Turtles dance

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

30.12.2010 [12:00], MisaBells, ze série Vsaď se!, komentováno 52×, zobrazeno 6911×

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/turtlesdance2.jpg

Základní informace:

Vina - Asociace hyperaktivních brajglistů.

Díky - Sfinze za její zdatnost v krasobruslení.

Shrnutí - Uzavřená sázka mezi Emmettem a Alicí. Je doufám jasné, kdo prohrál!

Vyrušil mě divný zvuk… trubky a bicí. Přimělo mě to zvednout hlavu a pokusit se najít původce toho všeho. Odložila jsem Pýchu a předsudek vedle sebe na gauč a otočila se ke schodům, protože se k trubkám a bicím přidalo dupání.

„Mistře,“ hleslo stvoření stojící na posledním schodě. Musela jsem si promnout oči, abych se ujistila, že nespím – vzhledem k tomu, že jsem upír, dost děsivá představa.

Sjela jsem To – jinak se tvor na schodišti pojmenovat nedal – pohledem od zelených elasťáků přes hnědý batoh na zádech, až k hráškové kukle na hlavě a… bože, barevná páska přes oči?

„Volal jsi mě?“ klanilo se to.

„To mluvíš na mě?“ hlesla jsem.

Zelený E. T. zakoulel očima a pokrčil jedno koleno. Ten pohyb doprovodil rukama v bok.

„Vidíš tu někoho jinýho, Bello?“ vyzvídalo to.

„Ne, ale…“ zarazila jsem se. „Emmette?“ začala jsem se smát.

„Nesměj se. Nejsem Emmett, jsem želva ninja!“ zvolal dramaticky a rozhodil rukama. Krok mu přitom nevyšel a skutálel se s hlasitým řevem ze schodů. „Do prčic, přes tu škrabošku není vidět,“ mumlal a rovnal si kuklu.

„Zase ses vsadil?“ hádala jsem.

„Co to jednotné číslo?“

„Je vás víc?“ děsila jsem se.

„He he, to si piš! Celá čtyřka!“ Zavřela jsem bojácně oči a doufala, že v tom nelítá i můj… „Edwarde!“ … manžel, sakra. Když jsem riskla otevření víček, musela jsem se kousnout do rtu. Ze schodů vztekle zdupávala další želva.

„Lásko?“ úpěla jsem s nevyřčenou otázkou.

„Ten blbec se vsadil, že Red Socks prohrají,“ vrčel můj manžel a já s pudem sebezapření kývla na chápavý souhlas.

„A?“ vyzvídala jsem, i když mi bylo jasné, že to projeli.

„No co myslíš,“ vrčel Edward a stáhl si pásku přes oči, aby viděl na nohy.

„S kým jste se vsadili?“ nedalo mi to se nezeptat.

„S ní,“ vrčel Edward a ukázal za moje záda.

„Jste normální? Vsázet se proti Alice?“ rozesmála jsem se. „Tak to vám to patří!“

„Já se ale nesázel. Udělal to za nás,“ vrčel Edward.

„Za vás? Kdo jsou další?“

„Hej, Miky, Ráfku!“ vřeštěl Emm a mnul si koleno.

„Neříkej mi Ráfku, ty trubko,“ syčel hlas, který zatím neměl formu. Jacob? No, dýchej Bello. Jenže – jakmile se objevil nabručený indián v napresovaných zelených legínách s kuklou obráceně a batohem v ruce, padla jsem z gauče. Nemohla jsem popadnout dech, a kdyby to fakt šlo, tečou mi slzy. „Dík,“ syčel na mě.

„Jazzi, nebuď baba!“ pobízel posledního ninju Emmett. Ze schodů nejprve letěl batoh, pak kukla a nakonec se zpoza rohu objevilo lýtko v zeleném obalu. Spadla mi brada.

Z repráků najednou začal hrát song Lady Marmelade a Alice sebou kecla do křesla. Noha několikrát zakroužila ve vzduchu, načež se objevil zbytek a znuděně seběhl schody.

„Ha, ninjá!“ ječel Jazz.

„Čekala jsem striptýz,“ vrčela Alice.

„Já chtěl, ale je jich tu moc,“ vymlouval se Jazz a natáhl si batoh i kuklu.

„Kde máš šátek?“ vrčel Edward stojící v rohu obýváku.

„Kohože?“ nechápal Jazz.

„No, to žlutý, co máš mít přes oči,“ vysvětlil Emm.

„Žlutá mi nesluší,“ vymlouval se.

„Tak já ti dám červenej a ty mi dej ten žlutej,“ kšeftoval Jacob.

„No to teda ne! Já taky nechtěl modrej!“ vytýkal jim Edward a varovně se postavil mezi ně.

„Já mám Leonarda nejraději,“ hlesla jsem. Edward se po mně otočil a oči mu zčernaly.

„Fakt?“ bublal slastně.

„No jistě. Je nejchytřejší,“ cukrovala jsem dál.

„No fůj,“ ulevil si Emm.

„Ninjá!“ zahřměl znovu Jazz, který měl konečně rudý šátek.

„Komunisto,“ dobíral si ho Jacob a začal se smát.

„Hej, do teď jsi ho měl ty!“

„No jo, ale už ho nemám!“

„Žloutenko!“ vrátil mu Jasper.

„Grr, Emmette? Nechceš žlutý za fialový?“ nadhodil Jacob ve snaze zbavit se žloutenky.

„Na mě je žlutá moc světlá a neladila by mi k pleti, sorry,“ vymlouval se Emm.

„Tak dělejte, ať to máme už z krku!“ úpěl Edward.

„Ono se bude něco dít?“ nechápala jsem, když se ti čtyři vyrovnali do řady vedle sebe.

„Sleduj,“ tleskala radostně Alice a nevědomky se na křesle postavila, aby lépe viděla přes gauč.

„Tak, hoši. Tři… dva… jedna….“ odpočítával Emm.

„Počkej!“ přerušil ho výkřikem Jazz.

„CO?“ vrčel Edward.

„Počítáš tři, dva jedna, nebo tři, dva, jedna a teď?“

„Co?“ nechápal Emmett.

„Jazzi, na teď prostě začni, jo?“ prosil Jacob a povytáhl si elasťáky.

„Nedělej to!“ úpěl Emm a semkl víčka k sobě.

„Co zase? Jen si to upravuju!“

„Bolí mě to za tebe.“

„To nebolí, hele,“ řekl Jacob a chytil lem Emmettových legín. Trhl a vytáhl mu je pomalu ke krku. Pokojem se rozlehlo několik bolestných syknutí a trhání látky. Emmett zůstal stát jako socha a třeštil oči kamsi před sebe.

„Ty’s mi natrhl…“ hlesl.

„Sem nechtěl,“ špitl Jacob a upravil mu přezky od batohu, jako kdyby mu to mohlo pomoct. „Promiň.“

„Když už jsme u těch punčocháčů… jsou těsný, tak prosím, přidejte!“ vrčel Edward a udělal opačný pohyb, než Jacob. Tahal legíny z rozkroku ven. „Ehm… pardon…“ hekl, když mu došlo, že ho sleduju já a Alice.

„Nenech se rušit,“ culila se pobaveně Alice.

„Hej!“ sykla jsem hraně.

„Někde jsem četla, že… aha, jo, v pohodě. Mlčím. Jako kdybych tu nebyla, ale už byste fakt mohli začít, želvičky,“ smála se.

„Ninjá!“ zaječel zase Jazz.

„A dost s tím už!“ utnul ho Jacob. „Nebo ti utáhnu tu fáborku!“ Zamával směrem k Jazzově hlavě.

„Pozor, vyrovnat,“ zavelel Emmett a neustále si držel ruku na zadku. „Tři… dva… jedna… Hele, levá, nebo pravá?“ přerušil to ve chvíli, kdy Jacob udělal výpad levou nohou a předvedl bicepsy. „Co blbneš? Řekl někdo snad teď?“ mručel Emm, když ho uviděl.

„Jsem to nestihl zarazit, ne!“ omlouval se Jake a zrudl. Edward se začal najednou šíleně smát.

„Hráblo mu?“ vyzvídal Jazz.

„Asi,“ souhlasil Emm.

„Edwarde, jsi v pořádku?“ zajímala jsem se.

„Ne. Dře mě rozkrok, nic nevidím přes ten šátek, jsem za hlupáka, tahám na zádech vycpaný batoh a ty jelita zapomněly choreografii. Nejsem v pořádku,“ začal vrčet, ale úsměv měl stále přikovaný k obličeji. „Levou a na teď.“ Zbylé želvy vyděšeně kývly a vyrovnaly se.

„Teď!“ zavelel Edward.

Bylo to rychlé a chaotické. Udělali výpad levou nohou, předvedli pravý biceps, nechali problesknout bílé zuby, Edward s Jazzem vyskočili do vzduchu a vystřihli ukázkového trojitého salchowa, po němž se uhnízdili břichy v náručích Jacoba a Emmetta. Roztáhli ruce a vypadali jako malá letadýlka. Emmett s Jacobem se s nimi protočili do kolečka a elegantně je odhodili dál.

Závěr – holubička všech čtyř a hurónský smích Alice a mě.

„Ninjá!“ zařvala jsem společně s Alicí a pak jsme obě měly co dělat, abychom se vešly do domovních dveří a zdrhly. Hodně daleko a na hodně dlouho.