Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

Dnes poznáme blíž tajemnou hnědovlásku. Uvidíme, co s naším Edwardem dokáže udělat. A taky se dozvíme pár nových informací.

Strašně, strašně, strašně moc bych Vám chtěla poděkovat za Vaše komentáře! Jste skvělý!!!:)

Snad se bude další líbit:)

15+ za jeho slovník ;)

Během neuvěřitelně krátký doby mě začala Livelyová nudit. Nedokázal mě zabavit ani pohled na její natřásající se zadek, když se vytahovala na špičky, aby mohla psát až nahoru na nepopsanou tabuli. V ruce jsem si nepřítomně pohrával s propiskou a očima hypnotizoval hodiny nad vstupníma dveřma.

Šíleně se vlekly.

Když konečně ukončila hodinu a já se zvednul, byl jsem totálně zdřevěnělej. Jednou už jsem takovej pocit zažil. Jmenovala se Kate a v klidu by mohla dělat konkurentku profesionálním jezdkyním. Rajtovat uměla stejně dobře.

Protáhnul jsem si ruce, který jsem měl nepříjemně ztuhlý a rádoby nenápadně se otočil, abych viděl i do zadních řad. Místnost byla rušná, jak si všichni kolem začali balit věci, ale ji jsem zaznamenal skoro hned. I teď vypadala, jako by chtěla, aby ji nikdo neviděl. Nestrhávala na sebe pozornost výstředním oblečením, neměla provokativní výstřih, což byla docela škoda, protože rozhodně měla co ukazovat, a tvářila se, že tu vůbec není. Usmál jsem se. Ani trochu se jí to nedařilo.

Já o ní věděl moc dobře.

„Edwarde, jdeš?“ volal na mě Emmett. Rosalie už ho odtáhla do uličky u schodů, ona na mě podle všeho čekat nehodlala. Jen jsem zavrtěl hlavou a kývnul směrem k tý hnědovlásce. Protočil oči a nechal se odtáhnout pryč… Už dlouho moje vztahy nepodporoval. Od doby, co si našel Rosalii, propagoval monogamii.

Jako by snad něco takovýho pro chlapa s funkčním pérem mohlo vůbec existovat.

Sklidil jsem si notebook do tašky, do ruky čapnul bundu a šel na věc. Nikdy mě nebraly holky, co se mi samy nabízely. K čemu by mi byly? Chtěly mě jen vyzkoušet, stejně jako plno vocasů přede mnou. Na takový jsem sral. Obnošený trenky bych si na sebe taky nevzal.

Prokličkovával jsem mezi zástupem studentů, kteří se valili ven. Nebyl to asi ten nejlepší nápad, protože jsem nesnášel, když do mě někdo strkal. A tihle dementi se cpali přes mrtvoly. Bylo mezi nimi pár známejch tváří, ale u nikoho jsem se nezastavil. Nechtěl jsem, aby mi zmizela.

Ještě pořád seděla v lavici a čekala, až se ten hlučnej dav vyvalí ven. Hned jí u mě naskákaly body navíc, dokonale mi to zjednodušila. Procpal jsem se ze schodů do poloprázdné uličky, kde seděla. Viděla mě, ale hned zase stočila hlavu na druhou stranu. Vypadala plaše a tak zatraceně uzavřeně, že mě lákala ještě víc. Toužil jsem po výzvách a tou ona na tutovku byla.

Došel jsem až k ní, a když nevzhlédla, odkašlal jsem si. Ostražitě ke mně natočila hlavu. Bůhví proč jsem měl pocit, že ji to hrozně obtěžuje.

Dívala se na mě a její bledá tvář byla naprosto bez výrazu, ale pořád hezká. Hnědý oči, který působily stejně plaše jako ona celá; sytě červený rty, který tvořily ještě větší kontrast s její světlou pokožkou. Něco zvláštního z ní vyzařovalo, ale neuměl jsem to správně popsat.

„Ahoj,“ usmál jsem se na ni a dřepnul si na lavici hned vedle ní. Trochu se ode mě odšoupla stranou, což můj úsměv ještě víc rozšířilo. „Jsi tady nová?“ začal jsem zlehka. Nemohl jsem na ni všechno vybalit hned.

„Ne,“ řekla jen a začala se zvedat. Zamračil jsem se. To je všechno? To bylo teda zatraceně rychlý odmítnutí. Ale nebyl bych to já, kdybych to jen tak vzdal. Byl jsem zvyklej o svou kořist bojovat.

„Nikdy jsem tě tu neviděl,“ pokračoval jsem a nevšímal si toho, že se mě snaží okatě ignorovat. Vzala si věci a beze slova mě obešla. Chvíli jsem zůstal zaraženě stát. Co to bylo? „Hej!“ křiknul jsem za ní a popoběhnul, abych ji dohonil. „To tak nerada mluvíš? Nebo je to jen nevychovanost?“

Prudce se zastavila a tvrdě mě provrtala zúženýma očima. Skoro bych před ní couvnul, vypadala fakt nasraně.

„Já tady nejsem ten, kdo je nevychovaný!“ rozčilovala se a vypadala při tom kurevsky roztomile. „Nevím, kdo jsi, ale já nemám zájem, jasný?“ šila do mě rozčíleně, až se jí obočí skoro dotýkalo.

„Vidíš, že to jde, umíš mluvit,“ pochválil jsem ji teatrálně a ležérně se opřel o zábradlí schodů. Protočila oči, zavrtěla hlavou a s tichým „Pch!“ začala pochodovat dál. Bavila mě, takže jsem neváhal ani vteřinu a mazal za ní.

„Počkej!“ volal jsem za ní pobaveně. „Aspoň mi řekni, jak se jmenuješ!“

„To mě ani nenapadne,“ uchechtla se. Přehodila si tašku přes rameno a mířila k chodbě. Zatraceně. Vůbec to nešlo podle plánu.

„Ale no tak…“ řekl jsem smířlivě a bezradně rozhodil rukama. Jak je možný, že se mnou takhle zametá? To nebylo normální. „Tak počkej!“ Vztáhl jsem ruku a chytil ji za paži. Škubnutím se zastavila a překvapeně sledovala moji ruku. V tu chvíli nevypadala ani trochu plaše. K mý smůle ani vlídně.

„Tu ruku,“ procedila skrz zuby a v soustředění zavřela oči, „sundáš.“

„Až mi řekneš svoje jméno,“ nedal jsem se.

Když znovu otevřela oči, překvapila ona mě. Dívala se na mě smutně. Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by se takhle díval. Esme uměla nahodit zkroušený pohled, když se mě o něčem snažila přesvědčit; holky se na mě dívali žádostivě, toužebně, ale žádná ne takhle. Rozhodilo mě to.

„Bella,“ vydechla poraženě. „Swanová,“ dodala po chvíli se zaváháním. Jasně, určitě mi nechtěla říkat příjmení, ale takhle mi to ještě víc usnadnila. Nebylo by těžký si ji tady najít. Možná máme dokonce víc společnejch přednášek.

„Těší mě, Bello,“ usmál jsem se potěšeně. Bylo fajn, že začala spolupracovat.

„A?“ pozvedla obočí.

„A co?“ nechápal jsem.

„Já se ti představila, teď je řada na tobě.“

Skoro jsem se plácnul dlaní do čela, no jasně! „Promiň,“ omlouval jsem se hned. Třeba byla plachá, ale moje narážka o nevychovanosti ji evidentně pořádně nasrala. Může bejt věřící, nebo něco takovýho. Ta plachost, která z ní vyzařovala, tomu jedině nasvědčovala. Jsem přizpůsobivej, takže můžu bejt přesně tím, čím bude chtít, abych byl. Klidně i hodnej kluk. Všechno, abych měl šanci ji… líp poznat.

Na tenhle typ holek se muselo pomalu. Už jsem pár takovejch měl. Byly to převážně ty, kterejch jsem se pak nemohl zbavit. Mysleli si, že z nás jedna noc dělá něco víc.

Naivní myšlenka.

„Jmenuju se Edward Cullen,“ představil jsem se a napřáhl k ní ruku, kterou jsem se sebezapřením sundal z její paže. Váhavě ji přijala. „Nikdy dřív jsem tě tu neviděl,“ zopakoval jsem. Byl jsem si jistej, že bych si tuhle tvářičku pamatoval. Byla moc rozkošná na to, abych na ni zapomněl.

„Já tebe taky ne,“ opáčila suše.

„No,“ zhoupl jsem se na patách. „To je rozhodně důvod k tomu se blíž poznat. Já bych tě rád poznal. Však víš,“ mrkl jsem na ni. Šokovaně se nadechla a chladně zakroutila hlavou.

„Nech mě být,“ zamumlala a bez dalšího slova prošla chodbou. Kurva. Tohle se mi teda nepovedlo. Musel jsem uznat, že se občas chovám jako vůl… ale ne, nemohl jsem to takhle nechat. Proběhl jsem chodbou a taškou s notebookem to napálil do jedné ze zdí. Bylo mi to fuk. Jenže jsem ji nikdy neviděl… Zklamaně jsem zahnul do další chodby, kde jsem prošel kolem chichotajícího se hloučku holek. Jedna po mně vyzývavě pokukovala, a když jsem je míjel, provokativně si skousla ret. Měla zájem a nebála se ho ukázat, tím si získala moje sympatie, ale v tuhle chvíli to bylo to jediný.

Vyšel jsem před budovu a nadechnul se čerstvýho vzduchu. Už jsem začínal hrabat do kapsy pro krabičku cigaret, když jsem ji uviděl. Nechal jsem krabičku krabičkou a vyrazil k ní. Měl jsem štěstí, všimla si mě příliš pozdě, už nemohla zmizet.

„Sleduješ mě?“ odfrkla si a dlaněmi si přejela po pažích.

„Ne, jen jsem šel kolem,“ ucedil jsem stejně podrážděně. Bylo neuvěřitelný, jak moc se mnou zametala. A nejhorší na tom bylo, že mi tak nevadilo tolik, jak by mělo. „Je ti zima?“ zeptal jsem se. Slušnej kluk, jo.

„To je v pohodě,“ pokrčila rameny těsně přimknutými ke krku. „Jen na někoho čekám.“

„A to je důvod zmrznout?“ zvedl jsem jedno obočí.

„Ne,“ odpověděla okamžitě. „Bude tu za chvíli.“

„Proč se se mnou nechceš bavit?“ zajímal jsem se. „Jsi tak odměřená, nechápu to.“

„Fakt ne?“ usmála se. Až teď vypadala trochu vesele, ne jako chodící hromádka neštěstí. „Poznám to. Vím, o co ti jde.“

„To jsem tak průhlednej?“

„Víc, než si myslíš,“ našpulila rty. V klidu jsme se spolu bavili a já si uvědomoval, že to jde i bez toho, aniž bych od toho něco čekal. Nezajímal jsem se o ní jenom proto, že jsem předpokládal, že se se mnou nakonec vyspí. Tohle bylo jiný. Úplně.

„To je mi opravdu líto,“ shazoval jsem sám sebe a užíval si to, že se směje. Pak ale najednou přestala. Očima zírala někam za mě. Podíval jsem se přes rameno a viděl přicházet nějakýho odbarvenýho chlápka.

Tvářil se, jako by mu někdo stál na koulích.

Neodbočil, šel rovnou k nám, a když míjel mě, výhružně mě sjel pohledem. Nebyl to žádnej chcípáček, ale kdyby dělal problémy, Emmett by si s ním hravě poradil. K mýmu překvapení ale nebylo nic takovýho potřeba, protože si stoupnul vedle Belly.

Majetnicky si ji k sobě přitáhl a začal ji přede mnou bez okolků líbat. Tiskl ji k sobě a vůbec mu nevadilo, že stojím hned vedle nich a celou tu show, která byla zjevně jenom pro mě, pozoruju… Po chvíli se od ní odtáhl a rukou ji objal kolem pasu. Ten postoj mluvil jasně za něj.

Ona je jeho.

„Miláčku, nepřestavíš nás?“ řekl konzervativním tónem. Já mu ho ale ani náhodou nežral, bylo na něm něco divnýho. Nelíbil se mi... Bella byla ještě celá udýchaná, ale stejně jsem na ní poznal, že je z jeho přítomnosti nesvá. Už zase působila jako ta plachá holka, co si nechá srát na hlavu.

„Petere, to je Edward, měli jsme spolu přednášku,“ vysvětlila a slabě ke mně mávla rukou. „Edwarde, tohle je Peter Reday,“ představila ho pro změnu mně, „můj manžel.“

Trvalo mi jen pár vteřin, než mi došlo, co vlastně řekla.

No do prdele.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

kajka

27)  kajka (13.03.2012 08:59)

Skvěle se bavím!!!!! Peroxidová překážka na obzoru, hahaha, manžel, tak tomu se říká zápletka. Jsem moc zvědavá, jak si s tím chlapec poradí.

Ree

26)  Ree (11.03.2012 17:14)

Bella je super. Konečně nějaká výzva, když před ním většina holek padá na kolena... Doslova. Alespoň se může osvědčit, jaký je lovec. Ale její manžel se mi nelíbil už od první věty

miamam

25)  miamam (16.02.2012 13:24)

Ech, Bella očividně má problém, stačí jen tvoje náznaky a setkání s manželem mě o tom jedině přesvědčilo. Edwarda bych teda ráda propleskla, je to takovej arogantní... :p

24)  hanka (30.01.2012 13:22)

hmmmm
chlapi a ty jejich plány !! - vystihla jsi úžasně tu sebestřednost a neomylnost
jak jsou naivní a netuší,že my je nasměrujeme :)
ale bez nich by to byla nuda

Silvaren

23)  Silvaren (25.01.2012 18:21)

wow Bella je vdaná? No, jen do Edwarda, ať to nemá tak snadný, chlapec. Čtu to jedním dechem a vždycky mě hrozně překvapí, že už je konec kapitoly a pro další písmenka musím překliknout. Co budu dělat u poslední kapitoly?

Astrid

22)  Astrid (30.12.2011 17:47)

To stretnutie bolo dokonalé, Edward to umí, a bojazlivá labuť, nj, je to tam , tomu proste neodolá
Ten drsný koniec!!! a ten spodný prúd, ktorý z toho cítim, ja mám tušák, že to bude dobré.
Musím Ti tu vyseknúť poklonu, je to fakt dobré napsané a baví ma to

Alrobell

21)  Alrobell (21.12.2011 20:01)

Coooo? manžel? ehmmm?

Takže žádný jednoduchý příběh Edward potká Bellu bla bla bla bla... ono je to tak moc propletený? No ty vole!

Janeba

20)  Janeba (01.11.2011 10:06)

A dopr.ele, Ajjinko, nepřepsala ses??? Manžel??! Z toho se dá jen těžko vycouvat!!! Skvělá povídka, Edward se chytil, líbí se mi, jak se snaží!!! Ale ...., další okno a honem dál!!!!!
Děkuji!!!

19)  jenka (27.09.2011 23:21)


Tak to byla podpásovka. Ne, že bych to Edovi nepřála - spíš to nepřeju Belle. Zatím nemám ani zdání, proč si ho vzala (musela? milovala ho kdysi?). A taky mi vrtá hlavou, proč se představila svým (asi) dívčím jménem. Že by to nové tolik nesnášela? Samá záhada, ale já pevně doufám, že nás v om nenecháš dlouho!
A jinak - suprově píšeš.

Nosska

18)  Nosska (25.09.2011 23:23)

Teda, Ty jsi to ne závěr perfektně zabila! Z tohohle se nám asi chlapec pěknou chvilku nevzpamatuje

ambra

17)  ambra (25.09.2011 20:25)

Juch! Držíš tempo!:D :D On je jak Evžen lovec žen, ale přiznávám, že dnes mě zamrazilo při té zmínce o hodných holkách, co špatně chápou... Brrr, chlapec by zasloužil lehkou odplatu za všechny ty přefi... lomený srdce;) . Těším na další, je to super!!!

Kamci

16)  Kamci (25.09.2011 18:26)

týýýýý jo :)
bombová kapča

15)  marcela (25.09.2011 09:23)

Páni,páni,PÁNI.Promiň,nemám slov,paráda.

kytka

14)  kytka (25.09.2011 01:19)

Bellin nezájem je na Edwarda jak červený hadr na býka.
A manžel?? To asi nebude šťastné a láskyplné manželství. Moc otázek, jsem zvědavá na odpovědi. Díky.

Twilly

13)  Twilly (25.09.2011 00:53)

no Ajji.. tak teď jsi mě dostala culím se tu jako blbá, ale JO! Zápletka se zdá být fenomenální, neotřelá a TVÁ! Si piš, že jsem zvědalvá a hned zítra si jdu koupit krém proti vráskám a taky barvu na vlasy - když už budu brzo stará :D

Bye

12)  Bye (24.09.2011 22:55)

"Od doby, co si našel Rosalii, propagoval monogamii." Normálně jsem si ho představila, jak si u týhle věty s odporem naznačí strk prstu skrz krk.
A hned další věta mě samozřejmě zabila! funkční péro!!! vymejte mu někdo hubu mejdlem!
To jeho nahánění bylo fakt perfektí. Je vidět, že v tom umí chodit, proutník jeden. Zaměřil cíl a teď ho nic nezastaví.
Počkat?! Eh. Cože?! No, tak tomu říkám PŘEKÁŽKA!!! Peroxidovej manžílek, ze kterýho je evidentně Bella celá nesvá. Tuším něco prohnilýho v tom manželství!
Ajji, opět - co jeho vtipná břitká myšlenka to mý zalapání po dechu. Málem jsem z tý hyperventilace omdlela!
Tak jsem zvědavá, kam to dál povedeš. Jestli udržíš ten lehký tón, nebo nám téma poněkud ztěžkne...

11)  Raduššška (24.09.2011 22:27)

:D :D :D :D :D :D :D Dalšíííííííí

10)  Veruše (24.09.2011 21:30)

Nejvíc jsem si oblíbila Edwarda, to jeho kouzlo mu na Bellu jaksi nepůsobí ale jako že je vdaná? Co to je? Doufám že se brzo rozvede a honem šup sem s další kapitolkou

9)  viki (24.09.2011 21:11)

Hezký ! Vdaná, hmm.... ! Těším se na pokračování !

Abera

8)  Abera (24.09.2011 21:10)

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek