Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

Jak se ukázalo, není tak jednoduchý se přeladit z vlků na Edwarda... Musím se do toho zase nějak to... dostat

Pro Bye, protože to kvůli ní jsem vůbec otevřela Word.

15+ za jeho slovník ;)

„Strašně ti to trvá,“ popoháněl jsem Carmen, která lovila z kabelky klíče od pokoje. Byla nenamalovaná, na sobě měla moji mikinu a zdržovala, jak jen mohla. Netušil jsem, kde se ve mně vzala ta potřeba se o Redayový dozvědět něco víc. Byla úplně obyčejná, ničím se nelišila od ostatních holek, který mi samy padaly do postele aniž bych musel hnout prstem. Jen něčím jiným. A to bylo pravděpodobně ono. To, že nejevila sebemenší zájem, mě žralo. Vrchol byl, když mi vlepila facku. Ještě mi žádná holka facku nedala a to ani v případě, že jsem si ji zasloužil. Ale tuhle jsem dostal neprávem a hodlal jsem si ji vybrat v naturáliích.

Ať se ten její peroxidovej chcípáček třeba posere.

„Ježiši, dej to sem,“ nevydržel jsem to a začal z její kabelky lovit klíče sám. Na jinak tichý chodbě jsme nadělali strašnej humbuk, ale nikdo z pokojů nevylejzal, což bylo dobře. Nemohl jsem za sebe ručit, protože kocovinu jsem pořád vláčel ve stínu za sebou a v takovejch chvílích jsem nebyl zrovna zvědavej na blbý kecy.

„Carmen?“ ozvala se Angela zpoza dveří. Nechal jsem tašku taškou a zabušil na ně. Proč mě to nenapadlo dřív? Moje mozkový buňky si nejspíš ještě užívaly zbytkáče. Přepychový šampaňský holt nadělalo větší paseku, než levný pivo. „Carmen?“ Ne, yetti! Je úplně vymletá?

„Jo, Ang, jsem to já. Otevři.“ Sotva to dopověděla, dveře se otevřely a v nich stála Angela. Neučesaná, nenalíčená a jen v županu. Vlastně vypadala podobně zřízeně jako Carmen. Jen s tím rozdílem, že se do tohohle pofiderního stavu dostala nejspíš při úporným studování nějaký feministický sračky.

„Nepřišla jsi do-,“ uprostřed slova se zarazila. „Aha,“ řekla vědoucně, když si všimla mě. Samozřejmě se na mě nezapomněla znechuceně ušklíbnout. Jako bych byl nějaká plíseň, která se jí snaží dostat do kalhotek. „Cullene,“ pozdravila mě pohrdavě a založila si ruce na prsou.

„Angelo,“ usmál jsem se a snažil se bejt přesvědčivej a milej.

„Na tohle ti ty chudinky nalítávají? Nechápu,“ zavrtěla hlavou. Carmen se mezitím procpala dovnitř a začala ze sebe sundávat moji mikinu. Divně u toho funěla. Jestli mi ji poblije, tak budu fakt šťastnej.

Udělal jsem jeden krok a všimnul si, jak se Angele nebezpečně zúžily oči. Ta holka budila respekt, to se muselo nechat. Procpal jsem se kolem ní a cejtil se celej nesvůj, když za mnou zavřela dveře. Ve zpomalený hlavě mi naskakovaly brutální scénáře, kdy jsem pokaždý skončil v tratolišti krve rozřezanej ve vaně. Nic moc pohled.

„Já taky ne,“ pokrčil jsem rameny. Potřeboval jsem ji zpracovat k tomu, aby mi byla ochotná říct něco o Belle. Něco novýho, ne to, že má celkem slušnej pravej hák, to už jsem věděl. Ale podle toho, jak se její oči ještě víc zúžily, jsem poznal, že to nebude tak jednoduchý, jak jsem si zpočátku myslel.

„Máme něco k jídlu?“ zeptala se Carmen a na chvíli tak vytrhla Angelu z vraždění mě pohledem. Úlevně jsem vydechnul, když mi přestala věnovat pozornost. Před ní jsem si připadal jako trotl. A o to jí taky určitě šlo.

„To ti ani nedal najíst?“ zabodla zase oči do mě. Otevřel jsem pusu, abych se bránil, ale jakmile se zatvářila jako bohyně násilně utrhanejch koulí, radši jsem ji zase zavřel, než jsem stihl říct něco, co by moji zvrácenou představu s koulema zhmotnilo. „Bydlíš s McCartym, ale holkám najíst nedáváš. Myslela jsem, že už na tom hůř být nemůžeš, ale očividně to pořád jde! Měníš fyzikální zákony, Cullene!“ posmívala se mi. Na tohle jsem neměl co říct. Nebo alespoň ne nic, čeho bych během nepříjemně krátký chvíle nelitoval.

„Tak to není, Angelo, uklidni se…“ bránila mě Carmen. Nejradši bych jí poděkoval, ale netroufnul jsem si. „Edward se o mě postaral.“ Angela si mě pochybovačně změřila, jako by nevěřila, že jsem vůbec něčeho takovýho schopnej.

No, nemohl jsem tvrdit, že jsem jí nad záchodem držel vlasy a čekal, až se uráčí ze sebe vyklopit všechno, co v sobě měla, ale nějakým mně záhadným způsobem jsem ji dostal domů. Takže jo, postaral jsem se o ni. Po svém, ale i to stačilo k tomu, aby po mně Angela přestala házet významný pohledy, který mě znervózňovaly a vyváděly z míry.

„Car, měla jsem o tebe strach! Víš, že máš vždycky dát vědět! Už jsem začínala myslet na nejhorší…“ nadávala se směšně založenýma rukama v bok. Jako by během vteřiny dokázala přepnout do jinýho, ustrašenýho, režimu. „A jo, v lednici je ještě čína,“ dodala už o něco míň hlasitě. Carmen se v rychlosti nahrnula k lednici a já zůstal v pokoji sám s Angelou.

Zhoupnul jsem se na patách a ruce si strčil do kapes kalhot. Jak je možný, že jsem z ní tak nesvůj? Skoro mi z tý situace po zádech přejížděl mráz. Ta holka mi naháněla husí kůži. Dost možná za to mohly její černý vlasy a nezdravě bílá pleť. Kdybych ji neznal, řekl bych, že je to nějaká pošahaná satanistka, ale já o ní něco málo věděl a mezi satanisty rozhodně nepatřila. Pokud neměli každou neděli srazy v místním kostele.

„Chci se tě na něco zeptat,“ začal jsem, když jsem z paty vytáhl poslední kousek odvahy, kterej ve mně zbyl.

„Odpověď zní ne, ať už se jedná o cokoliv,“ uzemnila mě. No, to bylo teda kurva rychlý. Ale nejel jsem sem jen proto, abych odešel s tímhle. Na to byla rána na tváři až moc čerstvá.

„Znám tvoji sestřenici Bellu,“ nakousl jsem a získal tak její plnou pozornost. Jenže už se zase tvářila jak vražedkyně třetího stupně. Musel jsem si připomínat, že je neškodná a že je ode mě dostatečně daleko. „Je moc milá,“ zalhal jsem a čekal na její reakci.

„Je milá. A ty se jí nedotkneš,“ zavrčela a přitáhla si župan blíž k tělu. Carmen se přišourala zpátky s krabicí dobře vonící číny a rychle zhodnotila situaci.

„Už jsi jí to řekl,“ uchechtla se a posadila se do křesla. Všimnul jsem si, že se ještě stačila převlíknout. Teď na sobě měla vytahaný tepláky a příliš velký pánský tričko. Kdyby za mnou přišla v tomhle, nepostavil by se mi, ani kdyby ho sebelíp přemlouvala.

„Tak proto jsi ho přivedla s sebou?“ nadzvedla Angela nevěřícně obočí. „No jasně, to od tebe ví, že je moje sestřenice. To si říkáš kamarádka?“ Asi to byla řečnická otázka, ale Carmen pokrčila rameny.

„Asi sis to špatně vyložila,“ vložil jsem se do jejich jednostranný hádky. „Jen se chci na něco zeptat,“ uklidňoval jsem ji. Její odfrknutí mě akorát usvědčilo v tom, že mi nežere ani slovo.

„Jo, to už jsi říkal. A já řekla, že ti na nic odpovídat nebudu. To už máš vším tím testosteronem zalehlý i uši?“ Nepamatoval jsem si, kdy jsem naposledy snášel tolik urážek najednou. Když teda nepočítám Rosalii. A tu nepočítám nikdy.

„Je vdaná, copak jí vůbec nevěříš?“ šel jsem na to jinak.

„Belle věřím, to tobě nevěřím ani slovo, úchyláku,“ setřela mě.

„Ang-“

„Ty na mě teď nemluv, jsem na tebe naštvaná, jestli sis ještě nevšimla.“ Páni, ta byla dneska pěkně napružená. Zajímalo by mě, jak dlouho to neměla. Podle toho, jak se chovala, tak minimálně rok. Někdo by se o to měl postarat. V zájmu celý chlapský populace. Dřív, než bude pozdě.

„Hele,“ rozhodil jsem rukama, abych na sebe upozornil. „Nechci po tobě žádný osobní informace, jen mě zajímá pár maličkostí,“ zkoušel jsem to. A protože na mě nezačala řvát, váhavě jsem pokračoval a s rozmyslem volil slova. Mohly totiž bejt moje poslední. „Potkali jsme se na večírku u McCartyových, povídali jsme si, nic víc. Představila mě manželovi a mě napadlo, že by mi…“ Do prdele, co by mi? Mohla dát? „Mohla pomoct se sociologií,“ řekl jsem první, co mě napadlo a nespadalo to do kategorie do osmnácti nepřístupno. Že to byla kravina, mi došlo, až když to bylo venku. Rozesmálo ji to a já si jen mohl nadávat do kreténů, že jsem ze sebe vůbec vypustil něco tak absurdního.

„Pomoct se sociologií. Tobě,“ smála se dál. „Jasně.“

„Máme společný přednášky, párkrát jsem ji tam viděl. Navíc mi přijde jako inteligentní holka, tak jsem myslel…“

„To muselo bolet,“ sykla hraně bolestí. „Nevím, co po mně chceš, Cullene, ale tohle ti prostě nevěřím. Na přednášce jsem tě za tenhle semestr viděla jen jednou a mám takový pocit, že jsi spal.“

„Každý se může změnit,“ nadhodil jsem.

„Každý, kromě tebe,“ oponovala mi. „Jestli tohle bylo všechno, co jsi v neděli dopoledne potřeboval, ocenila bych, kdybys odešel.“ Nesrala se s tím, a abych byl upřímnej, překvapila mě tím. Nečekal jsem, že mi nadšeně vyjde vstříc, ale doufal jsem, že z ní dostanu alespoň něco.

„Nevypadá moc šťastně…“ Chytal jsem se poslední šance. Její tvář zvážněla. „Možná bych jí mohl nějak pomoct.“

„Ty určitě, Cullene! Poradím ti jedno,“ přistoupila blíž ke mně. „Nepleť se do věcí, do kterých ti nic není. Sám dobře víš, že všechno jenom zhoršuješ. Navíc Bella je v pohodě. Je šťastně vdaná a rozhodně nemá zapotřebí žádnou pomoc. Jsem moc ráda, že jsi k nám přišel na návštěvu, ale už to radši víckrát nedělej. Měj se, třeba se někdy uvidíme ve škole, až se tam uráčíš přijít.“

„Angelo, to snad stačí,“ krotila ji Carmen, která na nás zírala s prázdnou krabicí od jídla na klíně.

Ale Angela byla neústupná a já věděl, že i kdybych tu stál třeba celej den, nic by mi neřekla. Vlastně jsem ani nevěděl, jak mě mohlo napadnout, že bych z ní mohl něco dostat. Všechno jsem to hodil za vinu kocovině… Mávnul jsem na Carmen a otočil se k už otevřenejm dveřím. To byl teda servis.

Připadal jsem si jako maximální idiot. Trmácel jsem se sem, udělal ze sebe vola a zase odešel s prázdnou. Ne, takhle jsem si dnešní den nepředstavoval…

Jakmile jsem vyšel do chladnýho mlhavýho dne, neměl jsem ponětí, co budu dělat. Pomalu jsem se loudal domů a uvažoval nad tím, proč mi ta pitomá holka pořád leží v hlavě. Nebyl jsem zvyklej se tak dlouho zaobejvat někým, kdo o to neměl zájem. Ale srala mě představa, že jí to projde jen tak. Neřekl jsem jí přece nic, co by sama nevěděla. Svýho manžela zapřela a nikdo ji k tomu nenutil.

Když jsem dorazil domů, nikdo tam nebyl. To bylo pozitivní, protože bych dneska další vokecávky od Rosalie asi nevydržel. Pak bych se pohádal s Emmettem a dnešek by stál ještě víc za hovno. Stáhnul jsem si bundu a hodil ji na neustlanou postel. Znechuceně jsem se ušklíbnul na krabičku cigaret a několik nedopalků v provizorním popelníku.

Včera jsem to nepřehnal jenom s pitím.

Lehnul jsem si na postel a natáhnul se po notebooku. Už jsem dlouho nekontroloval maily. Když jsem smazal spamy, zbyly mi jen tři. A tři z nich byly od Alice. Jeden se týkal nějaký nesmyslný petice, kterou někdo z nudy vymyslel, v dalším mi posílala pár fotek z plesu, a v posledním se ne zrovna slušně ptala, proč jí tak dlouho neodpovídám. Povzdechnul jsem si a krátce napsal odpověď. Teď jsem neměl náladu se rozepisovat.

Už jsem chtěl notebook znuděně zaklapnout, když mě něco napadlo. Do Googlu stačilo napsat dvě slova, která mi během sekundy našla víc jak sedmnáct milionů odkazů.

No to mě poser.

Peter Reday byl vyhledávanější, než jsem si myslel.

Jak jsem postupně četl, nebyl to jen tak někdo… Právník s vystudovaným Harvardem, kterej měl vlastní právnickou firmu. Pracháč, kterýmu leželo na účtu víc než několik milionů. Sponzor rovnou několika nemocnic, většinou dětských oddělení. A podle všeho se poslední dobou začal srát i do politiky. Většina informací mi ale nijak nepomohla. Oženil se před třemi roky, kdy Belle mohlo bejt maximálně devatenáct. Jemu táhlo na pětatřicet. Buď to byla láska jako trám, nebo v tom něco nehrálo.

Se zájmem jsem rozklikával další odkazy, až jsem narazil na jeden bulvární článek, kterej se pyšnil zajímavým titulkem. Milenka jako zpestření předvolebního období?

Vyjeveně jsem na něj zíral a rychle myší roloval níž, abych si mohl prohlídnout fotky. Byl to on, sice na sobě měl sluneční brejle, ale tu jeho odbarvenou palici jsem poznal hned. Za ruku se držel se stejně blonďatou vyzáblou holkou, kterou pravděpodobně ukradnul přímo z módního mola. Znal jsem bulvár a nesnášel jsem ho, ale ty fotky mluvily jasně...

Věděla o tom Bella? To proto lhala? Příliš mnoho otázek pro můj vyčerpanej mozek, kterej odmítal spolupracovat. Zaklapnul jsem notebook a tupě zíral do stropu. Tohle bylo fakt divný.

Ještěže byla zejtra škola. Snad poprvý v životě jsem se do ní chystal dobrovolně.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

kajka

16)  kajka (14.03.2012 07:07)

Pochvala a děkovačka. Zase výtečná kapitola. A Angela, je tak bojovná, krásně napsaná!!! No, a ty tvoje boží hlášky. "Jako bych byl nějaká plíseň, která se jí snaží dostat do kalhotek." Myslela jsem, že to se mnou sekne.

Ree

15)  Ree (11.03.2012 17:27)

Víš, že tady máš dokonalé ty ostré ženské? Chudák Cullen. nejenom, že mu nechtějí dát, ale ještě ho takhle děsit a křičet po něm? Jak k tomu ten chudáček přijde?
A Peter je hajzl! I když... kdyby nebyl hajzl, tak by se o ni Eda možná nezačal víc zajímat...

miamam

14)  miamam (17.02.2012 08:33)

Angela!!! Bellin důvod pro sňatek mě fakt zajímá, snad se to taky dovíme

Silvaren

13)  Silvaren (28.01.2012 07:59)

Po třetím a čtvrtém odstavci jsem se válela smíchy a musela si dát přestávku. Já toho zmetka sice moc nemusím, ale ty nám ho předhazuješ tak dokonale, že prostě musím číst dál.

Astrid

12)  Astrid (31.12.2011 12:50)

Tak sa mi zdá, že ťoťo bude ešte zaujmavé. Prečo je vydatáááá? ja horím zvedavosťou. Pomohol jej a zamilovali sa, bola chorá a on ten samaritán?, je jeho otrokyňa - né preháňam-
A tá chémia... ono to ešte nie je láska, samozrejme, ale je to tam, bože ja sa tak tešujem, keď ho to zloží ja si to tu odmodlím díky

Lenka326

11)  Lenka326 (25.12.2011 18:57)

Jupí, parchant Edí je zpět!!! Ale nějak se mu pořád nedaří, chlapečkovi :D . Ale pátrá dál a dál a to co našel není zrovna moc hezké. Jak s tím naloží???

ambra

10)  ambra (23.12.2011 09:53)

Chtěla jsem napsat, že ten chlap je fakt neskutečný, ale on vlastně ještě tak úplně chlap není, že? Přesto ho dáváš dokonale - až mě děsí, že takhle ti divní mužští tvorové fakt uvažují . A po první skvělé části s Angelou jsi krásně naznačila, že to bude Bella, kdo ho donutí dospět. Přesto hrozně doufám, že z něho nebude dospělý suchar . Skvělé!

leelee

9)  leelee (23.12.2011 01:11)

Bye

8)  Bye (22.12.2011 22:56)

A zase ty Tvoje hlášky, Ajjo. Kam Ty na to chodíš?
"Jako bych byl nějaká plíseň, která se jí snaží dostat do kalhotek."

Ježkovy oči! Edward se do toho zaplétá čím dál víc - k mé nemalé radosti!
Jeho zoufalá snaha dozvědět se o Belle víc. Od Angely, která mu dává neuvěřitelnou sodu a on to přesto, ve jménu Belly, snášel. To je jasná známka počínající choroby, zvané náklonnost!
Znám Bellu - je moc milá - dala mi totiž facku
Tak on si ji hodlá vybrat v naturáliích, jo? No, to jsem zvědavá, jak to Belle vysvětlí a co ona na to...
Snad už se v další kapitole setkaj. A i když si asi rovnou nepadnou kolem krku, myslím, že by to mohlo být zajímavý.
Tak napadá mě hned několik scénářů, jak by se to mohlo dál vyvíjet, ale těším se nesmírně, až mi předložíš ten Tvůj vlastní - originální!
Brzy!

Kamci

7)  Kamci (22.12.2011 21:42)

krása, tenhle tvůj Edward je okouzlujícně na zabití

matysekmj

6)  matysekmj (22.12.2011 21:12)

ááááááááá... další předvánoční dáreček
Děkuji,hezká kapitolka.Miluju toho drsňáka,doma bych ho sice nechtěla,ale tady

Astrid

5)  Astrid (22.12.2011 17:31)

uáááááá čo toto je!!! to musím vzať od začiatku

Alrobell

4)  Alrobell (22.12.2011 17:17)

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaajji, co kuješ???

Edward dostal dobrou čočku od Angii, :D :D :D :D
Jinak jde poprvé dobrovolně do školy? nemá horečku? nebo je ještě jak rintintin

3)  Veruše (22.12.2011 15:15)

asi takhle jsem vypada když jsem zjistila že přibyla další kapitolka která je naprosto úžasná

Twilly

2)  Twilly (22.12.2011 13:46)

Ty voe, Ajjo, nemůžu říct, že ti přicházím na chuť. Byl by to nesmysl a rozhodně bych lhala. Já už ti totiž na chuť přišla dávno.... Tleskám. Miluju tvoje dialogy, a taky vnitřní monology. A slovíčko sem, slovíčko tam... dobrý, moooooc dobrý

Bye

1)  Bye (22.12.2011 12:13)

Uaaaaaaaaa!!!
Tohle si nechám na večer!
Děkuju, veliká. Když jsem viděla, jak ti přibejvaj vlci, tak jsem ani nedoufala.
Těším...
Ajj, aj lov jů.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek