u srdce a musela jsem se usmát. Podívala jsem se na Edwarda a ten se také usmíval, pochopila jsem, že nic takového ještě nezažil a bylo na něm vidět, že se mu to líbí a zároveň bylo vidět, že se trochu bojí. Byl rozkošný a já si připadala čím dál víc okouzlenější jeho charakterem.

Došli jsme do předsíně, kde jsme se zuli a svlékli z bund. Když jsme došli do obýváku, bylo vidět, že všichni o něčem zuřivě debatují.

„Co se děje?” mou otázkou nebyl nikdo zaskočen a odpověď jsem vzápětí dostala od Charlieho.

„Áale, přemýšleli jsme, že bychom jeli o víkend na lov,” řekl a začal se s Carlislem bavit o tom, kam přesně by mohli jet.

„Klidně jeďte, my to tu s Matthewem zvládneme, viď?” Matthew začal přikyvovat, když nás vyrušil Carlisle.

„Bello, chceme jet všichni, přece bysme vás tu nenechali,” řekl tónem, který nepřipouštěl námitky.

„Aha... tak kam chcete jet?” zeptala jsem se bez špetky zájmu, otrávená tím, že budu muset strávit s několika upíry víkend někde v lese, bez možnosti útěku do civilizace.

„Ke Golden Ears Parku je to asi 6 hodin autem, ale naší rychlostí tam budeme dřív, navíc je to asi hodinu od Vancouveru, takže kdyby jste chtěly jet na nákupy děvčata, klidně můžete,” odpověď přišla od Carlisle a bylo vidět, že myslel na vše, ale nákupy se určitě netýkaly mě, ale pouze ostatních "děvčat" v domě. Přesto mě napadlo, že pokud plánují spát pod širákem, použiji to jako výmluvu, proč nejet.

„A co ubytování? Kde tam budeme spát?” vzápětí jsem zjistila, že Carlisle opravdu myslel na vše.

„Máme tam v lesích chatu, kousek za hranicí parku máme pozemek,” Carlisle se na mě široce usmál a zřejmě čekal, jestli položím ještě nějakou otázku, kterou bych se chtěla vyhnout "výletu".

Pouze jsem si povzdechla a řekla: „Fajn a kdy tedy odjíždíme?”

Opět přišla blesková odpověď a já si pomalu začínala myslet, že se tady na mě někdo domluvil.

„Odjedeme hned jak ve škole v pátek skončíte. S Carlislem jsme si v pátek vzali volno, takže s Esmé a Reneé vše zařídíme, než přijdete. Ve čtvrtek si zabalíte a nic nám nebrání” oznámil nám všem Charlie s úsměvem na rtech a tím mi mé domněnky potvrdil, protože taková souhra rodičů přece nemůže být normální!?

Možná jsme si to jen namlouvala, protože jsem nikam jet nechtěla, nebo se opravdu chtějí spřátelit a já bych jim to jen kazila, ale nechápala jsem, že Charlie nevidí, jak moc by pro nás mohlo být nebezpečné trávit čas upíry a ještě jet na společný lov. Věděla jsem, že mu Thomas chybí a za Carlislea byl rád, ale přesto by měl více myslet na rodinu a na naše lidství.

Stačila kapka krve a mohlo se to vše nenávratně podělat a na lovech bývá krve hodně. Naše krev nebyla pro upíry tak lákavá, voňavá a chutná, přesto jsem doufala, že poteče jen zvířecí...

3. kapitola <-> 5. kapitola

 


Příští kapitola bude o Belliném tanci a Edwardově uchvácenosti jejím talentem a nejspíš se i přesuneme na výlet. Toť vše a mnohem více v další kapitole. Těším se na vaše komentáře. Vaše pg 17.. :)

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

prettygirl17

4)  prettygirl17 (12.11.2017 22:31)

Ahoj holky, dekuji za komentare a pokusim se, co nejdrive pridat dalsi kapitolu.. :-)

3)  Vera (12.11.2017 15:05)

Super kapitola. :)

2)  Dommy1 (12.11.2017 06:34)

Rýchlo ďalšiu

1)  Rusalka (12.11.2017 06:04)

Zajimava kapitola na kterou jsem si musela delsi dobu pockat. Jsem zvedava, jestli se bella zcela otevre a prozradi edwardovi vsechno o sve minulosti.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek