Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

Edward si nedá pokoj... Troufám si tvrdit, že je tahle kapitola zlomová. Užijte si ji! Jo a - DĚKUJU!!!

Asi už je zbytečný přát teď veselé Vánoce, ale i tak - my pomalí můžeme, takže... Veselé Vánoce!

15+ za jeho slovník ;)

„Uhni, tady sedím já,“ strčil jsem do nějakýho magora v brejlích, co seděl vedle Belly. Poplašeně se zvednul a odsunul se o kus dál. Chytrej kluk. Bella se na mě zamračeně dívala, ale to mi nebránilo v tom, abych se s úlevným vydechnutím sesunul vedle ní. Když jsem to udělal, znechuceně nakrčila nos a šoupla se ode mě stranou. Taky jsem se zamračil. „To je ale náhoda,“ prohodil jsem ironicky a užíval si toho, jak je vedle mě vykolejená.

„Náhodě se nepomáhá, takže ne, není to náhoda,“ usadila mě příkře a dál mi nevěnovala pozornost. Zírala do notebooku před sebou a něco si všema deseti zapisovala.

„Myslel jsem, že by ses mi chtěla omluvit, tak jsem náhodě trochu pomohl,“ přiznal jsem se nenuceně. Pohodlně jsem se opřel o dřevěný opěradlo a taky si vytáhnul notebook. Ten můj byl v o něco horším stavu, než ten její. Ale nemusel jsem se nad tím pozastavovat, protože mi ho hned po otevření zaklapla zpátky. Překvapeně jsem k ní zvednul oči.

Tvářila se pěkně nasraně.

„A to bych měla udělat proč?“ zeptala se pobouřeně. V jejím podání to vypadalo spíš vtipně, než jakkoliv jinak. „Zasloužil by sis minimálně dalších sto. Jsi nevychovaný, sprostý, arogantní blbec, který neví, jak se má chovat. Já se ti nemám za co omlouvat. A kdyby ses čistě náhodou chtěl omluvit ty mně – omluvu nepřijímám.“

No ty vole, ona mluví a dokonce dlouze. I když ne zrovna mile.

„Účel to splnilo, bavíš se se mnou,“ prohodil jsem potěšeně. Šokovaně se nadechla a pomalu vydechla, jak se snažila nevybuchnout na celou posluchárnu. Podle toho, jak skřípala zubama a jak mě propalovala pohledem, k tomu neměla daleko. „A přestaň se tak tvářit, manželka budoucího pana senátora by měla vypadat reprezentativně.“ Nevěřícně zavrtěla hlavou, pohodila vlasama a vstala. Vzala si svý věci a přes řadu studentů na její straně začala pochodovat někam pryč. No do prdele, kam zas jde? Nejdřív jsem si myslel, že si jde jen sednout jinam, ale když se začala hrnout k východu, začal jsem panikařit.

Hodil jsem notes do tašky, tu si přehodil přes rameno a prodral se kolem toho brejlatýho pitomce, co radši ani tentokrát nic nenamítal, když jsem do něj strčil.

Vyběhnul jsem na chodbu a rozhlídnul se kolem. Ta holka měla snad trysky pod sukní, protože jsem ji nikde neviděl. Doufal jsem, že tuhle etapu, kdy přede mnou bude zdrhat, už máme za sebou, ale evidentně jsem se pletl. Ale to nebyla žádná velká novinka.

„Proč za mnou pořád lezeš?“ ozvalo se mi z ničeho nic za zády. Leknutím jsem sebou škubnul. Zatraceně! Rychle jsem se otočil a musel se dívat trochu níž, abych si mohl pořádně užít její rozzlobenej výraz.

„Asi proto, že mě to baví,“ uchechtl jsem se. Nechápal jsem, kde se vzala za mnou a jak to udělala, nebyla přece neviditelná. „A proto, že se mi líbíš,“ řekl jsem a čekal na její reakci. Oči se jí trochu rozšířily, než zavrtěla hlavou a beze slova mě obešla. No, skvěle.

Snad abych si na tyhle její odchody začal zvykat.

„Nejdeš na přednášku?“ doběhl jsem ji. Na to, že měla podpatky, jsem jí sotva stačil.

„Ne!“ uzemnila mě ledově. O co se to vůbec snažím? Chci snad zjistit, jak dobrý mám tenisky? Ani hovno.

„Tak kam jdeš?“

„Pryč od tebe, Cullene! A tím, že za mnou pořád lezeš, mi to neuvěřitelně ztěžuješ.“ To byla ta chvíle. Když mluvila takhle rychle, musela o něco zpomalit. Dvěma dlouhými kroky jsem se dostal před ní, skoro do mě nabourala. „A tohle je zase co?“ rozčilovala se a malinko u toho nafoukla tváře.

„Nebaví mě za tebou běhat jako pejsek,“ postěžoval jsem si. O něco přimhouřila oči, už se nadechovala, aby mi od plic řekla určitě něco hrozně hezkýho, ale nenechal jsem ji mluvit. Stačil mi včerejšek s Angelou. Fakt bylo poznat, že jsou příbuzný. „Navíc tě mám zezadu už okoukanou,“ neodpustil jsem si.

„Dávej si pozor na jazyk, Cullene,“ šťouchla mě varovně prstem do prsou. „Je mi jedno, co po mně chceš nebo co z toho chceš mít, já nemám zájem, rozumíš? A taky bych ocenila, kdybys nechal moji sestřenici na pokoji. Vlastně bys udělal nejlíp, kdybys nechal na pokoji úplně všechny.“ Prudce se otočila, až mě její vlasy šlehly do ksichtu.

„Proč mi přijde, že neutíkáš jenom přede mnou?“ volal jsem za ní. Ale to už zahnula za roh a já tam zůstal trčet sám.

Nasraně jsem máchnul rukou do vzduchu a připadal si jako kretén, že mě zase takhle vypekla. Nakonec jsem stejně poraženě svěsil ramena. Z dnešní akce nakonec nic nebylo, akorát jsem docílil toho, že bude ještě víc napružená. V některých situacích by se to hodilo, ale v týhle, když mi nedokázala říct ani jménem, to bylo prostě jen na hovno.

Kromě toho, že mi pošramotila ego, mi zkazila vyhlídku na jinak celkem fajn den… Vytáhnul jsem z kapsy mobil, abych napsal Emmettovi, že na školu dneska seru a jdu domů. Jako odpověď mi přišlo jen OK. Měl jsem dostatečnou fantazii na to, abych si představil jeho znuděnej tón i škleb, kterej mě posílal někam, kde je tma a smrad.

Potřeboval jsem cigáro. Ráno jsem si ho kvůli zaspání nestihnul dát a už teď jsem cejtil, že se u mě projevuje nedostatek nikotinu. Byl jsem totiž zpruzlejší než obvykle.

Možná to byl osud, ale já osobně bych řekl, že jsem měl prostě kurevskou kliku, protože se mi znovu připletla do cesty. S cigárem v puse jsem na ni zíral. Myslel jsem, že už dávno odjela jedním z těch předraženejch aut, ale evidentně to ještě nestihla. Z dálky jsem ji pozoroval, takhle vypadala úplně jinak, když jsem poblíž nebyl já, ani ten její debil, byla klidná. Bavila se s nějakou blondýnou a usmívala se. Slušelo jí to. Dokázala nosit sukni, aniž by vypadala jako děvka. Toho jsem moc často svědkem nebyl. Spíš naopak.

Přesně jsem poznal okamžik, kdy si mě všimla. Úsměv jí o něco povadl, ale té holce nepřestala přikyvovat. Docela mě zajímalo, o čem se ty dvě můžou bavit. Ale když se po mně otočila i ta druhá, bylo víc než jasný, že mluví o mně. Zachichotala se a překryla si rukou pusu, Bella jen protočila oči. Byl jsem zvědavej a rozhodně jsem se chtěl dozvědět, co je na mně k smíchu. Takže jsem zahodil cigáro, který bylo dohořelý sotva v půlce, a šel to zjistit. Nesnášel jsem nejistotu a taky jsem si nenechával srát na hlavu nějakýma drbama.

Jakmile jsem došel k nim, Bella se ke mně dětinsky otočila zády. Nebyl jsem úplně blbej, abych nepoznal, že je ještě pořád nasraná. Neměla sice žádnej normální důvod, ale byla to ženská, nemohl jsem čekat nic jinýho. Zato její kamarádka byla samej úsměv a mrkající oči. Na můj vkus až příliš zmalovaný.

„Tohle ale náhoda byla, to musíš přiznat,“ řekl jsem místo pozdravu Belliným zádům. Nekomunikovaly.

„Náhodě se nepomáhá,“ zachichotala se ta holka a já se zamračil. Buď mi unikala nějaká trapná místní fráze, kterou lidi na potkání používali, nebo jí Bella řekla víc, než jsem si myslel.

„Záleží na okolnostech, někdy se jí pomoct musí,“ usmál jsem se a sledoval Bellu, na které bylo i zezadu vidět, že se napjala, zatímco ta blondska vedle mě tála. Proč to takhle jednoduchý nemůže bejt s Bellou? Jediný logický vysvětlení, proč se pořád nechytá, nedávalo smysl. Byla totiž vdaná. A to za chlapa.

„Máš pravdu, někdy se jí pomoct musí,“ souhlasila se mnou dychtivě, jako by chtěla, abych pomohl nějaký menší náhodičce mezi náma dvěma. Ale ona nebyla můj typ. Takovejch holek, jako byla ona, tu chodily stovky. Jednorázový záležitosti, nic víc. „Tak Bello!“ okřikla svou kamarádku a za paži ji přetočila čelem k nám. I tak se mi ale snažila vyhejbat pohledem, nevěděl jsem proč. „Nebuď nezdvořilá,“ usmála se blondska, jak si snažila šplhnout. „Já jsem Tanya,“ představila se a natáhla ke mně ruku s rudýma nehtama.

„Edward,“ kývnul jsem k ní hlavou a její napřažený dlaně si nevšímal. Věnoval jsem pozornost Belle, která se z ní snažila jakýmkoliv způsobem vykroutit. „Tanyo,“ oslovil jsem ji, oči se jí rozzářily. „Co bys řekla na to, kdybych si tady s tvou kamarádkou na chvíli promluvil někde v soukromí?“ Překvapeně zamrkala, tohle nebylo to, co ode mě chtěla slyšet. Chtěla místo a čas. Ale tentokrát měla smůlu.

Možná někdy příště.

„No,“ zaváhala a podívala se na Bellu, která ji zpražila pohledem trénovanýho zabijáka. „Záleží na ní.“

„Skvěle,“ brouknul jsem nadšeně a prostě do toho šel a nemyslel na následky. Vzal jsem Bellu kolem ramen, aby mi nemohla jen tak zdrhnout, a popošel s ní o kousek dál. Za tu dobu jsem si poslechnul deset nadávek, pak jsem je přestal počítat, protože se začala vzpírat. A na to, jak byla drobná a hubená, se mohla měřit s kdejakým kulturistou.

„O co ti jde?!“ vyjela na mě, když jsem ji pustil. Pořád jsem byl připravenej ji kdykoliv chytit, kdyby se snad snažila utíkat.

„Chci si promluvit, a protože mi k tomu nechceš dát příležitost, musím na to jinak,“ usmál jsem se a narovnal se v ramenou, snad abych vypadal větší, nebo prostě jen tak. Pro efekt.

„A nenapadlo tě, že s tebou mluvit nechci a proto ti tu příležitost nedávám?“ nadzvedla jedno obočí, jako bych byl úplně dementní. Chvíli jsem dělal, že přemýšlím. Ale ne zas tak dlouho, aby si to myslela ona.

„Ne. To mě nenapadlo. Ale hezká snaha,“ složil jsem jí poklonu, která přirozeně žádnej úspěch neoslavila. Popravdě, netušil jsem, jak tuhle holku okouzlit a v tom to celý bylo.

Možná jsem si potřeboval něco dokázat.

„Podívej, Cullene,“ vydechla koncentrovaně, a když pokračovala, mluvila pomalu a srozumitelně. „Ty si myslíš, kdovíjak nejsi okouzlující, ale abych řekla pravdu, ty a ten tvůj nefunkční ostrovtip mi lezete na nervy. Měli bychom si udělat jasno. A ne, nemluv mi do toho,“ zarazila mě, když jsem chtěl něco příhodnýho namítnout. „Nepřeju si, abys za mnou chodil, nebo pomáhal těm tvým náhodám. Nechci s tebou mít nic společného. Prostě se smiř s tím, že spolu máme pár přednášek, to je vše a tím to končí.“

Snažil jsem se zůstat nad věcí, bylo na ní vidět, že sama neví, co přesně chce. A podle všeho to byl dlouhodobej problém, když si vzala toho mamlase, co se nechá od paparazzi vyfotit s rozepnutým poklopcem. Už když jsem ho viděl poprvý, bylo mi jasný, že to bude vůl.

„Myslím, že se s tím nesmířím, nerad totiž prohrávám,“ naklonil jsem hlavu ke straně.

„To je už tvůj problém,“ zasyčela naštvaně a snažila se mě obejít. Naštěstí jsem měl trénink od Emmetta, kterej se dřív náramně bavil tím, že na mě zkoušel ty svý hu-a-chua chvaty, kdykoliv ho napadlo. Měl jsem dobrej postřeh, takže jsem jí zatarasil cestu.

„Asi vám to moc neklape,“ prohodil jsem jen tak mimochodem. Musel jsem couvat, protože šla nesmlouvavě dál. Byla jako tank napuštěnej nějakou žíravou kyselinou, jen jsem čekal, kdy ji po mně plivne a seškvaří mi ksicht.

„Do toho ti nic není, Cullene!“

„Víš, než jsem tě poznal, ani jsem si neuvědomoval, jak krásně moje příjmení zní, ale teď, když tě znám a slyším ho dvacetkrát za sebou, musím zavolat tátovi a poděkovat mu za něj. Bude mít radost,“ žvanil jsem a bylo mi jedno, že mě nejspíš ani neposlouchá.

„Začínáš bláznit,“ poznamenala.

„Jsem blázen do tebe,“ usmál jsem se široce. Jako na povel zastavila a podívala se mi přímo do tváře. „Slovní obrat,“ zakoulel jsem očima a zhoupnul se na patách. S odfrknutím zavrtěla hlavou. „Víš, stejně ho nechápu,“ mluvil jsem dál, dokud jsem měl možnost. „Ta blondýna ti nesahá ani po kotníky, nemá žádný prsa, zatímco ty-“

„Dost!“ vybuchla najednou. „Přestaň s tím!“

„Klídek…“ zvedl jsem obranně ruce před sebou. Nečekal jsem takovou salvu silných emocí. Nikdy jsem v nich chodit neuměl. Měl jsem trauma z obyčejnýho rodinnýho objetí, nebyl jsem na tyhle výlevový sračky.

„Takže tohle jsi celou dobu chtěl, Cullene? Protože abys věděl, ponížená jsem dost i bez tvé pomoci! Jaké si myslíš, že to je, když všichni kolem tebe ví, že nejsi pro svého partnera dostatečně dobrý, protože si za tebe našel náhradu? Myslíš si, že je to jednoduchý? Já ti to teda povím. Není! Je to sakra těžký a z té tvé snahy mě v tom ještě víc vymáchat, se mi dělá špatně! Jestli se v tomhle vyžíváš, upřímně tě lituju!“ S posledníma slovama se jí do očí nahrnuly slzy. Kurva. Nesnáším brekot. „Nevíš co říct?“ uchechtla se nevesele. „Příště radši neříkej vůbec nic a uděláš nejlíp…“

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kajka

16)  kajka (15.03.2012 11:23)

Snaží se, snaží , sice je "příšernej", ale začíná se mu dařit! Chudinka Bella, takhle se mu nechtěně otevřít. Další senzační kapitola.

Ree

15)  Ree (11.03.2012 17:29)

To je blbec! *smajlík, co si plácá rukou o čelo* On po ní chtěl vážně omluvu za to, že mu vrazila?! Naivka malej A vůbec! Proč tak mile? Blbec je to! Rozbrečet Bellu jenom proto, že z ní chce dostat info. On asi moc soucitu nepobral, co? Beztak byl na cigáru, když ho Bůh soucit rozdával

miamam

14)  miamam (17.02.2012 08:48)

Souhlasím s Bellou. Proč se za ní furt tahá, když ji to očividně obtěžuje?! Je fakt tak omezenej? Být jím, tak spíš pozoruju zpovzdálí. Chudák Bella :p :( Normálně mi ten konec zvednul tlak

Silvaren

13)  Silvaren (28.01.2012 08:12)

Ježíš, Edward se ale umí vnucovat. Normálně mi v tom děláš strašnej maglajs - sice jsem byla na Bellině straně, ale zase jsem nechtěla, aby toho nechal. Vidíš, co se mnou provádíš? A ten poslední odstavec byl teda hustej.

Astrid

12)  Astrid (31.12.2011 13:52)

A je to tam, na kolená, pane!!!
Krásna kapitola, dokážeš byť v koži chlapa veľmi presvedčivo. Niekedy autorky tou svojou idealizáciou urobia z svojho hrdinu neuveriteľné čosi, ibaže tu cítim odstup, tak som zvedavá ako to ustojíš v dalších kapitolach.
A je môj , dokonalý v tomto podaní

ambra

11)  ambra (28.12.2011 20:15)

No ty voe ono mu to nakonec vyšlo! Tak dlouho ji sr..štval, až ji rozmluvil! Teď už si to musí nějak dopovědět, ne?
Ajji, skvělé! Napsat vtipně povídku na vážné téma je fakt kumšt. Klaním se a těším na další.

Bye

10)  Bye (26.12.2011 17:23)

Ty kráso, ten konec byl strhující, Ajjo! Máš pravdu, tohle je zlom. Minimálně pro Bellu, která se najednou Edwardovi otevřela jako kniha, a to s ním vlastně vůbec nechtěla mluvit. To se mu teda povedlo. No, jsem zvědavá, jak s tou situací náloží on. A taky, jak zařídíš ten zásadní zlom pro nej. Už má teda pár bodů za to, že se cítí nepohodlně při pohledu na její slzy - takže nějaké city přeci jen má, není to úplně beznadějný případ. Ale zatím je to pořád ještě proutník s naprostým nedostatkem empatie, kterýmu se, aniž by o tom nějak zvlášť věděl, dostává jedna holka pod kůži.
Naprosto luxusní a nevtíravě vtipné vnitřní monology! Kauza zaklapnutý notebook... Byla totiž vdaná. A to za chlapa. :D Děkovačka za příjmení... ROFL!
Je to super a já chci další! HYSTERICAL

Kamci

9)  Kamci (25.12.2011 19:37)

krásný

Lenka326

8)  Lenka326 (25.12.2011 19:02)

Ta mu dává, jak ho odpálkovává zas a znovu, ale on se dělá, že neslyší. A ten konec, ouha, Bella se odkryla. A co na to Edward? Škoda, že jsi to utla, protože tady je ten moment s velkým M. Buďto se ukáže, že i Edward v nejzazším koutečku srdečního svalu schovává nějaké emoce nebo to definitivně a nezvratně pose.e. Těším se na další.

gucci

7)  gucci (25.12.2011 19:01)

....tak to byl nářez!!!!........já bych ho už fakt bacila......!! :D

Bosorka

6)  Bosorka (25.12.2011 18:27)

Ajji, úžasný to bylo, i když ten chlap je ránu pěstí ;)

Nosska

5)  Nosska (25.12.2011 17:11)

Ooou, tak to jsem zvědavá, jak si s tímhle poradí. Jestli jí teď řekne ještě něco hnusnýho, tak na něj vlítne Ang! A ...
Taky by mohl dát panu právníkovi přes držku...

eMuska

4)  eMuska (25.12.2011 12:29)

au, bejb! to bolo riadne...hm... celý čas som uvažovala, že ten Edwardov pohľad do veci tak úplne nevidí, ale teraz si mu prakticky otvorila novú sféru! to sa mi ľúbi!

Twilly

3)  Twilly (25.12.2011 01:41)

Doprdele Ajjo! Tohle se dělá? Jsem teď neskutečně namlsaná a tady nezbyly žádný písmenka. Ajjo, vzdávám hold tvé schopnosti dialógu. Tleskám.

Alrobell

2)  Alrobell (24.12.2011 23:28)

Teda Ajji, takové šoky...

Kapitolka eňoŃuňo

*xmas* *xmas* *fworks*

Astrid

1)  Astrid (24.12.2011 22:41)

*fworks* *fworks*

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek