Sekce

Galerie

/gallery/Dětská láska je nejsilnějš.jpg

Dnes to bude hodně o Danim.

11. kapitola - Vlkodlak

Jako každý den jsem seděla na obědě s partou. Ale dnes mi bylo víc než jindy smutno. Podívala jsem se ke stolu mojí rodiny. Všichni se dívaly jinam, nekoukali na sebe ani spolu nemluvily, jako když jsem byla s nimi já. Potkala jsem se s pohledem Edwarda. Už tak dlouho jsem se mu nedívala do očí. Chyběli mi ty jeho zlatohnědé oči plné radosti a oddanosti, ale místo toho tam byl smutek a bolest. Bolelo mě ho takhle vidět, nenáviděla jsem, když byl smutný a teď to bylo horší, mohla jsem za to jenom já. Musela jsem odvrátit pohled, jinak bych brečela. Dani si toho všimnul a podíval se na Edwarda a poté se díval dlouze na mě. Nic neříkal, jen nás zkoumal pohledem.
Neměla jsem sílu. Bez Edwarda jsem to nebyla já. Nepoznávala jsem se, ano s partou to bylo fajn a byla jsem normální, ale já o to nestála. Chtěla, jsem svou upíří rodinu, můj život. Chtěla jsem být zase sama sebou, s Edwardem. Chyběl mi můj starostlivý Edward. Edward, který je jenom můj a nikoho jiného.
Rychle jsem zakroutila hlavou abych na to přestala myslet jelikož jsem cítila slzy které se draly ven.
Zvedla jsem se a vyhodila zbytek jídla. Vydala jsem se na další hodinu. Sedla jsem si do lavice. Obličej jsem si schovala do dlaní a pokoušela se zadržet slzy. Alice měla pravdu, ničí nás se spolu nebavit. Je to vidět jak na mě, tak i na něm, a na celé rodině. Hergot, vždyť jsem pomalu osm let byla s ním, bez přestání jenom s ním. Usínala jsem u něj v náruči a on mi broukal nebo četl. I když jsem se mu pak začala vzdalovat, pořád jsme byli spolu a věřili si a teď spolu nedokážeme komunikovat bez toho, aniž by jsem se pohádali. Nedokážu se mu dívat do očí, která mam tak ráda a vždy jsem se mu do nich dokázala dívat celé hodiny a nevěděla jsem o světě. Teď, když se do nich podívám, vnímám jen bolest. Moje slzy přetekly, byl tak blízko a zároveň daleko.
„Bello, co je ti?“ bohužel to nebyl ten, koho jsem chtěla.
„To nic není, Dani,“ rychle jsem si utřela slzy. Ale on nepřestával.
„Proč jsi brečela?“ dívala jsem se na Daniho. Co mu mám říct, můj milovaný upíří bratr se mnou nemluví a mě to bolí?
„Víš já se vyhýbám osobě, která pro mě hodně znamená,“ zašeptala jsem. Než jsem se nadála, přiblížil se ke mně a políbil mě. Byl to můj první polibek v životě, ale nebylo to, co jsem chtěla. Nebyla tam láska ani pořádný cit. Odstrčila jsem ho od sebe a jen se na něj dívala. Chtěla jsem mu něco říct, když v tom do třídy vešel Edward a ostatní. Rychle jsem se otočila a dělala jakoby nic. Do háje, doufám že na to nebude myslet, jinak si to Edward přečte. A to jsem nechtěla, přišlo mi to jako zrada, i když jsem nevěděla proč. Když jsem nad tím polibkem tak přemýšlela, nebyl v tom žádný cit. To i když jsem jako malá dala Edwardovi pusu, bylo v tom víc citu, než tohle. Tomu jsem se pousmála, to byl ještě můj Edward. Podívala jsem se na něj. Seděl moc napřímeně, ruce měl v pěst a oči zavřené. Bylo to jasný, on na to myslí.
Povzdechla jsem si a začala konečně vnímat hodinu. Když zazvonilo, rychle jsme se vypařila pryč a vyhýbala se Danimu.
Když jsem konečně přijela domů, zavřela jsem se v pokoji. Nechápala jsem, proč to udělal. Ale nejvíc mě mrzelo, že o tom musel Edward celou hodinu poslouchat v jeho myšlenkách. Nenáviděla jsem se.
Když jsem večer usnula, zdálo se mi jako vždy o Edwardovi. Ale zdálo se mi zdálo, že odchází, volala jsem na něj, ať zůstane, sť mě nenechává samotnou, ale on i tak odešel.
Probudila jsem se s křikem. Nekoukala jsem se kolem sebe, jelikož jsem přes slzy neviděla. Zrychleně jsem dýchala a měla strach. Strach, že mě opustí. Přitiskla jsem si k sobě Edu.
„Ne, nesmí mě opustit, slíbil to,“ opakovala jsem si pořád šeptem. Po nějaké době jsem opět usnula.
Jelikož jsem moc nestíhala, ostatní mi ujeli a já musela jet s Edwardem. Po dlouhé době jsem seděla v jeho autě a byla s ním sama. Měla jsem ho na dosah ruky, ale zdálo se mi, jako by byl na druhé straně zeměkoule. Smutně jsem si ho prohlédla a poté se dívala z okénka. Nechtělo se mi do školy kvůli Danimu. Nevím, jak mu vysvětlit, že k němu cítím jen přátelství.
Když Edward zaparkoval před školou, smutně jsem si povzdechla. Podívala jsem se na něj a on se díval na mě. Zkoumavě se na mě díval, snažil se mi vyčíst v tváři, na co myslím a co mě trápí. Ale to se měl spíš podívat do zrcadla. On je ten, na koho myslím a kvůli komu se trápím.
Seděli jsme v autě a jen se dívali do očí. Bylo to tak krásné zase se mu dívat do očí a necítit tu bolest a ani okolní svět. Jen jsem se dívala do těch jeho zlatohnědých očí a byla jsem šťastnější. Zvednul jednu svojí ruku a váhavě jí ke mně natáhl, ale nakonec se zastavil. Okamžitě jsem tu jeho ruku chytla a přiložila si jí na tvář. Tolik mi to chybělo. Chyběl mi jeho studený dotyk, jeho přítomnost. Přivřela jsem oči a vychutnávala si jeho studený dotyk. Když jsem otevřela oči, začal se ke mně přibližovat. Ale překazil to Dani, který otevřel dveře na mé straně.
„No tak, Bello, pojď,“ řekl s úsměvem, já se omluvně podívala na Edwarda.
„Promiň,“ zašeptala jsem a vystoupila. Dani mě políbil, ale to jsem já nechtěla. Periferním viděním jsem viděla Edwarda. V jeho obličeji byla bolest.
Odstrčila jsem Daniho od sebe. Celé parkoviště se na nás dívalo.
„Tohle už nikdy nezkoušej,“ řekla jsem vážně. Chtěla jsem odejít, ale on mě chytil a nepustil. „No tak, Bello, nedělej drahoty,“ řekl tak sebejistě, že mi z něj bylo špatně.
„Nedělám, pusť mě.“ Chtěla jsem se mu vytrhnout, ale držel mě moc silně. Pomohla mi až bledá ruka, která chytla tu Daniho.Ten se začal lehce chvět, nechápala jsem to.
„Neslyšel jsi? Pusť ji!“ rozkázal můj zachránce. Dani si mě dlouze měřil.

„Vybrala jsi si pijavici, dobře, ale já se nevzdám,“ řekl, pustil mě a odešel. Nechápavě jsem se podívala na Edwarda, ale zazvonilo a tak jsme pospíchali na hodiny. Edward celou dobu mlčel.

Když nastal čas oběda, nešla jsem do jídelny, ale na lavičku za školu. Dívala jsem se na nebe a pokoušela se to celé pochopit.

„Ty sis nevšimla že je jiný?“ zeptal se Edward, který seděl vedle mě. Poplašeně jsem se na něj podívala a potom záporně kývla.

„Dani je sice bílý a bydlí ve Forks, ale jeho otec je z La Push. Neví se přesně koho z rady a nikdo to ani nezkoumá. Zjistili to jenom díky tomu, že se začal přeměňovat. A za to můžeme vlastně my, protože jsme se vrátili. Oni se ale přeměnili už dřív, když tu bylo pár upírů. Dani se umí ovládat a jelikož přímo nepatří do La Push, chodí sem do školy a teď nás vlastně hlídá.

Dostal za úkol zjistit proč s námi žiješ. A taky tě chránit.“ Na to jsem se jen ušklíbla. Já už svého ochránce přece mám.

„Co mělo znamenat ´Já se nevzdám´?“ Smutně si povzdechl a zadíval se do dálky.

„No víš, on se do tebe otiskl.“ Jenom jsem na něj zírala. „Víš, co znamená-“ začal, ale já ho přerušila.

„Vím, co to znamená, ale jak to, proč já?“ nechápala jsem to.

„To nikdo neví. Vlkodlaci nikdy nevědí do koho se otisknou. Vše je moje vina. Kdybych tehdy netrval na tom abys byla u nás, nemuselo se to stát.“ Zase si vše začal vyčítat.

„Ne, není to tvoje vina. Já jsem ráda, že jsi na tom trval. Nikdy vás nemohl nikdo nahradit. Ale trápí mě jedna věc. Co vím, tak u otisku by to mělo být oboustranné, ne?“ Přikývl.

„Ale já k němu nic necítím. Tedy teď jo – nenávist,“ řekla jsem. Zkoumavě se na mě podíval.

„Jsi si jistá?“

„Jo! Naprosto nic k němu necítím. Ani v tom polibku nebyla špetka citu. Víc citu jsem dala do pusy, kterou jsem dávala tobě, když jsem byla malá,“ odpověděla jsem. Tomu jsem se oba usmáli.

„Takže, jestli to dobře chápu, začínají nám problémy? Jelikož se otiskl, ale já jeho lásku neopětuji?“

„Dalo by se to tak říct.“ Povzdechla jsem si a opřela si hlavu o jeho rameno.

„Chyběl jsi mi,“ zašeptala jsem. Objal mě okolo ramen a víc si mě k sobě přitiskl. Cítila jsem se naprosto v bezpečí a chráněná, jako vždy, když jsem s ním.

„Omlouvám se, neměl jsem na tebe křičet. Mohlo mě napadnou, že budeš chtít být jako my, ale já to nemůžu dovolit. Pochop,“ zašeptal.

„Teď se o tom nebudeme bavit. Omlouvám se za to, co jsem ti řekla. Nemyslela jsem nic z toho vážně. Jenom jsem byla naštvaná.“ Trochu jsem se odstrčila a podívala se mu do očí.

„Edwarde, chci, aby jsi věděl, že to, jak jsem řekla, že pro mně nejsi nic, není pravda. Jsi pro mě hodně. V mém životě hraješ hodně velkou roli. Tak velkou, že to ani já sama nevím. Mam tě hodně ráda. Jsi pro mě důležitý,“ řekla jsem, dala jsem mu pusu na tvář a poté ho silně objala. Taky mě objal a já se zase cítila spokojená a v bezpečí.

„Taky tě mam rád, Belli. Jsi můj život.“ Věděla jsem, že teď začíná něco jiného, protože mezi mnou a Edwardem to už nikdy nebude stejné. Ale to pouto zůstane. Navždy ho budu potřebovat. Navždy bude u mě na prvním místě. Navždy to bude můj Edward, kterého nechci a nesmím ztratit, protože to bych nepřežila. A já se postarám, abychom navždy byli spolu.

Teď jsem se vyhýbala partě kvůli Danimu. Edward se ode mně nehnul, takže když se mnou chtěl někdo mluvit, musel to přenést. Dani se o to raději ani nepokoušel.

Jak jsem si myslela, vše bylo jiné a přitom stejné. Doma to bylo zase normální. Zase jako dřív. Ale já a Edward… no, bylo to jiné. Nevěděli jsme, co si můžeme k tomu druhému dovolit, takže to bylo celé divné. Normálně jsem se bavili, ale jinak nic. Žádné čtení před spaním, hraní na klavír, procházky v lese, svěřování se, nic takového a to mě mrzelo.

Alice a ostatní mě často zabavovali a Edward byl venku a běhal.

Přála bych si být s ním, aby mě měl na zádech a běžel se mnou lesem. Bylo to neuvěřitelné. Vždy bylo vidět, jak mu věřím, že se mi nic nestane.

Potkávali jsme se málo a když už, tak jsme si povídali úplně obyčejně. Jako by to byl Emmett nebo Jasper, ale to jsem nechtěla. Já chtěla zase chování mého Edwarda.

Ve škole to bylo jiné. Byl se mnou pořád.

Bylo mi jasné, že se mi vyhýbá a ve škole jsem s ním nemohla mluvit, jako kdybychom byli doma. Tam mě hlídal. Možná se chtěl vyhnout tématu ´Já chci být upír´. Možná se chtěl vyhnout mě. Nevím…

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

5)  Leni (22.04.2011 22:25)

Co takhle rozhovor, to obvykle pomáhá si promluvit.

Sundance

4)  Sundance (22.04.2011 20:06)

výborné. nevím co víc dodat :D

Hanik

3)  Hanik (22.04.2011 19:39)

MaiQa

2)  MaiQa (22.04.2011 19:06)

eMuska

1)  eMuska (22.04.2011 18:22)

Ach jo, polepetkovia... Ale aspoň že sa posunuli ďalej. Krásne. Tešáám na pokráčko!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella