Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Srdce_orig_napis.jpg

Výkupné

Klečel na jejích zádech a pevně jí svíral ruce. Divoce se zmítala ve snaze uvolnit se a chrlila proud nadávek. Jestli někdy působila dojmem něžného bezbranného dítěte, teď tomu tak rozhodně nebylo. Ze všech sil se snažil potlačit obrovskou touhu utrhnout jí hlavu.

Jeho dokonalý upíří sluch zachytil šourání a cvakání doléhající sem z kuchyně. Salvator měl právě teď dost práce sám se sebou.

Horečnatě přemýšlel. Věděl, že Jane nesmí zabít. I přesto, že dnes fatálně selhala a ve Volteře jí pravděpodobně nečeká právě vřelé přijetí, Aro se nad ní pravděpodobně slituje. Její dar byl příliš vzácný. Jenže když zůstane naživu, věnuje zbytek své existence plánováním pomsty. Dnes byla ponížena tím nejtrapnějším způsobem. V okamžiku triumfu se náhle válela po zemi a marně se kroutila jako brouk otočený na záda. Nikdy to neskousne.

Ani Volturiovi nebudou nadšení výsledkem mise. Budou se strachovat, že jejich touha zničit Cullenovi vyjde najevo. A stejně jako Jane, budou uražení.

Probral své možnosti a v duchu uvažoval, jak daleko už je v tuto chvíli jeho rodina. Věděl, že i kdyby doběhli až na druhý konec světa, už nikdy nebudou v bezpečí. Zbývala jen jedna možnost. Jediná chabá naděje.

Při té myšlence se vnitřně zachvěl. Ten nápad ho naplnil odporem. Ale v tuto chvíli neviděl jinou cestu.

„Teď tě postavím na nohy, Jane. Nesnaž se, prosím, o žádnou hloupost. K ničemu by to nebylo.“

Sladká porcelánová tvářička se znovu zkroutila do nenávistné grimasy. V jednu chvíli ležela přišpendlená k zemi neviditelným útočníkem a v zápětí už stála s rukama zkroucenýma za zády.

„Tohle mi zaplatíš, Davide!“ syčela.

„S tím počítám,“ odpověděl prázdným hlasem.

„Všichni za to budete pykat!“ pokračovala v chrlení nadávek a výhrůžek.

Z prázdného prostoru za ní se ozvalo pobavené uchichtnutí: „Tebe asi taky nečeká přijetí s fanfárou. Řekni mi: jaké speciality mají bratři připraveny pro ty, kteří selžou a ohrozí dobré jméno Volterry?“

Na moment zmlkla a celá ztuhla. V tu chvíli vypadla jako vystrašené malé dítě.

„Nikdy vám to neprojde!“ drtila mezi rty zkřivenými hněvem. „Nemůžete se schovávat věčně. Nemáte představu, jaké dary máme k disposici. A čím déle se budete skrývat, tím horší to pak bude.“

Chvíli nereagoval. Hledal správná slova, kterými by na ni zapůsobil tak, jak potřeboval. Byl čas všechno vsadit na jednu kartu.

„A co kdybychom se dohodli?“ začal opatrně a sledoval její reakci.

Zřejmě získal její pozornost. Natočila hlavu lehce dozadu.

„Co když ti nabídnu něco, co velmi potěší tvé pány. Něco, co ti získá obdiv a upevní tvé postavení.“

Jane přimhouřila oči. Vypadala napjatě. Úvod se mu zřejmě podařil.

„Ale budu za to něco chtít. Zapomenete na Cullenovi a dáte Bele čas k proměně,“ dodal rozhodně.

„Volturiovi nesmlouvají,“ zasyčela.

„Oba víme, že to není pravda,“ usmál se smutně. „Značnou část svého postavení získali smlouváním.

„Ani nevím, co nabízíš a už po mně chceš něco na oplátku!“ zřejmě byla vážně zvědavá, i když se to snažila maskovat výsměchem a urážkami.

Zhluboka se nadechl, i když to jako upír nepotřeboval. Jen závažnost nabídky, kterou se chystal udělat, mu na chvíli stáhla hrdlo.

„Pojedu s tebou do Volterry a poddám se Arovi.“

Nastalo ticho. Jen z vedlejší místnosti se ozývaly nárazy kamenů o kameny.

Jane uměla poznat dobrou nabídku, když se jí nabízela. Aro usiloval o Davidův dar téměř celé století. To bylo víc než dost na netrpělivého upíra, který byl zvyklý dostat všechno, co chtěl. Představa, že by získal tak mocného spojence, přerostla v nutkání. Zároveň šílel, že dokud tomu tak není, David je pro něj obrovskou hrozbou: neviditelný muž imunní vůči všem zatím známým darům. Kdyby se k tomu rozhodl, mohl se vplížit do paláce a jednoho po druhém je zabít.

„Dobře,“ řekla nakonec Jane. Konečně našla svůj obvyklý nezúčastněný tón. „Pokud se mnou odjedeš, z mé strany je záležitost s Cullenovými a s tou... holkou uzavřená. Nemůžu ale dělat žádné sliby za Volturiovi.“ Oba však tušili, že na Davidovu nabídku nadšeně přistoupí.

„Musíte ji ale proměnit. Na tom se nic nezměnilo,“ dodala výhrůžně.

„Jak řekl Carlisle, máme to v plánu už brzy.“

Do haly vešel Salvator. Vypadal trochu navztekaně.

„Jane!“ zakňoural. „Slíbilas´ mi, že bude legrace. A oni mě zatím roztrhali.“

Davida znovu překvapilo, jak je Salvator mladý. Poprvé se s ním setkal krátce po Helenině smrti. Tehdy chtěl odjet a zapomenout. Jedna z jeho mnoha cest vedla do Španělska. V Cordobě sídlil další poměrně velký upírský klan. Neměl zdaleka takovou moc jako upíři z Volterry, ale byl dost silný na to, aby se nikdo moc nestaral o to, co dělá. Tak udělali Salvatora. V době přeměny mu bylo pouhých deset let. Měl výjimečný dar – dokázal manipulovat se vzpomínkami. Problémem byl ale jeho věk. Cordobští se ocitli na hraně porušení zákona o proměňování dětí. Volturiovi zuřili, ale zatím nechtěli rozpoutávat válku s tak velkým klanem. Jistě by zvítězili, ale nevypadalo by to dobře. Tak se Salvator stal v podstatě vězněm. Nesměl opustit Španělsko pod hrozbou trestu smrti.

„Za chvíli pojedeme domů,“ řekla Jane se sladkým úsměvem. „O nějakou zábavu se ti postarám.“

Davidovi přeběhl mráz po zádech. Věděl, že Salvatorovy dny jsou sečteny.

„A ty už bys mě mohl pustit,“ řekla zase rozzuřeně a zaškubala rameny.

Už nebyl důvod ji držet. Dohodli se. Otočila se směrem, kde tušila, že stojí. Vykouzlila sladký nevinný úsměv. „A co se už odmaskovat? Jsme teď přece spojenci.“

„Nejsem pitomec, Jane.“

Odfrkla si.

„Chci, abys jela napřed a někde na mě počkala. Chci se rozloučit s rodinou a všechno jim vysvětlit.“

Lhostejně pokrčila rameny. „Když myslíš. Pojedeme tedy napřed. Počkám ve Vídni, u přátel.“

David se ušklíbl. Uměl si představit, jakou budou  mít „přátelé“ ve Vídni radost, až tam Jane dorazí.

 

*****

 

Běželi jsme už asi hodinu, nedokázala jsem to odhadnout. Edward mi prozradil, že jsme hluboko na polském území a míříme na sever. Jednou jsme se na chvíli zastavili, když mi Alice byla sehnat nějakou teplou bundu. Byla jsem totálně promrzlá.

Sledovat upíry při běhu bylo neuvěřitelně fascinující. Letěli neskutečnou rychlostí, ale kromě vlajících vlasů a rychle se kmitajících nohou jejich těla neprozrazovala žádnou námahu. Dokonce si při tom povídali, nebyli zadýchaní.

„Vidíš něco, Alice?“ zeptal se Edward, když před tím zpomalil, aby jeho sestra mohla běžet vedle nás. Všimla jsem si, že Edward je - i se mnou na zádech – ze všech nejrychlejší.

„David je stále zamaskovaný, vůbec ho nemůžu zachytit.“

Naklonila jsem se až k Edwardově uchu, protože jsem měla pocit, že by moje slova jinak odnesl rychle proudící vzduch.

„Neublíží mu?“ zeptala jsem se starostlivě.

„Vidělas´ ji. Nemá proti němu šanci,“ řekl Ed a úsměvem.

„A on ji...“ nedokázala jsem to vyslovit.

„Myslím, že ne. Jane patří k nejoblíbenějším členům Arovi gardy.“

Zachmuřila jsem se a marně přemýšlela, jak to David asi vyřeší. Přece na ní nemůže už navždycky sedět. Ta představa mě trochu pobavila.

Vzápětí jsem ale měla co dělat, abych překvapením nevyjekla. Alice se prudce zastavila a Edward reagoval o zlomek vteřiny později. Carlisle, Esmé a Jasper to uviděli a v mžiku byli u nás.

Bylo ticho. Alice a Edward si hleděli do očí.

Ach ne! Už ne! zaprosila jsem v duchu.

Edward mě opatrně sundal ze svých zad. Nedokázala jsem pořádně stát, nohy jsem měla úplně ztuhlé po dlouhém běhu.

„Odmaskoval se?“ zeptala jsem se opatrně a dívala se střídavě z jednoho na druhého. Alice přikývla.

Mlčeli a já nějak neměla sílu se zeptat. Proč všechno musí být tak komplikované? Musím za Edwardovu lásku platit další a další bolestí?

„Můžeme se vrátit domů,“ řekl Edward tiše.

„Jane odešla?“ nechápala jsem ten závan naděje v mé otázce. Vždyť se tvářili tak smutně.

Nebyla jsem jediná, kdo se ptal pohledem. Zbytek rodiny trpělivě stál u nás a čekal, co Edward řekne.

Pohladil mě po tváři a smutně se usmál. „Už nám dají pokoj. Až tě proměním, nebude důvod se jich bát.“

„Jak...“ Slova nějak nechtěla ven.

Mluvil pomalu a přitom mě pozorně sledoval. Věděla jsem, že to nebude dobré.

„Uzavřel s nimi obchod... Naši svobodu za jeho.“

Nějak jsem tomu nerozuměla. Přemýšlela jsem nad jeho slovy, obracela je v hlavě ze strany na stranu, ale neuměla jsem je správně pochopit. Jen jsem cítila, že jejich význam je hrozivý.

Něžně mě objal a políbil na temeno. Jeho ruce mě hladily po zádech.

„David se vydává do Volterry. Vstoupí do gardy a bude sloužit Arovi.“

Moje nohy zkameněly a já stála naprosto bez hnutí, jako bych už byla jednou z nich. Tep mého srdce se nezrychlil. Tlouklo spíš nezvykle pomalu, jakoby líně a váhavě. Zadržovala jsem dech.

Třel mi ramena a snažil se povzbudit můj krevní oběh. Stáli jsem tam jako sousoší. Celá rodina byla zasažena přímo do srdce. Jasper i Carlisle chytili své ženy za ruku a přitáhli si je blíž.

Bolest ve mně byla nejdřív jako malý kamínek, který tlačí na srdce. Pak postupně rostla a přelévala se z jednoho orgánu na druhý, ovládla moje ruce i nohy. Nakonec už ve mně nebylo dost místa, a tak se začala vylévat očima ven.

„Čeká na nás. Můžeme se rozloučit,“ řekl Edward tiše. Tentokrát mě vzal do náručí jako dítě a dal se zase do běhu.

 

*****

Seděli jsme v lese, kousek od domu, na velkém plochém kameni. Byl hned vedle mě a objímal mě kolem ramen. Mlčeli jsme. Bolest ve mně se přestala rozpínat. Zřejmě se spokojila s tím, že mě celou naplnila.

Položila jsem si hlavu na jeho tvrdé rameno a vdechovala jeho vůni. Byla jiná než Edwardova, ale také velmi příjemná.

„Neloučíme se navždycky,“ řekl něžně. „Brzy se před tebou otevře celá věčnost. Bude nějakou dobu trvat než si získám jejich důvěru, ale jednou přijde den, kdy mi dají dost velkou svobodu, abych mohl přijet. Nemůžu sedět staletí ve zdech Volterry. Nic by z toho neměli.“

Objala jsem ho rukou kolem pasu a cítila v očích nové slzy. Překvapilo mě, že ještě nějaké zbyly.

„Nikdy ti to nedokážeme splatit,“ řekla jsem tiše.

„Já splácím vám,“ odporoval. „Nikdy jsem nebyl tak šťastný. Dokonce i teď se cítím tak plný radosti, jako nikdy v uplynulém století. To, že budu pracovat pro Volturiovi, na tom nic nezmění. Pořád jste moje rodina a já vás miluji.“

Objala jsem ho i druhou rukou a zabořila mu tvář do svetru. Cítila jsem, že už se chystá odejít.

Pomalu se zvedl a pomohl mi na nohy. Otcovsky mě políbil na čelo.

„Budeš šťastná“ řekl přesvědčeně a v jeho hlase zaznívala radost. Přikývla jsem. Věděla jsem, že má pravdu.

„Budeme tě vyhlížet,“ špitla jsem, ale hlas mě zradil. Rozuměl.

Pak mě naposledy pohladil a odcházel k domu. Tam na něj čekal zbytek rodiny. Se všemi se objal nebo potřásl rukou. Vše se odehrávalo velmi tiše. Nakonec se zastavil před Edwardem.

„Říct díky je teď strašně málo,“ řekl Edward chraplavě. Byl naprosto přemožený pocity.

David zavrtěl hlavou. „Udělal bys totéž, kdybys byl na mém místě. Jste moje rodina.“

Pak se trochu rozpustile zasmál: „Nebude to tak hrozné. Myslím, že by mě dokonce brzy mohli mít plné zuby. Když jsi neviditelný, můžeš dělat věci, které zaskočí i upíry.“

Edward položil ruku na jeho rameno a pak se objali. Otec a syn.

David se pak ještě jednou po všech rozhlédl a nastoupil do auta. Edward mu daroval své Volvo. Za pár vteřin to vypadalo, jakoby tu nikdy nebyl.

 


Další část

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

ScRiBbLe

10)  ScRiBbLe (23.01.2011 18:02)

:'-( Ne, já nechci...

Tušila jsem, že to Jane navrhne, ale snažila jsem si z hlavy ty dotěrné myšlenky týkající se toho, že se poddá Volturiovým a že s nimi bude neustále, dostat pryč. Ale stejně to bylo k ničemu, jelikož pak přišla slova, která mluvila jasně.

Už v té chvíli jsem byla celá sevřená a do očí se mi tlačily slzy. Nechtěla jsem, aby přišel okamžik loučení, protože jsem věděla, že to bude bolet.

Bolelo.:'-(

I když jí slíbil, že se znovu setkají, tak stejně ze sebe nemůžu vyhnat ten smutek.

Janeba

9)  Janeba (19.01.2011 11:30)

Šmankote, vždyť já zase bulím!! ... Když jsi neviditelný, můžeš dělat věci, které zaskočí i upíry! ...Karolko, děkuji Ti za naděj na setkání s Davidem!
Děkuji!!

Carlie

8)  Carlie (28.10.2010 17:33)

Jéé, díky, jasně, jdu na ni... :D Díky za upozornění pro bloncku :D

Karolka

7)  Karolka (28.10.2010 17:31)

Ahoj Carlie! Moc děkuju za krásné komentáře a hlavně za to, že jsi to dala. A moc se omlouvám - až díky tobě jsem si všimla, že mi poslední (osmnáctá) kapitola vypadla ze série. Už jsem to napravila, takže, jestli máš ještě dost sil, můžeš se na ni vrhnout.

Carlie

6)  Carlie (28.10.2010 17:24)

Wooow, takový závěr jsem nečekala (jako ostatně máloco ze zvratů v této kapitolovce ), je mi Davida líto, ale jemu se možná částečně ulevilo, určitě si vyčítal smrt manželky a teď mohl očistit své svědomí :(
Nádherné, Karolko, díky za zážitek

Gassie

5)  Gassie (25.10.2010 20:32)

Davida je mi líto... Obětoval se pro syna. Když oby měli podobný osud.

4)  Lejla (25.10.2010 00:13)

Takže David všechno vzdal, aby oni mohly byt ětastni, jak já si tuto postavu zamilovala, už jen tím jaký má charakter. Jane na kolenou, tak to je velice pěkná představa a nakonec Bella...zase jí někdo opouští. Má to ta holka, ale těžké

Bye

3)  Bye (30.05.2010 09:03)

Něco za Něco.
Praktická ukázka jednoho ze základních přírodních zákonů (nejen v upířím světě).

ambra

2)  ambra (29.05.2010 12:15)

Ta osudovost je tak těžká... Nevyhnutelnost tolika věcí, když je "člověk upírem"... Draze vykoupená a vykupovaná nesmrtelnost... :'-(

sakraprace

1)  sakraprace (07.05.2010 06:15)

Huráááá, budou v pořádku Uáááááá, chudák David, takhle se obětovat:'-( Tak radostné a smutné zároveň a jako vždy nádherně napsané

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek