Sekce

Galerie

/gallery/dd26730ebd77b51a0f40979f8c2a9f3f-d3hls5f.jpg

ZA TROCHU KRVE VAŠI BEZPEČNOST

„Gratuluji,“ ozve se mdlý hlas obézní recepční a jeho tón ani v nejmenším nekoresponduje s obsahem jejich slov. Nevykazuje pražádné známky nadšení. I tak mi však poskytne dostatečnou záminku proč odvrátit zrak od černého bodu znázorňujícího mé mrzké bytí. Těsně a přece ne docela se přimykajíc k nekompromisně rovné rudé linii udávající minimum. Minimum, kterého jsem nedosáhla.

Tak proč to zbytečné blahopřání? I po několika přeostření, které nedobrovolně prokládám nepříjemnými závratěmi přicházejícími s úpornou koncentrací na invazivně prosvětlenou obrazovku, se setkávám se stejnými výsledky. Nač gratulovat někomu v mé situaci?

Plna otázek pozvednu své iritované oči k tváři otylé recepční. Ruměnec způsobený fyzickým vypětím z její líce již dávno, zdá se, vymizel. Zanechal po sobě jen křídově bílou pokožku, takřka bez poskvrny. Rty ač zvykem semknuté v pevnou linku nedávají znát jakoukoliv známku strádání, nervozity, či dehydratace. Jen pod očima se jí rýsují kouřově šedé kruhy s levandulovým nádechem.

Třebaže její domácnost očividně oplývá všemi možnými i nemožnými prostředky pro zajištění každé primární potřeby jejího těla – skutečným jídlem namísto chemicky upravovaných neautentických náhražek splácaných z toho, co zbylo, v podobě nutričních tyčinek. Pramenitou vodou na místo té užitkové. A snad i něčím víc než jen proleželou matrací, která je však pro našince vzácností. Privilegiem usínat o něco výše než obyčejný prašivý pes.

Bez nich i s nimi, stejně uvadá. Na první pohled poznáte, že je k smrti unavená. Dostatkem, blahobytem a snad i životem v něm. Při pohledu do jejich očí pohřbených za tlustou blánou únavy, únavy z přesycení spánkem, dobrým jídlem a pohodlnou prací, se mé prvotní podezření docela rozplyne.

Ne, teď mohu docela určitě říci, že si nepotrpí na hašteření a je až přespříliš unavená na to, aby si pohrávala s náhodnými příchozími, kteří se chvějí obavami, že skončí v nelítostném chřtánu Impéria ne až zítra, ale dokonce už dnes. Jsem si docela jistá, že v jejím případě nejde o krutý a poněkud nemístně morbidní žert.

„Gratuluji,“ zopakuje znovu, očima stále oplácí můj zkoumavý pohled, a přece mám pocit, že mě vůbec nevidí.

„Navzdory vašim nízkým hodnotám se vám dostalo té cti prokázat svou vděk právě řadovými vojákům, kteří při záchraně našeho světa utržili největší ztráty,“ praví stále tím stejným monotónním hlasem, přičemž se sehne a z jednoho z šuplat stolu svého pracoviště s neobratným šustěním cosi vytáhne. Chvíli nevnímám, co přesně ke mně po sterilně čisté ploše stolu sune, protože se opět zaměřím na skutečnost, že ji i tento nepatrný úkon znatelně zmohl, ale když opět přesměruji svou pozornost, spočinu pohledem na černobílé brožuře pocházející ze série s pokyny určenými nešťastníků, kteří se ocitli v této nezáviděníhodné situaci dávno přede mnou, mně a nakonec těm, kdo v budoucnu projdou stejnými dveřmi jako dnes já. Dveřmi Krevní banky.

Poté, co se její lehce zrychlený dech opět navrátil do normálu, mě vyzve, abych jí odevzdala svou identifikační kartu, posadila se na jednu z židlí lemujících protější stěnu místnosti a vyčkala, dokud mi nevystaví potřebnou dokumentaci pro transport do centrální části Volterry k odevzdání mé největší přednosti, takříkajíc.

Poněkud těžkopádně dovleču své nohy k cílové destinaci a znaveně se svezu na sedadlo jedné z židlí. V rukou stále svírám onu tenkou brožuru. Velkou její část tvoří grafická složka. Na fotografiích jsou detailně zachyceny postavy řadových vojáků. Jakoby náhodou jsou mezi nimi pouze ti křehčí tělesné konstituce a často sedí anebo zaujímají jiné pozice, ve kterých jejich těla zabírají co nejméně místa. Jejich tváře jsou nedbaje vší síly, jakou nepochybně disponují jejich těla, naaranžovány do přívětivých úsměvů, které vás přimějí uvěřit, že jsou téměř neškodní.

A pak jsou tu fotografie zachycující jejich interakci s těmi, kdo jsou dle rozhodnutí Krevní banky předurčeni je nasytit. Opět si všimnete nepatrných gest, gest vděčnosti. Ruka položená v přátelském gestu na rameni, sevření dlaně s druhou rukou položenou na zápěstí dárce, srdečné obětí. Na snímcích panuje vskutku idylická atmosféra. Až příliš idylická.

Dárci se na první pohled těší dobrému tělesnému zdraví. Jsou rovněž dobře živeni. Jejich vlasy se lesknou zdravím a v očích se zračí očekávání. Takhle nevypadá člověk, který jde na smrt. Vím to, protože je dennodenně potkávám v ulicích.

Pod každou fotografií pak najdete jeden z volterrských sloganů, všechny však laděné do tematického celku ZA TROCHU KRVE VAŠI BEZPEČNOST, který vám naslibuje nesplnitelné hned na první straně brožury. Protože není místa, kde jste v bezpečí.

Všechna pečlivě vybraná slova jsou vytištěna úhlednými velkými písmeny, aby k sobě strhly pozornost hned poté, co spustíte zrak z postarší dámy, která s pokorou poklekává před jedním z řadových vojáků a nabízí mu svou šíji lehkým nakloněním hlavy.

Jen koutkem oka náhodně zpozoruji, jak se plandavé svalstvo ruky recepční nepatrně napne, když se natáhne pro sluchátko telefonního aparátu, až příliš mohutnými paličkami prstů s menšími obtížemi vyťuká kýžené číslo a několik minut vede svůj telefonát, který již však nevnímám.

„Isabella Swanová,“ vyhlásí posléze skrze zesilovač. Jen stěží se zdržím protočení očí nad jejím patologickým dodržováním předpisů a zbytečnou obřadností. Jako by se v této místnosti nacházel i někdo jiný krom mé postradatelné osoby. Přesto se však přemůžu, překonám vzdálenost mezi útočištěm, jež mi skýtala mnou doposud obsazená židle, a jejím pracovištěm a ze všech sil se snažím nezasalutovat.

No co? Už teď jsem mrtvá.

„Občane Swanová, navraťte mi poskytnutou brožuru,“ splyne z jejích úst a opět to nezní jako prosba, otázka ani rozkaz, ale naprosto bezpříznakově.

Nevím přesně, oč tu běží, i přesto k ní však přisunu zmiňovanou brožuru a ona ji se všudypřítomným šustěním zařadí mezi ty ostatní. Když se náležitě vydýchá, spočine pohledem opět na mé osobě se slovy: „Při procházení vaší dokumentace byly na světlo přivedeny nové skutečnosti, které podstatně mění vaši situaci i administrativní postup určený k jejímu řešení.“

Pronese je naprosto bez rozmyslu, a přece je odrecituje s naprostou přesností a až posvátnou úctou. Musím se přiznat, že na chvíli nejsem schopna vyjít z údivu, že mají nacvičené dokonce i fráze, které mají použít v případech jako je tento. Zbývá jen zjistit, o jaký případ se tu přesně jedná.

„O jaké skutečnosti jde?“ zeptám se narovinu, protože to vlastně ani jinak neumím. S pěti lety vzdělání zahrnující umění četby, základních počtů a nutného minima dějin Zachráněného světa, jaké Impérium svému stádu poskytuje, a selským rozumem, který mi nadělila matka příroda, mi vlastně ani nic jiného nezbývá.

„Jste Pramen,“ řekne jen, jako by na světě nebylo snazší odpovědi.

 


Tak je to tu trochu dřív, než jsem očekávala, ale spinning mě nakopnul.
Kdyby se ve vašich hlavinkách objevily návrhy na perexová hesla, šup s tím do komentáře kapitoly anebo rovnou DOM, budu je tam skladovat. Krom hlavní dějové linie totiž já sama nemám jasno, kam nás příběh zavede, a už mám odzkoušeno na Bosorce, že vaše příspěvky mohou být docela inspisrativním (jo, už s tím mám plány :D)

Tak zase příště, spinny.

 

DOM

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

spinny

13)  spinny (06.06.2012 18:02)

Ještě ne, zatím mě musíš zásobovat, ale pak ti dám vědět.;)

Bosorka

12)  Bosorka (05.06.2012 18:06)

A mám se moc bát?

spinny

11)  spinny (05.06.2012 17:46)

Vítám přírůstek a vrhám po stálicích.
Nebudeš mi to věřit, Bosorko, ale už přesně vím, co s tebou udělám! ;)

Silvaren

10)  Silvaren (02.06.2012 11:27)

úúúúúžasný!!! Skvěle vytváříš prostředí a udržuješ atmosféru. Pramen? Vůbec netuším, co chystáš, ale strašně se na to těším.

9)  jenka (02.06.2012 01:01)

Pramen? Nevím, co si o tom myslet. Jen doufám, že je to lepší, než smrt. Ale le to TAK SKVĚLE napsané. Chvěju se nedočkavostí

Anna43474

8)  Anna43474 (01.06.2012 23:48)

Pramen, dar krve jako pokání,... no páni, předcházíš má očekávání

Marcelle

7)  Marcelle (01.06.2012 10:25)

Takže Pramen, sice se děsím toho co to znamená, ale pořád lepší než ta odporná káď.

Bosorka

6)  Bosorka (01.06.2012 09:13)

Nejvíce mě dneska dostala ta brožůra...sakra, mám husinu jen si to představím.
PRamen? Evokuje mi to Pramen života...

PS: Impérium nepřipustí plýtvání! Ani kapka nesmí přjít nazmar ;)

5)   (01.06.2012 08:26)

tohle bude duševně náročná povídka,ale jsem napnutá ,snad s neztratím

Niky

4)  Niky (01.06.2012 07:00)

Wow! Takže Pramen, copak to asi znamená? Zajímalo by mě, jak se k ní teď budou chovat...

Mirus

3)  Mirus (01.06.2012 06:21)

Zajímavý obrat, pro Bellu snad k lepšímu:-)Už se těším na další kapitolku!

2)  BJaneVolturi (01.06.2012 05:36)

Clea

1)  Clea (31.05.2012 22:33)

velice zajímavá kapitolka
Pramen, hmm - pramen nula negativní??

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek