Sekce

Galerie

/gallery/Tygr naděje.jpg

Miley si povídá s Gabrielem, který jí prozradí, že byl ženatý s Jane Volturi, kterou stále miluje.

Celou tu cestu zpět do Rocklandu jsem ho sledovala. Snažila jsem se zapamatovat jeho nos, rty a oči. Ne ty tmavě hnědé, co měl teď, chtěla jsem vidět jeho výrazně modré oči, které měl před proměnou. Občas se na mě otočil a já se odvrátila. Jeho auto, mercedes, jel poněkud rychle, ale mně to nevadilo, možná trochu.

„Jak se ti líbí být upír?“ zeptal se mě najednou a já se na něj polekaně podívala.

„Já nevím, je to… příšerné! Už nemůžu spát, už nemůžu jíst své oblíbené jídlo, už nikdy neuvidím Raye. Je toho na mě moc a já to nezvládám,“ zašeptala jsem a on se smutně usmál.

„To znám. Ty to zvládneš, popereš se s tím,“ řekl s úsměvem. „Ale s tím jídlem máš pravdu, rád bych si dal alespoň jablko a cítil jeho sladkokyselou chuť.“

„Jablko jsem měla naposledy… asi den před proměnou,“ řekla jsem pobaveně. V hlavě se mi matně vybavila ta sladkokyselá chuť, to jak jsem po jablku měla vždy odřený spodní ret. Atakovaly mě vzpomínky na to, jak jsem s Rayem chodila na jablka do sadu. To jsem si ještě naivně myslela, že je to můj táta.

„Kdo tě vlastně přeměnil?“ zeptal se mě a já se na něj přísně podívala. Když mu to řeknu, naštve se, a když mu to neřeknu… naštve se.

„Jeremy,“ zašeptala jsem neslyšně a doufala, že se nenaštve. Podívala jsem se mu do obličeje. Jeho tvář se měnila ve spoustu emocí. Pevně chytl volant, div ho nerozkřápl jako vajíčko. „Klid, uklidni se. Jeremy nevěděl, kdo jsem. Žij v klidu.“

„Ty to nechápeš!“ vyštěkl na mě. „Musel vědět, kdo jsi. Vždyť jsi tak podobná svým rodičům, že to ani není možné! Musel to vědět.“

„Neštěkej na mě, nic jsem ti neudělala,“ konstatovala jsem naštvaně a ještě víc se zarazila do sedačky. Měla jsem zase vztek a cítila jsem ten jeho. Přála jsem si, aby se uklidnil. A on se uklidnil. Napjatá atmosféra z auta vymizela a byl tu jen klid.

„To jsi udělala ty?“ zašeptal ohromeně a já se na něj tázavě podívala. Co jsem zase udělala?!

„Co?“

„Jak jsi změnila moje emoce,“ řekl zmateně. „Jasper umí to samé, on mění a cítí emoce víc než kdokoliv jiný, proto jsi měla strach, když jsem se bál já.“

„Aha,“ odpověděla jsem zmateně. Takže já mám stejný dar jako Jasper? Umím měnit emoce a vnímat je silněji. Proto jsem cítila ten vztek ve vile Cullenových. Proto jsem byla smutná, když byl Charlie smutný. Proto jsem ho nezabila. Nemohla bych, byl přece smutný a zraněný.

„Gabrieli, víš o tom ještě něco? Nemůžu tedy někoho zabít, když má strach, protože bych ho měla taky?“

„Ne, to zase ne. Miley, můžeš mu emoce změnit. Když Jasper ještě lovil lidi, měnil jim emoce, ještě před tím než je zabil. Tak je mohl zabít,“ řekl v klidu.

„Jasper zabíjel lidi?“ vyjekla jsem.

„Víš vůbec, kdo se jak proměnil?“ zeptal se mě a já záporně zakývala hlavou. „No, Jasper žil před občanskou válkou. Byl nejmladší major jižní kavalerie. Ale k válce se nedostal. Musel nejdříve dostat lidi do bezpečí. V poušti potkal Mariu a její dvě pomocnice. Maria ho použila jako majora pro její jednotku novorozených upírů-“ chtěl pokračovat, ale já ho přeskočila.

„Novorozenci?“ zeptala jsem se ho zmateně a on přikývl.

„Novorozenci jsou mladí upíři. První rok jsme vždycky silnější a rychlejší, proto se používají novorozenci do armád,“ řekl. „A nepřerušuj mě! Jasper Marie potom utekl, protože zjistil, že ho jenom využívá. Potom potkal Alice, co umí Alice víš?“

„Jop, jak si se proměnil ty?“ zeptala jsem se zvědavě a on se pobaveně zasmál mé dychtivosti po faktech.

„Já jsem byl taky využit k armádě novorozenců, jenže jsem utekl, těsně předtím než všechny novorozence a jejich stvořitele zabili,“ řekl tiše.

„Kdo je zabil?“ Byla jsem zmatená. Dostávala jsem odpovědi, ale ty otevíraly další otázky.

„Volturiovi, ty doufám, znáš?“

„Ne-e,“ řekla jsem a on si povzdechl.

„Voluriovi jsou něco jako policie v upířím světě. Mají rádi, když se zákoník dodržuje. Když ne, zabijí toho, kdo ho porušil. Možná ti o nich Carlisle řekne něco víc,“ řekl pobaveně na můj naštvaný výraz.

„A ty jsi nějakého potkal?“ zeptala jsem se.

„Jane Volturi,“ řekl zamilovaně a to se mi nelíbilo. „Moje exmanželka. Já vlastně potkal všechny hlavní Volturi. S Jane jsme se potkaly ve Las Vegas. Ona tam byla na jedné misi a já tam hledal smysl života. Myslím, že to nebyla láska, jenom krátké poblouznění. I přesto mě vzala do Volttery, kde jsme se vzali. Jenže Jane často odjížděla na mise a byla vlastně krutá. Rozešel jsem se s ní a každý šel zase svou cestou.“

„Takže jí nemiluješ?“ ujistila jsem se rychle.

„Možná, že ještě trochu jo,“ řekl s klidem a já se na něj smutně podívala. Nevšiml si toho, byl ztracený ve svých myšlenkách. Bylo mi tak nějak blbé mu teď vyznat své city. Nemohla jsem mu říct, miluji tě, protože on nemiloval mě. Vždyť on mě musí brát pořád jako malou holčičku! Znal mě už od kolíbky, je to můj strejda. Smutně jsem odvrátila zrak k oknu. Začala jsem poznávat řeku, která prochází Rocklandem. Jsem doma, pomyslela jsem si smutně.

 

Gabriel zastavil u vily a já zvedla zrak. Nesvítilo se. Možná jsou na lovu. Gabriel to neřešil. Zaklepal a zazvonil na dveře a čekal. Nahoře v pokoji, kde jsem spala, se rozsvítilo. Ozvaly se rychlé kroky po schodech dolů a dveře se otevřely. Stál v nich Kája. Kmital pohledem mezi mnou a Gabrielem. Vypadal nadšeně a já to jeho nadšení cítila. Najednou se za ním objevila Esmé. Když viděla Gabriela, rychle objala. Ta lásku, co jsem z ní cítila, se dala klidně nahmatat.

„Miley,“ ozval se za mnou překvapený hlas. Aniž bych něco plánovala, hned jsem tátu objala a tiskla se k němu, co nejblíže.

„Moc, moc, moc, moc promiň, nechtěla jsem být tak zlá, moc se ti omlouvám,“ vysypala jsem ze sebe na jeden dech. A zvedla k němu oči, abych se podívala, jak se tváří. Vypadal nadšeně. Víc než nadšeně.

„Nemáš se za co omlouvat,“ špitl mi do ucha a já uslyšela ten nejkrásnější smích na světě. Hned jsem objala i mamku.

„Mami, nejsi pro mě mrtvá, já tě mám moc ráda a je mi to líto,“ špitla jsem smutně a ona si mě k sobě přivinula.

„Já vím,“ řekla.

Táta nás objal obě dvě. Mám svou rodinku… konečně.

_________________________________________________

Minulou kapitolu jsem napsala, že je tohle předposlední díl a že potom bude prolog. Kecala jsem. Napadlo mě další kapitoly a chytla mě můza. Takže se těšte na další kapitoly. Prozradím, že se objeví i Volturiovy.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  damnedcat (04.11.2012 05:37)

Nebudu se vyjadrovat k obsahu,to necham na ostatnich.Mne osobne pouze velmi deptaji tezke hrubky a casto chybejici slova.Sem tam se stane,chyby dela kazdy,ale zde je,myslim,treba aspon kapku pravopisne korektury.Nechci aby to bylo brano jako urazka.Osobne mne vsak hrubky natolik mlati do hlavy,ze rusi veskery zazitek ze cteni..Interpunkci nepouzivam,protoze prohlizim z mobilu,abych nahodou netahala nekomu trisku z oka sama s ramem..

2)  Betynka (18.05.2012 17:51)

To máš štěstí. jinak bych tě musela ukamenovat. Mocinky moc se těším na pokračko.
Miley se bála zbytečně. krásné čtení.

Angel

1)  Angel (10.05.2012 21:34)

jsem ráda že už jsou rodina a taky že budou další akorát doufám že ji to s Gabrielem vyjde těším se na další doufám že už bude brzo

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek