Sekce

Galerie

/gallery/Seslána z nebe.jpg

Je tady poslední dílek, je o něco delší. Tenhle konec jsem původně nechtěla, ale potom mě napadlo, že by to vypadalo lépe než ten konec, který jsem měla připravený. Doufám, že se Vám to bude líbit, a že mi necháte nějaké komentáře :)

Otevřela jsem oči a zírala do potemnělého pokoje.

Byla jsem zmatená.

Věděla jsem, že to místo znám, ale nemohla jsem si vybavit odkud. Rozhlížela jsem se kolem. Poznávala jsem vybavení pokoje, poznávala jsem barvu zdí, poznávala jsem všechno, ale nemohla to k ničemu přiřadit. Až když jsem zavadila pohledem o noviny s Angelinou fotkou a titulkem Mladá studentka brutálně zavražděna, došlo mi to. A potvrdilo mi to i datum na novinách:

20. května 2009

Byla jsem ve Forks, v městečku, které mi naprosto změnilo život.

Došlo mi, že cokoli, co se stalo s Volturriovými, byl jen sen. Jeden z těch věšteckých snů, které jsem mívala. Ale nebyla jsem si jistá, co přesně se už stalo.

A pak jsem si na zemi všimla toho dopisu. Dopisu, který mi dala Tanya. Ten, který měl být od Edwarda. To znamená, že už tady Tanya byla.

Byla jediná věc, co jsem musela udělat – zachránit, co se ještě dalo.

Vyběhla jsem z domu a nedbala na kapky začínajícího deště. Prodírala jsem se lesem a snažila se udržet správný směr. Ani jednou jsem nezpomalila, dokud se přede mnou nezačaly rýsovat obrysy jejich domu.

Vyběhla jsem z lesa a konečně zastavila.

„Edwarde,“ zavolala jsem prosíc. Nebyla jsem si jistá, jestli tady bude. A jestli ano, nebyla jsem si jistá, jestli se mnou chce mluvit.

„Edwarde,“ zkusila jsem to znovu a ke kapkám na mé tváři se přidaly i slané slzy.

Nic se nedělo. Možná odešel, nebo mě jenom nechce vidět.

Klesla jsem na kolena a hlavu si schovala do dlaní.

Najednou se mě dotkly ledové paže a já s pocitem naděje zdvihla hlavu.

„Bello,“ promluvil na mě starostlivým hlasem Carlisle a pomohl mi se zvednout. „Co se stalo?“ zeptal se starostlivě a to už ke mně přiběhla Esme a zabalila mě do deky.

„Musím mluvit s Edwardem,“ ignorovala jsem jeho otázku. Jestli odjel, musela jsem ho stihnout a všechno mu říct.

„Je na lovu s ostatními,“ řekl a odvedl mě do domu.

Esme zapadla do kuchyně a za chvíli přišla s teplým čajem.

„Co se stalo, Bello?“ zeptala se starostlivě a sedla si vedle mě.

„Je tady ještě Tanya?“ zeptala jsem se. Carlisle sedíc po mém druhém boku přikývl.

„A předala ode mě Edwardovi nějaký dopis?“ Oba se zamračili.

„Ano, a… Edward to bude respektovat,“ řekla Esme zklamaně, ale snažila se na mě usmát.

„To nesmí,“ vyhrkla jsem a oba tím překvapila. „Není to tak, jak si myslí,“ dodala jsem a začala jim vysvětlovat, co se děje.

Edward:

„Heeeeej!“ zařval přede mnou Emmett a drcnul do mě.

„Jdi do hajzlu!“ křikl jsem na něj a vydal se někde hlouběji do lesa.

„Edwarde, no tak! Přece se nemůžeš pořád trápit,“ zkoušela to Alice.

„Budu v pořádku. Jenom potřebuju… více času.“

„Já vím, ale mrzí mě, že se trápíš. Nechce tě takhle vid-“ Najednou se zarazila.

„Co je?“ zeptal jsem se zmateně.

„Zmizela mi naše budoucnost,“ zašeptala vyděšeně. „Musíme domů. Nevím, co nás tady čeká. No tak dělej,“ vzala mě za ruku, když jsem stále postával na místě.

Běželi jsme, jak nejrychleji jsme dokázali. Tedy, jak nejrychleji dokázali oni. Museli jsme se držet při sobě.

Trvalo nám asi hodinu, než jsme se dostali do lesa u domu. A když jsme se dostali až na palouk před domem, Esme s Carlislem stáli ve dveřích a čekali na nás.

„Máme problém, Alice nevidí naši budoucnost. Nejspíš nám hrozí nějaké nebezpečí. Měli bychom co nejdř-“

„Zadrž, Edwarde,“ zastavil mě Carlisle. „Není nutná panika,“ řekl a udělal mezi ním a Esme trochu místa, kterým se dopředu prodrala drobná dívčí postava s uslzenými tvářemi.

„Bello,“ hlesl jsem skoro bez hlasu. Zezadu se ozvalo tiché zavrčení, ale já tomu nevěnoval pozornost. Zato Bella ano.

Její dosud smutný a provinilý pohled vystřídal naštvaný a pomstychtivý.

„Ty mlč!“ prskla směrem za mě. Nechápal jsem, o co jde. „Buď ráda, že jsi ještě naživu.“

Její pohled mířil přímo na Tanyu.

„Co se děje?“ zeptal se Emmett.

„Neřekneš jim, co se děje?“ zeptala se Bella jízlivě. Takovou jsem ji neznal.

„Nechápu, o čem mluvíš, Bells,“ bránila se Tanya.

„Neříkej mi Bells! Na to už nemáš právo.“

„Co se stalo?“ zeptal jsem se tentokrát já.

Stočila na mě pohled a opět se v něm objevila ta něha a láska. Nechápal jsem to. A byl jsem zmatený i z pocitů, které pociťoval Jasper.

„Dala ti Tanya nějaký dopis ode mě?“ zeptala se se sklopenou hlavou. Tak kvůli toho tady byla. Ujistit se, jestli ji poslechnu. Jestli ji nechám jít za svou láskou.

„Proto jsi tady,“ uchechtl jsem se smutně a sklonil hlavu. „Neboj, nechám tě jít, nebudu ti v tom brán-“

„Ne!“ vyhrkla v rychlosti. Překvapeně jsem zvedl obočí. „Ten dopis jsem nepsala já, ale Tanya.“

Ano, byl jsem zmatený. Naprosto.

„Cože?“

„Taky jsem jeden dostala,“ řekla a vytáhla z kapsy zmuchlaný papír. „Dneska mi ho předala s tím, že je od tebe. S tím, že už mě nechceš vidět, že už mě nemiluješ. To ona zabila Angelu,“ vzlykla.

Tolik jsem ji chtěl obejmout, ale tělo mě vůbec neposlouchalo.

„Co to povídáš za nesmysly? Nedělej tady ze sebe chudinku,“ začala se bránit Tanya. „Ten dopis pro Edwarda jsi mi dala ty. Tenhle sis taky určitě napsala sama.“

„Kdy jsi ten dopis dostala, Tanyo?“ zeptal se Carlisle.

„Včera po škole,“ odpověděla ihned.

Alice zvedla zamyšleně hlavu a podívala se na ni.

„To asi těžko. Po škole jsem ji vezla domů.“

Tanya se zarazila.

„Nebylo to úplně po škole. Dopoledne po mně chtěla, ať se za ní stavím doma, že něco potřebuje.“

Tak počkat. Tohle taky nesedělo.

 

Bella:

„Nebylo to úplně po škole. Dopoledne po mně chtěla, ať se za ní stavím doma, že něco potřebuje.“ Jak vůbec dokáže takhle lhát?

„Nelži!“ vykřikla jsem na ni a snažila se ovládat svůj vztek. Nevěděla jsem, které z nás bude Edward věřit, ale měla jsem nepříjemný pocit, že to bude Tanya.

„Tak moment. Ty jsi u ní byla včera odpoledne?“ zeptal se jí Edward.

„K večeru,“ přikývla okamžitě.

Zhluboka se nadechl a zavřel oči.

„Lžeš, Tanyo!“ cedil skrz zuby. „Nemohla jsi tam včera být. Celou dobu jsem byl v lese naproti domu. Od té doby, kdy Alice Bellu přivezla, až do dnešního rána. Nebyla jsi tam!“ křičel nenávistně a mně se ulevilo.

Tanya zavrčela a potom se na mě vrhla. Než se mě ale dotkla, držel ji Emmett s Jasperem a já byla v Edwardově náručí o dva metry mimo.

„Všechno jsi zničila! Nenávidím tě! Nenávidím!“ vykřikla hystericky, až jsem se pod hlasitostí jejího hlasu musela přikrčit.

„Emmette, Jaspere, odveďte ji za Eleazarem a ostatními a řekněte jim, co se stalo. Poproste je, aby se co nejdříve odstěhovali a dali na Tanyu pozor,“ poprosil je Carlisle.

„Jestli se k nám ještě někdy přiblížíš, rozcupuju tě na kousky, je ti to jasné?!“ zavrčela na ni Rose.

„Odveďte ji,“ zavrčel Edward zřejmě jako reakci na její myšlenky.

„Tak pojď, ty mrcho,“ sykl Emmett a společně s Jasperem ji táhli domů.

„Bello!“ kuňkla Alice a už mě objímala.

„Alice, mohla by jsi nás prosím na chvíli nechat o samotě?“ Přikývla a zmizela v domě.

Pomalu si mě otočil v náručí a zadíval se mi do očí.

Mlčeli jsme. Nikdo nechtěl narušit atmosféru znovushledání. Ale jednou jsme promluvit přece jen museli.

„Jak jsi věděla, že to udělala Tanya? Já… četl jsem jí myšlenky a… byly tak čisté, že jsem nepochyboval,“ zašeptal tiše.

„Je to trošku na déle. A ostatní by to taky měli slyšet.“

„Ostatní nás poslouchají tak jak tak,“ zasmál se. To mi taky mohlo dojít.

„Přesto bych to raději probrala vevnitř,“ usmála jsem se. Přikývl a pustil mě.

Ale než jsem stihla udělat dva kroky, svíral mě v náručí a jeho rty něco horlivě vysvětlovaly těm mým.

„Ale no tak, děcka, muchlejte se jinde!“ zařval Emmett.

„Nedržkuj!“ zamumlala jsem, aniž bych se úplně odpojila od Edwardových rtů.

„Má pravdu,“ povzdechl si Edward, „na to budeme mít ještě dost času.“

Zaskučela jsem, ale nechala jsem se odvést do domu a v teplé dece se usadit k Edwardovi do klína.

Všichni mlčeli a všichni mě sledovali, a tak jsem začala vyprávět.

 

„… a pak jsem se probudila,“ dořekla jsem a podívala se okolo sebe. Všichni zařezaně seděli, zírali na mě a jejich dolní čelisti spolu hrály karty na podlaze.

„Takže ty znáš Demetriho?“ zeptal se zamyšleně Carlisle.

„Nejspíš,“ přikývla jsem.

„Aro tě mučil?“ zašeptal skrz zuby Edward. Otočila jsem k němu hlavu, pohladila ho po tváři a usmála se.

„Byl to jen sen, lásko.“

„Věštecký sen,“ zamumlal naštvaně. „Víš, co to znamená, Carlisle?!“

„Myslím, že není důvod k obavám. Znáš Ara – je zvědavý a egoistický. Když by se tam Bella objevila sama a nechtěla mu říct, kdo je, při tom ho ještě urážela, udělal by to, co v jejím snu. Ale pokud ji uvidí s námi, pokud mu řekneme, co je zač, budeme všichni spokojení.“

„Možná máš pravdu, ale já to riskovat nehodlám.“

„Nemáš na vybranou, Edwarde! Dříve nebo později nás k sobě stejně pozvou. A my nemůžeme donekonečna odmítat. Budeme se tomu muset postavit.“

„Do té doby můžeme vymyslet, jak ji nejlépe ochránit,“ ukončil debatu Edward.

Chvíli bylo ticho, než se otočil na mě.

„Pojď, něco pro tebe mám,“ usmál se a líbnul mě na nos.

„Ne, nejdříve půjde se mnou!“ přikázala Alice a nebyla jsem sama, která nahlas zakňučela.

„Ale Ali-“ začal protestovat Edward. „Dobrá, ale hned potom ji vrátíš,“ přikázal. Tohle není fér!

„Tak pojď, bude to rychlé,“ slíbila a odvedla mě do pokoje. „Zůstaň tady, hned se vrátím,“ řekla a vyletěla z pokoje. Než se stihly zavřít dveře, byla zpátky.

V jedné ruce měla černou misku a v druhé zapalovač.

„Budeme vyvolávat duchy?“ zeptala jsem se kousavě.

„O tomhle se nežertuje, Bello!“

Rozesmála jsem se.

„Snad nevěříš na duchy. Vždyť neexistují.“

„Opravdu? Stejně tak jako upíři a andělé?“ zeptala se se zvednutým obočím.

Eh… No… asi má pravdu.

„Tak co budeme dělat?“ zeptala jsem se, abych změnila téma.

Sedla si vedle mě a podala mi kostku ledu.

„Přilož si to na ucho.“

„Proč?“

„Prostě si to přilož, znecitliví ti to.“

„Alice, uvědomuješ si, že mé tělo se přizpůsobuje snad každé teplotě?“

„Hups… To nevadí. Nebude to bolet,“ usmála se rychle a zezdola se ozvalo zavrčení.

„Tak jo, vem si tohle, a až ti řeknu, přiložíš si ho zezadu k ušnímu lalůčku,“ řekla a podala mi půlku citrónu. Nevěřícně jsem se na něj podívala a potom stočila pohled k jejím rukám. Zrovna strčila jehlu do plamenu zapalovače.

„Jestli mě to bude bolet, Alice, přísahám, že ti vezmu ten zapalovač a použiju ho proti tobě,“ pohrozila jsem jí a pokojem se rozlehl její zvonivý smích.

„Tak můžeš,“ zavelela. Přiložila jsem si k uchu citrón a zavřela oči.

„Au!“ vykřikla jsem. „Sakra, Alice, nešlo by to méně bolestivě?“ zeptala jsem se, když mě do toho ucha píchla.

„Ještě druhé.“

Zakňučela jsem, ale když znovu zavelela, přiložila jsem si citrón na správné místo.

„Hotovo, můžeš jít za Edwardem,“ řekla a když jsem z pokoje vystřelila jako střela, něco zabrblala.

Edward ležel na posteli a pobaveně pozoroval mé rychlé vniknutí do pokoje.

„K čemu to bylo?“ zeptala jsem se ztrápeně a vlezla k němu.

Políbil mě na čelo a popošel ke skřínce u okna. Něco z ní vytáhnul a vrátil se zpátky.

Natáhl ke mně ruku a vytáhnul mě z postele.

„Lásko,“ zašeptal a přitiskl si mě k sobě.

„Hmmm?“ zamumlala jsem omámeně.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ zeptal se a jeho dech mi způsoboval závratě.

„Zrovna teď můžeš naprosto cokoliv.“

Odtáhl se.

„Kromě tohohle,“ dodala jsem s vráskou na čele.

Zasmál se.

„Když jsi slétla na zem, bylo to to nejlepší, co mě mohlo potkat, ačkoliv jsem si to zezačátku nechtěl připustit,“ usmál se. „Miluju tě, hrozně moc. Položil bych za tebe život a hádky posledních dnů mě málem zabily. Přesto jsme zůstali spolu. Možná to tak chtěl osud. A já ho hodlám poslechnout. Bells, vezmeš si mě?“ zeptal se a před očima se mi objevila otevřená sametová krabička a v ní nádherný stříbrný prstýnek.

Vyjeveně jsem k němu zvedla pohled a nadšeně vyjekla.

„Ano, ano, ano, ano.“

Skočila jsem mu kolem krku a políbila ho. Pevně mě objal kolem pasu a zatočil se se mnou.

„Miluju tě,“ šeptala jsem mu.

„A já tebe,“ smál se. „Mám pro tebe ještě něco,“ usmál se a položil mě zpátky na zem.

Ze šuplíku vytáhl další krabičku.

„Když teď budeš patřit do naší rodiny, když poneseš naše příjmení, je mojí povinností ti dát ještě něco,“ řekl a podal mi krabičku.

Otevřela jsem ji a zmateně zamrkala. Byly v ní stříbrné náušnice s nějakým stříbrným obrázkem na černém podkladě.

„Tohle je znak naší rodiny. Esme má náramek, Alice a Rose náhrdelníky, Carlisle prsten a já a kluci pásky na ruce, proto musíš mít taky něco,“ zašeptal. Tak proto to propichování uší.

„Děkuju,“ zašeptala jsem dojatě.

„To já děkuju. Za to, že jsi, za všechno,“ usmál se a políbil mě.

 

Epilog

Jejich společná cesta pokračuje neporušená.

Isabellin sen se nesplnil, alespoň prozatím ne.

Zdá se, že bude všechno v pořádku, ale nikdo to nemůže zaručit. Věci se mění z minuty na minutu a oni na to mají celou věčnost.

Jednou přece jen budou muset přijmout pozvání do Volterry, a nikdo netuší, jestli tohle setkání bude přátelské.

Jejich existence se nikdy neměly protnout, ale láska je nevyzpytatelná čarodějka. Avšak ani láska nedokáže zázraky. I přesto, že se milují, jsou si navzájem nebezpeční.

Edwarda se nesmí dotknout prach z andělských křídel a Isabelle se zase nesmí do těla dostat upírský jed. Jenže nehody se stávají… Jak dlouho jim dokážou čelit upíři a anděl, jestliže peklo a nebe nejsou s tímto svazkem spokojeni?

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

20)  Sue (04.06.2013 20:01)

Úžasné dokonalé.moc jsem si to užila.

Jalle

19)  Jalle (17.05.2013 16:21)

skvelá rozprávka

18)  ireen (14.03.2012 21:17)

Ree! Přečetla jsem všechny díly "Seslána z nebe" hned po "Slzy anděla", vlastně na jeden zátah, protože jinak to neumím. Příběh mě pohltí a pak ten proud pocitů a vjemů nemůžu přerušit! Krása! a3851Děkuju!

17)  EllaEi (26.02.2012 16:28)

Krááása!!! Jak už jsem řekla miluju tvoje psaní!

nikolka

16)  nikolka (23.11.2011 23:28)

sen? sen? všetko bol len sen... uch... dúfam, že si počula ten kameň,čo mi spadol zo srdca... toto sa nerobí..
Všetko bolo krásne... zápletky boli dychberúce až som sa modlila, prosila, plakala, aby to bolo inak a ono sa splnilo... všetko sa skončilo tak ako má...
a stále mám v srdci prirovnanie Rómea a Júlie ... lenže tento príbeh má šťastní koniec... rodina prijala a zbožňovala Júliu aj napriek hrozbe, ktorá je tam stále... nehody sa stávajú. No najdôležitejšie je, že láska vyhrala nad zlom...

Nebraska

15)  Nebraska (29.08.2011 10:53)

ODCULTI, nepřeháněj to s těmi smajlíky, prosím. Dělá to nepořádek v administraci. Promazávám je po tobě už po několikáté.

ODCULTI

14)  ODCULTI (29.08.2011 10:41)

no teda to je konec:'-( ? nenapises poktracovani prosim ty mas talent vjeci nez sam leonardo :D no nevim ale budu to cist od znova a od znova az mi nebude treba 90 ale musim uznat ze si mi nastvala s umrti Edvarda ale zlepsila si my myslenky na to ze to je jen sen a pssssssht ctu to i opulnoci moje maka a tata se to nesmi dozvedet no aro na slovicko aro je ten nnejvetsi pig na svete myslim ze aro by moch mit aspon PRASKLINKU NA HLAVE no ale pomuzu mu k smrti jenom najit nakej zapik TAK ARO PODIVEJ TO BY MOHLO STACIT MYSLIM NO aspon sem jeste stastnejsi B) no tak ja uz du zase cist odznova:) :) tak hodne stesti

13)  Bree (04.08.2011 15:42)

krásné, andělsky krásné

12)  Twigirl (29.05.2010 21:50)

Teda já jsem dneska čitatelka a právě jsem zhltla celou povídku...úplně celou.Je to nádhera.Celé nádhera.Krásně jsi to vyřešila s tím snem.To mě vůbec nenapadlo.Už jsem se bála,když Edward přišel o hlavu a takhle to bylo prostě úžasné.Angela je v nebi,všichni jsou štastní a ona třeba jednou potká přítele z dětství.Skutečně úžasná originální povídka...

11)   (11.05.2010 21:57)

No Ree... skláňam sa opäť raz:D ďalšie vydarené dielko... ale čo ten koniec??? hmmm??? žeby si plánovala aj niečo ďalšie? alebo už nie? v každom prípade to bolo skvelé. posledné dve kapitoly som zhltla jedným dychom a táto ma dorazila:D a ja som naivne verila, že sa jej to nesníva:D no perfišne si to vymyslela tááááákže, už len poďakovať za možnosť prečítať si túto mega super poviedku a na záver by som len podotkla, že sa teším na ďalšie tvoje veľdiela ;):D

sakraprace

10)  sakraprace (09.05.2010 19:24)

Krása, Tanyu a její debakl jsem si vychutnala.
Ale co ten konec. to byl jako poslední díl???

9)  hope (09.05.2010 18:37)

zuzka88

8)  zuzka88 (09.05.2010 18:28)

Wau... já nemám slovTakovej obrat jsem nečekala. Ale bylo to úzašný, krásný, nádherný Opravdu skvělý závěrKlaním se hluboko a ještě hloub

7)  saffiira (09.05.2010 18:04)

Takovej zvrat příběhu jsem vůbec nečekala ale konec to byl pěkný Hrozně ráda jsem četla tvoji povídku
doufám že do budoucna budeš psát ještě náky Jinak moc moc pěkné

6)  kristy (09.05.2010 16:00)

úžasné, som rada, že to takto skončila,a spoň, že si ma počúvla a neohrozila svôj život, bolo by ťa totiž škoda som smutná, že je aj táto poviedka za mnou a musím si nájsť niečo tiež tak dobré na čítanie:(:'-(;)

Evelyn

5)  Evelyn (09.05.2010 15:11)

Skvělé, Ree. Nemám moc ráda povídky, které se ukážou být snem, ale tady to mělo význam a smysl. Celá povídka se mi moc líbila a četla jsem ji s radostí. Děkuji Ti za tento zážitek

Ewik

4)  Ewik (09.05.2010 14:17)

Opravdu překrásné
Hrozně jsem se bála co s nima provedeš, ale tohle by mě ve snu nenapadlo:D Jsem dojatá, brečím a těším se na nějakou další povídku od tebe, ať bude s andělem nebo bez. Děkuji, píšeš krásně.:)

giselle

3)  giselle (09.05.2010 14:12)

já jsem se regulérně dojala:'-( to je tak krásný, že jsou spolu a všechno se vysvětlilo... tahle povídka je vážně nádherná, četla jsem i slzy anděla a byla jsem hrozně napjatá, jak bude příběh pokračovat... moc pěkně jsi to vymyslela, klaním se Tvému umu a talentu, protože píšeš neskonale krásně ráda necháváš trochu otevřené konce, že? moc se těším na nějakou další povídku od Tebe!

2)  Jesska (09.05.2010 13:30)

Byl to dokonalý, krásný příběh
Tý jo, to byl teda dlouhý sen:D
Tahle povídka byla kouzelná a naprosto nádherná, je dobře, že skončila happpy endem:)
Klaním se

anamor

1)  anamor (09.05.2010 13:11)

Komentář skvělé autorce, které se klaním Povídku slzy anděla jsem zbožňovala, to ty dobře víš. A když jsem si pak přečetla ten konec:'-(:/ bulila jsem jako malé děcko, ne já bulila ještě víc. To jsi jim nemohla udělat a tak jsem začala žadonit o pokračování a úspěšně:) Moje prosby padaly na úrodnou půdu a ty jsme začala pomalu psát. Když jsi mi poslala první kapitolku, blahem jsem pomalu létala, jak jsem byla šťastná, že se Bella vrátila na zem a bylo jasné, že se musí potkat:D
A byla jsem i velmi ráda ž jsi udělal s Demetriho hodného kluka, v poslední době ho mam ráda a tys mi to nezkazila:D
Líbilo se mi jak byla na Ara hubatá, ale ne to co jí poté následovalo a zase se mi líbilo co udělal Demetri.
To jak do Voltteri přijeli Culleni, jak se Edward o Bell dozvěděl, jak jí zachránil, krása. Jak si já Edward odvezl na Esmiin ostrov. Ale vážně jsem byla naštvaná, když od něj utekla :/
měla jsem chvíli chuť vraždit. Naštěstí dostala rozum a za pomoci Edwarda se vrátila.Kde si to vše vyříkali:Djak já tyhle části miluju:D
A pak přijela celá rodinka a oni byli šťastní. Jenže to bys nebyla ty, abys mě nedonutila brečet. Docela jsem měla strach číst další dílky, co tam ne mě chystáš.
Přísahám, že když jsi nechala Edwardovy utrhnout hlavu, začala jsem brečet a Italsky nadávat, měla jsem chuť jet za tebou a zabít tě na místě to ty ovšem víš.
. Naštěstí jsi si mě ten den udobřila a já čekala s obavami a jako na trní na další kapitolu a bála jsem se hodně.
A pak když jsi mi poslala poslední díl jsem se od něj nemohla odtrhnout, a během čtení jsem měla lepší a lepší skoro výbornou náladu, že to byl jen se a oni budou spolu a Tanya konečně dostala, co si zasloužila.:D:)
Je vidět i podle epilogu že máš ráda drama ;)
Moc, moc děkuju za tak skvělou povídku jak slzy anděla tak seslané :D sama víš jakou jsme měla vždy z nové a nové kapitolky radost.
Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale ty jsi chtěla dlouhý koment a ty jsi si ho zasloužila za to, že jsi to napsala.
Stejně jako tvoje předchozí povídky si tuhle budu čas od času zase číst. :D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek