Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Srdce_orig_napis.jpg

Tajná zbraň

O dvě hodiny dříve...

Přeběhl hranici a věděl, že na místě setkání bude asi za deset minut. Podle plánu oběhl celé lovné území zahrnující českou i polskou část pohoří. Vypadalo to dobře. Díky sychravému počasí se turisté drželi v turistických chatách. Jen na české straně narazil na partu dřevorubců s těžkou technikou. Tomuto místu se budou muset zdaleka vyhnout. Dnes se budou držet na druhé straně hranic.

Užíval si rychlý běh a zároveň stihl přemýšlet. Uvědomil si, že ještě nikdy během své upíří existence nebyl tak šťastný. Našel svého syna a s ním získal novou rodinu, která ho přijala s otevřenou náručí. A pak tu byla Bela. Rozuměli si tak dobře, jako by byli otec a dcera. Neuměl číst myšlenky jako Edward, ale stejně uměl uhodnout, jak se Bela cítí, nebo co si myslí. Rozuměl Edwardově nechuti ji proměnit. Jako člověk byla nevšední a vzácná. Ale byl si jistý, že po proměně se její vnitřní krása ještě prohloubí. Jeho syn nebude muset trpět, jako trpěl on.

Náhle, během jedné vteřiny, se jeho tělo zastavilo. Nohy se v důsledku působení fyzikálních zákonů zaryly skoro deset centimetrů hluboko. Zavětřil. Tenhle pach patřil upírovi. Nebyl to rozhodně nikdo z rodiny, ale přesto mu byl povědomý. Bylo to ale hodně dávno...

Salvátor?! To je vážně zvláštní. Proč se vydal tak daleko od domova? V následující vteřině zase běžel. Nutně musí tu stopu sledovat, ale nejdřív je třeba varovat Edwarda s Jasperem.

Našel je za pět minut na smluveném místě. Byl maskovaný, takže jeho přítomnost nezjistili, dokud nepromluvil.

„Edwarde. Jaspere.“ Snažil se je nevylekat, ale na moment překvapení nebyli většinou připraveni ani upíři. Oba se prudce otočili ve směru jeho hlasu.

„Davide?“ pozdravil ho Edward tázavě, když postřehl stopy nervozity v jeho hlase.

„Narazil jsem na stopu jednoho upíra. Může být nebezpečný. Asi to nic znamená, ale v naší situaci to radši prověřím.“

„Máme se radši vrátit domů?“ zeptal se Jasper.

„Raději ano. Netuším sice, k čemu by jeho schopnost mohla Jane využít, ale bude lepší, když zůstanete pohromadě. Stopa vede do Polska, takže se asi vrátím až zítra. Chci mít jistotu.“

Zprávu předal a pak už se plný netrpělivosti rozběhl na místo, kde se jeho trasa křížila s novou stopou.

Edward s Jasperem se vrátili k autu. Když nasedali, zrovna zazvonil Edwardův telefon.

Hovor proběhl během několika vteřin.

„Bele se něco stalo. Prý je zmatená a mluví z cesty.“

Ještě než to dořekl, už seděli v autě a s plynem až u podlahy se řítili domů.

Byli sotva dva kilometry od domu, když se stalo něco zvláštního. Edward zrovna sahal na řadící páku a Jasper si projel rukou vlasy, když se oba ve stejný okamžik zarazili. Bylo to sotva postřehnutelné zaváhání. Vzápětí pokračovali v pohybu, jako by se nic nestalo.

„Zajímalo by mě, proč musel David tak najednou běžet do Polska.“

 

*****

 

Otevřela jsem oči a automaticky natáhla ruku, abych se dotkla Edwarda. Ležel u mě a zkoumavě mě pozoroval. Naše ruce se propletly, ale mlčeli jsme. Až přijdou slova, přinesou úzkost a frustraci. Teď mluvily jen naše oči. Jsme spolu a to je nejdůležitější. Edward není na druhém konci světa, ani mě neposílá pryč. Všechno ostatní zvládnu.

Jeho ruka držící tu mou se přesunula za moje záda. Přitiskl se těsně ke mně. Pár vteřin zůstaly jeho rty těsně u mě tváře a já si užívala tu nádhernou vůni. Jeho oči hledící zblízka do mých byly černé jako noc. Když už napětí mezi námi nešlo vydržet, začal mě líbat. Kontrolovat se dokázal jen prvních pět vteřin. Potom zaúpěl a přetočil se na mě. Nepotřebovala jsem víc a nechala se strhnout jeho vášní. Milovala jsem ten pocit, když se mé prsty bořily do jeho vlasů. Celé tělo jsem měla jako v ohni. Obemkla jsem ho nohama a přitiskla se tak těsně, jak jsem jen dokázala. Znovu zaúpěl a přesunul své rty na můj krk. Byl jako uragán, jako lačné zvíře... Uvědomila jsem si, že tohle označení  je vlastně úplně přesné.

Moje ruce sjely po jeho zádech a našly okraj džín. Ztrácela jsem soudnost. Ve chvíli, kdy jsem se pokusila zajet prsty na holou kůži, jsem se náhle ocitla nad ním a jeho ruce pevně držely moje zápěstí. Prudce jsme oddechovali, stále omámení přítomností toho druhého.

„To bylo o fous,“ řekl chraplavě.

„Jo.“ Na víc jsem se nezmohla. Poloha, ve které jsme byli teď, mi k vychladnutí moc nepomáhala. Asi to pochopil, protože se pomalu otočil na bok a mě vzal s sebou. Sundala jsem z něj nohu.

„Nejedl jsi,“ konstatovala jsem očividný fakt.

„Nestihl jsem to.“

Můj nervový záchvat zjevně přišel v nevhodnou dobu. Nervózně jsem si skousla spodní ret. Moje myšlenky se znovu vrátily ke včerejšku. Učinila jsem několik rozhodnutí. Jedním z nich bylo, že nebudu za žádnou cenu propadat hysterii. Ničemu to nepomůže a vypadala bych nedůvěryhodně. Pokud jim mám dokázat, že je moje hlava v pořádku, musím se snažit odložit emoce stranou a myslet logicky. Jasper mi s tím určitě pomůže.

Takže, všichni si uplynulé měsíce pamatují jinak než já. Je potřeba najít nějaké důkazy. Něco, co by dokázalo cestu do Ameriky a pobyt ve Forks.

„O čem přemýšlíš?“ zeptal se Edward opatrně.

„Mám pár nápadů, jak zjistit, co se stalo.“

„Je tu Carlisle s Esmé. Až budeš připravená, podívá se na tebe.“ Zkoumavě mě pozoroval. Asi si nebyl jistý, jestli mě to nerozruší. Přeci jen, není moc příjemné, když vaši nejbližší začnou prověřovat, jestli nejste blázen.

„Pojďme na to hned.“ Nechtěla jsem to odkládat

Carlisle si v hudebním salonu zařídil prozatímní ordinaci. Tedy, většina běžných ordinací by se té jeho „polní“ nevyrovnala ani náhodou. Přivezl si nejmodernější vybavení, včetně EEG a magnetické rezonance. Piáno museli odnést do haly. Zajímalo by mě, jak to sem dostali, aniž by mě probudili.

Carlisle a Esmé byli strašně milí. Oba mě objali a vypadali opravdu potěšeně, že se konečně setkáváme. Oba byli samozřejmě krásní. K mému velkému zklamání si ani jeden z nich nepamatoval, že bych někdy opouštěla Edwarda. Jejich verze minulosti byla stejná jako u zbytku rodiny. Nepřekvapilo mě to.

Celé dopoledne jsem byla vydána napospas všem těm přístrojům. Podlaha se plnila tištěnými grafy a údaji o mém zdravotním stavu. Edward byl celou dobu se mnou. Ostatní se diskrétně stáhli.

Po dvou hodinách to Edward už nevydržel. „Carlisle?“

„Nevím,“ povzdychl si. „Všechno se zdá normální. Ne všechno se ale samozřejmě dá zachytit přístroji.“

Najednou se mi v hlavě rozsvítilo. Já jsem asi vážně mimo! Mělo to být první, co jsem jim řekla.

„Carlisle,“ vyhrkla jsem vzrušeným hlasem. „Podívej se mi na temeno, pod vlasy.“

Tázavě zvedl obočí.

„Když jsem byla ve Forks, napadl mě nějaký kočovný upír. Odhodil mě a já se praštila do hlavy. Mělo by to být úplně zahojené, ale ty máš lepší zrak než lidský doktor. Třeba najdeš nějaké stopy po tom zranění!“

Srdce se mi rozbušilo a já se nedočkavě otočila zády, aby mě mohl prohlédnout.

Trvalo to jen chvilku a Carlisle vydechl: „Je to tam.“

Okamžitě byla v místnosti celá rodina. Myslela jsem, že se radostí rozpláču. Mrzelo mě, že jsem si na to nevzpomněla už včera. Nemuseli jsme prožít tolik hodin hrůzy. Jenže včera jsem byla opravdu dost mimo.

„Alice, zkontroluj Jane!“ zvolal Edward.

„Už jsem to kontrolovala před chvílí. Nic.“

„Tak o co tady jde?“

Jasper vyndal mobil a někomu volal. Zřejmě se nejednalo o upíra, protože mluvil pomalu. Používal angličtinu. Pan Jenks, blesklo mi hlavou. Jasper se ptal se na můj přílet do New Yorku. Dostal odpověď a ukončil hovor.

„Přidám si jako hlupák,“ řekl omluvně. „Ale byl jsem si tak jistý...“

Alice ho vzala za ruku. „To my všichni.“

Pak se otočila a prudce mě objala. „Je mi to tak líto, Belo. Nechápu, že jsme ti nevěřili.“

„To je dobrý.“ Teď jsem si mohla dovolit být velkorysá.

Carlisle vypadal zachmuřeně.

„Proč by to někdo dělal? Bylo to celkem průhledné. K čemu by jim bylo získat jen jeden den?“

Edward si odfrknul. „Za jeden den se sem někdo může dostat z kteréhokoli místa na světě.“

„Tohle je absurdní. Je přece jen jeden člověk, který by potřeboval, aby se změnila tvoje vzpomínka na setkání s Arem. On sám.“

„Alice!“ zaprosil Edward zoufale.

„Ale já se opravdu dívala! Nic zvláštního!“

Edward se zarazil. „Kdy ses dívala?“

„Před malou chvílí,“ odpověděla nešťastně Alice.

Šel k ní a chytil jí za ramena.

„Proč se nepodíváš teď?“

Alice se zarazila. „Protože jsem si bezpečně jistá, že už jsem se dívala...“

Její ústa vykroužila dokonalé „O“.

„Udělej to,“ pobídl ji.

Vzápětí se její oči zastřely a ona vykřikla zděšením. Nikdy jsem neviděla Alici tak rozsypanou.

„Je skoro tady,“ hlesla.

„Co se bude dít?“ Na Edwardovi nebyly vidět žádné emoce.

Alice jen naprázdno otvírala a zavírala ústa.

„Zabije všechny. Ležíme v křečích na zemi. Chce potěšit svého pána, Bela je jen záminka. Nechtěla nám dát dost času, aby ji Edward proměnil.“

„Carlisle, Esmé, vezměte Belu a běžte. My se ji pokusíme zdržet.“

„Není čas,“ špitla zlomeně Alice.

„Musíme to zkusit!“ rozkřikl se. „Jaspere, počkáme spolu hned u dveří.“

„Ne!“ Chytila jsem se ho kolem pasu jako dítě. Přitiskla jsem se k němu. Vložila jsem do toho celou svou sílu. Přesto ho nestálo žádnou námahu se vyprostit.

„Musíš pryč! Nesnesu, abys...!“ Hlas se mu zlomil.

„Stejně není šance. Prosím, neodháněj mě!“ Nesnažila jsem se zadržet slzy.

Všichni náhle zpozorněli, jak uslyšeli něco, co moje lidské uši ještě nemohly. Zmocnila se mě hrůza.

„To není Jane!“ zvolala k mému překvapení Alice. Dole byl slyšet zvuk rozrážených dveří. Ed mě chytil kolem pasu a spolu s ostatními vyběhl ze dveří a po schodech dolů.

Alice, Jasper a Carlisle se postavili přede mě. Edwarda jsem měla vedle sebe, z druhé strany mě objímala Esmé.

To co jsme uviděli, nám vyrazilo dech. Vstupní dveře zůstaly otevřené dokořán. Uprostřed haly se metr nad zemí vznášel asi desetiletý kluk a zuřivě kopal nohama. Vydával přidušené zvuky, jakoby nemohl otevřít ústa.

„Nesu vám dáreček!“ ozvalo se ze stejného místa.

David!

Než kdokoli z nás stačil něco říct, varovně vykřikl.

„Buďte ve střehu! Pravděpodobně se vám bude snažit něco nabulíkovat. Nejspíš si o sobě vzájemně budete pamatovat dost divné věci.“

Ve stejném okamžiku jsem cítila, jak se Edward a Esmé napjali. Edward zatínal zuby a jeho oči byly plné zděšení.

„Ať si vzpomínáš na cokoli, není to pravda,“ řekla jsem naléhavě a stiskla mu ruku.

„Koukej toho nechat, Salvátore!“ zařval Davidův hlas. „Nebo tě natrhám na kousky a zatopím s tebou v krbu.“

Trvalo to ještě pár vteřin a Edward i ostatní se viditelně uvolnili.

„Můžete mi ho někdo podržet? Asi budu potřebovat volné ruce.“

Jesper vzápětí držel toho kluka kolem pasu a vláčel ho do vedlejší místnosti. Ozvaly se příšerné zvuky, které jsem si netroufala zařadit. Pak se Jazz vrátil a mumlal něco o tom, že v téhle chvíli bude lepší, když volné ruce budeme mít všichni.

Zachvěla jsem se. Bylo to ještě dítě!

„Bude v pořádku,“ zašeptal Edward. Moc mě to ale neuklidnilo.

Po všech kolem znovu přejela vlna vzrušení.

„Je tady,“ konstatoval Carlisle.

Strachem rozšířené oči jsem upírala do dosud otevřených dveří.

A náhle tam stála.

Chtělo se mi skoro smát. Byla stejně maličká jako Salvátor. Drobná, nenápadná ve svých černých šatech. Jen její zářivě rudé oči byly výrazné. Tvářila se jako spokojené dítě.

„Je tu i Carlisle!“ zasmála se potěšeně zvonivým dětským hláskem.

Přejela nás pohledem a zastavila se na mně. Edward mě stiskl ještě pevněji. Zírala na mě a její výraz se měnil z radostného, na překvapený. Nakonec si rozčíleně odfrkla.

„Tak je to pravda...“

Pochopila jsem, že jsem se teď nejspíš měla svíjet na zemi.

„Co bys ráda, Jane?“ zeptal se Calisle zdvořile.

„Ten člověk je stále naživu,“ odpověděla neutrálním tónem. „Přišla jsem vykonat spravedlnost.“

„Bela bude proměněná. Přípravy už jsou u konce.“ V Edwardově hlase byla patrná snaha odvrátit nevyhnutelné.

„Je pozdě,“ řekla Jane a v ten moment jsem byla jediná, kdo stál na nohou.

K smrti vyděšená jsem sledovala, jak se moje milovaná rodina svíjí na podlaze. Sténali. Poklekla jsem k Edwardovi a chtěla mu podepřít hlavu, ale nebyla jsem schopná ji nadzvednout. Vypadalo to, že mě ani nevnímá.

Pak křeč najednou pominula a Jane s překvapeným výkřikem padla tváří k zemi.

„Všichni pryč než se vzpamatuje!“ vykřikl David.

Jane se zjevně pokoušela zvednout do důstojnější polohy, ale neměla šanci. Víc už jsem neviděla, protože si mě Edward hodil na záda a my běželi s ostatními lesem pryč od toho místa.

Nikdy před tím jsem nezažila nic, co by se aspoň vzdáleně podobalo zkušenosti upířího sprintu. Ale hrůza z bolesti, kterou jsem viděla na Edwardově tváři, když se svíjel u mých nohou, byla dosud živá. Teď jsem nebyla schopná řešit zběsilou rychlost, kterou jsme se pohybovali. Křečovitě jsem se ho držela kolem krku. Ne proto, že bych se bála, že snad narazíme. Byla jsem prostě přemožená vděčností, že jsme stále spolu a oba živí.

 


Další část

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

ScRiBbLe

8)  ScRiBbLe (23.01.2011 17:46)

Páni, ten příběh je tak dokonale vymyšlený! Všechno do sebe krásně zapadá a já nemám nejmenší tušení, jak to bude pokračovat, a ani netroufám přemýšlet o tom, co bude dál!

Ten moment, kdy jeli Jasper s Edwardem autem, jak se na prchavý okamžik zasekli a jejich vzpomínky byly náhle jiné - luxusní! Opravdu jsem si oddechla, když jsem věděla, že se Bela nepomátla!

A pak přišel okamžik, kdy se to všechno vysvětlilo a Bela dokázala, že její vzpomínky jsou skutečné!

No, a ten zbytek - malý úpír , hajzlík jeden a Jane!

Jediné štěstí, že tam s nimi byl David!

Janeba

7)  Janeba (19.01.2011 11:03)

Karolko, Ty opravdu víš, jak člověka udržet v napětí!;) Můžu říct o nervydrásající kapitolce, že je skvělá??!

Děkuji!!

Carlie

6)  Carlie (28.10.2010 17:17)

Anoooo!!! Ten moment, kdy Edwardovi a Jasperovi někdo v autě přepsal vzpomínky! Tak to tedy bylo!
To je děsuplné, ani nemám čas psát komentář, běžím s nimi pryyyč... tedy za nimi

Gassie

5)  Gassie (25.10.2010 20:20)

To bylo ale napínavé.
Bála jsem se, že Belle včas neuvěří.

4)  Lejla (25.10.2010 00:01)

Tak desetiletý chlapec má velmi zajímavý dar. A Jane neví jak se mermomocí vloudit do přízne Arovi. Bella s Edwardem krotí svoje vášně a kam ted asi mizí, tak co bude dál

Bye

3)  Bye (30.05.2010 08:32)

Uf... tak po tom začátku tady ze mě zbyla hromádka žhavýho popela... foukni a Bye už nikdo nikdy neuvidí.
A potom?
To byla jízda na horský dráze.
Jen doufám, že to v další kapitole dobrzdím. Nebo nejdýl na konci příběhu...

ambra

2)  ambra (29.05.2010 11:47)

omg! Ty mi tady buduješ úplně novou upíří mytologii! Úžasné jak vše zapadá do sebe!!! Běžím na další!!!

sakraprace

1)  sakraprace (07.05.2010 06:06)

Týýýýýýjo, koukám jak tele na vrata. Krásné, napínavé, ať žije David a jeho dar.
To jak přinesl Salvatora a Janino překvapení bylo
k nezaplacení

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek