Sekce

Galerie

/gallery/Seslána z nebe.jpg

Všechno jednou skončí...

Probudilo mě lehké capkání po páteři.

Spokojeně jsem zamručela a stulila se ještě blíže k tomu pevnému tělu. Políbil mě do vlasů a po mém dalším spokojeném zamručení se lehce uchechtl.

„Dobré ráno, lásko,“ zašeptal mi do ucha a musel jasně slyšet můj stále se zrychlující srdeční tep.

„Moc dobré,“ zamumlala jsem a poslepu našla jeho obličej. Zaklonila jsem hlavu a našpulila rty. Na nic nečekal a ihned je s radostí přijal.

„Moc, moc dobré,“ zašeptala jsem znovu.

Přitáhl si mě na sebe a spokojeně zavřel oči. A já ho následovala.

Jenže jak jsme tak leželi a nechávali průchod svým myšlenkám, moje myšlenky se začaly vracet do minulosti.

A potom mi něco došlo.

Lehce jsem se otřásla a potom ztuhla.

„Lásko?“ zašeptal Edward znepokojeně. Neodpověděla jsem. Nebyla jsem si jistá, jestli můj hlas bude znít dostatečně klidně.

„Bells, co se stalo?“ zeptal se a přitáhl si mě výše. Teď jsme byli obličeji ve stejné úrovni. Cítila, jsem to, protože si opřel své čelo o mé. Přesto jsem však neotevřela oči.

„Nic,“ šeptla jsem sotva slyšitelně a snažila jsem se znít přesvědčivě.

Nevyšlo to.

„Nelži mi, prosím. Co se děje? Proč jsi najednou tak napjatá?“

„Jen jsem se zamyslela,“ řekla jsem znovu nalezeným hlasem a plaše se usmála.

Neoblafla jsem ho.

„Víš, slíbili jsme si, že si budeme říkat každou blbost, každou maličkost, prostě všechno. Vidím, že tohle nebude maličkost, poznám to. Znám tě na to moc dobře. Co se stalo?“ ptal se jeho sametový hlas. Najednou jsem si připadala provinile.

Měl pravdu, slíbili jsme si to. Mezi vyznáváním lásky, vyznáváním lásky a… vyznáváním lásky, jsme se zmínili o tom, že si budeme všechno říkat. A potom jsme si vyznávali lásku.

Povzdechla jsem si.

„Mám strach,“ zašeptala jsem tak potichu, že jsem nevěděla, jestli to i jeho dokonalý sluch stihl zachytit.

Stihl.

„Z čeho?“

„Když… když jste mě osvobodili, jste… v nebezpečí?“ zeptala jsem se a zadívala se mu do očí. Zavřel je a váhal.

„Pravdu, Edwarde!“

„Kdyby se něco dělo, Demetri nám dá vědět,“ ujistil mě.

„Takže jste v nebezpečí, všichni,“ povzdechla jsem si.

Věděla jsem to. Věděla jsem, že se na téhle idylce něco pokazí. Byla jsem si toho vědoma, přesto mě to zaskočilo.

„Všichni budou v pořádku, věř mi. Dokážeme se o sebe postarat,“ usmál se a políbil mě na špičku nosu.

„Ale,“ chtěla jsem protestovat.

„Bells,“ zašeptal zmučeně a políbil mě. Jemně, lehce, s láskou a citem.

Jak po takovém polibku můžu dát dohromady souvislou myšlenku?

„Ještě si o tom promluvíme,“ zamumlala jsem s jeho rtem mezi mými. Uchechtl se a dál se věnoval téhle úžasné činnosti.

 

Po dvaceti minutách věnování se jeden druhému mě konečně vykopal z postele. Když jsem se vrátila z koupelny, už tam nebyl. Zato z kuchyně se linula úžasná vůně masa.

Jídlo!

Vyběhla jsem z pokoje jako pominutá a vrazila do tvrdého těla, do Emmettova těla. Na tváři mu hrál úsměv. Potom zahrál zívnutí.

„Teda, Bello, jsem se v noci-“

„Ještě cekni a přísahám, že z tvého pokoje dlouhou dobu v noci hluk nepůjde,“ varovala jsem ho. Zase scvakl čelisti k sobě a uvolnil mi cestu.

 

Už jsme tady byli zhruba tři týdny.

Užívali jsme si pohodu, klid, slunce a vodu. Už jsme za sebou měli pár století, ale všichni jsme se chovali jako puberťáci. Bylo mi úžasně a zdálo se mi, že už to lépe nejde.

Všechno bylo až moc dokonalé, něco se zákonitě muselo pokazit.

 

„Esme, ty kuřecí nudličky jsou opravdu vynikající,“ chválila jsem ji, zatímco jsem po cestě z kuchyně uždibovala z talířku.

„Děkuju, Bello. Pro tebe je radost vařit,“ zasmála se.

„Lá-“ začal Edward, ale byl přerušen zvoněním telefonu. Vytáhl si ho z kapsy a při pohledu na displej vyděšeně zalapal po dechu. Tím si přivolal veškerou pozornost na sebe.

„Demetri,“ vyslovil pomalu a zřetelně, a při tom se díval na mě. Ztuhla jsem šokem a napjala uši, abych cokoliv zaslechla.

„Přišli na to, že Isabella utekla. Podezřívají vás. Aro svolal celou gardu a zítra vyrážíme za vámi. Jdeme tam, kde jste bydleli naposledy. Máme jediný rozkaz – pokud s vámi bude Bella, máme vás zabít,“ řekla zkroušeně a mně vypadl talíř z rukou.

Edward byl vzápětí u mě a jednou rukou si mě tiskl k tělu.

„Nevím, jak dlouho dokážu předstírat, že nevím, kde jste. Arovi se vyhýbám, ale pokud se mě dotkne, je po nás všech.“ Chvíli bylo ticho.

„Budeme bojovat,“ zašeptal Edward. Zalapala jsem po dechu a nešťastně se na něj podívala.

„Zkusím sehnat nějaké spojence, ale moc jich nebude. Já se k vám samozřejmě přidám, ale garda bude mít převahu,“ varoval ho.

„Já vím,“ řekl zničeně.

„A měli by jste vědět ještě něco. Bratři se rozhodli jít s námi.“

Slyšela jsem pár zaklení, ale já se soustředila na to, jak se správně dýchá. Můj mozek nebyl schopný v téhle situaci zvládnout více věcí najednou.

„Díky za informaci,“ řekl ještě Edward a zaklapl mobil. V očích měl bolest a strach.

„S tím bojem jsi to nemyslel vážně, že ne?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase. Jeho oči ale mluvily něco jiného, než jsem chtěla slyšet.

„Ne,“ šeptla jsem bezbranně a hlavu mu zabořila do hrudi.

„Bells, nemáme na vybranou. Jednou by na nás stejně přišli a mohlo by to být horší.“

„Nebo lepší,“ zamumlala jsem.

„Edward má pravdu. Měli bychom bojovat teď. Čím více to budeme odkládat, tím více nových si může Aro stvořit. Možná budou mít přesilu, ale na naší straně jsou naše dary a léta znalostí boje. Demetri bude přínosná posila. Ví, jak kdo bojuje a jaké mají dary. Pokud se mu podaří přemluvit i někoho jiného z gardy, bude to jenom přínosné,“ vložil se do hovoru Jasper.

Chvíli bylo ticho.

„Takže boj?“ zeptala se potichu Rose. Nikdo z nich nebyl nadšený. Nebylo čemu se divit. V tu chvíli mi však došla jediná věc. Oni nemusí zemřít. Oni ne.

„Ne!“ odpověděla jsem jí.

„Bello,“ začal Edward. Přerušila jsem ho.

„Neříkej, že je to nutné, Edwarde, protože není. Nebudeme bojovat. Nikdo z nás. Aro nechce vás, ale mě. Dám mu to, co chce. Potom vás nechá napokoji.“

„Na to zapomeň,“ okřikl mě Edward.

„Ne, Edwarde. Ty zapomeň na to, že budeš bojovat. Nedovolím to. Nepřežila bych, kdyby se ti něco stalo. Kdyby se vám všem něco stalo.“

„A myslíš, že já bych přežil, kdyby se stalo něco tobě?“

„Sakra, Edwarde, neztěžuj mi to ještě víc,“ prosila jsem se slzami v očích. „Udělám všechno, aby se vám nic nestalo. I kdybych měla Arovi zavolat a domluvit si s ním schůzku. Prostě nedovolím, aby jste do té bitvy šli. Viděl jsi jeho gardu? Já ano. A pochybuju, že to byli všichni. Sakra, Edwarde!“

„Nechápeš to, Bello! I kdyby ses mu vzdala, Aro nás nenechá být. Z tvých myšlenek bude vědět, že jsme tě vysvobodili my. A nenechá to jen tak. Tvoje oběť bude naprosto zbytečná.“

„Nemůže mi číst myšlenky. Jeho dar na mě nepůsobí,“ křičela jsem a měla jsem pocit vítězství. Bylo vidět, že se na chvilku zarazil, když si to uvědomil. Potom svůj hlas trochu zmírnil, přesto všechno však byl důrazný.

„Patříš do naší rodiny. A my se za svou rodinu pereme. Nenechám tě tam jít samotnou. Na to zapomeň.“

Chtěla jsem mu něco odvětit. Něco, na co by nemohl argumentovat. Ale zůstala jsem jako kapr na suchu.

Otvírala a zavírala jsem pusu a nevěděla, co říct. Žádné argumenty jsem nenacházela. Ačkoliv jsem chtěla. Hrozně jsem to chtěla.

Bála jsem se o něho. Bála jsem se o všechny. Nechtěla jsem, aby se jim kvůli mně něco stalo. Nepřežila bych to.

„Prostě nás nech chránit někoho, koho máme rádi. Koho milujeme,“ zaprosil a udělal krok ke mně. Padla jsem mu do připravené náruče a rozbrečela se naplno.

 

A tak teď sedím v letadle a samou nervozitou drtím Edwardovi ruku.

„Lásko, bude to v pořádku… Slibuju,“ zašeptal mi do ucha a políbil na spánek.

Věřila jsem mu. Chtěla jsem mu věřit. Jenže… ten strach byl hrozný. Sžíral mě a svíral mi veškeré orgány. Bála jsem se. Hrozně jsem se bála. Nikdy jsem se nebála tolik jako teď.

Jenže jsem se nikdy nemusela bát o lidi, které miluju.

Moje protesty byly hozeny do kouta a já byla uklidňována ze všech stran.

 

Naším cílem byla louka nedaleko malého městečka v Utahu. Ještě předtím jsme se ale zastavili v jejich současném domě. Když prý Demetri zachytí jejich čerstvou stopu, odvede je přesně tam, kde chtějí.

Nikdo nevěděl, kdy přijdou. Vědělo se jen, že to bude brzy.

Tu noc jsem spala v Edwardově náručí…

A když jsem se ráno vzbudila, všichni kromě Edwarda stáli v obranných pozicích a pozorovali les.

S Edwardem jsme se postavili vedle nich, a v tom…

… vyšli z lesa.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

nikolka

15)  nikolka (23.11.2011 23:01)

prečo? prečo? prečo sa do všetkého musia starať Volturiovci? nestačí im celý úpírsky svet?

14)  Tru (16.11.2010 12:17)

Celý Cullenovi, kdyby ji nachali odejít na skok do nebe, tak by se určitě boj nekonel, ale to oni ne...jinak by to přece nebylo tak napínací:)

Liri2

13)  Liri2 (05.08.2010 13:52)

Já nechci aby se komukoli z voltutiů nebo s culenů něco stalo!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

12)  Jesska (30.04.2010 17:08)

Sem s dalším dílem!:)
Je to nádhera!

11)  Pegí (24.04.2010 11:10)

Prosím další ..nemužu se dočkat snad všichni přežijou teda vlastně Snad Přežijou Všichni Cullenovy.....A i Demetrie ....ale Arovi by měly dát co proto ....aby se do nich už nenavážel ale nesměj ho zabít kdo by se pak staral pravidla :)

10)  eMuska (24.04.2010 00:47)

Ajajajajaj... tak to je blbé!

9)  lensha95 (23.04.2010 21:32)

pani to nemyslis vazne takhle nas napinat, skvela kapitolka, kdy bude dalsi??

8)   (23.04.2010 09:15)

Super kapitolka. Jsem zvědavá, jak to dopadne :)

mina

7)  mina (22.04.2010 09:32)

skvele...som zvedava ako to dopadne s Volturiovými...tesim sa, ze sa ti muza vratila tak pls cim skor pokracovanie!!!!

6)   (21.04.2010 21:34)

Výborné! Ďalšia akcia a melodráma :D teším sa :D vydarené,, aj 11. kapitola, super! teším sa na pokračovanie, som rada, že múza sa vrátila späť :D :)

sakraprace

5)  sakraprace (21.04.2010 21:12)

Paráda, jsem napnutá jak sáňky v létě. Honem přidej další kapitolku, chci vidět jak Volturium nakopou zadek

4)  misa1235811 (21.04.2010 20:57)

super prosím ďalší diel

3)  saffiira (21.04.2010 20:20)

No takhle utnout konec to je na infarkt ,ale dobrý :-)
Už jsem čekala kdi přijde ta banda na To že Bella chybí doufám že těm Volturranum nakopou ty jejich pyšné zatky.
Fákt super

2)  hope (21.04.2010 19:10)

no takto napinat ...... xD ale je ta krasne x)

1)  Ewik (21.04.2010 18:11)

Krásné :-))

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek