Sekce

Galerie

/gallery/Tygr naděje.jpg

Edwarde, Edwarde, ty mě utrápíš k smrti! Aneb celý článek s pohledu milovaného Edy. Miley společně s Edwardem, co si ti dva řeknou? Rozhodně to nebude nic hezkého.

Ona to řekla, řekla mi tati. Proč mi to řekla? Vždyť jsem jí nevychoval, nebyl jsem s ní. Musel jsem zmizet. Vrátil jsem se zpět do kavárny k ostatním. Ti už tam čekali společně s Tanyou, které jsem ještě o Miley neřekl. Nalhali jsme jí, že Miley je Carlislova pacientka, s kterou si vytvořil přátelský vztah a je to vlastně pravda.

 

Jacob si šel lehnout nahoru a Bella šla s ním. Tanya se omluvila s tím, že si jde zalovit místní jeleny, takže jsem jim mohl říct, co mi řekla Miley. Všichni to vzaly dobře, ale mě to bolelo. Jak mi může říkat tati? Vždyť jsem s ní nikdy nemluvil. Byla skoro jedna hodina a my jsme řešili, co s Miley. Ta malá potvůrka se objevila v recepci s klíčky od auta. Alice ztuhla a hleděla do neznáma. Nevnímal jsem jí, vnímal jsem Miley.

„Můžete tohle předat ráno mému otci? Jmenuje se Edward Cullen,“ zeptala se recepčního a ten se podíval naším směrem.

„Pan Cullen sedí támhle,“ odpověděl jí a ona nesouhlasně zavrtěla hlavou.

„Musíte mu to odevzdat až tu nebudu.“

„Aha, můžu se zeptat, kam se chystáte?“

„Kde tu máte nejbližší otevřenou poštu?“ odpověděla mu otázkou.

„Ve městě,“ vytáhl mapu a začal jí ukazovat cestu. „Máte řidičák?“

Tímhle jí dostal, protože se rozpačitě rozhlédla a potom se spěšně rozloučila.

Recepční se díval ven a potom se vydal ke mně.

„Dopis od slečny Markusové. Nevíte, jestli má řidičský průkaz?“ Předal mi dopis a já se podíval na svojí rodinu.

„Nemám zdání, ale myslím, že je jí ještě patnáct.“

„Aha.“ Recepční vypadal, že ho brzy raní mrtvice. „Nemám zavolat policii?“

„Ne, to je v pořádku. My jí přivezeme zpátky,“ řekla místo mě Alice a já zůstal zírat.

„Aha.“ Recepční odešel zpět za pult a všichni se zvedli.

„Co Jacob, Bella a Tanya?“ zeptal jsem se rychle a Carlisle se zamyslel.

„Řekni jim, že jsme jeli pro Miley a Natashe řekni to samé,“ odpověděl mi a vypadalo to, že je na mě naštvaný. Přečetl jsem myšlenky Alice, která to vymyslela.

Tak a konečně to ví, teď jí jen přivezeme a ona si... Okamžitě táhni z mojí hlavy!“ křikla na mě v myšlenkách a já se na ní podíval, jen se usmála a  odešla k autům spolu s ostatními.

 

Otevřel jsem s obavou obálku nádherně nadepsanou mým jménem. Začal jsem číst řádky a nemohl tomu uvěřit, co tam píše.

Milý pane Cullene, tati nebo jak ti mám vlastně říkat!

Vím, že mě nechceš, ale já tě chci, já tě potřebuji. Nevím proč a nevím jak, ale mám tě ráda. Jestli si to nepochopil, je mi to líto. Jediné, co po tobě chci, abys si na mě promluvil. Je to jediné, co si teď přeji. Stačí pouhé ahoj a potom sbohem. Nechám tebe a tvoji rodinu na pokoji.

Sbohem

Miley Swan Marcus

„Ahoj,“ špitl někdo a já zvedl hlavu. Nade mnou stála Miley a smutně se usmívala. „Je tu volno?“

„Jo. Neodjela si před chvílí autem?“ Přisedla si a chvilku si mě prohlížela, stejně jako já jí.

„Jo, ale zaparkovala jsem kousek v lese. Potřebovala jsem odlákat tvojí rodinu,“ řekla nervózně a její tváře začaly červenat. Byl jsem okouzlen, tolik se podobala matce.

„Aha a proč?“ zeptal jsem se. Její hlava byla neproniknutelná.

„Protože… chtěla jsem… si… promluvit,“ koktala a přitom ještě více červenala. Musela si o mě myslet, že jsem idiot.

„O čem?“ Teď už byla mírně podrážděná.

„Sbohem,“ špitla a zvedla se.

„Ne, počkej,“ zavolal jsem na ní, ale to už mizela mezi stoly k výtahu. „Sbohem.“

 

Odešel jsem k sobě do pokoje a měl jsem chuť všechno rozflákat. Měl jsem na sebe takový vztek. Opřel jsem se čelem o studenou zeď a na chvíli jsem zavřel oči.

„To se ti moc nepovedlo,“ špitl někdo na druhém konci pokoje. Otočil jsem se a Bella seděla v křesle.

„Ne,“ přiznal jsem se. Sedl jsem si na druhé křeslo a pozoroval její naštvanou tvář, připomínala mi Miley.

„Ty na udržování vztahů moc nejsi, že?“ zeptala se šeptem a sledovala mojí tvář.

„Jsem, jen… s vámi je to tak těžký!“ okřikl jsem jí vztekle, ale její tvář se náhle zklidnila.

„S námi? Máš pravdu. Láska něco stojí, ale Miley si ani nic neřekl a ona tě měla ráda. Jenže jakmile si promluvil, bylo to fiasko,“ šeptala.

„Cože? Nevěděl jsem, co po mě chce,“ řekl jsem naštvaně a její tvář se změnila v bolestný úšklebek.

„Jako si nevěděl, co jsem chtěla já. Ale u ní to bylo tak jasné, ona jenom chtěla, aby sis vybral. Divím se, že tě má pořád ráda, jsi vážně pitomec.“ Zvedla se a chtěla odejít, jenže mě to bolelo. Zastavil jsem jí a když chtěla něco dodat, neodolal jsem a políbil ji. Hned mi polibek obětovala.

„Tanya,“ zašeptal jsem a pokusil jsem se od ní odtrhnout, ale nešlo to.

„Ta je mi ukradená,“ řekla a začala mě líbat na krku. Během pár vteřin bylo všechno oblečení dole a mi se nacházeli v posteli.

Byla to ta nejhezčí noc mého nesmrtelného života. Nic mi jí nepokazilo, jenže pak přišlo ráno. Bella se rychle oblékla a šla ke dveřím.

„Počkej, kam jdeš?“ zeptal jsem se jí a ona se smutně usmála.

„Jsi zadaný, pamatuješ?“ odpověděla mi otázkou a já si zase lehl na polštář. Do hlavy mě udeřila Tanyina myšlenka o autě, do kterého omylem narazila. Bella zmizela a já se raději oblékl. Asi by bylo divné, kdyby mě našla v posteli a ke všemu nahého.

 

„Ahoj,“ špitla tiše Tanya a rozhlédla se po pokoji. „Potřebuji s tebou mluvit a prosím, nečti mi to z hlavy.“

„Ano, co se děje?“ zeptala jsem se jí rychle a čekal bůhvíco, ale to, co s ní vypadlo… pánové a dámy, ta upírka si zaslouží nobelovku.

„Miley je tvoje a Bellina dcera, že? To mi nevadí, jde o to, že jsi mi lhal. Já… já… já se s tebou rozcházím.“ Ona je snad vědma!

„Aha,“ hlesl jsem a pozoroval její reakci.

„Pro nás oba to bude lepší,“ špitla a vrátila se ke dveřím. „Sbohem.“

Ne! Další kdo mi řekl sbohem. Nechci to slovo slyšet. Od Tanyi možná, ale ne od Miley. Miley?!

 

Vyběhl jsem z pokoje a předehnal Tanyu. Natasha něco řešila na recepci a Miley stála u dveří. Jakmile mě viděla, uhýbala pohledem.

„Můžu s tebou mluvit?“ zeptal jsem se jí a ona se na mě zaraženě podívala.

„Miley, zlatíčko,“ ozvalo se za mnou a já se otočil. Byla tam Natasha a vypadala nějak naštvaně.

„Nemá se vybavovat s cizími lidmi,“ postěžovala si v hlavě.

„Běž napřed, doženu tě,“ kývla na ní Miley a Natasha mi věnovala nedůvěřivý pohled. Miley ji popohnala gestem a ona odešla ven.

„O čem?“ zeptala se stejným tónem, jako já s ní mluvil včera.

„O nás a našem… ehm, rodinném vztahu,“ odpověděl jsem jí rychle.

„Víš, přemýšlela jsem nad tím a nakonec jsem se rozhodla, že jsi měl dost času, na to aby ses mě alespoň pokusil najít. Neudělal si to a já ti novou šanci dávat nebudu,“ řekla a potom dodala tolik nenáviděné slovo. „Sbohem, taťko.“

Odešla, zmizela za velkými dvojitými dveřmi. Otočil jsem se a tam stála Bella, vypadala smutně. Pomalu ke mně přešla a dala mi pusu na tvář.

___________________________________________________

Božíčku. Tohle nebyla moc legrační kapitola a to jsem jí psala hned potom, co jsem přečetla všechny Bosorky povídky. Ale u příští se nasmějete. Miley totiž bude nadávat na automobil.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Angel

3)  Angel (13.03.2012 19:27)

tahle se ti zase povedla akorát mi je celkem líto Edwarda ..... ikdyž si za to může celkem sám ale už se těším na další a doufám že budou spolu

2)  Betynka (12.03.2012 20:07)

Krásné. Bylo to tak dojemné. A, a, a prostě nádhera. Nemám slov.
Že by se nám konečně dal Edward dohromady s Belou?
Piš, prosím Těším se na pokračování.

*fworks*

1)  ireen (12.03.2012 14:23)

Marry! Výborný nápad! Děkuju! Tys tam ale přidala postav! Držím palce Milie, hodně štěstí! Piš, piš, piš ;) ;)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek