Sekce

Galerie

/gallery/dáno osudemm.jpg

Štít

Celou cestu jsem byla jako v tranzu a pořádně nevnímala dění kolem sebe. Snažila jsem se myslet na samé pozitivní věci a ani na okamžik si nepřipustit strach. To jsem prostě nesměla.

Ani jsem si nevšimla, že už nejedeme autem, ale letíme letadlem. Seděla jsem vedle Edwarda, který se tvářil velmi vážně a zadumaně. Držel mě za ruku a nepřítomně ji hladil. Odvrátila jsem pohled a dívala se z okénka.

Cítila jsem podivnou a děsivou prázdnotu a chlad ve svém nitru. Jako by se celá tahle šílená situace netýkala mě a muže, jehož miluji. Připadala jsem si, jak bych stála v rozbouřené řece, ale těsně přede mnou vodnímu proudu něco bránilo strhnout mě s sebou. Voda se mě jen lehce dotýkala, šimrala mě na rukou a bocích. Hrozila obejmout mě a stáhnout pod hladinu, ale neudělala to.

V Itálii jsme opět nastoupili do luxusního auta a já si všimla vítězného a zároveň nenávistného pohledu Jane.

Nechápala jsem, jak mi při prvním setkání mohla připadat krásná. Její rysy byly příliš ostře řezané, výraz až moc tvrdý a z jejích chladných očí mi naskakovala husí kůže. Ostatní upíři mě stále obezřetně pozorovali.

Bojovala jsem s chutí vysmát se jim. Nejobávanější predátoři na tomto světě se bojí malé lidské holky. K smíchu. Nebo k pláči. Znamenalo to, že jsem větší zrůda a monstrum než oni.

Čas pro mě ztratil význam. Mohli jsme jet pár minut, nebo několik hodin a já bych to nepoznala.

Najednou auto zastavilo a já zpozorovala, že jsme v garážích a vystupujeme. Beze slova, ruku v ruce s Edwardem jsem následovala Jane a její nohsledy. Vedli nás temným podzemím, které nejvíc připomínalo starodávné katakomby středověkých hradů. Studené kamenné zdi. Ušklíbla jsem se. Ano, tohle sídlo se k upírům dokonale hodilo.

Došli jsem až před masivní železnou bránu. Jane se na mě a Edwarda sladce usmála, čímž si vysloužila Edwardovo temné zavrčení. Raději jsem nechtěla vědět, na co myslela. Opřela se do brány a ta se až překvapivě tiše otevřela.

Vstoupili jsme do rozlehlého sálu. Celá místnost byla obložená mramorem, na stěnách visely starodávné obrazy a tapisérie jistě nedozírné ceny. Všechno bylo dokonalé, chladné a naprosto neosobní.

Až na tři muže na trůnech na vyvýšeném pódiu přímo naproti nám, byl sál prázdný. A ti tři na trůnech tvořili dost nesourodou směsku.

Úplně vlevo seděl blonďák, který mě propaloval nenávistným pohledem a tiše vrčel. Uprostřed byl tmavovlasý upír s výrazem dítěte, které právě dostalo vytouženou hračku. Upír napravo se nepřítomně díval do zdi a vypadalo to, že nás ani nevnímá a pokud ano, nezajímali jsme ho. Naštvaný, natěšený a znuděný - tak jsem si je soukromě překřtila.

,,Přátelé! Ani nevíte, jak moc mě vaše návštěva ve Volteře těší,” promluvil Natěšený a radostně se usmíval.

Působil, jako by právě naše přítomnost byla tím posledním, co mu chybělo k absolutnímu štěstí. Edward se však mračil a z očí mu šlehaly blesky. Takže šlo jen o přetvářku a divadlo. Jen jsem nechápala, jaký k tomu měl důvod.

,,Moji milí, mám z vašeho obnoveného vztahu takovou radost! Tvoříte skutečně krásný a mocný pár,” trylkoval a mnul si přitom ruce.

Zmateně jsem se otočila na Edwarda a naivně si myslela, že mi to vysvětlí. On si však pohledem měřil všechny tři před sebou. Všimla jsem si, že ruku, kterou mě nedrží, má zaťatou v pěst. Takže to bylo asi hodně zlé.

,,Aro, nechme té komedie a řekni nám to na rovinu,” zavrčel Edward nenávistně.

Natěšený, tedy Aro, se zatvářil překvapeně, ale pak se rozesmál. Jeho smích zněl až bolestně falešně. V mžiku stál před námi a ruku držel zdviženou před sebou.

Edward se usilovně mračil a já měla tendenci své ruce schovat za záda a vypláznout na Ara jazyk. Pochopila jsem, že si s námi chce podat ruku, ale nechápala jsem proč. Jen mi bylo jasné, že pro něj je to nanejvýš důležité.

,,Aro čte myšlenky. Potřebuje k tomu však dotyk, ale když se ho dotkneš, vidí každou tvou myšlenku, každou vzpomínku, všechno, co se ti kdy prohnalo hlavou,” vysvětlil mi Edward a odpověděl mi tak na nevyřčenou otázku.

On očividně nechtěl, aby Aro znal jeho myšlenky. Mně to bylo jedno. Skutečně. Až jsem se nad vlastním nezájmem musela podivit. Napřáhla jsem volnou ruku a Aro se jí okamžitě chopil.

Edward na mě vytřeštil oči a bylo mi jasné, že s mým činem nesouhlasí. Zabránit mi však nemohl.

Těkala jsem pohledem mezi Arem a Edwardem. Aro měl zavřené oči a čím dál víc se mračil, zatímco Edwardovi se pomalu po tváři rozléval úsměv. Opět jsem měla ten nepříjemný pocit, že stojím uprostřed rozbouřené řeky, která mě ale obtéká. Zachvěla jsem se.

Aro otevřel oči a díval se na mě s narůstající zvědavostí a zájmem. Edward znovu vrčel a působil hrůzostrašně. Měla jsem dojem, že je více než připraven Arovi skočit po krku.

,,Zajímavé, velmi zajímavé. Nic nevidím. To ovšem mnohé vysvětluje. Schopnost a to až nevšedně silná. Štít nebo něco takového,” mumlal si Aro pro sebe a přitom si mě stále prohlížel.

,,Velmi rád bych tě přivítal mezi našimi, Isabello. Nabízím ti místo v naší gardě,” pronesl obřadně.

Pak se stalo několik věcí najednou. Jane nevěřícně zalapala po dechu a zavrčela, Edward zařval jako raněné zvíře, a oba muži na trůnech zasyčeli.

,,Ale já jsem člověk,” zašeptala jsem poněkud nevhodně. Hučelo mi v uších a nedokázala jsem se soustředit. Nebyla jsem schopná pochopit, co se to děje.

,,To můžeme snadno napravit, drahoušku,” zacukroval Aro a mně se v tu chvíli podlomila kolena.

Pravda mě udeřila přímo do obličeje. Bylo mi špatně a šíleně se mi motala hlava. To ne! Nechtěla jsem se stát upírem, nechtěla jsem patřit k nim. Nechtěla jsem to. Dopadla jsem na kolena a rozvzlykala se. Nedokázala jsem slzy zastavit.

Aro mezitím držel Edwardovu ruku a další dva upíři ho nutili stát na místě a nemoci se ke mně sklonit a pomoct mi postavit se na nohy.

Po pár minutách se Aro spokojeně zasmál a během zlomku sekundy seděl na svém trůně. Já a Edward jsme klečeli uprostřed sálu a kolem nás nikdo nebyl. Edward mě objal a jeho tělo se třáslo.

,,Je to moje chyba. Tak moc mě to mrzí, lásko. Oni sledovali mě a já je k tobě zavedl. To jsem nechtěl. Nikdy jsem tě nechtěl ohrozit,” šeptal a hladil mě po vlasech.

Nějak mi to asi pořád nedocházelo. Edward nemohl být zodpovědný za tuhle situaci, on nebyl zlý. Oplatila jsem mu objetí a přitiskla se do jeho náručí.

,,Chceš to být ty, Edwarde? Můžeš mít tu čest a Bellu přeměnit sám,” ozval se jakoby z dálky Arův slizký hlas.

,,Víš, moc dobře, že proměna už je daná. Nabízím ti možnost, jakou bych jinému nenabídl. Samozřejmě, Bella tu s námi musí zůstat a byli bychom poctěni, kdybys i ty přehodnotil svůj postoj,” zasmál se.

,,Jistě, Aro. Když svůj postoj nezměním, zničíte mě a Bella vám zůstane vydaná na pospas. Víš, že to nedopustím,” zahřměl Edward.

Konečně jsem se vzpamatovala a s definitivní platností si uvědomila, o čem se baví. Polilo mě horko a chlad zároveň.

,,Ne!” vykřikla jsem a cítila podivné vibrace po celém těle.

Namísto bílé záře ze mě vytryskla pružná blána, která mě s Edwardem obalila jako druhá kůže. Zřetelně jsem ji cítila.

Fascinovaně jsem pohnula rukou a blána můj pohyb následovala. Periferním viděním jsem si všimla jednoho z Janiných nohsledů. Rozeběhl se k nám, ale těsně než na mě dopadl, odrazil se a odletěl přes celý sál.

Všichni ztichli a napětí by se dalo krájet.

,,Co se to děje?” uslyšela jsem najednou Edwardův hlas, ale zněl jinak než jindy. Tak nějak zastřeně a neostře.

Podívala jsem se mu do očí a chtěla se zeptat, když v tom promluvil znovu, ale vůbec nehýbal rty.

,,Bella má opravdu nějaký štít. Aro o ní nyní bude stát ještě víc. Proč jsem ji jen vyhledal? Měla pravdu, měl jsem ji nechat být a nikdy se nevracet. Zničil jsem všechno, o co jsem bojoval. Nic nemělo smysl,” vyčítal si a já zalapala po dechu.

,,Edwarde?” zkusila jsem se zeptat v myšlenkách.

Vytřeštil na mě oči a naprázdno polkl.

,,Já slyším její myšlenky,” pomyslel si. Neodpustila jsem si ušklíbnutí.

,,Ano, a já slyším ty tvé.”

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

9)  Jalle (05.10.2012 20:28)

to je super

HMR

8)  HMR (01.06.2011 04:11)

Jo!

Yasmini

7)  Yasmini (17.02.2011 22:46)

Jééé, Tak a teď je prosím všechny znič, bude klid. (vím, že už je to napsané)

Ewik

6)  Ewik (24.11.2010 22:25)

Úžasný díl

milica

5)  milica (19.11.2010 22:40)

Dokonalé

krista81

4)  krista81 (19.11.2010 22:36)

páni - poslední dobou nemám slov - tak skvělé kapitolky, že můžu jen

3)  hellokitty (19.11.2010 22:23)

2)  AMO (19.11.2010 17:38)

i když teď utečou, i se štítem...Aro se pro ně vrátí. Bella musí někoho demonstrativně zničit a stejně se o ně bojím.Tak dál!!!

Michangela

1)  Michangela (19.11.2010 16:33)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek