Sekce

Galerie

/gallery/Tygr naděje.jpg

Jsem tu s druhou kapitolkou, která je o něco lepší než prolog a 1. kapitolka :) Pojednává o štěstí tygříka, kterého Nasha odloží. A co se skrývá v záhadné truhličce ;) Miley je šokovaná obsahem dopisu a taky propadá panice při pomyšlení, proč je máma opustila. Jak se tygřík bude jmenovat, zjistíte v další kapitolce ;)

2. KAPITOLA

 

Hned jsem se vydala k jejímu výběhu, stále ležela s mláďaty na zemi. Prohlížela jsem si je, ale dovnitř jsem ještě nemohla. Hlídal to tam totiž stále ošetřovatel, který mě, jakmile jsem se jen trošku přiblížila ke dveřím, poslal něco zkontrolovat. Nejdříve to bylo jídlo pro paviány, potom jestli mají žirafy co pít atd.

Dost mě štvalo, že nemůžu pomoct své přítelkyni. Nasha si mě nevšímala, ani když jsem na ni zavolala. Dostala jsem zase strach. Co když se změnila a už mě nemá ráda? To už si s ní nikdy nebudu moct hrát? Bylo mi do breku, avšak jsem silná, a tak jsem uronila jen dvě slzičky a byl pokoj.

Šla jsem se navečeřet, protože už mi kručelo v břiše. Vzala jsem to zkratkou přes výběh vlků. Jeden za mnou chvilku běžel, ale když zjistil, že nemám nic dobrého, začal si hledět svého. Mike mě doprovodil až k druhým dveřím výběhu a potom šel za ostatními do nory, protože dnešní odpolední předpověď mluvila jasně, dnes večer bude určitě pršet.

 

„Ahoj!“ zavolala jsem do ticha domu.

„Na stole máš večeři,“ oznámila mi s úsměvem Natasha.

„Vy jste na mě nepočkali?“ zeptala jsem se smutně. Společné večeře jsme měli vždycky a nikdy jsme to neporušili.

„Je půl dvanácté, otec už spí,“ řekla přísně, a tak jsem ji raději neodporovala a pustila se do něčeho, co mělo připomínat špagety se sýrovou omáčkou. Jenže to vypadalo úplně jinak a chutí to taky moc nepřipomínalo špagety. Jak by to asi uvařila máma? Proběhlo mi hlavou.

Jakmile jsem dojedla a dala talíř do dřezu, chtěla jsem jít nahoru, jenže Natasha mě hned napomenula:

„Mladá dámo, okamžitě si to po sobě pojď umýt! A taky zbytek nádobí, dnes máš službu ty!“ Zasténala jsem. Ty její služby jsou děsné, skoro vždy je mám já, nebo ona, ale táta nikdy.

Když jsem konečně pracně umyla nádobí, byla půlnoc. Odploužila jsem se do postele, ale když jsem položila hlavu, narazila jsem do něčeho tvrdého. Rychle jsem rozsvítila lampičku na nočním stolku. Byla to ta krabička, nalezená v tátově ložnici pod podlahou. Byla příliš tma na to, abych se do ní podívala, a tak jsem ji schovala do skříně mezi trička a zhasnula.

Asi ve dvě ráno mě  vzbudilo vytí vlků a déšť. Vyskočila jsem z postele a vytáhla krabičku ze skříně. Zase jsem si ji chvíli prohlížela. Nevěděla jsem, jestli ji mám otevřít nebo ne, bylo to rozhodnutí, které mě mělo poznamenat. Protože já nedokážu tátovi zalhat, nikdy, protože já jsem taková ta slušňačka. Takže když jsem tátovi lhala, že jsem kojotům do výběhu to sušené hovězí nedala, potila jsem se a ještě k tomu škytala.

Mé rozhodnutí ale bylo ano. Takže jsem si sundala řetízek a vložila jsem ho do malého kovového zámečku, přesně tam pasoval. Sundala jsem zámek, zhluboka jsem se nadechla, zavřela oči a zvedla jsem víko.

V truhličce byly fotky a dopis. A také tam byl ten znak, někdo ho tam nakreslil. Rychle jsem vytáhla dopis a začala číst:

Milá Bello,

nikdy jsem na tebe nezapomněl. Když jsem tě opouštěl, řekl jsem ti, že pro mě nejsi moc dobrá. Ale ty jsi byla mnohem lepší. Vím, že si zdědila tuhle ZOO, nikdy jsem si tě nepředstavoval u žiraf a tygrů. To, že víš,  že jsme upíři, to, že jsem tě málem zabil a to, že jsem tě opusti,l mě moc mrzí, ale pamatuj si, vždycky tě budu milovat. Zjistil jsem, že máš dceru, naši dceru. Je mi to líto, ale vychovávej ji s Rayem, nebyl bych pro ni tím pravým otcem.

Edward Cullen

Přejížděla jsem řádky znovu a znovu. Dotyčný Edward má pěkný rukopis, ale to nebylo to hlavní, čemu jsem se divila. Nemohla jsem pochopit to, že je upír, že mou mámu málem zabil a hlavně to, že jsem jeho dcera. Teď mě sžírala touha zjistit, co se stalo, ale neměla jsem odvahu dotyčného Cullena hledat.

Procházela jsem fotky. Na všech byli bledí lidé, buď se zlatohnědýma, nebo s tmavě černýma očima. Na každé fotce to bylo jiné. Každá osoba tam měla alespoň jednu fotku a na té jediné společné se všichni usmívali a byli šťastní. Přesněji to byly tři ženy a čtyři chlapi. Jeden z nich mě zaujal, protože jsem mu byla docela podobná. Měl zrzavé vlasy, které vypadaly jako barvené. Myslím si, že je to ten Edward, ten co je můj otec, vlastní otec.

Dostala jsem strach, když jsem si uvědomila, že Edward je nejen můj otec, ale také upír. Nebo možná mluví o někom jiném. Možná to je ten důvod, proč nás máma opustila, měla jinou dceru! Propadla jsem panice. Možná mě má matka neměla nikdy ráda! Měla radši tu druhou, tu jinou dceru.

Fotky jsem schovala pod postel a asi po hodině přemýšlení jsem usnula.

Ráno jsem se vzbudila, musela jsem do školy. S nikým  nebavila a nikdo se nebavil se mnou, za což jsem byla vděčná. Můj život byl vlastně stereotyp, aneb do školy, ze školy, kontrolovat zvířata.

Táta mi zakázal chodit k Nashe, prý může být nebezpečná. Nemohla jsem to snést, a tak jsem po týdnu potají vlezla do jejího výběhu. Hned mě zarazilo mládě, které se válelo v trávě, zatímco Nasha byla až vzadu s druhým mládětem. Hned mi blesklo hlavou, že ho odstrčila. Vzala jsem ho do náruče a přešla jsem až na druhý konec výběhu, kde byla Nasha s mládětem.

Nechovala se nijak agresivně, byla přátelská. Položila jsem před ni mládě, ale ona hned odvrátila hlavu.

„Ale no tak, vždyť je to tvoje dcera“ řekla jsem jí naštvaně, ale ona to ignorovala, všímala si jen toho druhého, což mě dost štvalo. Malá už byla vychrtlá, takže jsem ji rychle odnesla do ošetřovny mláďat. Nikdo si mě nevšiml, což jsem považovala za úspěch. Přeci jen holka s tygrem je dost nápadná.

Dala jsem ji lahvičku s mlékem k tlamičce a ona hned začala hltavě pít. Určitě už se  dlouho nekrmila, což by vysvětlovalo její vyzáblost. Její srst byla slepená a špinavá od bahna, místo bílého tygra se tu krmila chlupatá hromada špíny. Ona se ale samozřejmě věnovala spíše mléku než tomu, jak vypadá.

„Tys mě neposlechla,“ zavrčel za mnou táta, v jeho hlase byl slyšet vztek.

„Odstrčila ji! Byla jsem v jejich výběhu, ale neublížila mi,“ protestovala jsem a hladila mládě po bříšku, které také nebylo čisté.

„Tak ji umyj a pak ji dej do kotce,“ řekl už o něco klidněji.

,,Ale ne! Tati, nemůže jít do kotce!‘‘ řekla jsem vztekle. „Tak bude uvnitř, ale… vlastně nic,“ odešel a já rychle napustila menší lavor, ve kterém jsem malou tygřici vykoupala. Nijak moc se nevzpouzela a voda jí byla příjemná.

Když jsem ji vytáhla, připomínala spíše psa, huňatou srst mokrou a přilnutou k tělu, její ocásek teď spíše připomínal malý čivaví ocásek. Když jsem ji usušila, už byla zase pěkně bílá s černými pruhy.

_______________________________________________________

Zkuste si tipnout do komentářů, jak se tygřík bude jmenovat ;)

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

anetta

3)  anetta (26.01.2012 16:30)

Bella?
Jinak,další moc hezká kapitolka.Honem další!!!(A Edwardem bych asi nepokřtila tygří holčičku. Ale co,každej se může splíst;))

2)  Adél35 (21.01.2012 17:30)

zase krásná kapotolka a myslím že to bude Edward

1)  amazonkah (21.01.2012 16:43)

Bella?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek