Sekce

Galerie

/gallery/dd26730ebd77b51a0f40979f8c2a9f3f-d3hls5f.jpg

STRACH KRVÁCET ZA IMPÉRIUM JE JEN PŘEDSTUPNĚM SMRTI

Jen o malou chvíli později cítím chladivý povrch jedněch z mnoha dveří bez charakteru klouzat po svém svršku. Nejsem si jistá, proč jsem odtamtud tak rychle vystartovala. Jsem si jista jedině potřebou dostat se od té podivné osoby. Osoby, která mi věnuje své cenné úsměvy a následně nabídne své jméno výměnou za to mé z důvodů, které nejsem ani vzdáleně schopna pochopit. A to co nejdál. Vím jen, že s ní ani o vteřinu déle nemůžu setrvat v jedné místnosti. Dýchat stejný vzduch. Nevysvětlitelně přesycený její ryzí vitalitou.

Snad je to vyčerpáním z projevení vděku, snad mým neočekávaným úprkem, že mě přemůže náhlá slabost v kolenou, která mě lenivými pohyby svého rozeklaného jazyka olíže od rozdrásaných pat až po bradu, a na malou chvíli nekompromisně paralyzuje.

Pak, když jedinou hybnou silou oplývají už snad jen mé vlastní myšlenky, si uvědomím, že jsem to právě já a nikdo jiný, kdo po nepřirozeně hladkých dveřích sklouzává směrem k neurčitě zbarvenému linoleu, které hned za prahem vestibulu vystřídalo naleštěné dlaždičky podlahy.

Odněkud z jižní strany zavane poryv větru, jemuž bez prodlení nastavím tvář. Je zde opravdu horko a vzduch takřka stojí namístě. Když mě do tváře uhodí nekompromisní zápach formaldehydu, okamžitě svého impulzivního rozhodnutí trpce zalituji.

Úpatí svých dlaní si automaticky vtlačím do očnicových oblouků, a snažím se jimi vytěsnit ten nepříjemný tlak, jaký na mě dolehl se strhujícím poznáním. Nezáleží na tom, jak moc si to nechci připustit, ale pach formaldehydu signalizuje, že někdo selhal. Vysáli ho do sucha a teď ho pravděpodobně nakládají do láku, aby jej pak mohli vystavit na náměstí jako exemplární případ.

Ne, má nevole zpracovat poskytnuté podněty nemá žádnou váhu. Nepomohlo by ani prohnat si žilami štědrou dávku bělidla. Když se mi ale za očními víčky připevněnými ke sklivci ostrým hrotem pomyslného hřebíku rozprostře neprostupná temnota, vítám ji s otevřenou náručí.

Po chvíli se zpoza mne ozve zaskřípění vozíku vezoucího čerstvě naplněnou nádrž a já sotva vnímám svůj mělký dech. Pak veškerý zvuk vybledne, vytlačen neúnavným tandemem tepáním mé vlastní krve ve spáncích.

Poučena zahořklými zkušenostmi týkajících se až příliš četných setkání s přeplněnými nádržemi se neodvažuji otevřít oči. Vlastně ani nemusím. Jsem odsouzena si vše pamatovat do toho nejtintěrnějšího detailu. Nakonec, vždy je to stejné.

Toho nešťastníka odvezou na náměstí, postaví do jeho čela. Jako památník zrůdnosti tam bude zanechán celý měsíc pokud se nenajde víc těch, kdo plně nedokážou naplnit potřeby Impéria. Ti pak zaujmou místo po jeho boku. Nakonec nádrž s těly odvezou, aby ji nahradila ta s čerstvými těly nedostatečně vděčných.

Nižší vrstva Pecu bude bez sebevětších skrupulí procházet kolem mrtvých těl jejich spoluobčanů naložených v břitkém roztoku. Ti otrlejší na nich snad spočinou pohledem, ostatní jím uhnou tak rychle, jak je jen možné v případě zlatého hřebu programu stávajícího se z hladu, bídy a konečně také smrti.

Ještě dnes s sebou nosím svůj stud. Stud pramenící z pocitů, které ve mně v minulosti pohled na nejednu z nádrží vyvolal. Ta bizardní radost, zavrženíhodná úleva, jež v konfrontaci se vším tím krve zbaveným masem vyústily napovrch. Úleva, že se nenacházím mezi nimi. Radost, že jsem ještě mezi živými.

Vrstva Pecu, kterou od majetných rozpoznáte nejprve podle zápachu a nakonec také podle cárů improvizovaného šatstva, však na toto místo zavítá jen málokdy. Přinejmenším však jednou týdně, kdy se musí dostavit do Krevní banky. Reakce Privilegovaných, kteří se v této části města pohybují o něco více frekventovaně, je však nesrovnatelně krutější.

Jsem si docela jistá, že mi bylo deset let, když jsem se stala očitým svědkem té nejkrajnější nenávisti, jakou může lidská bytost chovat k jiné lidské bytosti, aniž by k tomu měla sebemenší důvod. Důvod jiný, než jaký je nám do hlav denně vtloukán Impériem, chcete-li.

Jsem si natolik jistá, že šlo právě o tento rok, protože to bylo mé první projevení vděčnosti. I tak mě však matou hlodavé pochyby, protože před několika lety byla povinná věková hranice několikrát snížena, v současné době byla stanovena na šesté léto života. Narodila jsem se jako jedno z prvních dětí zachráněného světa, ale těžko říci, která z věkových hranic byla tou původní. Vše se mění ku prospěchu Impéria. A člověk už nemůže věřit ani své vlastní paměti.

Tenkrát jsem se poprvé tváří v tvář setkala s destrukcí, jakou je nám Záchrana pocházející od těch, jimž vděčíme za své životy. V té podivně vyhlížející kádi pokojně plulo tělo ženy, kterou jsem zvykla vídat na koňském trhu. Jen teď bylo její tělo zbaveno šatstva a pokožka získala žlutavý nádech. Pamatuji se, že měla dceru a věnovala mi její tuniku. V té chvíli mě napadlo, co se stalo s jejími šaty. Zda je nedarovala potřebnému. A jestli ne, zda bych o ně nemohla požádat pro svou matku.

Než jsem si myšlenky stihla uspořádat v hlavě, strhla mě matka na stranu. Z paralelní ulice se vyhrnulo několik Privilegovaných. Z místa, na jakém jsme nyní stály, jsem celou káď viděla pod jiným úhlem. Do průhledné tekutiny se hrou slunečních paprsků vpíjela rudá barva z plakátu, kterým byla oblepena nedaleká zídka. Tučné písmo na nich hlásalo: STRACH KRVÁCET ZA IMPÉRIUM JE JEN PŘEDSTUPNĚM SMRTI.

Pamatuji si to přesně, protože když Privilegovaní začali rámusit, přešli po chvíli ke skandování tohoto hesla. Znovu a znovu. Bez přestání.

Tváře zkřivené v tom nejryzejším hnusu. Řvali zplna hrdla, až se jim z úst se rty zkroucenými tak, že zcela odhalovaly zuby i s dásněmi, draly nelidské skřeky. Nakonec začali s kádí cloumat a ze všech sil do ní bušit. Netušila jsem, proč se ke schránce té dobrotivé ženy chovají tímto způsobem, ale přiblížit jsem se neodvážila. Odtrhlo je od ní až několik řadových vojáků, kteří se v zájmu veřejné bezpečnosti vyskytují v suterénu každé Krevní banky. Jeden z rozlícených Privilegovaných však ještě stihl ze země zvednout kámen a zasáhnout svůj cíl.

Zápach formaldehydu jsem na chodidlech cítila ještě týdny. Od té doby na výrobu nádrží používají tvrzené sklo. O několik měsíců později v jednom z nich skončila i má matka.

Byla to jedna z mých prvních zkušeností s Privilegovanými. Z vyprávění jsem věděla, že jsou považováni za něco víc, protože je jim uděleno privilegium zdržovat se v přítomnosti Zachránců. Pohybují se v jejich vybrané společnosti, navštěvují vybrané vzdělávací instituce a jsou vychováváni k tomu, aby se snad také jednou stali příslušníky vybrané rasy. S postupem času jsem však poznala, že na konci dne jsou jen dobytkem. Stejně jako my všichni ostatní.

 

Málem vyskočím z kůže, když mi na rameni přistane nepříjemně teplá dlaň obtloustlé recepční. Ach, správně, je čas na výsledky. S obtížemi se vyškrábu na nohy a šouravým krokem následuji její houpavý krok. Když obchází svůj stůl, všimnu si, že se jí do tváří nahrnula krev. Ještě chvíli štrachá ve stole a utírá si z čela pot úhledně poskládaným kapesníkem s ozdobným lemem, pak už ke mně ale otáčí monitor s grafem znázorňujícím mé krevní hodnoty.

Trvá to několik mrknutí, než jsem na ně schopna řádně zaostřit. Poté cítím už jen bodavou bolest, jak si nehty zarývám do dlaní. Vítám ji. Vyjdu jí vstříc. Je jediným důkazem, že jsem naživu. Už ne na moc dlouho.

 

 


Bella nesplnila penzum. Necháme ji spadnout do chřtánu Impéria?

PS: vítám návrhy na imperialistická hesla. :D

 

DOM

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

13)  teresis (31.05.2012 19:49)

Parádní doufám, že ji nenecháš umřít, když se to tak dobře rozjelo :)
Jinak mě napadlo jen: Impérium je jako srdce a to potřebuje vaši krev, aby mohlo správně fungovat.

spinny

12)  spinny (31.05.2012 17:13)

Holky, děláte mi radost.
Jo a vítám v našem skromném kruhu Silvaren!
Tenhle pracovní týden mě úplně sežvejknul a to ještě není konec, takže jsem se na pokračování zatím neměla čas mrknout. Kdybych se teď nešla odměnit spinningem, už bych něco nadatlovala, takže mějte strpení - řekněme v pátek?;)

PS: Určitě to zvážím, Bosorko. :D Děkuju!

11)  skyrim114 (28.05.2012 15:03)

10)  martty555 (27.05.2012 15:47)

Silvaren

9)  Silvaren (27.05.2012 08:22)

Nádherně naturalistické. Běhá mi mráz po zádech!

Anna43474

8)  Anna43474 (26.05.2012 23:52)

Nádrž je vážně děsivá forma pekla
Bos, vaše krev - naše radost???

Niky

7)  Niky (26.05.2012 21:08)

Tak hele, žádná nádrž pro Bellu se konat nebude, ok?
Jsem zvědavá, co se bude dít dál

Marcelle

6)  Marcelle (26.05.2012 17:57)

Nemůžeš jí nechat umřít a vystavit v tý nádrži, to fakt nejde.... Básnickým střevem nevládnu, takže ode mě hesla nebudou, omlouvám se.

5)  jenka (26.05.2012 09:41)

nekonečně

4)  jenka (26.05.2012 09:41)

Najprve:
Potom: Jistě že ji nemůžeš nechat umřít, jak bys pak s takovou skvělou povídkou pokračovala ;) Takže jsem nakonečně zvědavá, jak to vyřešíš!

Bosorka

3)  Bosorka (25.05.2012 23:17)

Co mám na tohle říct? Snad jen jak jsem z toho v šoku. A lid=, ať Privilegonavaní nebo poslední ze "stádečka" se chovají stejně jako v každé jiné totalitě

PS: Imperium je víc než život. Přineste krvavou obět pro blaho Imperia. Vaše krev - naše radost ;)

Clea

2)  Clea (25.05.2012 23:12)

NE NE a NE!!! Žádný chřtán impéria
jinak opět parádní díl

1)  BJaneVolturi (25.05.2012 23:10)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse