27.09.2010 [09:30], Aalex, Povídky na pokračování, komentováno 7×, zobrazeno 2618×

Bella se snaží Edwardovi vyhýbat. Tomu se to ale ani trochu nelíbí, a tak si ji brzy odchytí, aby si promluvili. A jelikož se Cullenovi živí jinak než ostatní ve Volteře, vyjedou si na lov...

Díky za komentáře a jako vždy budu moc ráda, když se vám bude chtít nechat nějaký i u téhle části.

Když Bella nemá možnost vyhýbat se Edwardovi, alespoň se zaměří na ostatní členy Cullenovy rodiny. Edwarda téměř ignoruje. Ani při společných „večeřích“ se na něj nedívá. Dělá vše proto, aby neměl nikdo ani podezření, jaké city v ní Edward rozpoutal.

Edward je však její odmítavostí zmatený.

Nakonec neodolá a jde za ní. Najde ji v jejím pokoji – vešla tam sotva pár vteřin před ním. Když Bella otevře, vychrlí na ni otázku : „Co se děje, Bello? Urazil jsem tě nějak?“

Než stihne pokračovat, Bella si dá prst přes rty a pozve ho dovnitř. S povzdechem roztáhne svůj štít tak, že kryje i Edwarda a pojistí si tím, že je nikdo neuslyší.

Prosebně se mu zadívá do očí a Edward slyší v mysli: „Omlouvám se, jsem hrubá. Nemá to nic společného s tebou, Edwarde. Je to jen má obrana proti Arovi.“

Edward překvapeně zdvihne obočí: „Proti Arovi?“

Bella trhne rameny: „Víš určitě lépe než já, o co mu jde. Slyšíš jeho myšlenky. … Chce tě. Chce tvůj talent a to, aby ses k nám přidal. Tenhle hrad je plný intrik a bojů o moc. Nechci být manipulovatelná, a tak se ho snažím přesvědčit, že se mu to přes tebe nepovede.“

Edward se chvíli jen dívá a Bella slyší i v jeho mysli ticho. Vyčkává. Zavrtí hlavou a povzdechne si: „Omlouvám se za tenhle způsob, ale i stěny tu mají uši.“

Edward drží své city na uzdě, aby Bellu nevyděsily. Evidentně si nemyslí, že by k ní cítil něco hlubokého. Upřesní: „Aro chce, abychom…byli spolu?“

Bella se ušklíbne: „Má spoustu řečí o tom, že by byl šťastný, kdybych nebyla sama, ale že ho přeceňuji, když si myslím, že se mnou manipuluje.“

Edward navrhne: „Co takhle vykašlat se na Ara a být prostě přátelé?“

Bella se rozesměje tónu jeho myšlenek – i jeho škádlivému mrknutí, které je doprovázelo: „Dobře, zkusíme to.“

Téměř všechen čas teď tráví spolu. Samozřejmě, že ne sami. Bella trvá na tom, aby s nimi byl vždycky i někdo další. Většinou je to Alice a Jasper. Vypadají, že jim to nevadí. Jako by dobrá nálada, kterou společně mají, všechny nabíjela.

I Cullenovi ale potřebují jíst. Jednou tedy vyrazí společně do hor. Jedou po dvojicích – v Porschích. Bella nechá tentokrát řídit Edwarda a baví se tím, jak se vzájemně předjíždí. Když dojedou na místo, vypraví se Bella k nedalekému jezeru, zatím co Cullenovi vyrazí na lov. Chce si užít trochu samoty a spousty slunce. Tady se nemusí bát, že někdo uvidí její zářící pokožku. Svlékne se do plavek a nechá se zahřívat slunečními paprsky.

Nepočítá čas. Hlavou se jí honí tisíc bezvýznamných myšlenek a kdyby byla člověk a mohla spát, nejspíš by usnula.

Veškerá pohoda se ale vytratí, když Bella ucítí ten pach. Další upír. A ne jen tak ledajaký. Je to Felix. Velký a silný, jeden z Arovy elity. Rozený bojovník. Hezký, ale jen si užívající. Svým způsobem prototyp Volturijského válečníka.

Bella otevře oči a rychle se rozhlédne kolem. Kde je? Přišel sám, nebo jej poslal Aro? Má pro ni vzkaz, nebo ji má sledovat? Všechny tyhle myšlenky jí hlavou proběhnou během několika desetin vteřiny. Zatím stále hledá původce toho pachu. A pak ho spatří. Felix stojí na skále nad jezerem a s úsměvem ji pozoruje. I jeho kůže na slunci září jako diamanty. Vypadá naprosto neskutečně.

Bella ale přesto dává přednost Edwardovu chlapeckému vzhledu (snad i proto, že sama vypadá spíš jako teenagerka) před Felixovou mužností.

Felix na ni s úsměvem mávne, během okamžiku je svlečený a úžasným skokem zmizí ve vlnách jezera. Když se vynoří, rychlými tempy doplave k Belle.

Vyjde ven a dává na odiv své svaly. Přesto, že o nich Bella ví a má se před ním na pozoru, neodolá, aby se nepodívala. Opravdu stojí za pohled.

Felix se na ni znovu usměje: „Ahoj Bello. Našla sis tu krásné místo.“

Bella se trochu zamračí: „Ahoj Felixi. Co tak daleko od domova? Poslal tě Aro? „

Felix se k ní skloní a jeho tvář je jen kousek od její. S veselým blýsknutím v očích se zeptá: „Myslíš, že nemám žádnou vlastní vůli?“

Bella se rozhodne být diplomatická a trochu se oddálí, aby mezi nimi udržela odstup: „Ne, ale nezdá se, že by ti Aro nechával příliš volného času, takže..., co tu děláš?“

Felix s úsměvem pozoruje její snahu o zdvořilost: „Hm, snad ze mě nejsi nervózní? … Chtěl jsem se jen přesvědčit, jestli na tebe nejsou naši hosté hrubí. Dlouho jsme spolu nemluvili. Trávíš teď veškerý čas s nimi…a hlavně s Edwardem,“ dodá se stopou výhružky v hlase.

Bella zdvihne o poznání bradu: „Do toho ti nic není, Felixi. Ostatně je to na Arův příkaz. Jsem jejich průvodkyně.“

Felix opět blýskne zuby v úsměvu: „Já vím, to jen abys nezapomněla na své staré přátele.“

Lehce jí přejede po ruce a Bella má chuť se otřást. Takovou radost mu ale neudělá. Místo toho přikývne a zdůrazní: „Díky za starost, Felixi.“

Felix přikývne: „No a nechtěla bys společnost, než se ti tvoji návštěvníci nakrmí?“ dodá s trochou despektu.

Bella se mu tvrdě zadívá do očí: „Díky, ale chtěla jsem mít chvilku sama pro sebe. To se ve Volteře moc často nestane…“

Felix se usměje: „To je pravda. Na druhou stranu ty si ve Volteře nenajdeš čas ani na další věci…“

Tentokrát jí prsty projede vlasy a zastaví svou ruku tak, že Bellu drží za temeno hlavy, jako

by si ji chtěl pojistit. Bella okamžitě vytuší jeho záměr a z hrudi se jí vydere zavrčení: „Nech toho, Felixi!“

Felix se však jen rozesměje a smaže nepatrnou vzdálenost, která je teď dělí. Ve chvíli, kdy se jejich rty setkají, použije Bella Alecův talent. Felix je v okamžení odstřižen od všech smyslů.

Oslepen a ohlušen zůstane v klidu. Spustí svou ruku a tiše pronese: „Zřejmě si opravdu vystačíš sama. Myslím, že jsem to pochopil, Bello.“

Bella využije situace a vyskočí od něj. Natáhne na sebe své oblečení a pak teprve Alecův dar stáhne.

Felix se zvedne: „Půjdu se podívat po někom, kdo o mou společnost bude stát víc než ty.“

Bella rychle přikývne. Zaplať pánbůh, že z toho vyšla takhle. Felix si nejspíš uvědomil, že když může použít Alecův dar, nebyl by problém povolat na pomoc i ten Janin.

Nedlouho po té, co Felix zmizí, se objeví Edward a ostatní. Jejich oči už mají zase tu úžasnou barvu tekutého karamelu. Jejich lov byl tedy úspěšný. Něco se ale děje. Bella vycítí zvláštní atmosféru, která je obestírá. Když se k tomu ale nikdo nevyjádří, rozhodne se Bella neupozorňovat na to. Buď se o tom zmíní Edward, až spolu budou sami (v autě), nebo je to něco uvnitř jejich rodiny, do čeho jí nic není.

Cestou domů už se nepředhání. Tentokrát jedou docela tiše a řídí Bella. Edward má zvláštní náladu a Bella nechce naléhat.

Nakonec ticho Edward přece jen přeruší: „Za tři dny jedeme domů.“

Bella ztuhne. Sakra, jak to, že ji to tak zaskočilo? Vždyť přece věděla, že se jednou musí vrátit. Když Bella nereaguje a dál jen sleduje silnici, Edward to nevydrží: „Bello?“

Bella stále ještě přemýšlí, co říct. Nakonec se rozhodne pro to první, co ji napadlo. Tiše pronese: „Škoda. Budete mi chybět.“

Zarazí ji Edwardův upřený pohled, a tak se na něj lépe podívá. Co to má v očích?

V tom Edward přizná: „Asi sis všimla, že se něco děje. … Když jsme lovili, ucítil jsem Felixův pach. Vrátili jsme se o trochu dřív a viděli jsme, co se stalo.“

Bella překvapeně: „Tak proto?“

Edward se rozhodne vsadit všechno na jednu kartu: „Pojeď s námi, Bello.“

Bella překvapením málem strhne volant: „Cože?“

Edward volant srovná a položí ruku na její (opět položenou na řadící páce): „Pojeď s námi. Všichni tě u nás uvítáme. Mohli bychom ti aspoň oplatit pohostinnost a ukázat náš způsob života.“

Mluví rychle – už nějakou dobu si tuhle řeč nacvičoval: „Poznala bys něco nového a když se ti to nebude líbit, vždycky se můžeš vrátit, ne? U nás bys měla všechnu svobodu, po které tady tak toužíš. Navíc bys mohla chodit ven beze strachu, že tě zasáhne sluneční svit. Alespoň většinu roku,“ dodá s úšklebkem.

Bella jeho slova poslouchá jen částí mysli. Další část pečlivě analyzuje každý jeho výraz, tón a snaží se nabídnout jí možnosti, proč to dělá: „Proč?“

Edward se zarazí: „Co?“

Bella netrpělivě: „Proč mi to nabízíš, Edwarde?“

Edward se jí zadívá do očí: „Protože… právě jsem ti uvedl spoustu důvodů,“ dodá vyhýbavě.

Bella prudce zavrtí hlavou: „Ne, to byly důvody, proč mám jet. Ráda bych odpověděla ano, ale  chci vědět, proč to chceš ty.“

Edward ji požádá: „Můžeš zastavit?“

Bella zabrzdí a zastaví na krajnici. Ostatní něco podobného čekají, protože na ně jen zatroubí a jedou dál. Edward podotkne: „Počkají na nás u benzínky.“

Bella se na něj vyčkávavě zadívá a Edwardovi nezbývá než odpovědět: „Víš, když jsem tě tam viděl s Felixem, měl jsem sto chutí po něm skočit. Alice mě zadržela, že si poradíš. Kdyby se ale její vize změnila, byl bych tam a s potěšením tě ho zbavil. To mě zaskočilo. To potěšení, víš? Obvykle netrpím násilnickými sklony,“ blýskne po ní neveselým úsměvem a pokračuje. „Nedokážu snést pomyšlení, že bych tě tu s nimi nechal samotnou. Chci tě mít na blízku. Byl bych raději, kdybys odjela s námi, ale jestli to chceš jinak, jsem ochoten zůstat. … Trápí mě, když tě musím opustit.“

Bella opatrně: „Jako…přítele?“

Edward bezmocně pokrčí rameny: „Pokud to tak chceš…“

Bellu jeho bolestný tón překvapí. Rychle se mu zadívá do očí a Edward k jejímu překvapení neuhne, ale pohled opětuje. Tentokrát je na Belle, aby odvrátila pohled jako první. Kdyby byla člověk, nejspíš by se červenala.

Tiše prohodí: „Můžu…vám dát vědět později večer?“

Edward rychle přikývne: „Samozřejmě. Byl to jen návrh…prosba. Nikdo tě nenutí ho přijímat, i když by nás to potěšilo. I kdybys s námi jela jen krátko… Ehm. Mohl bych tě poprosit, abys zvedla svůj štít? Možná by ti v rozhodování pomohlo to, co cítím a momentálně nedokážu dost dobře vysvětlit.“

Bella na okamžik zaváhá: „Omlouvám se, Edwarde. Já…nejsem si jista svými myšlenkami. Počkal bys do večera?“

Je si až příliš vědoma, že místo „myšlenkami“ chtěla říct „city“. A není pravda, že by si nebyla jista těmi svými. Spíš si nebyla jista, jestli mu chce ukázat, jak hluboce ji jeho přítomnost zasahuje.

Bella znovu nastartuje, když jí Edward položí ruku na tvář a otočí ji k sobě. Jeho obličej je

teď jen malinký kousek od jejího: „Bello…, je něco, co bych mohl udělat, abych tě přesvědčil?“

Bella zadrží dech, aby dokázala myslet rozumně. Kdyby jen věděl, že stačí jen to, co právě udělal. Jak to, že když se k ní takhle přiblížil Felix, cítila jen odpor? S Edwardem je to tak jiné. Téměř cítí jeho rty na svých. Je to přece už kolik dnů, kdy ji políbil. Jak si to může pamatovat tak dobře? Jak může cítit jeho chuť ve svých ústech?

Bella lehce zavrtí hlavou a trochu váhavě mu přejede po tváři: „Dej mi trochu času, ano?“

Edward se oddálí a Bella znovu spatří bolest, která mu přeběhla tváří: „Čas je to jediné, co nemáme, přesto že jsme nesmrtelní. Ironie, co? Dám ti ho, kolik budeš chtít a budu doufat, že naše pozvání přijmeš.“

4. kapitola - 6. kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  Kristiana (15.07.2011 19:47)

Jsem ráda, že Felix po jejím zabrždění Alecovým darem pochopil, že nemá zájem a vycouval.
Říkala jsem si, co se děje, že je chování Cullenových divné. Odjezd mě ani nenapadl. Doufám, že Bella pozvání přijme. Pobyt u nich by se jí totiž moc líbil.

6)  Eleanor (27.09.2010 23:16)

Téma povídky je krásné. Jen mě občas zaráží ten pohled vypravěče. Je to nezvyk. Jsem moc zvědavá, jak to Bell vyřeší

3)  Marketa (27.09.2010 11:18)

2)  Michangela (27.09.2010 11:01)

1