18.09.2010 [09:00], Aalex, Povídky jednorázové, komentováno 8×, zobrazeno 2467×

Do upírské rodiny Cullenových přibyde nečekaný host - Edward Masen, který byl svědkem vraždy svého otce. Jelikož vrazi nejsou zrovna lidé, nedokáže ho před nimi ochránit nikdo kromě upírů. ... Na jednu jednorázovku mi to přišlo příliš dlouhé, a tak jsem to rozdělila do dvou částí.

Předem díky za komentáře.

Od chvíle, kdy mu téměř před očima zavraždili otce, měl Edward Masen pocit, že se svět zbláznil. A nebo zcvrknul na to, jak ho ochránit. Nesměl vycházet … Nebylo to prý bezpečné. Pcha! Kdyby ten vrah chtěl, mohl ho zabít už, když ho potkal mezi dveřmi jejich domu. Ten výsměšný pohled, se kterým ho pobídl, aby spěchal za otcem, nejspíš do smrti nezapomene. Stejně jako zvláštní bledost jeho pokožky (jako by ještě nikdy nevyšel na slunce) a rudou barvu jeho očí. Jeho pohled žíznil po krvi.

Možná čekal, že ho ta bomba taky zabije. Jenže podcenil Edwardovu rychlost a taky sílu tlakové vlny. Našel otce v jeho pracovně v kaluži krve a vedle něj bombu, která odpočítávala poslední vteřiny. V tu chvíli nejspíš zafungoval pud sebezáchovy, protože mozek jako by mu zamrzl. Nebyl schopen smířit se s tím, že otec zemřel. Tělo reagovalo nezávisle na jeho vůli. Přeběhl k oknu, otevřel ho dokořán a v duchu děkoval otci za to, že si vybral za pracovnu pokoj v přízemí. Vyskočil ven a tlaková vlna jej mrštila několik metrů od domu.

Teď byl zavřený v hotelovém apartmá a vedle právě probíhala porada, co s ním dál. Nemůže se tu přece schovávat napořád. Po vrahovi zatím není ani stopa. Nejspíš to byl někdo najatý, ale nenašli ho v žádné z databází. Stovky fotek, které musel Edward projít… i takové, které podle jeho parametrů vůbec neseděly. Všiml si ale, že podobně bledých tváří je v databázích víc. Že by to byl nějaký klan?

* * * * *

„Musíme ho schovat někde, kde bude absolutně v bezpečí,“ prolomil jeden z mužů napjaté ticho. Byl v civilu, ale agent z něj byl cítit na dálku.

„Ale kde? Jak můžeme v téhle situaci někomu věřit?“ zeptal se druhý. V jeho hlase byla slyšet těžko potlačovaná hysterie. „Víte, že ten vrah je jedním z nich! Není téměř žádná šance, aby ho nenašli.“

Další z mužů vytáhl složku a otevřel ji na první stránce, kde se nacházely základní informace a fotografie. Hodil složku na stůl a kývl na kolegy, aby se podívali.
„Carlisle Cullen? Kdo je to?" zvedl zvědavě obočí první.
„Uznávaný doktor s početnou rodinou.“ Muž, který složku vytáhl, se zadíval takovým pohledem, že zasvěceným okamžitě došla pravda. „Pokud existuje někdo, kdo by nám mohl pomoci, pak je to on. Je ideální.“

Carlisle vešel do dveří jeho obrovského domu a snažil se zaslechnout někoho ve svém okolí. Nic, všude bylo ticho. Za jeho zády se objevil mladý kluk s podivně zbarvenými vlasy a ostražitě se rozhlédl se kolem sebe. I on se snažil najít nějaké známky nebezpečí. Za těch pár dní, co se skrýval, se přece jen něco naučil. Už toho měl ale dost. Souhlasil s tímhle přesídlením, protože vlastně neměl jinou možnost. Kvůli vlastní bezpečnosti přestal být Edwardem  Masenem a stal se Edwardem Cullenem. Nikdo zatím nedokázal říct, na jak dlouho, ale aspoň nebyl zavřený v pokoji sám s policistou. Už mu z toho málem hráblo.
Esmé se zvedla od klavíru, aby je přivítala. Nebyla si úplně jista, jak nově příchozího oslovit. Když její muž odjížděl, nikdo jim nechtěl prozradit důvod jeho návštěvy.

Bez pochyby to ale byl člověk. Se zájmem si ho prohlédla – byl pohledný. Pak lehce zvedla obočí, jako by beze slov žádala svého muže o vysvětlení.

Snažila se, aby Edwarda nijak nevystrašila, ale bylo to těžké. Přeci jen on je člověk...a oni upíři, i když vegetariáni.
Carlisle věnoval své ženě uklidňující úsměv a pak se otočil k chlapci. „Edwarde, zatím se posaď a udělej si pohodlí. Musím si promluvit s rodinou."

Edward přikývl a pozoroval záda muže, který se stal jeho otcem, jak odchází spolu se svou ženou do kuchyně. Přesto, že Carlisle pronesl ta slova normálním hlasem, jako na povel se otevřely dveře a ze zastřešené terasy vešla blondýnka, která snad sestoupila přímo z plakátu. O takových se klukům zdává. Podívala se na něj jen jednou. Její nic neříkající studený pohled se změnil, když se pobaveně uchichtla jeho výrazu a zmizela vedle. Edward se musel štípnout, aby se probral z ohromení. Dobře, že udržel zavřenou pusu.

V tom se ozvalo tiché zavření dveří i zeshora. Edward otočil hlavu ke schodišti právě ve chvíli, kdy z něj scházela dívka. Byla stejně bledá jako doktor a blondýna. Její krása ale vypadala skutečněji než ta předchozí. Kaštanově hnědé vlasy měla sepnuté v gumičce a rukávy volné košile vykasané, jako by právě malovala - přesto byla okouzlující. Zamračila se, když ho uviděla sedět na jejich gauči a se směsicí zlosti a zmatenosti kolem něj prošla do kuchyně. Tak odtud tedy pocházela ta lákavá člověčina.

Edward za ní omráčeně zíral ještě ve chvíli, kdy zmizela za dveřmi. Poté si skousl ret a hlavou mu proletěla myšlenka, že to tady přeci jen nebude tak strašné, jak se zprvu zdálo.

* * * * *

„Proč sedí ten člověk v našem obýváku?" přerušila Bella rychlou a tichou debatu svých rodičů a sestry, jakmile vešla do kuchyně. Rosalie se ušklíbla a Esmé nesouhlasně ohodnotila její tón.
Carlisle otevřel kufřík a vytáhl z nich noviny. Ty s plesknutím přistály na stole, a tak si každý z přítomných mohl přečíst titulek:

Chicagem otřásla vražda významného politika George Masena.

„Byl to Edwardův otec," kývl Carlisle k obýváku. „Viděl jeho vraha a sám málem přišel o život při následném výbuchu. Je to jediný svědek a my máme za úkol ho ochránit.“

Zavládlo ticho. Esmé těkala pohledem z novin do tváře svého muže. Nechtěla se zeptat, protože jí to přišlo příliš... hrubé. Navíc s ním nerada nesouhlasila.

Rosalii to ale nevadilo – ostře se zeptala:„Proč ho tady máme my? Copak se nenajde někdo jiný, kdo ho ochrání líp?“

Carlisle po ní vrhl pohled, který naznačoval, že debata na toto téma je uzavřena:„Podle policie jsme pro tenhle úkol nejlepší. Jeho vrah nebyl obyčejný člověk.“ Zdůraznil právě poslední slovo a dodal: „Chvíli to s ním snad vydržíte, ne? Berte to jako trénink.“

Bella stále seděla nehnutě na židli, zabraná do svých myšlenek. Její čelo zkrabatila vráska. Poté svoji obavu vyslovila nahlas: „Ale co když se někdo z nás neudrží? Přeci ho nechceš vystavit takovému nebezpečí, ne?"

Věděla, že její otec by nikdy nikomu nezpůsobil bolest úmyslně, ale teď to dělal. Protože to byla ona sama, o kom mluvila. To jí stačilo kolem něj projít, jen kousek od něj sotva na pár vteřin a málem se neudržela. Co když to nakonec bude ona, kdo mu ublíží? Ona a ne ti upíři, před kterými ho mají ochránit.
Carlislovi se na tváři usídlil výraz pochopení, ale zavrtěl hlavou: „Zůstane tady. Potřebuje se s tím vším nějak vyrovnat. Budeme ti pomáhat, Bello. Nedovolíme, abys mu ty nebo někdo jiný ublížila.“

„A co ostatní? Co Alice, Jasper a Emmett až se vrátí domů? Co když ani oni s tím nebudou souhlasit?" ozvala se Esmé. Její hlas byl pouze šepotem. Chtěla pomoct tomu chlapci ve vedlejší místnosti - přeci jen si toho musel určitě hodně vytrpět, ale její starost o vlastní rodinu byla silnější.
„Oni to zvládnou. Alice je na to jistě připraví." S těmito slovy rodinnou poradu rozpustil a sám šel za Edwardem do obývacího pokoje, aby ho blíž obeznámil s tím, co ho čeká. Bella s Rose vyšly neochotně za ním.

Edward mezitím úspěšně potlačoval nutkání poslouchat ten zvláštní rozhovor, který tušil, že se vedle vede a raději se zabýval jinými věcmi. Třeba jak někdo může i v takových hadrech vypadat jako hollywoodská hvězda. Celá tahle rodina mu připadala tak zvláštní a děsivě perfektní, až mu to připadalo nemožné.

„Edwarde," oslovil Carlisle hosta tichým uklidňujícím hlasem. „Byli bychom rádi, kdyby ses u nás choval jako doma. A pokud bys měl pocit, že ti něco chybí, neboj se o to říct, ano?" Edward pouze přikývl a dál je všechny sledoval doširoka otevřenýma očima, jak se snažil přijít na to, co je na nich jiné.

Bella s Rose si vyměnily pohled. Je si Carlisle jistý, že mu ten výbuch nějak nepoškodil mozek? Tohle bude tedy vážně zábava, mít ho tu. Vzal jim i poslední místo, kde se nemuseli schovávat a předstírat.

„Ahoj, jsem Esmé," představila se Edwardovi Carlislova žena a natáhla k němu ruku. S menším zaváháním ji přijal a koutky úst povytáhl v úsměvu stejně jako Esmé. „Ukážu ti pokoj, ano?" Vyprostila svoji ruku z té jeho a udělala krok. Její obočí se mírně vytáhlo, když jí došlo, že se k ní za ní stojící dívky v představování nepřidaly. Vyčkávavě se po nich podívala.
Rosalie se střelila pohledem po Belle a s mírným ušklíbnutím řekla:„Jsem Rosalie, těší mě. Tohle je Bella," představila i sestru, jelikož ta nic neřekla. Nechtěla riskovat byť jen jediný nádech v blízkosti toho chlapce. Byla celkem novým členem Carlislovy rodiny – nejnovější vegetarián. Rose si uměla představit, jak bolestivé musí být i jen ta blízkost – natož nádech vzduchu smíseného s vůní jeho krve.

Takže Bella, pomyslel si, když zaslechl její jméno. Z okukování té zvláštní dívky ho probral ledový dotyk na předloktí, jak se ho Esmé na sebe pokoušela upozornit.
„Pojď se mnou," usmála se na něj a raději si zakázala vzít ho za ruku, aby mu neublížila.

Jen co zmizeli společně v patře, Bella se sesunula na sedačku a složila obličej do dlaní.
„Děje se něco?" zeptala se Rose a položila jí chlácholivě ruku na rameno. Bella, aniž by odtrhla ruce z obličeje, zašeptala:„Jeho krev zpívá."

V místnosti zavládlo hrobové ticho. Věděli, co to znamená. Nešlo jen o překonání chuti krve jako u jiných lidí. „El/La mio/a cantante“ bylo označení pro lidi, jejichž krev měla specifickou vůni…  pro určitého upíra naprosto neodolatelnou. Nestávalo se, aby se snažil odolat. Jeho muka byla stonásobná oproti jiným. Ale Bella odolat musela!

* * * * *

Stejně tak zavládlo ticho i v pokoji, kam společně Edward vešel s Esmé. Nevěděla, co přesně může říct a co ne. Snažila se tedy připravit vše, aby mu tu aspoň po hmotné stránce nic nechybělo. Časem jistě nějak vyřeší i informace, které mu dát nemohou.

On si zase nebyl jistý, nakolik může důvěřovat někomu, kdo je tak zvláštní. Jak může vědět, že tihle lidé nepatří k těm, kteří zabili jeho otce? Jejich bledost vypadala tak podobně…

A čas plynul. Z hodin se staly dny.
Vrátil se i zbytek Carlislovy rodiny, takže byli opět kompletní. Belle stačil víkend k tomu, aby se rozhodla jít do školy s ostatními. Přesto, že si na to dřív netroufla, teď cítila, že je daleko bezpečnější být mezi stovkami lidí. Kdyby totiž nedokázala chodit mezi lidi tak jako ostatní (jak to bylo doteď), byla by nucena trávit s Edwardem všechen čas. Pořád dýchat jeho omamnou vůni a snažit se potlačit jed v ústech. Bála se, že by časem podlehla. Tím spíš, že viděla, jak se na ni Edward dívá…  a jak se jí snaží být na blízku. Zatím mizela ven, jak to jen šlo, aby mohla dýchat jeho vůní neznečištěný vzduch a být z dosahu jeho vábivého tepla.

Stále se nic nedělo. Vraha Edwardova otce nedopadli a Carlisle se ani nedivil. Upíři chyby nedělají. I pokud ten upír věděl o tom, že Edward žije, nemuselo ho to nijak znepokojovat. Záleželo jen na tom, jestli tomu bude přikládat důležitost on sám.

Když se rozhodla Bella, nabídl Carlisle možnost chodit do školy ve Forks i Edwardovi. Ten po ní skočil tím raději, že už byl příliš dlouho v izolaci. Vlastně to ve skutečnosti bylo jen 14 dní, ale jemu to připadalo jako roky. Navíc vyhlídka na to, že bude celý den sám – jen s Esmé, se mu vůbec nezamlouvala. Chtěl být s Bellou. Ale ona před ním utíkala. To ho vážně nemůže vystát?

* * * * *

V neděli večer Emmett znuděně přepínal kanály na televizi a snažil se nějak zabavit. Edward seděl vedle něj a četl si knížku. Rosalie s Jasperem a Esmé byli na lovu, což ovšem před Edwardem nemohli říct. Bella nedokázala pochopit, jak před ním dokážou tak perfektně skrývat, že nejsou lidé. Jak je možné, že on sám si těch podivných věcí ještě nevšiml? Nebo je snad ignoroval? Ne, to bylo nemožné.

Přemýšlením nad těmihle věcmi strávila většinu svého času. Tentokrát neutekla. Carlisle trval na dobré ochraně Edwarda, a když bylo tolik členů rodiny pryč, nemohla si to dovolit i ona. Aby své pokušení co nejvíc eliminovala, seděla v rohu místnosti u otevřeného okna a dýchala čerstvý vzduch přicházející dovnitř. Bylo to dost daleko od Edwarda, aby necítila teplo jeho těla. Přesto se musela soustředit, aby ji tlukot jeho srdce příliš nerozptýlil.

Alice jako baletka protančila místností před dům, kam šla naaranžovat květiny do truhlíků.
Edward by asi jindy ladnost jejího pohybu ocenil, ale teď až příliš živě vnímal přítomnost Belly. Za ty tři dny, co tu byl, se nenašlo moc příležitostí – snad jedna – jako tahle. Ještě nikdy nepotkal někoho, kdo by ho tak štval svou odmítavostí, a přitom tak moc toužil po její blízkosti. Nedokázal se už víc soustředit na knihu, a tak ji zaklapl hlasitěji, než bylo nutné a vyskočil na nohy. Trochu se zakymácel z toho, jak dlouho seděl v jedné pozici a nevyrovnaným krokem se vydal k ní.
Bella po něm šlehla pohledem a Edward se zasekl uprostřed pohybu. Měla černé oči? ptal se sám sebe, mezitím co sbíral odvahu k dalším krokům.
„Rád bych si vyjasnil tohle tvé chování," promluvil tiše, když byl až u ní. Cítil Emmettův pohled ve svých zádech i to, že se jeho přepínání zastavilo na nějakém pořadu o vaření. Pokusil se to ignorovat a narovnal ramena, aby vypadal, že je nad věcí.

Alice se venku zastavila v půlce dalšího pohybu a přemýšlela, jestli má zasáhnout. Poté si uvědomila, že bude lepší, když si to vyříkají a se spokojeným úsměvem pokračovala v činnosti.
„Není co si vyjasňovat," kuňkla Bella a zpola odvrátila hlavu k oknu. Copak nemůže stát dál? Emmett se mezitím nepozorovaně přesunul kousek od nich, pro případ, že by bylo potřeba dostat Edwarda do bezpečné vzdálenosti.
Ten zatím rozhodně zavrtěl hlavou: „Nemyslím si. Jen bych chtěl prostě vědět, proč mě tak moc nenávidíš."
Bella se na něj ohromeně podívala. Copak ho nenávidí? Jak přišel na tohle stupidní vysvětlení jejího chování? Copak nechápe, že se ho snaží chránit? Že ho prostě nechce zabít?!
„Edwarde," zamumlala a zakroutila hlavou. Co mu ksakru mám odpovědět? Pravdu asi těžko. Edward překonal i poslední prostor mezi nimi a natáhl pravou ruku, aby se dotkl její tváře. Toho podivného vrčení vycházející z místa, kde stál Emmett, si nevšímal. Tohle totiž bylo něco, co toužil udělat už od chvíle, kdy ji poprvé spatřil.
Bella se mu ale dokázala bravurně vyhnout a v mžiku stála za ním, takže byl nucen se otočit. Překvapením otevřel pusu. Náhle tam stála celá Cullenova rodina a s napjatými výrazy sledovala jejich počínání. Kdy vlastně přišli a proč je neslyšel?
Bella se mu s bolestným výrazem podívala do očí: „Není pravda, že tě nenávidím, víš? Nevadíš mi a jsem ráda, že pro tebe moje rodina může něco udělat, ale pro mě je prostě těžké jen tak vedle tebe stát."
Provinile se pousmála, otočila se k němu zády a s Alicí v patách vyběhla ven rychleji, než dokázal zareagovat.

Přeskočily řeku a běžely dál lesem, dokud si nebyly jisté, že je nikdo neuslyší. Pak Bella zvolnila do normálního lidského kroku. Hlavou jí běželo tolik myšlenek – nakonec se jí z hrdla vydral tichý vzlyk.

Alice ji objala a pohladila ji po hlavě, kterou si  Bella položila na její rameno. „Zvládneš to, tak čeho se stále bojíš?" zašeptala.

Nějaký noční pták proletěl těsně nad jejich hlavami, jak ho jejich přítomnost vyděsila.
„Co když ho zabiju, Alice?" zeptala se Bella. Hlas jí hystericky přeskočil.
„Ale prosím tě," poplácala Alice chlácholivě sestru po zádech a zasmála se. „Jediné, co teď potřebuješ, je pořádně si zalovit. Pojď!“

Mezitím v domě stál Edward stále na stejném místě a zíral na dveře, kterými Bella zmizela. Co to mělo znamenat? Proč vždycky odejde, sotva se k ní přiblíží? A jak myslela to, že vedle něj nedokáže jen tak stát? Co by tedy dělala, kdyby se nedržela?

Měl spoustu otázek a žádnou odpověď. Ostatní nevypadali, že by byli Belliným odchodem překvapeni a nehodlali zřejmě ani nic vysvětlovat. Prostě se jen rozešli na různá místa domu. Neunikl mu soustrastný pohled Esmé, než zmizela spolu s Carlislem v kuchyni. Co se děje? To ho Esmé lituje? Co to může znamenat? Je na něm vidět, že je do ní zamilovaný? Má Bella někoho jiného? Někoho, na koho čeká? Náhle měl pocit, že je toho na něj příliš. Bez jediného slova se otočil a zmizel ve svém pokoji.
Jako zvukovou kulisu si pustil CD v přehrávači, padl na postel a paží si překryl oči. Jediné, čím si teď byl jist, bylo, že chce najít Bellu a promluvit si s ní, aniž by od něj utekla. Copak je to tak těžké? Třeba se mu ale podaří dozvědět se o ní víc, když teď spolu budou chodit do školy.

Uběhla neskutečně dlouhá doba, než se dole otevřely dveře a v nich se objevily Alice s Bellou. Za nimi vešel i Carlisle s Esmé, aby si mohli všichni promluvit o možnostech, jak z toho podivného kruhu ven. Edward už to ale nevnímal, usnul tvrdým spánkem.

Emmett pobaveně: „Ne, že bych chtěl být pesimista, ale je víc než jasné, že se nám Edward zakoukal do Belly.“

Všichni se na ni otočili a Bella byla v tu chvíli vděčná, že už se nemůže červenat. Pokrčila rameny: „S tím nemůžu nic dělat. Je to tou přitažlivostí. Měl by být mou kořistí. Je celkem logické, že ho to ke mně táhne.“

Esmé opatrně: „Myslíš, že je to jen tím? …  Tedy, ty to tak cítíš?“

Bella nešťastně: „Esmé, já si nemůžu dovolit nic jiného. Nemůžu s ním ani být o samotě. Neovládla bych se. Dneska jsem po něm zase málem skočila, když jsem cítila jeho teplo tak blízko sebe.“

Alice zavrtěla hlavou: „Viděla jsem, že to zvládneš.“

Emmett se zazubil: „A navíc jsem byl na blízku. Jen si nejsem jist, jak bychom mu vysvětlovali, že jsem tě prohodil oknem, Bells… a už vůbec to, že jsi vyvázla bez jediného škrábnutí.“ (ta představa ho evidentně bavila)

Carlisle opatrně zabrousil na jiné téma: „Bello, ještě si to můžeš rozmyslet. Jestli máš nějakou pochybnost, můžeš zůstat doma. Edward půjde do školy, takže budeš mít dům zase pro sebe.“

Bella rozhodně zavrtěla hlavou: „Ne, bude dobře, když se rozptýlím. Nic horšího než jeho vůně mě potkat nemůže.“

Carlisle přikývl: „Dobře, počítej ale s tím, že budete zřejmě ve stejné třídě. Jste stejně staří. Nebo to aspoň budeme předstírat. A oba jste podle papírů Cullenovi.“

Bella jeho kývnutí napodobila a Alice ji s úsměvem vzala kolem ramen: „Neboj, Bells. Budu v ročníku s vámi. Určitě budeme mít společné aspoň některé hodiny. Uvidíš, zvládnete to.“

Druhý den působili Cullenovi téměř jako semknutá vojenská jednotka v úžasných modelech. V jejich středu šel Edward. Nikdo neměl šanci se k němu přiblížit. Alespoň dokud byli společně.

Bella s Edwardem samozřejmě ve škole způsobili pozdvižení. Oba velmi hezcí – i když Edward tím lidským přijatelnějším způsobem a tajemní. Navíc NOVÍ.

Bella měla pravdu. Rozptýlilo je to oba. Bella měla z počátku strach dýchat, ale pálení, které cítila v krku, když dýchala vzduch smísený s vůní krve ostatních, nebylo nic proti tomu, že Edward seděl při téměř každé hodině v lavici s ní.

Aby se rozptýlila, dávala co nejvíc pozor na okolí. Hledala zmínku o sebemenším nebezpečí. Jejich hlavním úkolem bylo přece chránit Edwarda. To, že měla problém s vůní jeho krve, nebylo pro misi podstatné.

Díky tomu si všimla, kolik dívek se po něm otáčí a rádoby nenápadně po něm pokukuje, nebo si o něm špitá. Stejné šeptání zaslechla i o sobě, ale nevěnovala mu pozornost. Proč taky? K ní se nikdo přiblížit neodváží. Lidé měli obvykle chuť, ale nakonec téměř vždy zvítězil jejich pud sebezáchovy. Trochu se zamračila. Proč jí najednou vadí, jak by Edward mohl být obletovaný?

Edward žárlil na každého, kdo se na Bellu jen podíval. A Bella, jako by věděla, že se dívá, jim obvykle věnovala okouzlující úsměv. Tak se na něj ještě neusmála. O co jí k sakru jde?

Jistě, že to Bella věděla. A právě proto okouzlovala kluky ve svém okolí. Aby si Edward uvědomil, že nemá šanci. Ona s nikým nechodí. Nehodí se k sobě. Edward se ale mračil víc a víc na každého, kdo se s ní chtěl začít bavit nebo ji jen pozdravil.

Už odpoledne se tedy začalo povídat o tom, že ti noví Cullenovi rozhodně nebudou sourozenci.

2. část

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

8)  SarkaS (20.07.2011 12:02)

Hezké, koukám, že když je to obráceně, tak se základ nijak nemění. Pořád se přitahují a pořád jednomu z nich krev zpívá. Lae opravdu by mě zajímalo, jestli by to tak bylo i v originálu. Teď mi to bude ležet v hlavě

7)  HMR (18.07.2011 21:20)

Rozhodně nebudou sourozenci!

6)  semiska (06.01.2011 22:11)

Krásný nápad celé povídky. Velmi originální. MOc se mi to líbí. Bella to překoná, že jo? Přece si nenechá svého mio cantantes utéct,ne? Jdu si přečíst druhou část, abych věděla, jak to nakonec dopadne. Moc povedené, fakticky.

4)  ambra (18.09.2010 20:29)

Aalex, poutavé, originální, čtivé. Běžím na další

3)  Marketa (18.09.2010 18:32)

Krása

1