Sekce

Galerie

/gallery/Tygr naděje.jpg

Mileyin hovor s partou ze školy pokračuje. A Penny je taková zvědavá, ukecaná potvůrka.

„Jo, dobře, tak co venkovský život?“ zeptala se mě opovržlivě Ashley a já se pousmála. To ti nedaruji, děvče!

„Já vlastně nevím, dlouho jsem nepracovala se zvířaty. A jak jde kravský život?“ zeptala jsem se Ashley zvědavě. Její otec vlastnil největší kravín v širokém okolí. Ashley tam pracuje, aby si koupila ty své nové oblečky. Přistihla jsem jí tam, když můj otec chtěl nějakou krávu do dětské ZOO.

„Výborně, alespoň nekrachuje,“ řekla s klidem Ashley. Překvapeně jsem zamrkala. „To nevíš? Tvůj otec rozprodává zvířata, aby se s tvou nevlastní matkou uživil.“

„Aha,“ špitla jsem a Ashleyina parta se rozesmála. Přesněji to byla Ashley, Amber, Jessica a Elena. „Měla bych jít, nechci prošvihnout autobus. Ahoj!“

Otočila jsem se a vyrazila zpět k fontáně. Celá moje rodina vypadala mírně podrážděně. Fajn, mírně bylo slabé slovo. Rychle jsem to stočila k výtahům.

„Miley,“ zeptala se mě Penelopé a já se překvapeně otočila.

„Penny, já teď nemůžu, nech mě být,“ zašeptala jsem smutně. Otočila jsem se k ní zády a zase se rozešla. Následovala mě.

„Odkdy upíři dbají na své otce?“ zeptala se mě najednou a já se zarazila v pohybu. Už jsme byly v uličce, kde nebyli žádní lidé. Rychle jsem jí natiskla na zeď a zlostně se jí podívala do očí.

„Jak to víš?“ zeptala jsem se a ona se pousmála.

„To o nevlastním otci? Jsi ve světě upírů docela populární, mohli by o Cullenovic rodině a o tobě napsat knihu,“ řekla přiškrceně.

„Co jsi zač?“

„Poloupír, matka byla člověk a můj otec upír, rovná se… poloupír,“ řekla už víc přiškrceně a já jí pustila. Sesunula se k zemi a lapala po dechu.

„Fajn,“ řekla jsem v klidu a otočila se zpět k výtahu. Hned mě dohnala.

„Už se těšíš na tu svatbu?“ zeptala se zvědavě a já se na ní zamračila.

„Ne,“ odpověděla jsem prostě a popravdě.

„Jane a Gabriel jsou nehynoucí pár. Opravdu se k sobě hodí, teda podle mě. Gabriel je tvůj strýček, což je docela směšně, když vypadáte stejně staře…“ breptala a já už to nemohla poslouchat. Výtah přijel a já do něj vlezla. Se mnou i Penny, bohužel.

„Penny, mohla bys mi přestat povídat o té svatbě? Vážně mě to štve a nechci to poslouchat!“ řekla jsem popravdě a ona překvapeně zamrkala.

„Kdo tě proměnil?“ zeptala se zvědavě a změnila téma.

„Jeremy,“ odpověděla jsem a ona se zamračila.

„Takže žiješ na krvi z nemocnice?“

„Ne, žila jsem a… můžeš se mě přestat na všechno ptát? Jestli sis nevšimla, já nejsem už člověk a mám docela výbušnou povahu!“ vyjela jsem a ona se pousmála.

„Jo, jsi pěkně nevrlá, ale to už je od doby, co jsi dostala na starost Bellu. Takže to nesváděj na svou upíří část, protože ta za to nemůže,“ řekla pobaveně.

„Jo, máš pravdu. Já nevím, mám ze všeho vztek a dneska mi šlo o život, takže promiň, že jsem nevrlá, ale já... nech to být,“ řekla jsem a ona se zamračila.

„Miley, promiň, já nechtěla jsem tě naštvat, vím, že je to pro tebe všechno nové, ale zvykneš,“ zašeptala.

„Ale já si nechci zvykat, chci zpět svůj starý život,“ řekla jsem a vyšla ven z výtahu. Bylo tu teď asi pět lidí. Všichni měli tlukoucí srdce, krev kolující v žilách a hlavně nebyli uvízlý v čase. Povzdechla jsem si a počkala, až odjedou. Potom jsem se sesunula k zemi a zklamaně jsem se podívala na Penny. Vypadala zmateně a smutně.

„Miley, tvůj starý život je sice pryč, ale můžeš alespoň využít věčnosti,“ zašeptala a pohladila mě po rameni.

„Řekni mi něco o sobě.“

„Fajn, ale já nevím, co přesně ti říct. Jo, byla jsem využitá k tomu, abych byla prodaná pro upírky, co chtějí dítě. Otec nechal moji matku zemřít. Jenže jsou tu Volturi a ti vytvořili zvláštní četu k tomu, aby tyto upíry potrestali. Poloupírčata potom dávali do nějakých rodin. Já jsem z Denali. Mamka, Carmen, mě poslala sem ke svým poloupířím známým. Je tu dům a tam nás je dvanáct. Pět z nás chodí do školy, pět do práce a dva jsou jako naši adoptivní rodiče. Poznáš je na svatbě,“ pousmála se na mě a já odvrátila hlavu. Výtah dojel dolů a tam stál táta. A je to v háji, pomyslela jsem si vztekle.

„Ahoj, Edwarde,“ pozdravila Penny mého tátu a já překvapeně zamrkala.

„Ahoj, Penny, nechala bys nás o samotě?“ zeptala se a ona jen přikývla.

„Uvidíme se v sobotu,“ řekla a zamávala mi. Výtahem se vydala zpět nahoru.

„Miley,“ začal táta a dál nevěděl, jak pokračovat. Nadzvedla jsem jedno obočí. „Proč to děláš tak těžké?“

„Jak těžké? Vždyť jsem nic neudělala, jen jsem pozdravila svoje staré kamarádky. A tu holku jsem nezabila! Nechápu, proč mi nevěříš!“ vyjela jsem na něj zlostně a postavila se naproti jemu.

„Miley, já ti nevěřím, protože ty prostě… proboha, vždyť ty ses zamilovala do mého bratra,“ vyhrkl. „To nemůžeš, je to můj bratr, je na tebe moc starý.“

„Můžu si dělat, co chci! Přestaň mi pořád přikazovat, nejsem malé dítě ani žádný pejsek, kterého musíš držet na vodítku!“

„Chovej se jako dospělá a já tě tak budu brát,“ řekl přísně.

„A jak ti to mám ukázat?“ zeptala jsem se zlostně.

„Třeba na té svatbě. Můžeš mi ukázat, jak dospělá jsi, když se na té svatbě budeš chovat dobře.“

„Tak jo, ale potom mi dovolíš jeden jediný sáček s B pozitivní,“ řekla jsem a natáhla ruku. Zvláštně se na mě podíval. Ale potom přijal.

„Ale šaty si vezmu podle svého gusta,“ řekla jsem přísně a přitáhla si ho k tělu.

„Po mém schválení,“ upozornil mě a já se pousmála.

„A nějaké prašulky by nebyli?“ zeptala jsem se ho a nasadila kukuč hodného štěněte.

„Tak pojď, vybereme nějaké šaty,“ řekl a přivolal výtah.

„Tati, to jsem nevěděla, ty a šaty?“ zeptala jsem se ho pobaveně a on se zasmál. Přetáhl mi kapucu do půli obličeje a já se i přes kapuci zamračila. „Ale neboj, šaty nosí každý rád. Já to nikomu nepovím.“

„Ty můj malý mudrci,“ řekl pobaveně táta a sesunul mi kapuci.

„Vy jste se proti mně spikli!“ Mudrci mi totiž řekl Emmett, když jsem mu řekla, že to ho medvěda ulovím.

 

 

Nepozorovatelně jsme se protáhli kolem rodiny a vlezli do obchodu s plesovými šaty. Nejdříve jsem si vybrala černé se sukní do půli stehen. Pro tátu byli moc černé a moc vyzývavé, ale chce přece, abych se odmilovala. Takže sbalit někoho na svatbě není špatné, ne?

Další byli v regálu dost výrazné. Byli modré, ale takové ty svítivě modré. Ty táta odmítl, jakmile jsem je vzala do ruky. Poté jsem si vybrala rudé jako krev, přesně ta tmavá rudá, kterou mám ráda. Jenže to pro pana Starostlivého bylo moc temné.

Procházel regály a kriticky přihlížel na šaty. Najednou se zarazil a očima zabrousil ke mně.

„To by ti mělo slušet,“ řekl a ukázal světle fialové, skoro až růžové šaty. Kriticky jsem se na něj podívala a zabrousila očima zpět k temným. „Aspoň si je zkus.“

Udělal psí kukuč, který má mimochodem zakázaný, ale zkuste mu to říct.

______________________________________________________

Grr, Miley se rozhodla dobře. A to se mi nelíbí, to je zlé. Musíme naší holku ještě potrápit, než se dočká happy endu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse