04.06.2011 [15:30], sfinga, +O webu, komentováno 19×, zobrazeno 2715×

Dámy, přejeme Vám vše nejlepší!

Hanetko, pro tebe máme speciální dárek, Linfe a Bosorka se spikly a napsaly ti povídku Čtvrtá čarodějka.

Zároveň bychom ji rády věnovaly všem, kteří s námi dnes, ať už z jakéhokoliv důvodu, nemohou být.

Obě si svůj den užijte:-)

Přidejte se k nám a popřejte k narozeninám Linfe, která dokázala zlomit upírovi duši a Hanetce, jejíž peklo všechny milujeme.

A protože k narozeninám přísluší dort, tady ho máme:

A tady jsou gratulanti:

A zde je slíbená povídka pro Hanetku:

Čtvrtá čarodějka

Všude bylo ticho a tma a pak najednou… BUM!!! Hanetka zavrčela něco o lehkých děvách do polštáře a s hlasitým zafuněním se přetočila na záda. Vjela si rukou do vlasů a zkoumala, jestli jí nenarostla ještě jedna hlava, která by jí mohla bolet. To, co cítila, by totiž tak akorát dvěma hlavám odpovídalo.

„Jo, jo popíjet Mačkadlici  Vaška Pípy mívá neblahé následky,“ ozvalo se od stolu.

Hanetka se pomalu zvedla z pruhovaných peřin a pokoušela se zaostřit do místnosti. U stolu seděly dvě černě oblečené postavy; malá kulatá stařenka s otevřenou tváří a ještě otevřenějším úsměvem na ní vesele pomrkávala a pohodlně se rozvalovala na židli.

„Ale vydržela čtyři rundy, Esme, to na mě udělalo dojem. A na zbytek hospody taky.“

„Myslím, že to byl čirý nerozum, Gyto, jen bohové vědí, z čeho to ten vydřiduch vyrábí!“ řekla s přísným výrazem ve tváři ta druhá. Měla vysokou štíhlou postavu a seděla na své židli zcela vzpřímeně. Vidět její záda pravítko, tak žalostně zapláče a vydá se zahrabat mezi křivítka.

„Z jablek… převážně z jablek,“ odpověděla jí její kolegyně.

„Kde,“ odkašlala si Hanetka, „kde to jsem?“

„V Kyselé Prdeli.“

„KDE?“

„V Kyselé Prdeli!“

Vysoká postava se naklonila k té malé kulaté a zašeptala: „To, že má ten utrejch škodlivý oučinky na myšlení jsem věděla, ale že i na sluch, to jsem netušila.“

Hanetka vytřeštila oči. Esme, Gyta, Kyselá Prdel – to přece není možné!

„Vy jste čarodějky! Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová,“ vyhrkla tak rychle až ji zaskočila slina. Rozkašlala se a zasípala: „Vodu.“

„Víš to jistě,“ zeptala se s mírně pozvednutým obočím Stařenka Oggová. „Víš, co v ní dělají žáby?“

Najednou se otevřely dveře. „Požehnání tomuto do… uááá,“ ukrutný držkopád ukončil pokus o důstojnou zdravici. Obě čarodějky se na sebe podívaly a protočily oči.

„Magráto, přestaň leštit podlahu a uvař nám trochu čaje,“ povzdechla si Bábi.

Hanetka si mezitím ujasnila, kam patří sliny a kam vzduch a vyškrábala se z postele. Popíjela vynikající čaj, když jí do klína skočila minimálně deseti kilová koule chlupů. Tvor vzdáleně připomínající kočku udělal: „Vrauuu,“ a upřel na ní svým jediným okem potměšile-smaragdový pohled.

„Silverku,“ zapředla Stařenka, „kde ses toulal?“

Bábi si odfrkla. „Gyto, už to dávno není malé kotě! Vždyť sežral i upíra!“

„Ale ten se přeměnil na netopýra a to je jenom větší myš s křídlama,“ odporovala Stařenka. „A pěkně ho po něm bolelo bříško, že jo, ty můj milášku…“ šišlala. Kocour se zašklebil, seskočil dolů a odkráčel do kouta.

„VRAU,“ ozvalo se po chvíli z kouta mnohem hlasitěji.

Hanetka se prudce otočila a posléze si uvědomila, že to byl jeden z jejích brilantně špatných nápadů. Když se jí povedlo srovnat obě oči stejným směrem, zjistila, že v rohu stojí chlap! Velký chlap! Velký nahý chlap s rameny jako almara a svaly, které by mu záviděl i Barbar Cohen. Zelené oko mu teď zářilo ještě víc intenzivním neředěným zvířecím sexappealem. Hanetka přejela pohledem přes jeho hruď a oči jí neplánovaně spadly níž… po několika milisekundách je následovala brada. Bože můj a TOHLE měla ještě před chvíli na klíně?!

„Chceššš?“ ozvalo se z roku.

„Na to zapomeň, hošku. To ty vždycky a to je tvůj problém,“ setřela ho Stařenka a mrštila po něm svým červeným střevícem. Silver zavřísknul a vyběhnul ven.

„Konec legrace,“ zavelela Bábi. „Zaletíme do vesnice, máme tam nějakou práci.“

Hanetka se tedy mátožně zvedla a pokoušela se ze sebe udělat osobu podobnou člověku. V tom jí to došlo, hladina Mačkadlice v krvi evidentně klesala jen velmi neochotně a pomalu. „Poletíme?“ vyhrkla vyděšeně.

„Jistě, máme pro tebe koště. Neboj, poletíš mezi námi,“ uklidňovala ji Stařenka.

Za chvíli už stály i s košťaty připravené před chaloupkou. Tedy tři košťata byla připravená, s tím čtvrtým běhala Esme sem a tam a tlumeně u toho nadávala.

„Zatracení trpaslíci… to jsou ty jejich modernizace… to by se dřív nestalo… skřeti jedni vousatí… o ně přerazím pohrabáč,“ doléhalo k Hanetce vždy, když Esme zrovna běžela kolem.

„A takových peněz za to chtějí,“ ukončila svůj monolog, když koště konečně chytlo.

„Nikdy si za něj nezaplatila!“ zakřenila se na ní Stařenka.

„Jde o princip, Gyto!“

Během letu seznamovala Magráta Hanetku s pravidly letového provozu nad Lancre. Její koště letělo mezi košťaty Esme a Magráty a chovalo se velmi slušně. Ale když už letěly na Hanetčin vkus dost dlouho, ono přece jenom koště není moc pohodlná věc, zeptala se: „Nechci rejpat, ale kde to vlastně jsme?“

„Ztratily jsme se,“ odpověděla Magráta.

Esme ji usadila. „Pamatuj, že čarodějnice se nikdy neztratí. Maximálně to nepoznává kolem sebe.“

„Tak já vám řeknu, kde jsme,“ ozvala se Stařenka. „Jsme úplně v pr…“

„Gyto!“ okřikla ji Esme.

„… v pravém lůnu přírody jsem chtěla…“ zbytek věty se ztratil ve zvučném žbluňkání popíjené tekutiny.

„Už zase popíjíš tu Morduňkovici, Gyto?! A za letu?! Víš, jak to dopadlo posledně.“

Hanetka ožila neskrývaným zájmem a zvědavost z ní jen odkapávala. „Co se stalo?“

„Sejmula kadibudku Koktavýho Tondy. A chudák Tonda byl uvnitř – od té doby nekoktá a trpí krizí identity!“

„Já za to nemůžu,“ bránila se Stařenka. „Koho taky napadlo stavět ji na tak nemožné místo.“

„Stařenko,“ opatrně se do toho vložila Magráta, „ta kadibudka tam stála co je Kyselá Prdel Kyselou Prdelí.“

Nastalou chvilku ticha přerušila Hanetka: „Hele, támhle někdo je, co se zeptat?“ a ukazovala na malou postavičku se štaflemi přes rameno.

„To bych nedělala. To je Casanovlez, druhý nejlepší milovník Zeměplochy, postrach dámských ložnic a majitelů vysokých žebříků. Je to sice trpaslík, ale na ten jeho chtíč nestačí ani pětimetrové pásmo.“

Ještě chvíli zbůhdarma letěly a pak před sebou konečně uviděly vesnici, kam měly namířeno. Přistály na relativně rovném plácku. Košťata Magráty a Esme s tím Hanetčiným ve vleku se vcelku ladně snesla na zem. Za to Stařenka s výkřikem „Balzamico“ proletěla těsně nad zemí, k smrti vyděsila králíka, který právě hodlal navštívit noru a králici bližního svého, a s radostným výkřikem to zapíchla do blízkého křoví.

„To byla ale jízda,“ prohlásila, když vytřepala z drdůlku nadávajícího krajňáčka. „Nechcete si taky cvaknout?“

Magráta s Esme jen zakroutily hlavou, vytáhly ji na nohy a všechny se společně vydaly pěšky do vesnice. Jen co zaparkovaly košťata o stěnu hospody, přiběhla k nim buclatá zadýchaná ženština.

„Copak se děje, Blaženko,“ zeptala se Esme.

„To ten můj starej Vrtichvost, paní Zlopočasná. Má strašlivý bolesti.“

Esme ženu uklidnila s tím, že za chvíli dorazí. Hanetka se naklonila ke Stařence a ptala se, jak věděly, že je bude dnes zapotřebí.

„Po tom včerejšku v hospodě, děvenko?“ mrkla na ni Stařenka.

Hanetka pozorovala Bábi při léčení. Bledý muž ležel v duchnách a Esme mu přiložila ruku na čelo a něco tiše mumlala. Shromážděná rodina jen uctivě přihlížela. Když odcházely, bylo vidět, že je muži mnohem lépe. Za chalupou natáhla Esme k Hanetce ruku. Na dlani jí stál malý mužíček s velkou palicí.

„Kdo… co to je?“ ptala se Hanetka.

„Skřetvíl, vzdálený příbuzný víly Zubničky,“ odpověděla Bábi.

Mužíček vypnul hruď a snažil se schovat palici za zády. Vzhledem k její velikosti se mu maskovací manévr moc nevydařil.

„Bolehlav, Edward Bolehlav jméno mé,“ představil se a usmál se na Hanetku. Náhle mu tvář osvítilo poznání.

„Bylo mi ctí na vás včera večer pracovat.“

Hanetka malinko zaúpěla a musela uznat, že svoji práci odvedl na výbornou.  Chtěla se ještě rozhlédnout po vesnici a tak došla až ke kovárně. Před ní byl přivázán nádherný bělouš. Neodolala a popleskala bílého koně po krku.

„Ty jsi mi ale krasavec, jak se asi jmenuješ?“ zauvažovala.
„TO JE TRUHLÍK“ ozvalo se za ní. Pomalu se otočila a zvedla hlavu… pak ji zvedla mnohem víš.
Osoba v černém plášti, s kosou v ruce a s postavou, jež by vyhrála cenu Anorektik roku, na ní shlížela s VELICE širokým úsměvem.
„Vy jste SMRŤ!“
„ANO“
„Doufám, že tu nejste pracovně.“
„NIKOLIV!“
Hanetka horečnatě pátrala v mysli o vhodném tématu k rozhovoru a doufala, že nespáchá nějaké faux pas.

„Opravdu nádherný kůň. Ale myslela jsem, že budete jezdit na něčem stylovějším.“
„STYLOVĚJŠÍM? NU MĚL JSEM JIŽ KONĚ OHNIVÁKA, ALE TEN POD SEBOU VŽDY ZAPÁLIL PODESTÝLKU A PAK STÁL UDIVENĚ UPROSTŘED PLAMENŮ. A KONI KOSTŘE NEUSTÁLE PADALA HLAVA“
Hanetka se raději rozloučila a vyhledala čarodějky. Pak všechny nasedly opět na svá košťata, tentokrát bez větších technických problému, protože ani to Esmeino ještě nestihlo pořádně vychladnout, a letěly zpátky domů.

K večeru se od chaloupky ozýval zpěv.

„Píchy píchy umřu smíchy, víte, kde to ježek se svou starou nejvíc roztáčí, píchy píchy umřu smíchy, přece když si dají rande v bodláčí“ ozývalo se nad vřesovištěm.

Stařenka právě učila Hanetku Ježčí píseň a dělila se s ní o placatku… jednu z mnoha placatek, jež měla Stařenka ve svých četných kapsách. Esme nesouhlasně zavrtěla hlavou, když ji Hanetka podávala láhev.

"Nepiji nic, co by se dalo používat jako odrezovač!"

"Aspoň víc zbude na nás" usmála se zálibně Stařenka.

Esme se obrátila na klímající Magrátu "Oheň dohořívá, je třeba přiložit"

Hanetka škytla. "A proč si nějaké polínko nezaruč… nevyraču… nevykouzlíš?"

„Na co kouzla, když máme Magrátu?!“

Zbytek večera se na vřesovišti opravdu vydařil. Hanetka naštěstí odkudsi vyhrabala zbytky svého dost poničeného, ale ještě stále zdravého rozumu a nadále popíjela už jenom čaj s Modruňkovicí. Stařenka tedy Morduňkovici s čajem a Magráta odněkud vytáhla pytlík s koláčky. Prý nemůže v noci spát a tak raději peče. Vedle sedící Stařenka uznale zamlaskala. „Kurevsky dobré koláčky.“

Hanetka se před půlnocí ještě stihla seznámit s dalším zástupcem zeměplošské fauny, zničehonic se tu objevil nádherný jednorožec. Sice je nejdřív okázale ignoroval, ale nakonec z Hanetky vyloudil polovinu koláčků, přitulil se a usnul…

A další gratulace:

Krásné narozeniny !!!

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

19)  Rosalie7 (05.06.2011 22:58)

Holky, je mi tak líto, že jsem s vámi nemohla být, ale opožděně vám přeji všechno nejlepší

18)  Kamci (05.06.2011 20:20)

sice opožděně, ale přece
všechno nelepší holky zlatý úžasný naše

17)  Hanetka (05.06.2011 12:44)

Děkuji všem!

16)  Linfe (05.06.2011 12:00)

Díky všem

15)  Kristiana (05.06.2011 10:40)

Opožděně přeji též vše nejlepší

14)  Nebraska (05.06.2011 09:01)

Pozdě, ale přece: dvojité všechno nej

13)  Twilly (04.06.2011 20:43)

Zlatíčka moje... Haničko vše jen to nejlepší a hodně tak čarovných rýmů jakými nás, čtenáře, děláš šťastnými... a hlavně hodně síly ke psaní...

Týnko, tobě taky přeju všechno nej. Je mi moc líto, že to nemohu udělat osobně, zato jsem na vás dvě... vlastně všechny, ale na vás dvě zvlášť myslela ... mimochodem, tak moc, že se mi dnes v noci zdálo, že jsem s Vámi v Praze ... tak nazdraví a na psaní, holky ... a prosím do dna

12)  Lipi4 (04.06.2011 20:10)

Linfe, Tobě do ještě jednou do třetice přeji všechno nejlepší k dnešním narozeninkám

Hanetko, momentální brajglovací oběti, Tobě též přeji všechno nejlepší k dnešním narozeninkám

PS: Holky, obě stále vypadáte na krásných, sladkých 18.

10)  HMR (04.06.2011 19:33)

Všechno nejlepší k narozeninám, taktéž, hodně chuti, inspirace a volného času na psaní a překládání a tak vůbec!
Linfe, tak co, dostala jsi kočku?
Ano, ten dort je...

9)  Lenka326 (04.06.2011 17:59)

Linfe, Hanetko, všechno nejlepší k narozeninám, hodně štěstí, zdraví a inspirace pro další psaní a trpělivosti při objevování Jednorožce.
A autorkám povídky díky za povídku.
PS: ten dort teda je!!!

8)  Michangela (04.06.2011 17:42)

Taky se přidávám ke gratulacím! A přiznávám, že ten dortík mne dostal. Je nádherný. A přiložená povídka taktéž!

7)  eMuska (04.06.2011 17:11)

Kočky, len dobrého prajem, aby sa vám darilo, pohodlne písalo, kreatívne myslelo a splnilo sa všetko, čo srdiečko žiada!

6)  Janeba (04.06.2011 16:48)

Holky, tak to je nádhera!!!! Dortík je naprosto mňamózní, ach jo, krásně to oslavte a ať nezkončíte v ňáký ty Prdéli! Teda v lůně přírody!!!! Holky na vás!!!

Děkuji!!!

5)  Bosorka (04.06.2011 16:36)

Holky ještě jednou VŠE NEJLEPŠÍ a dejte si jednu i za mě!

4)  KalamityJane (04.06.2011 16:30)

Hanetce i Linfe přeji spoustu krásně prožitých dní, poslušné pero i náměty pro další stejně úžasné povídky!

3)  Astrid (04.06.2011 16:06)

Holky Všetko najlepšie k narodeninám, prajem všetkú fantáziu sveta a samozrejme zdravie

2)  SarkaS (04.06.2011 16:02)

Taky se přidávám ke gratulaci a tobě Hanetko obvzlášť závidím. Večer v Kyselé prdeli, to bych si taky nechala líbit

1)  Bye (04.06.2011 15:45)

Ano prosím. Já se taky přidávám ke gratulantům!!! Linfe, Hanetko, všechno nejlepší a ať se Vám dílo daří

A Vy sfingo, Bosorko a Linfe za tohle zasloužíte metál! Tomu říkám NAROZENINOVÝ PŘÁNÍ!

1