15.05.2012 [08:15], MarryTyger, ze série Tiger Fortune, komentováno 3×, zobrazeno 1933×

Miley se přidala do klanu Cullenů, je šťastná, dokud Gabriel nepřijde s nemilou zprávou.

Měsíc v nejúžasnější rodině na světě. Ano, zůstala jsem se svou rodinou. Za ten měsíc jsem stihla udělat pár důležitých věcí. Nejdříve jsem se naučila pít zvířecí krev, to bude vzpomínka, na kterou nezapomenu. Dále jsem poznala dějiny celého Cullenovic klanu. Poznala jsem, jak se kdo proměnil a jak mamka s taťkou o svou lásku bojovali. Třetí důležitá věc je, že jsem se spřátelila s Eleonor, která bohužel odjíždí do Forks společně s Jacobem, který je také měnič. A poslední, ta nejdůležitější z nejdůležitějších, porazila jsem Jaspera v dámě! Což se mimochodem nikomu v rodině nepovedlo. Za to mi musel prozradit vše ohledně svého daru a minulosti.

Potom jsem Emmetta porazila v běhu. Načež mi musel ukázat, jak loví medvědy. Samozřejmě jsem se o to pokusila, jenže moje nové džíny od Alice skončily na cáry. Alice mě málem uškrtila a Emmett se zase válel smíchy na zemi. Prostě zvláštní famílie.

Ležela jsem na pohovce a hlavu měla položenou v mamčině klíně. Mamka si pohrávala s mými vlasy a já sledovala zápas baseballu. Emmettův tým, který nevím, jak se jmenuje, prohrával, takže se Emmett vztekal. Jasper se ho snažil mírně uklidnit, ale nešlo mu to. Podívala jsem se na něj s tázavým pohledem a on kývl směrem k Emmettovi. Začala jsem se soustředit na jeho uklidnění. Společně jsme ho přinutili smát se. Emmett spadl na zem smíchy. Pousmála jsem se nad naším výkonem.

Najednou se dveře prudce otevřely a dovnitř vletěl Gabriel. Znovu jsem musela obdivovat, jak je krásný. Jenže potom mi nálada klesla na bod mrazu.

„Budu se ženit,“ řekl nadšeně. Podívala jsem se na mámu a ta se smála. Emmett byl také šťastný. Jediný Jasper viděl, jak jsem z toho smutná. Během chvilky tu byla celá rodina.

„Za kohopak?“ zeptala se zvědavě Esmé a objala ho.

„Jane,“ řekl zamilovaně. Vrazil mi další kudlu do zad, metaforicky.

„Gratuluji,“ řekla jsem šťastně, i když uvnitř mě sžírala touha mu říct, co k němu cítím. Gabriel mi věnoval jeden ze svých božských úsměvů a pak už poslouchal lichotky a gratulace ostatních.

„Omluvte mě,“ špitla jsem tiše a protáhla se kolem táty ven. Venku pršelo, ale mě to bylo jedno. Všechno ve mně vřelo vzteky, ale chtěla jsem plakat. Nevím, co se to se mnou dělo.

Kapky deště dopadaly do mých vlasů a za chvilku jsem je měla mokré. Jejich lesk a objem náhle zmizel a zbyly jen mokré provázky, které vzdáleně připomínaly mé vlasy. I mé oblečení už bylo promoklé až na kost, ale já necítila chlad. Necítila jsem, jak studené kapky nahrazovaly mé pravé slzy. Doběhla jsem na mýtinu a pokusila se zavětřit nějakou zvěř, ale nic přes silný déšť nebylo cítit. Stromy sice tvořily malou barikádu před deštěm, ale pach zvěři odnesl vítr, který stále měnil směr. Kdykoliv jsem ucítila alespoň zajíce, vítr pach zanesl jinam. Ucítila jsem něčí emoce. Byli pobavené a hlavně pomstychtivé.

Přede mě skočil Jeremy a na jeho tváři se rozlil slizký úsměv. Než jsem se nadála, chytil mě silně po stranách hlavy.

„Stačí jen trhnout,“ zašeptal tiše a svůj stisk zpevnil. Hleděly na mě jeho červené oči, které mě propalovaly do morku kostí. Můj dech se zrychlil, i když jsem ho ve skutečnosti nepotřebovala. Snažila jsem se aspoň ovlivnit jeho emoce, ale jak říkal Jasper, ovládat emoce je těžké a proto potřebuješ, aby sis zvykla odlišovat skutečné emoce od těch, co chceš změnit. Měl pravdu. Nemohla jsem to rozeznat a možná že jsem ho donutila, aby byl ještě vzteklejší. Jeho výraz se najednou změnil ve vyděšený. Pustil mě a rozeběhl se pryč.

Překvapeně jsem se rozhlédla. A potom si prohmatala hlavu. Otočila jsem se, ale tam nikdo nebyl. Záhadný zachránce, pomyslela jsem si pobaveně a pokusila se najít nějaký náznak emocí. Jenže tu byl jenom slabá ozvěna Jeremyho strachu. Buď se někdo musel výborně maskovat a nebo jsem mu změnila emoce.

Rozeběhla jsem se zpět domů. Když jsem jako velká vichřice vletěla dovnitř, všichni na mě tázavě zírali.

„Půjdu se převléknout,“ řekla jsem rychle a chtěla jsem se vydat nahoru.

„Jo a potom pojedeme nakupovat, připravit věci na svatbu,“ zajásala Alice a já po ní hodila vražedný pohled. Kéž by pohledy zabíjely…

„Hmm,“ zamumlala jsem a čekala, jestli mě z toho vynechá.

„Tak rychle,“ popohnala mě a já hodila zlostný pohled po Gabrielovi. Ten se nevinně usmál a já si připomněla Jeremyho.

„Jo, Alice ty vidíš budoucnost, že jo?“ zeptala jsem se jí a ona mlčky přikývla. „Tak proč si mi sakra nepomohla s Jeremym, když se mi chystal utrhnout hlavu.“

Navztekala jsem se a divoce gestikulovala rukama. Mamka a taťka se na mě poplašeně podívali… stejně jako zbytek rodiny.

„Protože ti pomohl on, ne?“ zeptala se zvědavě a já nadzvedla obočí. Kdo je on?

„Kdo on? Nikoho jsem tam neviděla, ani jsem nepocítila žádné emoce,“ zopakovala jsem si zmateně a Alice se zamyslela.

„Jdi se převléct,“ rozhodla nakonec a já se na ní vztekle podívala.

Oblékla jsem si oblíbenou bílou tuniku a uplé džíny. Usušila jsem si vlasy a zapletla do copu. Podívala jsem se do zrcadla a mírně jsem se pousmála. Sešla jsem dolů a podívala se na Alice. Ta mě táhla za ruku do garáže. Vzdorovat nebylo možné, takže jsem předběhla Rosalii, Esmé a mámu. Dřív než se tety a babička dokázaly vzpamatovat, už jsem v ruce držela klíčky od tátova Volva.

„Moc prosím, smutně koukám,“ řekla jsem a začala popotahovat. Alice si vzala klíčky od svého Porshátka, jak mu říkala. Já mu zase říkala morčátko, ale to se vždycky vztekala. Ukázala mi na své auto a já rukama začala prosit.

„Ne, ještě nemáš řidičák,“ řekla přísně máma a vzala mi klíčky od auta. To je hromadná zrada. Nejdříve mě donutí jet nakupovat na svatbu, na kterou stejně nechci a potom mi zakážou jet autem. Tát- Ray mi to vždycky povolil!

„Zrada,“ zamumlala jsem si vztekle, ale to už mě babička tahala do auta. Gabriel měl pravdu, Esmé je ten nejhodnější človíček… upírek na světě. Nasedla jsem do morčete a čekala, až konečně dorazíme do obchodního domu v Seattlu.

„Kdy se má vlastně Gabriel ženit?“ zeptala jsem se a podívala se na auto před námi. Bylo to tátovo Volvo, ale protože si máma s Rose chtěly o něčem promluvit, musela jsem jet s babičkou a Alice.

„Jane přiletí zítra, Denalijští přiletí pozítří, takže odhaduji tak za pět dní. V sobotu nebo neděli,“ odpověděla mi babička a já se smutně usmála.

______________________________________________________

Vyvíjí se to pro Miley nějak zle, ale nebojte, přijdou i světlé dny.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  MarryTyger (18.05.2012 19:19)

Betynka - S Jane se bere, protože chce

1