24.09.2011 [19:45], Ajjinka, ze série My Way, komentováno 27×, zobrazeno 6287×

Dnes poznáme blíž tajemnou hnědovlásku. Uvidíme, co s naším Edwardem dokáže udělat. A taky se dozvíme pár nových informací.

Strašně, strašně, strašně moc bych Vám chtěla poděkovat za Vaše komentáře! Jste skvělý!!!:)

Snad se bude další líbit:)

15+ za jeho slovník ;)

Během neuvěřitelně krátký doby mě začala Livelyová nudit. Nedokázal mě zabavit ani pohled na její natřásající se zadek, když se vytahovala na špičky, aby mohla psát až nahoru na nepopsanou tabuli. V ruce jsem si nepřítomně pohrával s propiskou a očima hypnotizoval hodiny nad vstupníma dveřma.

Šíleně se vlekly.

Když konečně ukončila hodinu a já se zvednul, byl jsem totálně zdřevěnělej. Jednou už jsem takovej pocit zažil. Jmenovala se Kate a v klidu by mohla dělat konkurentku profesionálním jezdkyním. Rajtovat uměla stejně dobře.

Protáhnul jsem si ruce, který jsem měl nepříjemně ztuhlý a rádoby nenápadně se otočil, abych viděl i do zadních řad. Místnost byla rušná, jak si všichni kolem začali balit věci, ale ji jsem zaznamenal skoro hned. I teď vypadala, jako by chtěla, aby ji nikdo neviděl. Nestrhávala na sebe pozornost výstředním oblečením, neměla provokativní výstřih, což byla docela škoda, protože rozhodně měla co ukazovat, a tvářila se, že tu vůbec není. Usmál jsem se. Ani trochu se jí to nedařilo.

Já o ní věděl moc dobře.

„Edwarde, jdeš?“ volal na mě Emmett. Rosalie už ho odtáhla do uličky u schodů, ona na mě podle všeho čekat nehodlala. Jen jsem zavrtěl hlavou a kývnul směrem k tý hnědovlásce. Protočil oči a nechal se odtáhnout pryč… Už dlouho moje vztahy nepodporoval. Od doby, co si našel Rosalii, propagoval monogamii.

Jako by snad něco takovýho pro chlapa s funkčním pérem mohlo vůbec existovat.

Sklidil jsem si notebook do tašky, do ruky čapnul bundu a šel na věc. Nikdy mě nebraly holky, co se mi samy nabízely. K čemu by mi byly? Chtěly mě jen vyzkoušet, stejně jako plno vocasů přede mnou. Na takový jsem sral. Obnošený trenky bych si na sebe taky nevzal.

Prokličkovával jsem mezi zástupem studentů, kteří se valili ven. Nebyl to asi ten nejlepší nápad, protože jsem nesnášel, když do mě někdo strkal. A tihle dementi se cpali přes mrtvoly. Bylo mezi nimi pár známejch tváří, ale u nikoho jsem se nezastavil. Nechtěl jsem, aby mi zmizela.

Ještě pořád seděla v lavici a čekala, až se ten hlučnej dav vyvalí ven. Hned jí u mě naskákaly body navíc, dokonale mi to zjednodušila. Procpal jsem se ze schodů do poloprázdné uličky, kde seděla. Viděla mě, ale hned zase stočila hlavu na druhou stranu. Vypadala plaše a tak zatraceně uzavřeně, že mě lákala ještě víc. Toužil jsem po výzvách a tou ona na tutovku byla.

Došel jsem až k ní, a když nevzhlédla, odkašlal jsem si. Ostražitě ke mně natočila hlavu. Bůhví proč jsem měl pocit, že ji to hrozně obtěžuje.

Dívala se na mě a její bledá tvář byla naprosto bez výrazu, ale pořád hezká. Hnědý oči, který působily stejně plaše jako ona celá; sytě červený rty, který tvořily ještě větší kontrast s její světlou pokožkou. Něco zvláštního z ní vyzařovalo, ale neuměl jsem to správně popsat.

„Ahoj,“ usmál jsem se na ni a dřepnul si na lavici hned vedle ní. Trochu se ode mě odšoupla stranou, což můj úsměv ještě víc rozšířilo. „Jsi tady nová?“ začal jsem zlehka. Nemohl jsem na ni všechno vybalit hned.

„Ne,“ řekla jen a začala se zvedat. Zamračil jsem se. To je všechno? To bylo teda zatraceně rychlý odmítnutí. Ale nebyl bych to já, kdybych to jen tak vzdal. Byl jsem zvyklej o svou kořist bojovat.

„Nikdy jsem tě tu neviděl,“ pokračoval jsem a nevšímal si toho, že se mě snaží okatě ignorovat. Vzala si věci a beze slova mě obešla. Chvíli jsem zůstal zaraženě stát. Co to bylo? „Hej!“ křiknul jsem za ní a popoběhnul, abych ji dohonil. „To tak nerada mluvíš? Nebo je to jen nevychovanost?“

Prudce se zastavila a tvrdě mě provrtala zúženýma očima. Skoro bych před ní couvnul, vypadala fakt nasraně.

„Já tady nejsem ten, kdo je nevychovaný!“ rozčilovala se a vypadala při tom kurevsky roztomile. „Nevím, kdo jsi, ale já nemám zájem, jasný?“ šila do mě rozčíleně, až se jí obočí skoro dotýkalo.

„Vidíš, že to jde, umíš mluvit,“ pochválil jsem ji teatrálně a ležérně se opřel o zábradlí schodů. Protočila oči, zavrtěla hlavou a s tichým „Pch!“ začala pochodovat dál. Bavila mě, takže jsem neváhal ani vteřinu a mazal za ní.

„Počkej!“ volal jsem za ní pobaveně. „Aspoň mi řekni, jak se jmenuješ!“

„To mě ani nenapadne,“ uchechtla se. Přehodila si tašku přes rameno a mířila k chodbě. Zatraceně. Vůbec to nešlo podle plánu.

„Ale no tak…“ řekl jsem smířlivě a bezradně rozhodil rukama. Jak je možný, že se mnou takhle zametá? To nebylo normální. „Tak počkej!“ Vztáhl jsem ruku a chytil ji za paži. Škubnutím se zastavila a překvapeně sledovala moji ruku. V tu chvíli nevypadala ani trochu plaše. K mý smůle ani vlídně.

„Tu ruku,“ procedila skrz zuby a v soustředění zavřela oči, „sundáš.“

„Až mi řekneš svoje jméno,“ nedal jsem se.

Když znovu otevřela oči, překvapila ona mě. Dívala se na mě smutně. Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by se takhle díval. Esme uměla nahodit zkroušený pohled, když se mě o něčem snažila přesvědčit; holky se na mě dívali žádostivě, toužebně, ale žádná ne takhle. Rozhodilo mě to.

„Bella,“ vydechla poraženě. „Swanová,“ dodala po chvíli se zaváháním. Jasně, určitě mi nechtěla říkat příjmení, ale takhle mi to ještě víc usnadnila. Nebylo by těžký si ji tady najít. Možná máme dokonce víc společnejch přednášek.

„Těší mě, Bello,“ usmál jsem se potěšeně. Bylo fajn, že začala spolupracovat.

„A?“ pozvedla obočí.

„A co?“ nechápal jsem.

„Já se ti představila, teď je řada na tobě.“

Skoro jsem se plácnul dlaní do čela, no jasně! „Promiň,“ omlouval jsem se hned. Třeba byla plachá, ale moje narážka o nevychovanosti ji evidentně pořádně nasrala. Může bejt věřící, nebo něco takovýho. Ta plachost, která z ní vyzařovala, tomu jedině nasvědčovala. Jsem přizpůsobivej, takže můžu bejt přesně tím, čím bude chtít, abych byl. Klidně i hodnej kluk. Všechno, abych měl šanci ji… líp poznat.

Na tenhle typ holek se muselo pomalu. Už jsem pár takovejch měl. Byly to převážně ty, kterejch jsem se pak nemohl zbavit. Mysleli si, že z nás jedna noc dělá něco víc.

Naivní myšlenka.

„Jmenuju se Edward Cullen,“ představil jsem se a napřáhl k ní ruku, kterou jsem se sebezapřením sundal z její paže. Váhavě ji přijala. „Nikdy dřív jsem tě tu neviděl,“ zopakoval jsem. Byl jsem si jistej, že bych si tuhle tvářičku pamatoval. Byla moc rozkošná na to, abych na ni zapomněl.

„Já tebe taky ne,“ opáčila suše.

„No,“ zhoupl jsem se na patách. „To je rozhodně důvod k tomu se blíž poznat. Já bych tě rád poznal. Však víš,“ mrkl jsem na ni. Šokovaně se nadechla a chladně zakroutila hlavou.

„Nech mě být,“ zamumlala a bez dalšího slova prošla chodbou. Kurva. Tohle se mi teda nepovedlo. Musel jsem uznat, že se občas chovám jako vůl… ale ne, nemohl jsem to takhle nechat. Proběhl jsem chodbou a taškou s notebookem to napálil do jedné ze zdí. Bylo mi to fuk. Jenže jsem ji nikdy neviděl… Zklamaně jsem zahnul do další chodby, kde jsem prošel kolem chichotajícího se hloučku holek. Jedna po mně vyzývavě pokukovala, a když jsem je míjel, provokativně si skousla ret. Měla zájem a nebála se ho ukázat, tím si získala moje sympatie, ale v tuhle chvíli to bylo to jediný.

Vyšel jsem před budovu a nadechnul se čerstvýho vzduchu. Už jsem začínal hrabat do kapsy pro krabičku cigaret, když jsem ji uviděl. Nechal jsem krabičku krabičkou a vyrazil k ní. Měl jsem štěstí, všimla si mě příliš pozdě, už nemohla zmizet.

„Sleduješ mě?“ odfrkla si a dlaněmi si přejela po pažích.

„Ne, jen jsem šel kolem,“ ucedil jsem stejně podrážděně. Bylo neuvěřitelný, jak moc se mnou zametala. A nejhorší na tom bylo, že mi tak nevadilo tolik, jak by mělo. „Je ti zima?“ zeptal jsem se. Slušnej kluk, jo.

„To je v pohodě,“ pokrčila rameny těsně přimknutými ke krku. „Jen na někoho čekám.“

„A to je důvod zmrznout?“ zvedl jsem jedno obočí.

„Ne,“ odpověděla okamžitě. „Bude tu za chvíli.“

„Proč se se mnou nechceš bavit?“ zajímal jsem se. „Jsi tak odměřená, nechápu to.“

„Fakt ne?“ usmála se. Až teď vypadala trochu vesele, ne jako chodící hromádka neštěstí. „Poznám to. Vím, o co ti jde.“

„To jsem tak průhlednej?“

„Víc, než si myslíš,“ našpulila rty. V klidu jsme se spolu bavili a já si uvědomoval, že to jde i bez toho, aniž bych od toho něco čekal. Nezajímal jsem se o ní jenom proto, že jsem předpokládal, že se se mnou nakonec vyspí. Tohle bylo jiný. Úplně.

„To je mi opravdu líto,“ shazoval jsem sám sebe a užíval si to, že se směje. Pak ale najednou přestala. Očima zírala někam za mě. Podíval jsem se přes rameno a viděl přicházet nějakýho odbarvenýho chlápka.

Tvářil se, jako by mu někdo stál na koulích.

Neodbočil, šel rovnou k nám, a když míjel mě, výhružně mě sjel pohledem. Nebyl to žádnej chcípáček, ale kdyby dělal problémy, Emmett by si s ním hravě poradil. K mýmu překvapení ale nebylo nic takovýho potřeba, protože si stoupnul vedle Belly.

Majetnicky si ji k sobě přitáhl a začal ji přede mnou bez okolků líbat. Tiskl ji k sobě a vůbec mu nevadilo, že stojím hned vedle nich a celou tu show, která byla zjevně jenom pro mě, pozoruju… Po chvíli se od ní odtáhl a rukou ji objal kolem pasu. Ten postoj mluvil jasně za něj.

Ona je jeho.

„Miláčku, nepřestavíš nás?“ řekl konzervativním tónem. Já mu ho ale ani náhodou nežral, bylo na něm něco divnýho. Nelíbil se mi... Bella byla ještě celá udýchaná, ale stejně jsem na ní poznal, že je z jeho přítomnosti nesvá. Už zase působila jako ta plachá holka, co si nechá srát na hlavu.

„Petere, to je Edward, měli jsme spolu přednášku,“ vysvětlila a slabě ke mně mávla rukou. „Edwarde, tohle je Peter Reday,“ představila ho pro změnu mně, „můj manžel.“

Trvalo mi jen pár vteřin, než mi došlo, co vlastně řekla.

No do prdele.

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

7)  leelee (24.09.2011 21:04)

manžel? jo bavim se dobře

6)  Nothing (24.09.2011 20:52)

Manžel Tak toto ešte bude pecka Úžasné, vlastne ako vždy

5)  Lenka326 (24.09.2011 20:37)

Skvěle jsem se bavila, Edwardovo kouzlo fungovalo jako hrách na zdi . Musel být v pořádném šoku
No, ale pak jsem se bavit přestala. Manžel??? Co to má znamenat? A proč není šťastná???
Jsem zvědavá, co máš za lubem.

4)  gucci (24.09.2011 20:34)

a do prdele!!!!!! Ajjo to bude ale ještě pěkně zajímavý...nemám rád odbarvený chlápky!

3)  Kristiana (24.09.2011 20:14)

Manžel? No to je teda gól!
Ale nemyslím si, že si ho vzala z lásky. Možná jí dokonce během obřadu držel nůž pod krkem.
Jsem zvědavá, jak si s ní teď Edward poradí.

2)  Evelyn (24.09.2011 20:11)

Ehm, COŽE????!!!! Ajjo, ví Bella, co to označení znamená? Neplete si to třeba s manažerem, nebo tak?
Až k tomu odhalení jsem se fakt bavila, Edward byl skvělý, ale pak mi spadla brada až k zemi... No, taková nová Bella. Nečekaná. Ale je holka moderní, nechala si svoje příjmení
Těším se na další

1)  KalamityJane (24.09.2011 19:59)

uf. Cože? teda vlastně COOOŽEEEE???? V čem je háček?

«   1 2