Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

Je tady další - nevím, jestli splní vaše očekávání, spíš bych tipovala, že ne :D

Edward se chová po svém a je tak trochu na ránu.

15+ za jeho slovník ;)

Z dokonalýho snu mě vytrhnul nehoráznej randál. Zasténal jsem a převalil se na druhej bok, jako bych snad před ním mohl utéct. Jasně, že to ani trochu nepomohlo, takže když jsem jen v trenýrkách vylezl z postele, už jsem byl nasranej. Venku byla tma, což mě trochu zmátlo. Zahrabal jsem v bordelu na nočním stolku a zpod několika prázdných krabiček cigaret vytáhnul mobil.

Bylo pět ráno.

Zatraceně, to jsem spal tak dlouho? Promnul jsem si oči a rukou si prohrábnul vlasy. Spal bych klidně dál, ale nejdřív jsem musel zjistit, kterej zkurvysyn dělá tenhle bengál. Otevřel jsem dveře pokoje a do ještě rozespalých očí mě uhodilo prudký světlo, instinktivně jsem si před ně dal ruku.

Nad řvoucím kuchyňským robotem stála Rosalie a podle toho oranžovýho obsahu jsem chytře usoudil, že jde o pomerančovou šťávu. Zatraceně, kdo má potřebu dělat si v pět hodin džus?! Jen někdo, kdo mě chce hned ráno nasrat. Otráveně jsem došel k pultíku a vyhoupnul se na barovou židli. Nevzal jsem to cestou přes koupelnu, ale odhadoval jsem, že vypadám přesně tak, jak se cejtím.

Hrozně.

Což mi krásně hrálo do karet. Rosalie nesnášela hodně věcí, ale mě po ránu asi ze všeho nejvíc. Nevím, jestli čekala, že se před ní budu promenádovat jen učesanej a upravenej, nebo že se jí budu v takovým stavu vyhejbat, ale ať už to bylo jedno nebo druhý, pořádně se sekla. Já se kvůli ní omezovat rozhodně nechystal.

„Smrdíš,“ řekla místo pozdravu a nakrčila nos.

„Taky ti přeju dobrý ráno,“ usmál jsem se na ni. Klid ji dokázal vytočit ze všeho nejvíc. „Kde je Emmett?“ zeptal jsem se a brutálně zívnul. Takhle brzký vstávání mi vůbec nedělalo dobře, byl jsem zvyklej vstávat až na jedenáctou.

„Spí.“ Skvěle, vypadá to, že se dnešní ráno ponese v duchu strohých odpovědí. Ale co, tuhle hru můžou hrát dva.

„Zabilas ho?“ pokračoval jsem ve vyslýchání. Popravdě jsem neznal nikoho, koho by tenhle humbuk nevzbudil. Ani Emmett na to nespal dostatečně tvrdě.

„Schytal bys to první, to mi věř,“ procedila skrz zuby. Byl na ni docela děsivej pohled – zabalená v županu, drtící pomerančovou dužinu. Nenamalovaná… Teď nevypadala jako královna školy, kterou podle ostatních byla. Vsadil bych se, že kdyby ji jednou viděli takhle, dvakrát by si to rozmysleli. S Emmem patřili mezi nejoblíbenější páry na škole, oba byli bohatý a dohromady tvořili ‘dokonalou’ dvojku.

Vlastně to zezačátku nebylo tak hrozný. Rose mě brala… Dokud jsem se nevyspal s její kamarádkou Siobhan.

A Carmen.

A taky Tiou. Ta holka uměla anglicky sotva pár vět, ale pusu měla jak vysavač.

Nemohl jsem za to, že jsem nebyl typ na vztahy. Potřeboval jsem k životu něco víc než jen nudnej stereotyp.

Konečně byla Rose spokojená a ten řev utichnul. Jedno se jí muselo nechat, misi splnila perfektně – byl jsem dokonale probranej. Nalila šťávu do dvou sklenic. Popravdě jsem nečekal, že udělá i mně, ale nenechal jsem se dvakrát přemlouvat a pro tu, kterou nedržela, se natáhnul. Plácla mě přes ruku v tu samou chvíli, kdy jsem ji zvednul.

„Dej tu pracku pryč!“ sprdla mě a zlobně mě provrtala pohledem. Zamračil jsem se. O co jí kurva jde? Ale pak se z pokoje vymotal Emmett a veškerá její pozornost se obrátila na něj. Měl na sobě jen plandavý kalhoty od pyžama a vypadal jak náměsíčnej. Kdyby se na mě nezazubil, myslel bych si, že doopravdy je. Pořád jsem byl ale lehce mimo.

Proč vstávaj takhle brzo?!

„Rosie…“ mumlal rozespale, když se šoural k druhé straně pultíku, kde Rosalie stála. Radši jsem nahodil zpátečku, jejich miluju-tě-chvíle byly snad horší než ty už-se-nikdy-nebudeme-hádat.

Nepletl jsem se, vypadal jsem hrozně. Rychle jsem si zalezl do sprchovýho koutu a pustil na sebe horkou vodu. Do dlaně jsem si kápnul trochu sprcháče a pořádně se umyl. Rose měla asi pravdu, po tak dlouhý noci jsem to už zatraceně potřeboval… Když jsem vylezl ze sprchy, omotal jsem si ručník kolem boků a druhým si z nejhoršího vysušil vlasy. Před zrcadlem jsem si rukou projížděl strništěm a líně přemýšlel nad tím, jestli má cenu se pořád holit. Některý holky na vousy letěly dokonce víc. Byly důkazem živočišný mužnosti.

V pokoji jsem se navlíknul do čistýho oblečení, ale jelikož mi ho už moc nezbývalo, protože prací služba měla dorazit až zítra, nebylo moc z čeho vybírat. Musel jsem zahrabat až ve spodních regálech, kde jsem měl košile, který jsem nosil nejmíň. Moc vážný a usedlý.

Zkrátka mě nevystihovaly.

Sprcha mě vzpružila, ale k naprostý dokonalosti to chtělo ještě něco. Jídlo. Pořádnou baštu, která mě nakopne do dalšího zdlouhavýho dne.

Emmett už se ládoval něčím, co úžasně vonělo, což taky znamenalo, že já to jíst určitě nebudu. Tady platila samoobsluha. Alespoň pro mě… Přátelsky jsem ho šťouchnul do ramene. Jen něco zamručel a cpal se spokojeně dál. Sráč, samozřejmě, že ho ani nenapadlo zeptat se, jestli nechci taky.

V tomhle byl Emm neuvěřitelnej, dokázal na posezení zdlábnout půlku prasete a ani se u toho nezapotil. Ale zase si třikrát týdně dával do těla v posilce. Nejdřív se mě snažil tahat s sebou. Sehnal mi dokonce osobního trenéra, kterej mi sestavil jídelníček ze samejch zelenejch sraček a kterýho jsem asi po týdnu poslal do prdele. Nepotřeboval jsem mít nabušenou postavu k tomu, abych se cejtil v pohodě.

Z lednice jsem si vytáhnul pár plátků slaniny a hodil je na pánev. Jo, tohle bylo jídlo, z kterýho by se ten přizdisráčskej trenér zvencnul. Čekal jsem, až se slanina stáhne a znechuceně sledoval Emmetta. V tuhle chvíli bych otázku, čí je tohle syn, zaručeně neuhádnul. Kdyby ho tak viděla jeho máma.

„Co tu vůbec strašíš takhle brzo?“ syknul jsem, když mi ten vařící sajrajt vyprsknul na zápěstí.

Udělal mi službu. Nejdřív polknul, než začal mluvit. Díkybohu.

„Kdybys jednou zašel na sociologii, došlo by ti, že začíná ve čtvrt na osm,“ ušklíbl se a znovu se pustil do jídla. Zamračil jsem se na škvařící se obsah pánve. Bylo možný, že bych na hodině od začátku semestru nebyl? Byl už říjen, musel jsem tam alespoň jednou bejt.

„Byl jsem tam…“ uvažoval jsem nahlas. „Jonesová, široký boky, brejle,“ vzpomínal jsem na naši přednášející. Emmett se začal chechtat.

„Edwarde, nevím, koho popisuješ, ale slečna Livelyová to nebude,“ šklebil se na mě. Zamračil jsem se ještě víc. Středy nepatřily k mým oblíbeným dnům, ale že bych je tak flákal, to se mi samotnýmu nezdálo. „Prober se, chlape,“ houknul na mě Emm. Zatřepal jsem hlavou.

„Jen mě to zarazilo,“ řekl jsem rozhozeně. Škola sice nepatřila mezi moje osobní priority, ale bylo nutný splňovat určitej počet hodin, aby bylo vůbec možný postoupit do dalšího semestru. A to mi úplně zkazilo plány na celej dnešní den. I když jsem zatím žádný neměl.

Vyklopil jsem slaninu na talíř a natáhnul se pro toast. Snídaňová kalorická bomba byla připravená.

„No, jestli se tam dneska objevíš, nezůstaneš zaraženej sám. To mi věř,“ smál se nějakýmu skrytýmu vtipu, protože jsem ho absolutně nepobíral. Vstal a nechal mě tam samotnýho. Skoro mě přešla chuť k jídlu. Jak je možný, že jsem tak zaspal? Kolik mohlo uběhnout přednášek? Šest? Sedm? Možná jsem byl flákač, ale nemohl jsem riskovat, že by mě odsud vykopli. Když už nic jinýho, nemohl jsem zklamat Esme. Zlomilo by jí srdce, kdyby mě po tom všem, co museli s Carlisleem obětovat, abych si Dartmouth vůbec mohl dovolit, vyhodili.

Kurva.

Rychle jsem do sebe naházel jídlo a běžel si do pokoje pro notebook. Jedenadvacátý století patřilo moderní technice, takže jsem sbalil svůj Apple do tašky, ze skříně vytáhnul koženou bundu, a byl jsem připravenej vyrazit… Rosalie se ani nesnažila skrývat překvapení, když mě v chodbě viděla připravenýho. Tvářila se u toho jako klasická pitomá blondýna.

„Jedeme?“ vyrazil jsem ze sebe. Nelíbilo se mi, jak na mě oba čuměj. Emmett ke mně povzbudivě kývnul hlavou, čapnul klíče od auta, a mohli jsme vyrazit. Venku bylo už poměrně chladno a tohle ráno nebylo výjimkou. Klidnila mě jen myšlenka, že za chvíli budu v teple Emmova Cherokee. Moje Volvo stálo v jedné z garáží a akutně potřebovalo servis.

V řízení v opilosti jsem se totiž teprve učil chodit.

Cesta k univerzitě utíkala zatraceně pomalu. Z rádia hrála nějaká přeslazená hudba, z který mě začínala bolet hlava, a budovy kolem okna se nemíhaly tak rychle, jak bych chtěl. Nejradši bych popohnal čas, přeskočil nudný přednášky a rovnou se dostal ke slibnýmu odpoledni. Ale tak dobrej jsem zase nebyl, takže mi nezbejvalo nic jinýho, než všechno tohle přetrpět.

Konečně Emmett zastavil na univerzitním parkovišti a já si mohl oddechnout, že je tahle jízda smrti za mnou. Nečekal jsem na ně a rovnou zamířil k budově G. Přesně jsem si pamatoval velkou místnost, která při hodinách bývalýho profesora Gillse praskala ve švech. Nikdy jsem zájem o jeho přednášky nechápal. Spatra se mohl živit jako uspávač hadů, ale nic jinýho na něm zvláštního nebylo. Mě uspal vždycky dokonale.

Ani tentokrát tu nebylo prázdno. Emmett s Rosalií mě během chvíle dohonili a sedli si na lavice vedle mě, z čehož jsem měl obrovskou radost, protože to znamenalo jediné – sledovat jejich tokání zblízka… Učebna se plnila pomalu a nově přicházející byli v různým stavu ospalosti.

Co je všechny vede k tomu, aby sem chodili takhle brzo? Nepochopitelný.

A pak vešla slečna Livelyová. Nezdržovala se s žádnýma uvítacíma sračkama a rovnou začala vykládat. Nikdy dřív jsem ji neviděl, ale musel jsem uznat, že byla kus. Blond mikádo, dlouhý nohy, dlouhá sukně. I tak jsem ale věřil, že její nohy nebudou k zahození… Dokázal jsem si představit, co by se s nima dalo dělat. Třeba přímo tady…

Ale její výklad přerušila holka, která bez zaklepání vtrhla do dveří. Zadýchaně je za sebou zavřela a otočila se k nim zády. Strhla tak na sebe pozornost celý posluchárny. Asi jí to nebylo zrovna příjemný, protože celá zrudla, a když si hledala místo, snažila se tvářit, že tu vůbec není. Přes všechny ty hnědý vlasy jsem jí neviděl přímo do obličeje a o to víc mě zajímala.

Neznal jsem ji. Tím jsem si byl jistej.

A taky tím, že to hned po přednášce napravím.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

kajka

28)  kajka (13.03.2012 08:19)

Splňuješ, Splňuješ, vrchovatou měrou. Ten slovník a ty hlášky, ty jsi drak! "A to mi úplně zkazilo plány na celej dnešní den. I když jsem zatím žádný neměl." Málem mě to zabilo, píšu si a lepím na lednici.:D

Ree

27)  Ree (11.03.2012 17:13)

"Kde je Emmett?" "Spí." "Zabilas ho?" Emmett je chudinka lehce ušlápnutý, ale na druhou stranu pořád kámoš. I když už ne tak promiskuitní

miamam

26)  miamam (16.02.2012 13:13)

Hehe, už se těším, jak to Edward hodlá napravit. Vypadá to vážně slibně, Fuckward, kterej má dobrý hlody a leze na nervy každýmu...

25)  hanka (30.01.2012 13:10)

Ajjii :)je to první věc,kterou od tebe čtu a musím říct,že se královsky bavím
ten film taky miluju

Silvaren

24)  Silvaren (25.01.2012 18:10)

Spratek namyšlenej je to! Ale hlášky má dokonalý. Doufám, že se pořádně zamiluje a že s ním ta dotyčná pořádně zamává, aby si sebou přestal být tak jistý.
Je to skvělé

Astrid

23)  Astrid (30.12.2011 16:17)

ďalšia kultovka!!! "A to mi úplně zkazilo plány na celej dnešní den. I když jsem zatím žádný neměl."

bože ja som zamilován, on je dokonalý mne sa tu podlamujú kolená

profesor uspávač hadúúú tak joooo a ano láska na prvý pohľad , aaach Ajjinka, díky za moc krásne dve kapitoly, idem ďalej. je to 100% extrakt, absint, milujem to, *fworks*

Alrobell

22)  Alrobell (21.12.2011 19:49)

Dostaly mě chvilky: miluju-tě a už-se-nebudeme-hádat...
Dále jsem se roztřásla při výčtu Edwardových přítelkyň

no prostě luxus!!!
Ajji, bomba bombovní!!!! Líbí se mi, že posouváš hranice ff!

Janeba

21)  Janeba (01.11.2011 09:33)

Páni, Ajjinko, ..... Je tady další - nevím, jestli splní vaše očekávání, spíš bych tipovala, že ne .... jak je možné, že sis na tuto otázku odpověděla tak bravurně a sama??! Řehním se u monitoru místo čištění oken, za každé okno, jedna povídka a pímenka došly??? To půjde prácička od ruky!!! Je to skvělé a jen zírám, jak moc dobře se bavím!!!
Děkuji!!!

kytka

20)  kytka (25.09.2011 01:12)

To má ale úžasný spád. Tak Edward se chytil na udičku. Kdo asi bude ta hnědovlasá dívka?
Ajji, má to šmrnc, slovník úžasný, hlášky k nezaplacení. Super.

19)  viki (24.09.2011 13:43)

Libí se mi to ! Těším se na pokračování !

18)  marcela (22.09.2011 11:30)

To je tak skvělý.

matysekmj

17)  matysekmj (21.09.2011 23:26)

Tato povídka vypadá velice dobře.Už se těším co z Edího zase vypadne.Je k sežrání

Nikol18

16)  Nikol18 (21.09.2011 19:07)

Zlato, přečtu si to až zítra, až budu při smyslech a bez bolesti. Ale nezapomenu. Tohle si nenechám ujít.

15)  jenka (20.09.2011 23:34)

Tahle povídka mě začala zajímat hned u prvního odstavce a druhý díl jen potvrdil, že se mi bude líbit. Hrozně se mi líbí představa pro jednou rozespalého a nic nechápajícího floutka Eda :) Skvělá věc :)

leelee

14)  leelee (20.09.2011 21:47)

prej nesplní očekávání kde to bereš?

KalamityJane

13)  KalamityJane (20.09.2011 20:45)

no toto! honem honem!

Nothing

12)  Nothing (20.09.2011 19:43)

Uff Čo ti na to povedať? Bravúrne

Kristiana

11)  Kristiana (20.09.2011 18:35)

Fantastický.
Jsem moc zvědavá na Edův první přímý kontakt s neznámou studentkou.

Lenka326

10)  Lenka326 (20.09.2011 17:32)

To je teda spratek na zabití!!! Ale jeho hlášky mě dostávají. A jak si je sám sebou jistý, suverénní až na půdu, nic ho nemůže rozhodit, nad vším je povznesený, nic se ho nedotkne. Nic??? No, jen aby ses chlapečku nedivil! :D
Těším se na další

Abera

9)  Abera (20.09.2011 17:23)

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek