06.10.2010 [09:00], Aalex, Povídky na pokračování, komentováno 6×, zobrazeno 2725×

Blíží se návštěva Chelsey a Aftona. Bella se jí nemůže dočkat, ale... vždycky je nějaké ale.

Předem díky za komentáře.

Všimli jste si někdy, že když jste šťastní, čas vám utíká úplně jinak? Ten Bellin začal letět. Než si to stačila uvědomit, byla v Americe měsíc. Škola byla lehká a stále ještě měla punc něčeho nového, a tak Bellu bavila. Myšlenky spolužáků nebyly nijak originální, ale spolu s Cullenovými každý den vymysleli další drb, který by o Belle mohli rozšířit. Občas byli tak úspěšní, že se jí na nějakou z drobností zeptal i profesor.

Většinu času po škole samozřejmě trávila s Edwardem, ale málokdy byli sami. Belle to nevadilo – noci byly jen jejich a ostatní členové Cullenovy rodiny byli stejně zajímaví jako Edward. Brzy je brala jako opravdové příbuzné. Nikdy si nemyslela, že by se jí tu mohlo tak líbit. Že by se cítila tak živá…

Jediné, co jí radost trošku kalilo, byla nepřítomnost jejích dřívějších přátel. Především Chelsey. Telefonovaly si obden, ale to nebylo ono. Nakonec přišla Chelsea s úžasnou novinou. Aro jim s Aftonem zadal úkol, který mohli spojit s návštěvou.

Bella málem proboří strop, jak vysoko vyskočí, když tu skvělou zprávu slyší.

Zakryje mikrofon mobilu, aby Chelsea neohluchla a zavolá na Carlislea: „Chelsea s Aftonem budou mít za týden cestu kolem, mohli by…“

Ani nestihne doříct svou prosbu a už jí místo Carlislea odpoví Esmé: „Ale jistě, Bello. Moc rádi je uvidíme. Domluv potřebné, vyzvedneme je na letišti.“

Bella tlumočí pozvání a vzápětí vyběhne i s mobilem z domu, protože dívčí domlouvání nesnese další uši.

Edward stiskne Bellinu ruku a pobaveně se na ni podívá. Bella nedočkavě přešlapuje z nohy na nohu – zrovna jako člověk. Edward se trochu zbytečně zeptá: „Těšíš se?“

Bella se usměje: „Je mi s vámi skvěle, ale ti dva mi moc chybí. Jsem ráda, že je uvidím.“

Mrkne na tabuli oznamující přílety a postěžuje si: „Už by tu měli být. Proč jim to trvá tak dlouho?“

V tomtéž okamžiku oznámí rozhlasem číslo letu, na které čekali a za pár (pro Bellu nekonečných) minut se začnou pasažéři hrnout ven.

Bella netrpělivě vyhlíží známé tváře. Byla si tak jista, že budou mezi prvními…

A pak sebou Alice trhne a upře pohled do prázdna. Bella si toho moc nevšímá, ale Edward s Jasperem zbystří: „Alice? Co se děje?“

Edward sleduje v jejích myšlenkách totéž co Alice a zasakruje: „Máme problém. Rumuni.“

Bella se na ně poplašeně otočí: „Cože?“

Edward ji chytne za nadloktí a vyrazí k autu – sykne: „Pojď, Chelsea s Aftonem nepřijdou.“

Bella za sebou slyší rychlé kroky Alice a Jaspera a v hlavě se jí skládají různé způsoby, jak si jeho slova vysvětlit. Venku se Edwardovi vytrhne a naštvaně se na ně zadívá: „Tak řeknete mi konečně, co se děje?“

Edward si vymění pohled s Alicí a Jasperem. Ten je stejně zvědavý jako Bella – ani on neví, o co přesně jde, ale cítí Alicin bezradnost a odvodí si, že Edwardovy obavy patří Belle.

Bella chvíli čeká. Chce jim dát možnost vysvětlit, co Alice viděla. Už v letadle do Ameriky sama sobě slíbila, že své schopnosti na ně nepoužije. Chtěla jim dopřát soukromí, ale když se nic neděje, pohodí vzpurně hlavou: „Fajn, řekli jste si o to sami.“

Poměrně hrubě chytne Edwarda a Alici za ruku, zvedne svůj štít a použije Arův dar. Vzápětí sebou trhne, protože ji s obrovskou intenzitou zaplavují hned dvoje vzpomínky. Rychle je proběhne, aby se dostala až k tomu, po čem nyní touží nejvíc. Alicina vize.

Spatří Chelseu s Aftonem vystupovat z letadla a to, jak k nim přistoupil uniformovaný policista, který je požádal, aby šli s ním. Prý nějaké nesrovnalosti s jejich zavazadly…

Další část vize je přenesla do jakési vybetonované místnosti – možná podzemních garáží. Policista zmizel, za to se kolem Chelsey a Aftona objevil kruh upírů. Teď už nemá pochyby, že ten uniformovaný byl jedním z nich. Zdá se, že jeden něco říká. Zvedne hlavu a jeho zuby se zablýsknout v úsměvu, který nevěstí nic dobrého. Bella ztuhne. Tu tvář zná – viděla ji před pár týdny ve Volteře. Amir.

Afton se postaví tak, aby Chelseu kryl vlastním tělem a zatváří se vzpurně… Vize skončí a Bella otevře oči. Zaprosí v duchu, aby měli ještě čas tomu zabránit. Aby byla vize v předstihu. Alice však její naději zničí. Tiše prohlásí: „Myslím, že už se to děje. Proto nepřišli.“

Bella chce odseknout, ale v tom se rozezní její telefon. Rychle ho zvedne a v něm se ozve Chelsein roztřesený hlas: „Bello… promiň. Zvorali jsme to.“

Uslyší zvuk, jak jí kdosi vytrhl sluchátko a nahradí ji posměšný hlas Amira: „Dobrý den, Bello. Dlouho jsme se neviděli. No vlastně to není dlouho, ale chyběla jsi nám. Víš, jak příjemně jsme byli překvapeni, když jsme narazili na tvou kamarádku a jejího přítele? Poctili nás svou návštěvou a my bychom byli moc rádi, kdyby ses k nám přidala.“

Bella má co dělat, aby se jí nezachvěl hlas, jemuž se snaží dát ledový tón: „Takže je to kvůli mně?“

Amir: „Ano. Minule jsme neměli příležitost pořádně se poznat. Teď bych to rád napravil. Přijeď za námi, ale své přátele Cullenovi nech pro tentokrát doma. Jinak…“

Jeho hlas zní tak zlověstně, že Belle zatrneo. Amir si vychutná účinek své výhružky a pak sladce dodá: „Tvoji přátelé by to odnesli ošklivým bolehlavem.“

Bellin hlas zní jako švihnutí biče: „Kam mám přijet?“

Amir spokojeně: „Tak se mi to líbí. Nejsme daleko. Předpokládám, že jsi jela přátele přivítat na letiště, jak nám Chelsea laskavě sdělila? Jsme v hangáru číslo 28. Hezké číslo, ne? Zapamatuj si ho.“

Bella stručně prohodí: „Budu tam a… Amire, jestli jim zkřivíš jenom vlásek, budeš toho šeredně litovat.“

Amir posměšně: „Ale ale drahá Bello, co kdybys místo výhružek pohnula? Tvým přátelům se po tobě stýská.“

Pak už slyší Bella jen oznamovací tón, jak Amir zavěsil.

Vztekle telefon vypne a všimne si, že se na ni upírají všechny oči. Ani si nevšimla, kdy se k nim přidal Emmett s Rosalií a Carlisle s Esmé. Snažit se něco tajit je zbytečné. Slyšeli každé slovo.

Edward: „Musíme vymyslet plán…“

Bella na okamžik pevně sevře rty a pak promluví ledovým tónem, který nepřipouští diskuzi: „Ne. Půjdu sama, jak chtěl.“

Edward zaprotestuje: „Nedovolím, aby se ti něco stalo.“

Bella po něm šlehne pohledem: „A já nedovolím, aby to Afton s Chelseou odnesli za mě.“

Carlisle zadrží Edwarda a uklidňujícím hlasem pronese: „Bello, chápeme, že jsi rozčílená, ale jít tam sama znamená rozsudek smrti pro tebe i tvé přátele. Ani ty nezvládneš přesilu a buď si jista, že ji Amir má. Zvlášť po tom, co viděl ve Volteře.“

Bella prudce zavrtí hlavou, jako by si ji potřebovala vyčistit: „Ne, nevystavím takovému nebezpečí vás ani své přátele. Chtějí mě a taky mě dostanou. Po tom, co pustí Chelseu a Aftona, samozřejmě. Brzy zjistí, jak velká chyba byla zahrávat si se mnou. Budou mrtví dřív, než toho stihnou pořádně litovat,“ dodá a její oči metají blesky.

Edward se dotkne její ruky - tiše: „Bello, nemůžu tě ztratit. Radši umřu, než abych tě k nim nechal jít samotnou.“

Bella se na okamžik utopí v jeho očích. Dívá se na ni tak prosebně, odráží se v nich všechna láska, kterou k ní cítí. Bella mu dá ruku na tvář a zavře oči, jako by si chtěla tuhle chvíli zapamatovat. Pak se k němu přitiskne tak silně, jak jen dokáže a vášnivě ho políbí. Netrvá to nijak dlouho, ale Edward se tím polibkem cítí jako omámený.

Bella polibek ukončí stejně náhle, jako ho začala. Naléhavě se mu zadívá do očí: „Miluju tě, Edwarde. Nezapomeň na to, prosím.“

Otočí se k ostatním: „Bylo mi tu s vámi dobře. Díky, že jste mi pár posledních týdnů dělali rodinu. Teď ale musím jít. Sama, “zdůrazní ještě.

Pak se rozběhne zpátky do letištní haly.

Emmett: „Tak jaký je plán?“

Edward se zadívá na Alici: „Snaž se vidět, co se dá. Musíme vědět o každé jejich slabině.“

Alice přikývne a zavře oči. Esmé Edwarda obejme: „Neboj se, dobře to dopadne.“

13. kapitola - 15. kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6)  Kristiana (21.07.2011 10:10)

Blbí Rumuni!
Bella je zvládne, že jo? Stačí když použije Alecův dar?

4)  Marketa (06.10.2010 17:58)

to je tak napínavé a vrátí se do volteri?

3)  nesie8 (06.10.2010 14:03)

to snad ne nechat to tak napínavý
moc se mi to líbí

2)  Eleanor (06.10.2010 11:23)

Vau, takhle nás napínat

1)  Michangela (06.10.2010 10:34)

1