Sekce

Galerie

/gallery/Seslána z nebe.jpg

Kde jsou? Kdo žije v moři? A jak na něj Bella bude působit? :D

„Potom jsme ji naložili do kufru auta a já raději vyjel dřív, aby nás ještě někdo nechytil. Alice s Emmettem se postarali o zeď a čekali na vás. Den před tím jsme objednali soukromý let a ten nás dopravil až na Floridu. Tam na nás čekala loď, tak jsme tady,“ domluvil Edward a pokojem na chvíli zavládlo tichu.

„Opravdu jste mě dali do kufru?“ zeptala jsem se nevěřícně a s hraným naštváním.

„Nesměl tě nikdo vidět,“ bránil se. „Krom toho jsi tam měla pohodlí. Alice ti zařídila polštáře a deku. Bylo to jenom na pár minut.“

„Ale kufr?“ zeptala jsem se znovu. To už ostatní nevydrželi a vyprskli smíchy.

„Děkuju,“ řekla jsem nakonec k Alice a Emmettovi a přitulila se k Edwardovi. Všichni se na mě usmáli a pokývali hlavami.

Rose mě zkoumavě pozorovala a potom na mě ukázala prstem.

„Nejsou ty šaty moje?“

„Ehm… nejspíš. Já tu věci neměla a neměla jsem co na sebe, takže…“

„Ne, to je v pořádku. Jenom mi připadaly známé,“ zasmála se.

„Takže to bychom měly jít nakupovat, že?“ usmála se Alice a já se zhrozila. Nakupování s Alice nevěstilo nikdy nic dobrého. Edward si mě přitáhl na klín a pevně kolem mě obmotal paže.

„Jestli chceš jít nakupovat, budeš muset sama,“ řekl a políbil mě do vlasů. Ha, a máš to, Alice.

„Ale jídlem nepohrdneš, že ne?“ zeptala se Esme s úsměvem. Chtěla jsem odpovědět, ale můj žaludek to stihl dřív. „Tak já se do něčeho dám,“ řekla se smíchem a zmizela v útrobách domu. Za chvíli už se domem nesla vůně palačinek, tak jsem se vydala do kuchyně. Sedla jsem si na barovou židličku, zavřela oči a zhluboka se nadechla.

„Páni, to voní,“ zašeptala jsem.

„Snad to bude i chutnat. Vyšla jsem ze cviku,“ usmála se a položila přede mě talíř napěchovaný palačinkami. Položila přede mě nakrájené banány, šlehačku, marmeládu a kakao, abych si je mohla jakkoli připravit. Netušila jsem, kde vzali všechno to jídlo, ale v tuhle chvíli mi to bylo opravdu srdečně jedno.

„Probůh, Esme, to stačí,“ brzdila jsem ji, když na pánev začala lít další těsto.

„Už nemáš hlad?“ zeptala se smutně.

„Zbaštila jsem už snad pět palačinek a na talíři jich ještě takových deset bude. Prasknu.“

„Hlavně se najez, ať nejsi hladová,“ upozornila mě.

„Připadám si jako Budulínek. Toho taky Jezinky chtěly vypást, aby si ho mohly sníst. Abych se nezačala bát,“ zasmála jsem se a Esme se na mě káravě podívala. V tu chvíli se mi kolem pasu obmotaly ruce a ledové rty se dotkly mého ucha.

„Samou láskou bychom tě sežrali,“ zašeptal Edward a potom mě na ucho políbil. Spokojeně jsem se usmála a víc se na něj natlačila.

„Vím, že se ptám brzo, ale kde to vlastně jsme?“ zasmál se a sedl si naproti mě.

„Tohle je ostrov Esme,“ odpověděl.

„To je jméno, nebo ho Esme vlastní?“ zaryla jsem si do něj. Samozřejmě, že se tak musel jmenovat. Pochybuju, že by vlastnili ostrov.

Ještě více se usmál.

„Vlastně oboje,“ řekl a já musela párkrát zakašlat, jak se mi čaj dostal tam, kam neměl.

„Cože?“

„Carlisle jí ho koupil jako svatební dar. Jsme tady jediní obyvatelé, pokud nepočítám zvířata. Jedině tady si nemusíme hrát na někoho jiného,“ usmál se na mě.

„On ti koupil ostrov?“ zeptala jsem se nevěřícně. Jenom pokrčila rameny.

„Po tom, co jsem se stala jeho ženou, jsem měla všechno. Úžasného manžela, syna, nádherný dům, celkem bezstarostný život. Chyběl mi snad jen ten ostrov,“ zasmála se a objala Carlisleho, který zrovna přišel, kolem pasu.

„Počítám, že to koupil zavčas, protože když se k vám nastěhovala Alice a její nákupní mánie, ostrov by jste si nemohli dovolit,“ řekla jsem a Alice, která přiběhla, když uslyšela své jméno, mě probodla pohledem.

„Vlastně máš pravdu,“ řekl Carlisle se smíchem, „Alice nám krásně čistí konto. Naštěstí vyděláváme dost, abychom ho stíhali doplňovat.“

Domem se nesla skvělá nálada. Celý den jsme si povídali, blbli, dívali se na televizi nebo hráli různé hry.

Když jsem večer konečně vlezla pod sprchu po nekonečném přemlouvání Edwarda, že si opravdu dokážu umýt záda sama, konečně jsem vypustila myšlenky ven.

Za těch pár dní se událo tolik věcí, že jsem je pomalu nebyla schopná vnímat. Pořád mě štvalo, že jsem Edwarda opustila, aniž bych znala pravdu. Ale šplouchající voda mi pomáhala k uklidnění. A potom mě něco napadlo.

Vylezla jsem ze sprchy, obmotala kolem sebe ručník a vylezla z koupelny. Ve dveřích jsem narazila na Alice s nějakým prádlem v ruce a úsměvem na tváři.

„Dáme ti čas, potom půjdeme za tebou,“ usmála se.

„Ale jak?“

„Viděla jsem nás blbnout ve vodě a když jsi brblala něco o tom, že potřebuješ plavky, došlo mi, že tam nejspíš budeš taky,“ řekla a byla fuč. Já jsem říkala něco o plavkách? Eh, ani o tom nevím.

Zalezla jsem zpátky do koupelny a navlékla na sebe to, co mi donesla. Podívala jsem se do zrcadla a musela uznat, že mi sluší.

Měla jsem na sobě tmavě fialové plavky, které ladily k mému lehce opálenému vzhledu, který jsem získala poleháváním na sluníčku. Kalhotky byly nohavičkové a s bílým páskem, podprsenka se vázala za krk a byla lemována bílou látkou. Byly nádherné, úchvatné, dokonalé. Alice měla prostě vkus. Hodila jsem na sebe ještě jednu z Edwardových košil a vydala se na pláž.

Jak Alice slíbila, na pláž jsem šla sama. Plavala jsem celkem kus od pláže a potom se zastavila.

Hvězdy svítily jako ještě nikdy. Nebo jsem je ještě nikdy neviděla tolik svítit. Hodně v dálce bylo vidět i pár světel, nejspíše pevnina.

Pozorovala jsem srpek měsíce, který doplňoval tu pohádkovou podívanou. Rozplývala jsem se nad romantičností tohohle místa a znovu žasla nad tím, že celý tenhle ostrov patří jenom Esme. Uměla si holt vybrat svou lásku.

A já taky. Dala bych cokoliv na světě, abych mohla být s ním.

Přemýšlela jsem, než mě něco dloublo do břicha. Šíleně jsem se zlekla a málem vykřikla, jenže potom jsem se podívala na hladinu vody a pod ní spatřila čumák delfína. Stále mě dloubal do břicha a zasmál se na mě. Pomalu jsem zvedla ruku, abych si ho mohla pohladit.

Neucuknul.

Přejela jsem přes jeho hebkou kůži a musela se usmát. Najednou ode mě odplul, ale vzápětí se vrátil.

Slyšela jsem jeho pískot a za chvíli kolem sebe měla další tři. Hrála jsem si s nimi a na jednom se dokonce svezla. Byli úžasní, přítulní a hodní.

Jenže všechno končí a tuhle úžasnou chvilku zabil Emmett. S hlasitým „Juchůůůů,“ skočil do vody a delfíni odplavali.

S naštvaným výrazem jsem plavala zpátky připravená Emmetta pořádně ztřískat.

„Právě jsi mi vyplašil delfíny,“ řekla jsem dotčeně.

„Cože?“ vykulili na mě oči.

„Hrála jsem si s delfíny, dokud ten opičák neskočil do vody,“ žalovala jsem a tvářila jsem se strašně ublíženě.

„Na tak, lásko,“ usmál se Edward a vzápětí byl u mě a zabořil mi hlavu do vlasů.

„To není fér! Jak mám hrát naštvanou, když mě takhle rozptyluješ?“ zeptala jsem se a natáhla se, abych ho mohla políbit. Zvedl hlavu a rošťácky pozoroval, jak budu reagovat.

„Super, teď už to ani nemusím hrát,“ řekla jsem a plavala blíž ke břehu. Jenže sotva jsem se dostala před Edwarda, přistála mi v obličeji snad vlna tsunami.

„Emmette!“ vykřikla jsem.

„Promiň,“ usmál se omluvně. „To mělo být na Alice!“

„Já ti dám na mě!“ hulákala Alice a vrátila mu to. Emmett se nedal a vlnu jí taky vrátil.

Tohle nevypadá dobře.

Tohle vypadá na…

„Vodní bitva,“ vykřikl Emmett a svým tělem dělal ohromné vlny.

Takticky jsem začala couvat, až jsem narazila na Edwarda. Neváhala jsem a urychleně se mu schovala za záda.

„Už nejsi naštvaná?“ zeptal se s lehkým zachichotáním.

„Ne, pokud mě budeš bránit,“ řekla jsem a trochu vykoukla, abych zkontrolovala situaci. Voda šplouchala všude kolem a ostatní se moc bavili. Vlny se odrážely o Edwardovo tělo a cákající voda ho krásně lemovala, takže já zůstala suchá. Teda, pokud se to tak dalo říct.

Najednou jsem ale byla v Edwardově náručí a daleko od nich.

„Myslím, že si zasloužíme chvilku o samotě,“ řekl s úsměvem a políbil mě na nos.

„Hmmm… tak s tím souhlasím,“ usmála jsem se.

„Co jsi vlastně dělala celých těch 80 let?“ zeptal se. Úplně nám kazil tu romantickou chvilku.

„Teď ne, Edwarde! Prosím. Nekaž tuhle chvilku,“ zašeptala jsem a přitáhla si ho za týl k sobě. Těsně před mými rty se zasekl.

„A myslela jsi alespoň občas na mě?“

„Každý den,“ zašeptala jsem a znovu se natáhla pro polibek, a dneska podruhé chtěla zabít toho hromotluka.

„No tak, děcka, nemuchlujte se mi tady. Ve vodě si stejně neužijete a písek je v některých částech těla opravdu nepříjemný.“ Zběsile jsem zamrkala a potom se společně s ostatními rozesmála. „No co, je to pravda,“ bránil se.

„Ty seš takový vůl, Emmette,“ zasmála se Rose a líbla ho na tvář.

„Tak už půjdeme, ne?“ zeptala se Alice, a aniž by čekala na naší odpověď, táhla Jaspera z vody.

Do domu jsme běželi a s nohami od písku a mokrými těly odcupitali každý do svého pokoje.

„Co ten písek tady? Děláte si ze mě srandu?“ ozval se naštvaný Esmein hlas z obýváku.

„Já to potom uklidím,“ slíbila jí Rose, tím veškerá konverzace utichla.

Utírala jsem se do ručníku, který jsem vytáhla ze skříně, a všimla si, že mě Edward pozoruje. Podívala jsem se na něj a nestačila zírat. Viděla jsem ho už mockrát bez trička, ale ten mokrý vzhled mu dodával ještě více na kráse. Kapičky vody mu stékaly po těle a pár kapek se mu drželo i v rozcuchaných vlasech. Na tváři mu pohrával lehký úsměv a oči měl o pár odstínů tmavší.

„Jsi nádherná,“ zašeptal a udělal těch pár kroků ke mně. Vzal mi ručník z rukou a odhodil ho za mě. Přitáhl si mě na svoje dokonalé tělo a chytil mi tvář. Sklonil se a lehce se mi otřel o rty. Věděla jsem, že mě chce trápit, ale neudělala jsem mu tu radost, nechala jsem se líbat lehce.

Když mu to došlo, uchechtl se.

„Jsi na mě škaredá, víš?!“ zašeptal.

„To ty si se mnou hraješ,“ vrátila jsem mu omámeně. A potom jsem jeho rty cítila tvrději. Donutil mě pootevřít je a zapojit do polibku i jazyky. Přitiskl si mě k sobě blíž a rukama přejížděl po zádech. Zastavil se jimi na krku a já ucítila povolení mašliček u plavek.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

nikolka

9)  nikolka (23.11.2011 22:52)

stále nemôžem.... dokonalá nádhera

8)  Tru (16.11.2010 12:11)

7)  Ewik (20.04.2010 12:50)

Krásná kapitolka:-) Těším se jak bude příběh pokračovat:-)
Opravdu krása.

6)  gucci (20.04.2010 10:38)

....moc pěkná kapitolka....hrozně dobře se čte, když jsou šŤastní!! :-)

5)  saffiira (19.04.2010 22:11)

Byla to moc kouzelná kapitolka .Hlavně jak celá rodinka dováděla v moři .Určitě se budu těšit na další kapitolku.
Bylo to moc moc pěkné :):)

4)  Lily13 (19.04.2010 21:22)

Hrozně pěkný!! Děsně se mi to líbí!!

3)  elikk (19.04.2010 19:13)

Tak prvořadě musím pochválit web, máte krásné záhlaví! Těším se na další kapitolu, tohle se Ti moc povedlo. Nevím jestli příští kapitola bude navazovat nebo bude už ráno, ale moc se těším. :) Píšeš vážně pěkně.

sakraprace

2)  sakraprace (19.04.2010 19:05)

nádech, výdech, nádech, výdech... musela jsem si nahodit dýchání zpět, bylo to krásné, až se mi tajil dech

1)  hope (19.04.2010 18:49)

krasne x)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still