Sekce

Galerie

/gallery/Tygr naděje.jpg

Další díl Tiger Fortune! Miley se zase potápí jako Titanic. Hmm, bohužel Tinanic na dně leží už sto let! Miley možná také zůstane potopena dlouho nebo ještě déle. To se dozvíte, jen když začnete číst!

Seděla jsem na stromě před naší novou vilkou a sledovala, jak se příprava na svatbu pomalu blíží ke svému vyslouženému konci. Pomáhali nám i gardisté Volturi. Ti tři vládci pouze seděli na židli v kuchyni uvnitř vily a popíjeli krev. Jak já jim záviděla. Podívala jsem se na terasu a tam stál Gabriel. Rozhlížel se po zahradě, která teď byla vyzdobená do rudé a bílé barvě. Vypadal nerozhodně, ale potom pohledem zabrousil k Jane. Malá holka s blond vlasy, zajímalo by mě, co na ní vidí… pokud jí vůbec vidí.

„Miley, pojď pomoct,“ zahulákala na můj strom Alice.

„Už skáču, šéfko,“ řekla jsem a seskočila.

„Ne, Miley, tam j-“ Alice to nedořekla. Zahučela jsem totiž do trnitého křoví, které bylo pod stromem. „Chtěla jsem říct, že je tam křoví.“

Zvedla jsem a motavým krokem jsem vyšla z křoví.

„Žiji!“ zahulákala jsem a postavila se jako pravítka.

„Tak běž pomoct Emmettovi, mudrci,“ řekla pobaveně Alice a já se na ní zmateně podívala.

„Vy jste se proti mně spikli!“ rozzlobila jsem se a odešla za Emmettem. Emmett se bavil s nějakým gardistou a přitom zametal? Nevím, zdali by se tomu dalo říci zametání. Spíše divoce gestikuloval s koštětem v ruce.

„Pane, jsem připravena na verbování do armády!“ řekla jsem a postavila se zase jako pravítko.

„Proč do armády?“ zeptal se zvědavě Emmett a já se uchechtla.

„No, protože to koště mi připomíná meč a hlavně jak s ním mácháš,“ rozesmála jsem se naplno.

„Počkej, mudrci,“ řekl a začal mě honit.

Mrštně jsem přeskočila plot a běžela dál do lesa. Slyšela jsem jeho kroky za sebou. Oba jsme se smáli. Když jsme byli už hluboko v lese, skočil po mě a svalil mě na zem. Znovu jsme se rozesmáli a když jsme se trošku uklidnili, rozesmáli jsme se znovu.

„Pojď, musíme jít zametat,“ řekl Emmett a chtěl se zvednout.

„Já nechci,“ odfrkla jsem si vztekle a on se pousmál.

„Tak tu zůstaň, udělám práci i za tebe,“ nabídl se a já si ho podezíravě změřila.

„Háček?“

„Kde?“ zeptal se zmateně a já se zasmála.

„Ne, jaký to má háček?“ zeptala jsem se a on dál vypadal zmateně.

„Co má háček?“

„Co za to, že za mě tu práci uděláš, blbe?“ zeptala jsem se pobaveně.

„Hele!“

„Promiň.“

„Ber to jako splacení dluhu za tu dvouhodinovou přednášku o džínech, které nesmíš zničit.“ Začal se smát a já si ho znovu odměřila pohledem.

„Alice má v mluvení pořádnou vyřídilku, tak beru!“ prohlásila jsem nadšeně a podala mu ruku. Místo toho, aby mě chytil za ruku, si mě přivinul k tělu a objímal mě.

„Platí, neteřinko,“ řekl nadšeně a zmizel mezi stromy.

Rozeběhla jsem se hlouběji do lesa, až se neviděla nic víc než stromy. Rozhlížela jsem se a vše vypadalo stejně. Ucítila jsem hněv, velký hněv někoho mezi stromy. Otočila jsem se a začala se zmateně rozhlížet. Skočil přede mě jako bůh pomsty, vypadal rozezleně ještě víc než nikdy předtím. Jeho oči byly teď rudé, ještě mu z koutku tekla kapička krve. Kapička krve nějakého nevinného člověka.

„Pomsta bude sladká,“ zašeptala Natasha, stála opřená o strom a na tváři měla spokojený výraz. Ray po mě skočil a svalil mě na zem. Pokusil se mě chytit za hlavu a trhnout, jenže ho někdo zezadu chytil. Dva gardisté v černých pláštích drželi Raye za ramena a jeden mu položil ruce na spánky.

„Ne! Rayi!“ vykřikla Natasha a proměnila se v malou lišku. Chystala se skočit, jenže další gardista ji chytil a zlomil ji vaz. Lištička dopadla na zem mrtvá.

„Ne!“ Výkřik patřil mě. Takhle to nemělo skončit, ona neměla umřít. „Nechte ho!“

Srazila jsem na zem gardistu, co držel Raye za spánky. Ti dva ho pustili a zaraženě se na mě podívali. Ray se začal zmateně rozhlížet a když spatřil nehybnou lišku, tvář se mu zkroutila do bolestné grimasy.

„Rayi,“ Chtěla jsem se mu omluvit, jenže on rychle vzal do náruče lišku a běžel směrem k městu.

„Slečno Cullenová, vaše rozhodnutí byl-“ začal jeden z gardistů, ale jakmile jsem po něm hodila vražedný pohled, zmlkl.

„Vy pitomci!“ rozkřikla jsem se zlostně a rozběhla jsem se k domu.

 

Přeskočila jsem plot a chtěla jsem vejít do domu, jenže mě zarazila Alice. Chytla mě za zápěstí.

„Viděla jsem to, ale oni jednali v zájmu tvého bezpečí,“ řekla opatrně. Zlostně jsem se na ní podívala a svou tvář přiblížila k té její.

„Já se o sebe dokážu postarat sama!“ odpověděla jsem a vytrhla se jí. Místo toho, abych šla do domu, jsem se vydala před vilu. Tam jsem si sedla na schody a začala zírat do blba. Co to udělali? Zabili mojí nevlastní matku a málem mého nevlastního otce! To jsou tak tupý? Natasha patřila do smečky… Musím to říct její rodině. Natasha se bála, ale já ne. Musím to říct Mattymu, sladkému nevědoucímu kloučkovi, který patří do něčeho legendárního. A Stefanovi, starému muži, co má na starost partu ztřeštěných, pubertálních kluků. Bůhví, koho má na starost Natashin otec.

Dveře od vilky se otevřely, ale já se neotočila. Nechtěla jsem vědět, kdo mě přišel prudit.

„Miley?“ zašeptala smutně Jane.

„Hmm,“ broukla jsem s nezájmem a ona si sedla vedle mě.

„Je mi to líto. Oni nevěděli, že jsou to tví nevlastní rodiče. Pokud si budeš přát, Aro je zabije,“ řekla a podívala se mi do očí. Její oči byly oranžové a míhaly se tam i jasně červené a žluté čárky. Ona se kvůli Gabrielovi vzdala lidské krve, pomyslela jsem si nadšeně. Gabriel si možná nevybral špatně.

„O to jde! Zabijete někoho, protože zabil někoho! To přece nedává smysl! Nechte je žít, neudělali to schválně. Jednali v zájmu mého bezpečí,“ řekla jsem a tím jsem přiznala pravdu.

„Máš pravdu, je to bláznivé. Už se nemohu dočkat, až z toho vyjdu ven a přidám se k vám,“ pousmála se. Já se zamračila.

„Vzdáš se kvůli Gabrielovi lidské krve a zabíjení?“ zeptala jsem se zmateně. A ona se ještě víc usmála.

„Jo, jako ty. Ty jsi se vzdala lidské krve ze dne na den a to jen kvůli rodině. Musí to být příjemný pocit, mít někoho kdo tě podrží. Musíš být šťastná,“ básnila a já se zamračila.

„Není, je to hrozné! A ještě k tomu vím, že jsem zradila toho, kdo mě miloval jako vlastní dceru. Táta a máma si sem jen napochodovali a odsunuli Raye s Natashou na druhou kolej. Ray se musí teď cítit hrozně, vždyť já mu… já mu sebrala životní lásku. Ona a on byli jako jeden, milovali se a já jim to pokazila. Jane, vždyť já jsem ten skutečný vrah,“ řekla jsem a ona se na mě překvapeně podívala. Zavrtěla hlavou a zhluboka se nadechla.

„Miley, takhle to brát nemůžeš. To že ses vzdala lidí, které znáš patnáct let za toho, kdo se do tvého života vloudil až teď, je něco… něco dokonalého, nepopsatelného. Dokazuje to, jak moc miluješ své pravé rodiče. Ty nejsi vrah, zachovala ses jako každý jiný… člověk nebo upír,“ řekla a usmála se na mě těma divně barevnýma očima.

„Musím říct, že Gabriel si vybral dobře,“ pousmála jsem se a ona se také rozesmála. Tak to je moje další teta… A DOST, další tety nechci!

________________________________________________

Miley, Miley, Miley! Já tu holku jednou fakt zabiji! Ne, vážně! Bude Happy End... doufám.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

4)  Betynka (29.05.2012 21:19)

Krásný a smutný. Chudinka nathasa...
Moc se těším na další dílek.

3)  Vevuš (28.05.2012 23:06)

Je to super. Som veľmi zvedavá s kým vlastne Miley skončí. Prosím rýchlo ďaľšiu. Fakt super kapitola, tak ako celá poviedka. :)

2)  E.T. (28.05.2012 22:54)

Happyend být musí! Vždyť jsi nám ho slíbila!

Nicole

1)  Nicole (28.05.2012 22:13)

Wolfíku,tak tohle je dokonalý :-) rychle další kapitolu! :-P

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek