08.10.2010 [13:00], Aalex, Povídky na pokračování, komentováno 15×, zobrazeno 3018×

Poslední kapitola je tady a Bella se musí rozhodnout, jestli zůstane s Edwardem a Cullenovými - žít svůj nový život, nebo jestli se vrátí s Chelseou do Volterry.

Konečně je čas, aby si vzájemně pověděli podrobnosti. Esmé navrhne, aby se přisunuli k nim tak, jak bylo prve plánováno, ale Chelsea odmítne. Všichni chápou, že nemá chuť zůstat, když má smutek po Aftonovi. Teď, když vyprchal adrenalin z boje, se opět projevil plnou měrou.

Zajetí Chelsey a Aftona probíhalo přesně tak, jak Alice viděla. Když je policista vedl podzemními chodbami, stále jim nebylo nic divné. A když vyšli na povrch, do hangáru, bylo pozdě. Všude kolem byla přesila. Jakmile zavolali Belle, Amir s Tinou se vzdálili. Jeden z  Rumunů usoudil, že jsou dál zbyteční a zaútočil na ně. Afton ji bránil, ale k útoku se přidalo pět dalších. Ostatní se jejich bezvýchodnou situací bavili a povzbuzovali je, když trhali Aftona na kusy. Chelseu mezitím chytili dva jiní. Neměla šanci přijít mu na pomoc – jen se dívala.

Amir se vrátil právě včas, aby zabránil stejnému konci Chelsey. Netvářil se dvakrát nadšeně, ale právě tak, jak řekl Belle – chtěl ji mít jako pojistku, kdyby se něco nepovedlo. Došlo mu, že další talent je pro Ara cennější než obyčejný člen gardy.

Cullenovy ani nenapadlo poslechnout, jen jim chvíli trvalo, než vymysleli plán, jak obhlédnout situaci co možná nepozorovaně. Bella byla natolik pohlcena svými myšlenkami, že sledovat ji bylo směšně snadné. A i kdyby je objevila, nemohla by nic dělat. Emmett s Jasperem vylezli nahoru a pozorovali vše střešními okny, zbytek čekal na vhodnou chvíli, kdy budou všichni zaneprázdněni natolik, aby si nevšimli, že se k nim připojili. Ta chvíle nadešla, když Amir zavelel k útoku.

Teď se všichni plácali po ramenou a radovali se, že nikdo z nich (až na Chelseu, která je už však v pořádku) neutrpěl zranění. Bella stojí mezi nimi a dívá se, jako by každého z nich viděla poprvé. Uvědomí si, že se musí rozhodnout. Nemůže dál žít dva životy… nebo snad ano?

V tu chvíli k ní přistoupí Edward a s úsměvem ji obejme. Skloní se k ní a zašeptá jí do vlasů: „Bello, netušíš, jak jsem se o tebe bál. Už nikdy…“

Bella ho pohybem ruky zastaví: „Počkej.“

Otočí se na ostatní: „Chtěla jsem vám všem poděkovat. Vaše pomoc byla neocenitelná. Udělala jsem chybu a ohrozila jsem lidi, které mám nade vše ráda. Omlouvám se vám za to.“

Všichni se usmívají, mávají rukama a pronášejí fráze o tom, že se nic nestalo – hlavně, že jsou v pořádku…

Nemusí jim číst myšlenky, aby věděla, co čekají. Cullenovi si myslí, že tu s nimi dál zůstane a bude šťastná s Edwardem. Chelsea zase čeká, že odjede s ní. To by znamenalo vrátit se na stálo. Nemohla by opustit Volterru, sotva přijede… a asi by to ani nedokázala. Přece jen se jí po některých věcech stýská.

Její zrak konečně padne na Edwarda, který se snaží číst v její tváři. Vidí, jak si přeje, aby zůstala. Ví, že ji chce takovou, jaká je. Chce, aby spolu prožili zbytek svých věčných životů. Je to tak složité… Jak si vybrat, když toužíte po obou životech?

A pak se její tvář rozjasní. Možná by tu bylo řešení.

Chytne Edwarda za ruku: „Omluvíte nás na chvíli? Potřebujeme si promluvit.“

Edwardova tvář se stáhne smutkem, tváře ostatních prozrazují zvědavost, ale bez poznámek je nechají jít.

Edward s Bellou se rozběhnou. Zastaví až, když má Bella jistotu, že jsou dost daleko na to, aby je nikdo neslyšel. Edward se znovu nadechne, aby promluvil, ale Bella ho znovu zastaví.

Pak zavře oči a její tvář se stáhne soustředěním. Edward překvapeně sleduje, jak se najednou její silueta rozvlnila. Nedokáže už na ni zaostřit. Kmity se pořád zvyšují, až se hýbou, jako když se díváte na televizi, která má pokazený obraz. A pak to všechno naráz ustane a místo jedné Belly před ním stojí dvě. Stojí proti sobě a zkoumavě se na sebe dívají.

Pak se jako jedna usmějí a otočí se na Edwarda. Ten skáče očima z jedné na druhou a v jeho tváři se zračí naprosté zmatení. Co se to tu k sakru děje? To už se totálně zbláznil?

Jedna Bella na jeho nevyslovenou otázku odpoví: „Neblázníš, Edwarde. Když jeden z Tininých klonů vběhl pod můj štít (víš, že není fyzický), než jsem ho stihla stáhnout, byla pod mou ochranou. Víš, jakou má schopnost. Nasává talenty těch, které chrání. Co jsme ale nevěděli, je, že Tina nevytvářela jen klony. Jsou to skuteční lidé – naprosto na sobě nezávislí, jak vidím.“

Usměje se na své dvojče: „Jako bych rozdělila své vědomí.“

Edward tomu stále ještě dobře nerozumí, a tak druhá Bella dodá: „Když jsem zjistila, že Chelseu unesli, donutilo mě to uvědomit si, že mi můj život ve Volteře chybí. Miluju tě a jsem tu šťastná, ale zároveň chci být tam. Chci své přátele, starý život a…“ ušklíbne se, než pokračuje, „svůj běžný jídelníček.“

Podívá se na první Bellu a ta s úsměvem plynule naváže: „Tohle řešení je absolutně perfektní. Jedna z nás – ta, o které se Volturiovi a nikdo kromě vás nedozví, zůstane tady, protože si život bez tebe už neumí představit. Její láska… moje láska zůstane uzamčena ve mně.“

Podívá se na svou kopii: „Ta část, která touží po otci, přátelích a Volteře odjede s Chels a Amirovou hlavou zpátky. Přestaneme se dohadovat – obě budeme spokojené.“

Druhá Bella na ni kývne: „Měj se hezky, Bello. Žij takový život, jaký sis vybrala.“

První Bella se usměje: „Ty taky. Měli byste jít. Je čas,“ mrkne na Edwarda. „Za chvíli se znovu sejdeme, neboj se. Jen se teď neprozraď.“

Zvedne ruku na pozdrav a zmizí mezi stromy.

Druhá Bella se otočí a vyrazí zpět k ostatním. Edward se vzpamatuje o pár setin vteřiny později a doběhne ji. Nejistě se na ni podívá: „Jsi si jista?“

Bella se na něj s úsměvem otočí: „Jestli se chci vrátit? Ano. Stoprocentně. Vždycky pro mě budeš krásnou vzpomínkou, ale moje místo je jinde.“

Než vystoupí z lesa, otočí se k němu Bella náhle a rychle ho políbí.

Edward se trochu úzkostně zeptá: „Uvidíme se ještě?“

Bella ho s trochou nostalgie pohladí po tváři a škádlivě na něj zamrká: „Možná. Třeba se za sto, dvěstě let sejdeme a posoudíme, čí život je spokojenější. Byla by zábava vyzkoušet, jestli bys poznal, kdybychom se vyměnily, co říkáš?“

Edward zalape po dechu, ale Bella na něj už jen znova zamrká a vyjde k ostatním, aby jim oznámila své rozhodnutí.

Chelsea se na ni usměje, jako by ji vítala zpátky. Aro a Volterra čekají. Je čas vrátit se a zaujmout zase své místo v gardě. Sbohem Ameriko, Cullenovi a… Bello. Buď tak šťastná, jak si přeješ.

♦ THE END ♦

Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří mou povídku četli a ještě víc těm, kteří nechávali pravidelně komentáře :o) (Markéta, nesie8, Michangela, Eleanor a hellokitty - díky moc). Díky vám jsem dopsala dalších 9 kapitol. :o)))

Budu moc ráda, když si najdete chvilku a zhodnotíte tady povídku jako celek. Mějte se krásně a třeba se zase sejdeme u nějaké další povídky.

Aalex

15. kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

14)  Andrea9435 (03.04.2012 11:38)

skvelá kapitolka...
a tak úžasný koniec...

13)  Kristiana (21.07.2011 10:26)

Ten konec je úchvatný.
Netušila jsem, jak se rozhodne - Volterra nebo Forks? Obojí je totiž moc lákavé. Vymyslela dokonalé řešení.
Krásná povídka.

12)  Kamci (15.07.2011 22:57)

páni, vážně originální konec.
A moc hezká a čtivá povídka, jen tenhle styl slohu mi přišel jako kdybych četla divadelní hru , trochu mě to při čtení rušilo, ale po pár kapitolách jsem si i zvykla

11)  Kejt (29.10.2010 12:18)

krásné i to řešení situace s tím kde zustak kouzelné

10)  nesie8 (10.10.2010 09:57)

moc se mi to líbí,ale škoda že byla poslední.
těším se na další povídky které budeš psát.

7)  Marketa (08.10.2010 20:24)

Moc se mě to líbilo a držím ti palce při další takové povídce hodně štěstí

5)  nikolienka (08.10.2010 17:32)

Hneď ako som sa vrátila to školy som sa vrhla na všetky kapitoly a vôbec neľutujem svoje rozhodnutie. Hneď na začiatku som vedela, že ak Edward a Bella nebudú spolu bude to veľmi zlé. Keď je priviedol na iné myšlienky bola som z toho úplne vedľa a tú časť som si prečítala niekoľko krát za sebou. Tajne som dúfala, že pôjde s nimi a bolo som nekonečne najviac rada, keď sa tak stalo. Bellin a Edwardov vzťah bol nádherný a ja byť na jej mieste by som nechcela svoju vlastnú izbu je to predsa zbytočné Veľmi som sa smiala, keď Edward s Bellou hodili do Emmetta svoj obed Ten boj bol opísaný fantasticky... Normálne som sa bála miesto Belly a tá schopnisť tej Tiny... Takú by som aj ja chcela mať A koniec? To bolo niečo úžasné !!!

Takže veľkááááá chváááála Krááásna poviedka

3)  henna (08.10.2010 15:03)

Ten konec jsem docela nepochopila, která Bella teda zůstala s Edwardem, a která odešla? ()

2)  Michangela (08.10.2010 13:29)

Nádherné řešení! Jsem moc ráda, že Bella si zachovala jistou šlechtickou dokonalost a italský temperament. Myslím, že jí bude takto rozdělené dobře. Jen to škádlení Edwarda možnou výměnou mi přišlo jako zajímavě otevřený konec!

1)  Eleanor (08.10.2010 13:14)

Ahoj,
ten konec si měla krásně vymyšlenej. Já furt přemejšlela nad tím, jak to nakonec uděláš. Jestli Edwardovi zlomíš srdce nebo ho donutíš, aby s ní odjel do Voltery a tak. Tohle řešení mě velmi příjemně překvapilo.
Já sice moc povídek nečtu, ale zase když už, tak se snažím pokaždé tam nechat nějaký komentář a tady jsem je nechávala moc ráda. Doufám, že přijdeš zase s nějakou zajímavou povídkou, abych měla zase, co číst.

1