Sekce

Galerie

/gallery/Seslána z nebe.jpg

Je to sice jenom kraťoučké, ale jsem ráda, že je alespoň něco... :)

„Edwarde,“ zasípala jsem, jak jsem měla ochrnuté hlasivky. Otočil se na mě a ta bolest v očích mě naprosto ubíjela.

„Miluju tě,“ řekla jsem a po tváři mi stekla první slza. A dneska určitě ne poslední.

„Já tebe,“ zašeptal a lehce mě políbil. Hned se však odtáhl.

„Esme? Děkuju za všechno,“ otočila jsem se na ni. Stála vedle mě ruku v ruce s Carlislem, na tváři zničený výraz.

„Proč mi to připadá, že se loučíš?“ vzlykla a přitiskla se ještě blíže ke Carlislovi.

Nemohla plakat, nemohla ukázat slzy, přesto byl její obličej zkřivený do plačtivé grimasy.

Kdybych ji tak viděla jindy, šla bych ji utěšit a vyzvídala bych, co se stalo. Jenže teď jsem měla dost práce se svými vlastními slzami.

Edward mi nabídl svou silnou a bezpečnou náruč a já ji s radostí přijala.

Kromě mých vzlyků teď bylo na celé mýtině ticho, které občas přerušilo Edwardovo nebo Jasperovo zavrčení.

„Carlisle, rád vás vidím,“ ozval se Arův hlas a tím nadobro zmrazil mé další vzlyky.

„Je mi líto, že nemůžeme říct to samé,“ promluvil Carlisle a jeho hlas nezněl tak diplomaticky jako vždy.

„Mluvíš s námi, jako bychom my byli ti špatní. Jenže to vy jste ti, co si vzali něco našeho,“ řekl a zabodl do mě pohrdavý, ale přesto zvědavý pohled.

„Nemluv, jako by byla věc!“ vykřikl naštvaně Edward a trochu se přikrčil.

Aro se zasmál. Naprosto uvolněně a úplně klidně. Není divu. Na své straně měl obrovskou přesilu.

„Demetri, Felixi, dojděte pro ni. Pokud by se o něco pokusili, Alec a Jane je zastaví,“ podíval se na upíry po své pravici.

Čekala jsem, že se Edward napne, bude vrčet, bude se krčit. Jenže žádná taková reakce nepřicházela. Byl uvolněný. A Jasper, který vycítil jeho emoce, taky.

„Nic nám nehrozí,“ řekl tiše, abychom ho slyšeli jen my.

Ale já se neuklidnila.

S každým jejich krokem jsem byla nervóznější čím dál víc.

Nevěděla jsem, co nás čeká. Co čeká je za to, že nám pomáhají. Některé čekala smrt, některé život.

Jedno jsem však věděla jistě, Aro se nevzdá.

Poslední dva kroky a dostali se až ke mně. Na chvíli se zastavili, ale potom mě Demetri objal.

„Jsem rád, že jsi v pořádku,“ zašeptal mi do ucha a políbil mě na tvář.

Slyšela jsem hodně zalapání po dechu, ačkoli to nikdo z nich nepotřeboval. A taky jsem slyšela šílený řev – Arův řev.

„Jane, Alecu!“ podíval se na menší upíry a pokynul hlavou k nám. Ale nic se nedělo.

„Jane a Alec taky,“ vydechla šokovaná Rose.

A pak se několik upírů vydalo k nám.

„Heidy se rozhodla zůstat,“ oznámil Edward a Demetri zasyčel.

„Pořád máme na své straně plno darů,“ šeptala Alice.

Edward zakroutil hlavou.

„Mají Renatu a její štít.“

„Co to znamená?“ zeptala jsem se.

„Štít ji chrání před ostatními dary. Neslyším její myšlenky, Alice nevidí její budoucnost… Jenže ten štít dokáže roztáhnout a zaštítit tím koho chce.“

Aha, takže tohle je nejspíš zlé.

„I když mají pořád přesilu, my jsme lepší bojovníci.“

„Hodně našich ztratíme,“ ozval se dívčí hlas patřící Jane.

„Ach, Jane, udělala jsi mi radost, že ses k nám přidala,“ zasmál se Demetri a položil ji ruku na rameno.

„Dej tu pracku pryč, Deme! Víš, že jsem tady jenom proto, že už mě nebaví sloužit Arovi,“ prskla na něj.

„Pořád stejně zahořklá.“

Zamračila se na něj.

„Jane, nech toho!“ okřikl ji Edward. „Tím, že ho oslabíš, nám moc nepomůžeš.“

Chvíli jeho slova zvažovala a potom přikývla.

„Jestli tohle přežiješ, Demetri Volturri, tak si mě nepřej,“ ukázala na něj prstem a odkráčela pryč.

„Tohle se ti povedlo, Carlisle!“ ozval se loukou Arův mohutný hlas. „Dostal jsi na svou stranu mnoho důležitých darů a dobrých bojovníků, ale jestli si myslíš, že si to nechám líbit, tak se mýlíš!“

„Moc dobře víš, že my nechceme boj. Nic se nemusí stát. Pokud nás necháš jít-“

„To jste si měli rozmyslet dřív, než jste sebrali to, co patří mně!“ přerušil ho Aro a toho zase Edward.

„Nepatří nikomu. Smiř se s tím, že nezjistíš, kdo je.“

Aro se zamračil a věnoval nám jeden zamračený pohled. Potom se k nám otočil zády.

„Připravte se,“ řekl Edward a najednou jsem stála o pár desítek metrů dál a přede mnou stálo v půlkruhu asi 10 upírů.

Chtěla jsem se zeptat, co se děje, ale než jsem to stihla, rozpoutala se bitva.

Ani můj zrak nebyl schopný vnímat jejich rychlost. Jen občas jsem zahlédla jejich rysy.

Každý se pral s každým. Jejich úkol byl jediný – chránit mě. Úkolem gardy zase bylo mě získat.

Jenže Cullenovi měli moc těsné postavení. A i když se kolem Esme jeden z nich protáhl, už ho drželi Emmett s Demetrim a trhali ho na kusy.

Bylo mi nepříjemné vidět bojovat takovou Esme, Alice nebo Rose. Dokonce i Jane, i když mě její dětský obličejík děsil.

Bylo těžké pozorovat boj Demetriho, Carlisleho, Jaspera nebo Emmetta, ale ze všeho nejhorší byl pohled na bojujícího Edwarda. Nemohla jsem se na něj dívat, ale vždy jsem alespoň po očku sledovala, jestli je v pořádku.

Ty hrdelní zvuky mi trhaly ušní bubínky, ale zatím to nebyl nikdo z těch, které bych znala.

Všechno se zdálo být v pořádku. Nikdo se ke mně nepřiblížil ani na dva metry a černý kouř šel jen z ohně na naší straně.

Potom jsem ale zaslechla Alicin křik.

„Emmette, Edward!“ Moje hlava se automaticky otočila směrem, kde jsem ho viděla naposledy.

Zahlédla jsem, jak ho Aro a nějací tři další vlečou dál od boje. Emmett se dral skrz gardu, ale stále na něj někdo útočil. Neměl šanci se vymotat. Nikdo nemohl zasáhnout, všichni měli dost práce, aby přežili oni sami. Všichni až na mě!

Moje nohy se automaticky daly do běhu a nedbala jsem ani Aliciných proseb, ať zůstanu, kde jsem. Edwardovi mohli ublížit, a to jenom kvůli mně. To jsem nemohla dovolit.

„Pusťte ho!“ křikla jsem, když jsem byla téměř u nich. Všichni se na mě otočili a z Edwardových úst vyšlo jen tiché Vypadni.

„Ale, přece by jsi tu sladkou dámu nevyháněl,“ zasmál se Aro a pokynul strážím. Škubli Edwardem a strhli ho tak na kolena. Každý ho držel za jednu ruku a Aro mu přiložil ruce na hlavu.

„Ne!“ vykřikla jsem, ale to už mě chytil další z nich a pevně mi semkl ruce za zády.

„Ale no tak… Něco se ti nelíbí?“ zeptal se Aro slizkým hlasem.

„Pusťte ho,“ prosila jsem tiše.

„Půjdu s tebou, Aro,“ zachraptěl Edward. „Stanu se členem tvé gardy. Ale nech Bellu a mou rodinu jít.“

„To je moc lákavá nabídka, Edwarde!“ zhodnotil. „Bohužel budu muset odmítnout. Isabella je teď důležitější.“

„No tak, vždycky jsi mě chtěl mít v gardě, mohl bych být užitečný,“ snažil se ho přesvědčit. Marně.

„Je mi líto, Edwarde, ale tebe už nepotřebuju,“ zasmál se a chtěl mu utrhnout hlavu.

„Počkej!“ vykřikla jsem a z očí mi vyhrkly slzy.

„Ještě něco, má milá?“

„Když ti řeknu, kdo jsem, necháš ho jít?“ zeptala jsem se.

S mou větou ustál všechen boj a všichni zaměřili pozornost na nás.

Přemýšlel. Přemýšlel docela dlouho.

„Nedělej to, Bello!“ procedil Edward skrz zuby.

„Musím,“ zašeptala jsem zlomeně.

„Dobrá,“ řekl nakonec Aro.

Zhluboka jsem se nadechla.

„Nedělej to, Bello!“ promlouvala ke mně Alice a potom i Demetri. Ale nedbala jsem na jejich rady. Musela jsem zachránit Edwarda.

„Jsem anděl,“ řekla jsem nakonec a uslyšela několik povzdechnutí.

„Anděl a upír, jak komické,“ zasmál se Aro.

„Teď ho pusť,“ prosila jsem. Ještě víc se usmál.

„Jsi moc naivní, zlatíčko,“ řekl a trhnul rukama. Zůstala mu v nich Edwardova hlava a jeho tělo se sesunulo na zem.

Chtěla jsem začít křičet, ale než jsem ze sebe vydala jakýkoliv zvuk, stalo se něco jiného.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

nikolka

16)  nikolka (23.11.2011 23:10)

ten koniec... čo sa stalo? bude Edward v poriadku? dostane Aro to, čo si zaslúži?

15)  aliceee (02.05.2010 20:45)

cože ??? ja asi zabiju tebe ne Edwarda

14)  emuska (02.05.2010 15:53)

Úžasne si to usekla... chválim... tak to rýchlo naprav ďalšou kapitolou!

13)  misa (02.05.2010 15:20)

konečne! ten koniec ty ma chceš zabiť ale inak skvelé

anamor

12)  anamor (02.05.2010 15:10)

Já se jdu taky sem vyřídit když jsou tady tak super smajlici ;):'-(:'-(:'-(
Proč????? Jsi zabila zrovna Edíka to není fer :'-(:/
A říkám rovnou že jestli nebude štastnej konec tvůj konec nastane bzo

11)  kristina (02.05.2010 13:10)

Zabiť ťa je málo, nemám slov a to čo si mi písala, že bude happy end na pol musí byť úplný !

10)   (02.05.2010 13:05)

áááááááááá! néééééééé!
pro ara:
jinak krása, jako vždy!

9)  Ewik (02.05.2010 12:59)

Úžasný, úplně mi ztuhla krev v žilách z toho napětí Ale ten konec, no do příště to nevydržím, asi se zblázním
Nakonec

dorianna

8)  dorianna (02.05.2010 12:31)

hmbf to je konec na zabití , rychle prosím další

Evelyn

7)  Evelyn (02.05.2010 12:09)

Ree, za ty konce bys potřebovala vytřepat za uši

6)  Jesska (02.05.2010 12:06)

Néééé pane bože, to nemyslíš vážně!! Takový konec!!:D
Já to nevydržííím! Honem pokračování!
Je to nádherný, asi za chvilku prasknu napětím:)
Pááni, to je teda něco.
Těším se na další kapitolu, doufám, že to dobře dopadne

Michangela

5)  Michangela (02.05.2010 11:54)

Takový konec je týrání čtenářů! Prosím, že máš ráda šťastné konce?:D

4)  saffiira (02.05.2010 11:54)

Takhle ukončit konec to je na infarkt Ale je to tedy napínava kapitolka tolik adrenalinu jsem nečekala určitě se budu těšit na pokračovaní Balo to moc moc super

sakraprace

3)  sakraprace (02.05.2010 11:46)

Ty kráso, jestli se mi napětím zadrhával dech, tak teď se dusím!!! Co to? To přece nejde, okamžitě tam něco přidej, odstavec nebo pár písmenek, síííím.

2)  Pegí (02.05.2010 11:45)

jůů to bylo super moc se těšim na další :):):):) stane se z ní anděl pomsty vid ? a všechny protivníky vyvraždí

1)  hope (02.05.2010 11:42)

prosiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiim pokracovanie

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek