Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

Kocovinová rána jsou prostě krušná a nikdo s tím nic nenadělá. Dokonce ani Edward Cullen.

Snad se bude líbit.

15+ za jeho slovník ;)

Probudil jsem se s pocitem, že nemám hlavu. O dvě vteřiny později jsem usoudil, že ji pořád mám – to když mě začala pekelně bolet. Kurva… Nepamatoval jsem si, jak jsem se dostal domů, natož do postele, ale v tuhle chvíli to bylo to jediný, co mě vůbec nezajímalo. Pokud jsem si nechtěl vyzdobit prostěradlo, musel jsem vstát. Odevzdaně jsem pohodil rukama, který jsem sotva cítil, a vedle mě cosi zasténalo. Ten nečekanej zvuk mě trochu probral. Opřel jsem se o loket a mžouravě se zadíval na protahující se Carmen.

No do prdele… Měl jsem exkluzivní vitrínu.

Ale všechno mohlo počkat, byly tu přednější věci. Vykopal jsem nohy zpod deky a konečně se postavil. Připadal jsem si jako ve zpomaleným 3D filmu. Pěkně na hovno.

Když jsem se vrátil zpátky do ložnice, ulevilo se mi. Alespoň částečně. A podle toho, jak na mě se zarudlýma očima zírala Carmen, usoudil jsem, že už taky zažila lepší chvilky. Nedivil jsem se, ještě pořád na sobě měla šaty ze včera, její líčení bylo v trapu a mně nezbejvalo nic jinýho, než jen doufat, že ho neobtiskla někam na polštář.

„Asi budu zvracet,“ zasténala. Zvládnul jsem se jen ušklíbnout. Co po mně kurva chtěla? Abych ji vzal do koupelny a nad záchodem jí držel vlasy? No, to ani omylem.

„Hlavně ne na koberec,“ upozornil jsem ji znechuceně. Z představy, že bych to z něj měl dostávat, se mi dělalo šoufl. Mátožně se posadila a rukou si projela vlasy. Nechtěl jsem bejt hnusnej, ale byl bych nejradši, kdyby vypadla. Při kocovinovejch ránech jsem neměl rád ničí společnost. Snad jen aspirinu, kterej by se teď parádně bodnul.

Přetáhnul jsem si přes hlavu košili, která po včerejším večeru měla propálenej rukáv a smrděla kouřem a potem. Potřeboval jsem studenou sprchu a pořádnej kýbl kafe, kterej by mě postavil na nohy. Ale dokud mi hrozilo, že budu mít zneuctěnej koberec, nemohl jsem udělat ani jedno… Carmen už sice měla nohy vyhozený ven z postele, ale nevypadala, že by se měla k odchodu. Jak tak ale seděla, všimnul jsem si, že se jí přes rameno táhne ukázková modřina. Překvapeně jsem nadzvednul obočí. Co se to tu kurva dělo?

„Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se a zadoufal, že řekne jo. Neříkala nic, jen dál seděla a bez pohybu zírala před sebe. „Carmen?“ nahnul jsem se k ní. Podívala se na mě rozmazanýma očima a zamračila se. Instinktivně jsem se narovnal, tenhle výraz neznamenal nic dobrýho.

„Vyspala jsem se s ním.“ Obočí se mi zase vyhouplo nahoru. Neměl jsem nejmenší ponětí o čem, nebo spíš o kom, mluví.

„S kým?“

„Copak já vím? Jmenoval se… Mick? Možná Mike? Nevím, mám okno,“ zasténala a složila si hlavu do dlaní. Ten pohyb jí asi neudělal dvakrát dobře, protože ty mety, který předcházely dávivejm zvukům z koupelny, byly rychlý i na bejvalou kapitánku roztleskávaček. Nepříjemně jsem se ošil, když ty zvuky nechtěly přestat. Rozhodl jsem se k zbabělýmu útěku z pokoje. Bylo to slabošský, ale nevěřil jsem si tolik, abych tam zůstal, dál poslouchal a čekal, až vyleze. Ne, tolik rozhodně ne.

Neměl jsem tušení, kolik je hodin. Možná proto mě překvapilo, když jsem v kuchyni narazil na Rose a Emmetta. Oba byli na první pohled v mnohem lepším stavu, než já. Emmett ke mně jen mávnul rukou a dál se něčím cpal.

„Snažíš se zesměšnit ještě víc, Cullene?“ sjela mě Rosalie příkrým pohledem. Co nejvěrohodněji jsem se na ni usmál a nevšímal si jí. Nemohl jsem se sice chlubit břišním pekáčem, jako měl Emmett, ale určitě jsem její slaboduchou osobnost nemohl urazit.

Nalil jsem vodu do konvice a zapnul ji. Zádama jsem se opřel o linku a čekal na ten cinkavej zvuk, až bude voda hotová. Rosalie si začala poklepávat nohou a podle toho zvuku bylo jasně poznat, že má zase podpatky. Nechápal jsem ji, nadávala, když jsem po koberci chodil v botách, ale sama si tu jehlama vyklapávala cesty, snad proto, aby si pamatovala, kudy přišla.

„O tý mrše u tebe v posteli si ještě promluvíme,“ zasyčela, odfrkla si a s naprosto holčičím pohozením vlasů a vztyčeným nosem odešla pryč. Už jsem se nadechoval, abych jí něco peprnýho odpověděl, už jen z principu, aby věděla, že si nenechám srát na hlavu, ale rána do břicha mi v tom zabránila.

„Hej!“ zanadával jsem dotčeně. Pěst do břicha, i když byla v rámci Emmettových možností jemná, mýmu žaludku rozhodně líp neudělala. „Co ti je?“ vyjel jsem na něj.

„Chovej se slušně,“ usadil mě s rádoby vážným výrazem. „Je dneska trošku podrážděná,“ omlouval Rosalii.

„Trošku? Emmette, očividně máme každej úplně jinej žebříček podráždění. Proč ji furt omlouváš? Chová se jako saň! Kdyby mohla plivat oheň, už mě tu máš dávno v prášku!“ vychrlil jsem ze sebe na jeden nádech. On se ale ani nepohnul, dokonce ani v obličeji. „Fajn!“ rozhodil jsem poraženě rukama. „Vymyla ti mozek, chápu. Ale mě nedostane, to si pamatuj,“ ukázal jsem na něj výhrůžně prstem.

„Nemůžeš se jí divit. Vzít sem Carmen nebyl zrovna jeden z tvejch nejlepších nápadů.“ Zamračil jsem se. Kdybych včera v noci, respektive dneska ráno, dokázal přemejšlet, určitě bych ji sem nevzal. Tak blbej jsem nebyl. Provokace by to byla skvělá, ale nestála za všechny ty naschvály, který mě teď bezpochyby čekaly.

„Nevzal jsem ji sem schválně… Vlastně…“ Hm, co vlastně? Co jsem měl říct? Že mám okno, aby se mi akorát tak vysmál? V žádným případě.

„Hovno,“ vydechnul Emmett nevěřícně a plácnul se rukou do stehna, až to mlasklo. „To si děláš srandu! Ty si fakt nic nepamatuješ?“ Nad jeho nadšením jsem jen pokrčil rameny, zas tak moc se toho nedělo. „Hustý,“ zahučel. „V tom případě,“ pokračoval po chvilce opatrně, „se není čemu divit, žes ji sem nevzal schválně…“

„Počkej… My jsme nepřijeli společně?“ zaváhal jsem s rukou pochybovačně zdviženou ve vzduchu. Doteď jsem si myslel, že nás zpátky přivezl ten samej řidič, co nás vezl k McCartyovým. Ale jestli ne… Do prdele, tohle nebylo okno, ale rovnou celá prosklená stěna.

„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Přijeli jste taxíkem, kterýho jsem musel jít zaplatit.“ Tón, kterým to říkal, nebyl naštvanej, spíš jako by se ten parchant dobře bavil.

„Asi mi něco uniká,“ dřepnul jsem si s povzdechem na barovou židli vedle něj. Konvice už cvakla, ale já si jí nevšímal. Nejdřív jsem potřeboval zaplnit černý místa, abych vůbec věděl, co se dělo. Pořád jsem to nechápal. Nikdy jsem okno neměl, když nepočítám doby, kdy jsem do sebe bez rozmyslu lil všechno, co teklo. Nepodobalo se mi to. Věděl jsem, kdy mám dost. A sázel jsem na to.

Jak se ukázalo, byla to pěkná blbost.

„Chceš osvěžit paměť? Protože já si to pamatuju moc dobře,“ uchechtl se. On to nehrotil jako Rosalie. Byl v pohodě. Alespoň něco na něm zůstalo stejný.

„Buď tak laskav, Emmette,“ ušklíbnul jsem se a zvednul kotelnu, abych si přeci jen nalil kafe. Možná to bude potřeba zapít… Počkal si, až si zase sednu vedle něj, než začal povídat. A samozřejmě si to kurevsky užíval.

Proč taky ne?

„Budu k tobě upřímnej, posrals to,“ široce se usmál a mně se ulevilo, že to nebude zas tak horký. „Trochu ses neuhlídal, kámo. Mlel jsi kraviny, vypil jsi snad všechnu skotskou, kterou táta objednal… Dokonce jsi tancoval.“ Pletl jsem se, bylo to ještě horší. Já tancoval? No do prdele. „Táta z tebe nebyl zrovna nadšenej, byli tam snad všichni jeho spolupracovníci a zazobaní klienti. Ale neboj se,“ pokračoval s přátelským máchnutím dlaně, „urovnal jsem to a odvlekl tě ven… Pak ale nemám tušení, kam ses poděl. Přijel jsi ráno a Carmen sis přivezl s sebou.“

„To je všechno?“ usrkl jsem si kafe a zpoza hrnku se na něj zadíval. Chvíli uvažoval a pak se mu obličej znovu rozzářil.

„A pořád jsi mlel něco o nějaký Belle… která tě nakopala do koulí…“ Okamžitě jsem se rozkašlal, jak mi kafe zaskočilo někde v krku. „Pointa mi ale utekla, sorry.“

Musel jsem na tom bejt moc špatně, když jsem si ani tuhle milou příhodu nenechal pro sebe. Bella Redayová a moje tvář. Včera si byly v jednu chvíli celkem blízký…

„A tohle už je všechno?“

„Copak? Nestačí?“ zachechtal se a plácnul mě do zad. Neměl jsem páru, proč se zrovna dneska, když je mi fakt debilně blbě, rozhodnul, že si ze mě udělá fackovacího panáka. „Vlastně ti závidím, Edwarde… Vypadals, že si ten večírek užíváš, to se mi u našich nikdy nestalo. Byla s tebou sranda,“ usmál se na mě. Čistě nostalgicky. Dokázal jsem si představit, co za obrazy mu teď lítá hlavou. Jo, měli jsme úžasný vzpomínky.

„Kdybys měl koule, bavil by ses taky,“ podotknul jsem jen tak mimo a znovu se napil. Nespokojeně mlasknul, ale nic neříkal. Bylo mi hned jasný, že proti tomu žádnej argument mít nebude.

Díky bohu, že podpantofláctví není nakažlivý.

„Vodu, prosím!“ zachraptěla Carmen zabalená do mýho nikdy nepoužívanýho županu a s ručníkem na hlavě mezi dveřma. Už vypadala líp, než před chvílí, ale pořád hůř, než normálně. Jak šla k nám, usmívala se.

„Nebylas teď ve sprše?“ setřel jsem ji. Úsměv jí během vteřiny přešel.

„Ty. Na. Mě. Nemluv. Víš, Edwarde, mohla bych tě klidně obvinit z kuplířství! To ty jsi mě tomu chlápkovi dohodil,“ zamručela podrážděně a sedla si vedle Emmetta. Seděli jsme vedle sebe jak slepice na bidlech.

„Můžu snad za to, že jsi s ním šla? Je tvoje věc, s kým spíš,“ nedal jsem se. Radši jsem se zdržel poznámky o tom, že její nohy nejspíš ani neznají zavírací dobu. Nemohl jsem riskovat, že bych do nonstopu dostal zákaz vstupu. Vždycky bylo dobrý, když byla v nouzi ještě nějaká záchranná možnost.

„Budeš to jíst?“ zeptala se najednou Emmetta a mlsně se podívala na zbytky na jeho talíři. Jen zmateně pokrčil rameny, což asi neměl dělat, protože mu talíř během zlomku vteřiny zmizel, jak si ho majetnicky přišoupla k sobě. Bože.

„Kdybys řekla, je tu plná lednička jídla,“ protočil jsem oči. Vyplázla na mě jazyk a bez dalších oblbovaček se pustila do jídla. Jen jsme se na sebe s Emmem podívali. Ženský chování asi nikdy nepochopíme… A možná je to tak lepší. Jo, určitě.

Pomalu jsem usrkával chladnoucí kafe a snažil se ignorovat mlaskání, který se nedalo přeslechnout a který mi leccos připomínalo. Kurva. Teď nebyla ta nejlepší chvíle na to, abych myslel na prasečiny, chtěl jsem nějak šetrně vykopnout Carmen a jít si lehnout.

„Zpátky k tobě, Don Juane, která že byla ta šťastná a odkopla tě?“ vrátil se Emmett zpátky k tomu, k čemu jsem se já vracet vůbec nechtěl. U něj nic nenormálního, nebyl zrovna empatik.

„Cože?“ začala se zajímat Carmen a během okamžiku byla plně soustředěná. Povzdechnul jsem si, nechtělo se mi o tom mluvit, ale usoudil jsem, že je lepší to vyklopit teď, než aby do mě celou dobu hustili.

„Dostal jsem facku od jedný holky,“ vysoukal jsem ze sebe neochotně. Tak, bylo to venku. Emmett chápavě syknul a Carmen se škodolibě usmála. Jiný reakce jsem ani nečekal. „To je všechno, nic víc,“ dodal jsem ještě, když na mě pořád nepřestávali zírat. Narostla mi snad třetí hlava?

„Byla první?“ zeptala se Carmen. Sklopil jsem hlavu a prohrábnul si rozlítaný vlasy prstama.

„Jo. Spokojená?“

„Jak tě znám, určitě sis to zasloužil,“ snažil se mi promluvit do duše Emmett. Zhluboka jsem se nadechnul a podíval se na něj, jestli to doopravdy myslí vážně. Myslel. Tvářil se přísně a asi čekal, že to na mě nějak zapůsobí. Nezapůsobilo.

„Nic jsem jí neudělal, prostě mě jen bacila, z ničeho nic!“ bránil jsem se. Neměl jsem zapotřebí jeho kázání. Obzvlášť proto, že on by byl na chlup stejnej, kdyby jeho dvěma mazlíkům nehrozila Rosalie podpatkem.

„Nikdy to není jen tak,“ přidala se k němu Carmen a já toho měl už tak akorát dost. Nasraně jsem vstal.

„Víte co? Jestli proti mně něco máte, řekněte to rovnou. Nebo jděte vy i ta zkurvená Redayová do prdele!“

Můj famózní odchod dokázala zastavit jen jediná věta, kterou ze sebe se smíchem dostala Carmen.

„Počkej, tebe vážně knock-outovala Angelinina sestřenice?“

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kajka

18)  kajka (13.03.2012 19:37)

Ráno po prochlastaný noci jsi vystihla bravurně. Pořád mě dostává, jaký "kouzelný" myšlenky se mu honí hlavou. Další skvělá kapitola!

Ree

17)  Ree (11.03.2012 17:25)

Carmen je asi fakt holčičí verze Edwarda Škoda, že jsi nepopisovala Edovy taneční výkony a to, jak se tvářil Emmett a jeho otec. Tohle bych si fakt ráda přečetla
Bella je Angelina sestřenice?! On si fakt umí vybrat

miamam

16)  miamam (17.02.2012 08:24)

Hleďme vážně dobrý okno, dost uvěřitelná situace. Že by se chudáček tolik nevyrovnal s jednou fackou, že se pak musel ožrat jako to čuně? Dobře mu tak. Jen bych fakt ráda věděla, co tam všechno vyváděl. A sakra doufám, že Bella kvůli němu nemá doma problémy Ale ty Edovy hlody... Ty mě i tak vážně baví

Silvaren

15)  Silvaren (28.01.2012 00:28)

Nidky jsem takovýhle okno neměla a ani o něj nestojím - je to pěkně strašidelný, nepamatovat si, co jsem celou noc dělala.
Popsalas to naprosto úžasně.
A ano, těžká jsou rána opilcova. Moc pěkná kapitola a poslední věta je třešinkou na dortu. Ne, ještzě nepůjdu spát, ještě jednu...

Astrid

14)  Astrid (31.12.2011 09:58)

Opisy poopičných stavov Ti idú perfektne, normálne autentické nezabudnutelné Edward - taky akého ho milujem, už teraz som nešťastná, že poviedka neni dokončená, je to radosť čítať, díky
jj a Carmen - moc dobrá volba postavy, charakteru, proste všetkého, tá Ti vyšla exluzívne

Ajjinka

13)  Ajjinka (21.12.2011 22:17)

Tyjo, Alrobell, tys mě mile překvapila! Jsem ráda, že se to tu provětralo, děkuju!

Alrobell

12)  Alrobell (21.12.2011 21:22)

:D :D :D :D :D :D :D

11)  viki (14.11.2011 09:13)

Skvělá kapitola !

Abera

10)  Abera (12.11.2011 18:38)

Twilly

9)  Twilly (12.11.2011 11:08)

Ajji, zavíračka mě jako FAKT dostala . Líbí se mi všechno cos dnes vypustila. Já vím, kupa sprosťáren a ne příliš vábivé představy, přesto... SÍLA!

Tralala

8)  Tralala (12.11.2011 10:58)

Sem s tebou velice nespokojena. Vytvoris u me docela vaznou zavislost a pak v sobe nemas ani tolik slusnosti aby si matros dodavala podle mych neukojitelnych pozadavku.

Jak se uz sem rekla, tahle povidka od tebe se mi hodne libi a na kazdou kapitolu se velice tesim takze ani nejsem schopna tam hledat zadne chybicky krasy, asi krom... toho ze chci aby byli delsi, pjosim pjosim pjosim

Nic konstruktivne zo mna nedostanes. Tesim sa na dalsi diel a tajne dufam ze bude skoro.

S pozdravem tva Tralala. :)

Evelyn

7)  Evelyn (12.11.2011 09:48)

Radši jsem se zdržel poznámky o tom, že její nohy nejspíš ani neznají zavírací dobu. Nemohl jsem riskovat, že bych do nonstopu dostal zákaz vstupu.
Ajjo, stejně jako Edward mám šílenou kocovinu (u mě za ní ale může neuvážená kombilace prášku proti bolení hlavy a jedna jediná sklenička vína) a bolehlav jsem si způsobovala vlastním smíchem
Carmenina modřina a její noční společník... To mě trošku straší.
Jsem zvědavá na pokračování

Bye

6)  Bye (11.11.2011 22:06)

Hezký!!!
Právě dnes jsem se tě chystala inzultovat kvůli jednomu nedořešenýmu knokautu. Takže je fajn, že nemusím, že ses přihlásila sama. ;)
Tenhle Edward, jeho vnitřní svět (zavíračka v nonstopu ) a jeho hlášky („Vymyla ti mozek, chápu. Ale mě nedostane, to si pamatuj,“ :D ) mě prostě nikdy nepřestanou bavit!
Navrch je to jeho vyprávění tak plynulý, má šmrnc a švih, a i když je plný vulgarit, vůbec to neruší. Čte se to samo!!!
No, podle toho jak je zaháčknutej už po první facce (někdo po prvné puse, ale on musí mít prostě něco extra ), tipuju, že ho v životě čeká velká změna. Třeba přijde na to, že držet holce při zvracení vlasy nebo s ní trávit společná rána s kocovinou, není zas tak špatný. Když miluješ, není co řešit
Tak, a teď bych v tý kuchyni chtěla být. Dozvědět se o Belle co nejvíc informací, vidět, jak to z Carmen Edward "vytlouká". (Jo, co ta modřina? Mike?) Tak neváhej a pozvi mě tam!

Kamci

5)  Kamci (11.11.2011 21:49)

super

Lenka326

4)  Lenka326 (11.11.2011 21:38)

Edwarde, Edwarde!!! možná bys mohl přestat chlastat do bezvědomí a začít pátrat po zku.vené Redayové se skvělým pravým (asi pravým) hákem. Protože, jak pravila Carmen, nikdy to není jen tak!

Nosska

3)  Nosska (11.11.2011 21:37)

:D :D :D :D :D Těžká rána opilcova:D :D :D :D :D

ambra

2)  ambra (11.11.2011 21:37)

Já jen doufám, že tohle je varianta správné reakce, protože nadraný Edward s výlohou a Carmen po boku mě zase zabil:D :D :D :D . A ZASE se nemůžu. Jako ta modřina... Pochopila jsem správně??? Ajjušo, dávej! Máš na to celý víkend!!! Naprostá bomba!!!! Jedna hláška vedle druhé!!!:D :D :D

ambra

1)  ambra (11.11.2011 20:46)

Panebože, Ajji, zabila mě už ta fotka! Letěla jsem na tvoje shrnutí, jestli třeba nebude trajler, a ono nic:'-( :'-( :'-( . Já si počkám...B) Jdu číst;) .

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still