Sekce

Galerie

/gallery/Tygr naděje.jpg

Miley svůj protest k otci nevzdá. Ani když jí přijede pozdravit její děda Kája.

Nenávidím, nenávidím, nenávidím… už mě to nebaví opakovat. Koho nenávidím? Samu sebe, tátu, mámu, celý tenhle pitomý svět!!! A hlavně nenávidím tuhle kraksnu! Už mě bolí zadek a mám pocit, že s mými klouby už nepohnou. Tahle stará… totiž nová kraksna je na dvě věci. Raději bych šla pěšky.

 

Natasha si mého vzteku ještě nevšimla, ale brzo se na něco…

„Miley, kdo to byl v té recepci?“ zeptá. Co jí mám říct? Můj pravý otec, který je upír nebo člověk, kterého znám od dneška a už ho nenávidím!

„Jeden přítel, kterého znám ze základky. Měl tam sestru,“ zalhala jsem. Nejsem na to vůbec pyšná. Ale může za to Edward a jeho rodina! Nebo spíše jenom Edward, protože Kája není vůbec zlý lhář. Do očí se mi vehnaly slzy, protože já ho mám pořád ráda a nemůžu to ovlivnit.

„Zlatíčko, děje se něco?“ Podala mi kapesník a já si utřela slzy.

„Nic,“ špitla jsem.

„Miley, mě se můžeš svěřit,“ usmála se na mě.

„Byl to můj pravý táta, já mu řekla, že ho už nechci. Ale já ho mám pořád ráda a chci ho mít u sebe, prosím, řekni mi, že to brzo přejde,“ vysypala jsem a ona zůstala zírat před sebe. Ani se nehnula. „Natasho, žiješ?“

„Miley, víš co je ten muž zač?“ zeptala se přísně.

„Můj táta.“ Nesouhlasně zavrtěla hlavou.

„Miley, on je upír, nemůže to být tvůj otec. To přece nedává žádný smysl, měla bych zavolat Stefanovi. Co o něm ještě víš?“ zeptala se najednou.

„No, když mě napadl ten medvěd a Emmett mě zachránil, řekla jsem blbost jako, že vysává medvědy a on řekl, že ano. Jak to že o nich víš?“ Tady otázky kladu já, milá.

„Nesmím ti to říct, ale drž se od nich dál, rozumíš?“ řekla přísně. Mlčky jsem přikývla, i když by měla říct spíše, poslechneš.

„Proč mi to nesmíš říct? A proč chceš volat Stefanovi?“ Pořád kladu otázky JÁ a chci odpovědi!

„Nech to plavat, Miley. Prostě už je to za námi,“ zašeptala a jela dál.

„Takže mi nevěříš, že je to můj otec?“ vyštěkla jsem na ní.

„Miley, upíří nemůžou mít děti! Není to tvůj otec! Asi si to jen vymyslel, aby tě zlákal a potom tě zabil,“ řekla klidným hlasem, i když ho při nějakých slovech zvyšovala.

„Zastav,“ křikla jsem po ní a ona zaparkovala na odpočívadle s nádherným výhledem.

„Miley, teď mě poslouchej. Tvůj otec už nežije, podle Isabelly zemřel na rakovinu. Nikdy už ho neuvidíš a co se týče tvé matky, také už jí nikdy neuvidíš! Tvůj… totiž Ray se o tebe staral a když si utekla podruhé, oznámil, že žádnou dceru nemá. Miley, takhle to nejde. Edward nemůže být tvůj otec.“ Mám jí! Nikdy jsem neřekla, že se jmenuje Edward.

„Neřekla jsem jeho jméno, co víš?“

„Nic,“ řekla a vystoupila z auta. Těžce jsem vylezla z té kraksny a podívala se na ní. Zhluboka se nadechovala, jakoby právě zažila šok.

„Co. Víš?“ zeptala jsem se znovu, jenže teď jsem na každé slovo dala důraz.

„Miley, nech to plavat!“ křikla po mě a najednou se její ruce změnily. Byly chlupaté a s drápy. „Počkej tu!“

Najednou dopadla na všechny čtyři jako mála liška. Vběhla do lesa a já se za ní jen zaraženě dívala. Ona je liška? Ale musím říct, fakt roztomilá liška. Ne, Miley, už máš halucinace, pomyslela jsem si.

 

Na odpočívadlo zaparkovalo Kájovo auto. To mi ještě chybělo! Seděla jsem na kapotě a stále čekala na Natashu, už jsou to čtyři hodiny, co nepřišla.

„Ahoj, Miley.“ Byl sám. Jediná pozitivní zpráva, co jsem za dnešek slyšela. Sedl si vedle mě a podíval se na mě svým vážným výrazem.

„Ahoj, Kájo. Co chceš? Jestli tě poslal Edward, tak nechci nic slyšet,“ zaprskala jsem naštvaně.

„Ne, Edward je zklamaný. Včera se dal dohromady s tvou matkou, byl z toho šťastný a tak se chtěl usmířit i s tebou,“ řekl a já si naštvaně odfrkla.

„Tak to se musel dát dohromady s ní, abych pro něj byla důležitá?“ procedila jsem skrz zuby a on nesouhlasně zavrtěl hlavou.

„Tak jsem to nemyslel. On si myslí, že si tě nezaslouží. Bojí se, že tě nějak zklame. Je to můj syn a ty jsi jeho dcera, vím jak je to těžké. Miley, on tě miluje a chce tě u sebe mít, jenže se bojí, že by ti ublížil. Mám ti dát tohle,“ podal mi obálku.

„Takže tě poslal,“ zaprskala jsem naštvaně a on se usmál.

„Miley, jako tvůj… ehm děda tě moc prosím, dej mu šanci,“ prosil. Oslovení děda se mu zřejmě nezamlouvalo, ale proč ho tím nerozčílit?

„Dědečku, já už mu šanci dala.“ Pohladila jsem ho po vlasech, i když lepší dojem by byl s pleškou. Zamračil se a vzal mě za zapěstí.

„Až přečteš ten dopis, možná změníš názor,“ řekl a pustil mou ruku.

„Nezměním a může si za to sám.“

„Když myslíš,“ slezl s kapoty a rozešel se k autu. Už byla tma a já se tu vcelku sama bála.

„Ne, počkej. Prosím, zůstaň tu. Natasha se proměnila v lišku a ještě se nevrátila. Je to už skoro pět hodin,“ doběhla jsem ho. Zastavil se a zamyšleně si mě prohlédl.

„V lišku? No, to je jedno. Možná ještě přijdu,“ usmál se a odjel.

 

Tma byla najednou ještě nesnesitelnější. Všude stromy a hory. Houkání sovy mi zas tolik nevadilo, ale to vytí vlků mě děsilo.

„Prosím, přijď,“ zašeptala jsem do ticha. Nevěděla jsem přesně koho volám, jestli je to Kája, Edward nebo Natasha.

Podívala jsem se na obálku, která stále ležela na kapotě auta. Vzala jsem si mobil a posvítila na obálku. Byla nadepsaná mým jménem, ale něco mi na tom jménu nesedělo. Bylo tam sice Miley Marcus, ale něco tam nebylo a já nevěděla, co to je.

Otevřela jsem obálku a začala číst.

Miley,

jsi to nejlepší, co jsem v upírském životě měl. Ale jsi křehká a já ti nechci ublížit. Prosím, odpusť mi to. Odpusť mi vše, co jsem ti kdy řekl a co jsem neřekl. Možná jsem ti to měl říct hned, jakmile jsem tě spatřil u nás doma. Možná jsem tě měl odvézt do nemocnice, aby ses tolik netrápila. Jedno vím ale jistě, miluji tě, tak jak každý otec miluje svou dceru. Pokud sis to ještě rozmyslela, odpovím ti na všechny tvé otázky.

Edward Anthony Massen  Cullen

„Ne,“ prohlásila jsem vztekle a dopis zmuchlala. Strčila jsem si ho do kapsy a čekala, až se slečna liška vrátí. Měla jsem vztek a smutek zároveň. Ale byla jsem odhodlaná držet si svůj protest proti otci.

_________________________________________

Můza byla polapena. Hned vím, jak pokračovat. Na další díl se těšte nějak pozítří, možná ještě později.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

2)  Betynka (05.04.2012 17:51)

Krásné. Moc se ti to povedlo. KÁJA náš děda se mi velmi líbí. Teda on to není náš děda, ale na tom nesejde. Natasha je taky super. To sem zvědavá, co se z té lištičky vyklube. Těším se na další díl.


Angel

1)  Angel (03.04.2012 20:42)

wow takže liška no to bych teda nečekala ... když si to tak čtu tak měl "Kája" tak trochu pravdu ale zase má na to být ještě trochu naštvaná právo ... a to je moc dobře žes tu můzu polapila zase můžu číst další dílky této skvěle povídky takže sečteno a potrženo tahle kapitolka se ti povedla tak jako vždy perfektně a těšing na další

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek