Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

Tak jo, další kapitola je tu. Nevím, co víc k ní psát, krom toho, že bych ji nejradši zahodila. Snad to zvládnete přelouskat :)

15+ za jeho slovník ;)

Připadal jsem si jako nějakej vyšinutej úchyl, když jsem stepoval před školou a snažil se skrýt za pár směšnejch keříků, který mě neměly žádnou šanci schovat. Dokuřoval jsem pátý cigáro a brutálně mi mrzly prsty na pravý ruce, ale nechtěl jsem to vzdát, teď už ne, když jsem tu pomalu vystál ďouru.

Už to byly dva dny, kdy naprosto ignorovala veškerou moji snahu se s ní spojit. Nebrala mi telefony, a když jsem se snažil volat z telefonní budky, stačilo jí slyšet můj hlas a automaticky mi to pokládala… Vůbec jsem ji nechápal, nedávalo mi to smysl. Myslel jsem, že po společně stráveným večeru bude všechno v pohodě, ale byl jsem vedle.

Celá ta věc mi vrtala hlavou. A ani Emmettovo rozmlouvání, abych sem nechodil, že ze sebe budu dělat tak akorát ještě většího vola, mi v tom, že jsem tu jako debil postával, nezabránilo. A když Bella vyšla v doprovodu nějakýho kluka z hlavního vchodu, byl jsem rád, že mám palici tvrdší než kovadlinu.

Nebavila se, hlavu v kapuci měla sklopenou k zemi a už z týhle dálky mi na ní něco nesedělo. Rozpolceně jsem přešlápnul. Mám za ní jít hned, nebo počkat, až bude o něco blíž? Zahodil jsem nedopalek a s uklidňujícím nádechem, kterej mi byl naprosto k hovnu, jsem vyrazil rovnou za ní. Měl jsem kliku, že měla kapuci naraženou až hluboko do čela, protože si mě nevšimla. Dokonce ani potom, co jsem už pár metrů vyšlapoval vedle ní. Nevěděl jsem, jak mám začít. Tak jsem to vzal pěkně od podlahy.

„Máš něco s telefonem?“ zahučel jsem s rukama v kapsách. Škubla sebou a prudce se zastavila. Ruku si přiložila k srdci a konečně ke mně zvedla hlavu. Štvalo mě, že jí kvůli tý posraný látce pořádně nevidím do obličeje. Chtěl jsem si ji po těch dvou zkurveně dlouhejch dnech normálně prohlídnout.

„Ježíši, Cullene!“ vydechla trhavě. „Chceš mě zabít?“

„Lákavý. Ale ne,“ uchechtl jsem se. Myslel jsem, že mě nechá v klidu vyklopit to, co jsem jí chtěl říct, když už mám konečně příležitost, ale zase se dala do kroku. Jakmile jsem se vzpamatoval, musel jsem za ní kousek doběhnout. Byla jak na speedu. „To se mnou ani nebudeš mluvit?“

„Co bys řekl?“ mumlala si spíš pro sebe, sotva jsem ji slyšel. „Myslela jsem, že to pochopíš, ale jak tak koukám, byla to jen hloupá představa,“ odfrkla si. Kurva, co jí zase bylo?!

„Tak počkej!“ zafuněl jsem a chytil ji za paži, aby mi už dál neutíkala. Cigára na mejch plících byla jasně znát, nehodlal jsem za ní běhat jako magor a ještě se u toho zadusit. „Co ti je?“ zeptal jsem se a byl vážně zvědavej, co odpoví. Jestli to dostala a je takhle milá na všechny, pochopil bych to, ale jinak…

„Uh,“ zavrčela zoufale. „Ty jsi takový blbec, Cullene! Co mi je? Co mi je?! Nic! Jen mě štve, že za mnou pořád lezeš, že mi nedáš pokoj! Ty celý mě štveš! Nechci se s tebou stýkat, to je celé! Udělej mi laskavost a už mi nevolej,“ dořekla a chtěla se mi vytrhnout, ale já ji nenechal. Nestál jsem tu celou věčnost, jen aby mi řekla, že ji seru. To jsem si mistrně domyslel už předtím. Chtěl jsem vysvětlení a bez něj jsem neměl v plánu odejít. Uměl jsem bejt vytrvalej, když jsem k tomu měl patřičnej důvod.

„Proč ne?“ snažil jsem se to z ní dostat oklikou. Ale asi mě prokoukla.

„Prostě proto!“ Znovu se zavrtěla, ale její kabát jsem v ruce svíral tak pevně, že neměla sebemenší šanci se mi vymanit. Usmál jsem se její roztomilý snaze, ale to bylo tak bovšechno, protože se zatvářila ještě víc nasraně.

„Bojíš se snad, že mi podlehneš?“ zeptal jsem se vesele, nemyslel jsem to vážně. Vydala takovej prazvláštní zvuk, kterej mi připomínal nasranýho Emmetta v posilovně. Dost děsivej.

„Pusť mě!“ ošila se a pokusila se mi dupnout na nohu, naštěstí jsem včas couvnul a ji stáhnul s sebou.

„Proč?“ zeptal jsem se znovu. Bavilo mě ji provokovat, patřilo jí to za ty dva dny, kdy jsem si připadal jako vymaštěnej operátor z telefonní ústředny, co si nad hlasem volajících honí ocas.

„Prostě proto!“ zopakovala a šíleně mě tím vytáčela. Nemůže se chovat alespoň trochu rozumně? Při jejím dalším pokusu o vysmeknutí jsem si ji přitáhl těsně k sobě. Skoro bych přísahal, že jsem i přes svoji tlustou bundu a její kabát cítil, jak jí splašeně bije srdce. „Pusť mě,“ zaprosila už úplně jiným tónem. Ale ani ten nebyl takovej, jakej bych slyšet chtěl.

Pomalu jsem zvednul volnou ruku a stáhnul jí kapuci dolů, ale ona ode mě hned odvrátila tvář. Zamračil jsem se a zmrzlýma prstama jí opatrně chytil za bradu. Kdyby chtěla, nepodařilo by se mi ji natočit zpátky ke mně, ale najednou se celá poraženě uvolnila, už proti mně dál nebojovala. A to bylo minimálně divný.

Pochopil jsem, až když jsem si ji konečně mohl prohlídnout. Překvapením se mi stáhlo obočí k sobě.

„Od čeho to máš?“ syknul jsem, podivně to ve mně začínalo vřít. Pod okem měla hnusně fialovožlutou podlitinu, která se jí táhla přes půlku tváře. Jo, tohle muselo kurevsky bolet.

„Upadla jsem,“ zamručela a tvrdě mě od sebe odstrčila, až jsem se divil, kde se v ní taková síla vzala. To si vážně myslela, že ji nechám jít po tom, co jsem viděl tohle? Musela bejt padlá na hlavu.

„Bello!“ křiknul jsem za ní, samozřejmě ani nezpomalila. Zajímalo by mě, kam tak pospíchala. Zase jsem popoběhnul, za dnešek jsem měl běhání už plný zuby. „Tohle se ti neudělá po obyčejným upadnutí,“ začal jsem, jakmile jsem s ní zvládnul udržovat krok.

O tomhle jsem věděl svý, nejednou jsem měl na ksichtě něco podobnýho a ani jednou to nebylo díky pádu.

„Jak jsi k tomu přišla?“ Neodpovídala, už zase zírala do země a na hlavě měla naraženou kapuci. „Udělal ti to on?“ procedil jsem nasraně skrz zuby. Nemusela mi odpovídat, prostě jsem věděl, že to byl ten zmrd.

„Ne!“ zaječela na mě. „A už se konečně přestaň starat!“

„Byl to on, že jo?“ ujišťoval jsem se a měl chuť do něčeho třísknout. Ideálně do něj a to pěkně zblízka. Byly věci, který jsem nedokázal pobrat a tohle byla jedna z nich. Proč to udělal? To už mu doopravdy tak hrabe, že to musela schytat ona? „Kurva, mluv se mnou!“ vyjel jsem pro změnu já na ni. Nechtěl jsem si to přiznat, ale tušil jsem, že v tom mám prsty i já… „Redayová, tak řekni něco!“ Připadal jsem si jako naprostej idiot, tohle s Emmettovým popisem nemělo nic společnýho, bylo to mnohem horší. Akorát jsem ze sebe dělal vola. Úplně zbytečně. „Půjdu za ním, když mi ty nic neřekneš…“

„Co si to vůbec dovoluješ?!“ štěkla po mně. Skoro jsem nestačil zaregistrovat fakt, že mluví, protože mě začala mlátit pěstma do hrudi, což mou pozornost strhlo někam jinam. Chytil jsem jí obě zápěstí a nevšímal si jejího pokusu se mi vytrhnout. Ne, teď už mi jen tak nezdrhne.

„Jak se ti to stalo?“ zavrčel jsem vztekle. Vyděšeně se na mě podívala, ale jak můj výraz kvůli jejímu měknul, její vzdorovitě tvrdnul. Jako by se nad tím během několika vteřin dokázala obrnit.

„Upadla jsem,“ lhala znovu, ale už nezněla tak přesvědčivě. Dokázal jsem si dát dvě a dvě dohromady. Udělal to on… Prostě ji zbil.

„Ten zmrd!“ Pustil jsem její ruce a těma svýma nasraně máchnul po vzduchu kolem. „Udělal to poprvý?“ Potřeboval jsem to vědět, nutně. Pevně k sobě semkla rty a snažila se vyhnout mýmu pohledu. Ale nepopírala to, nesnažila se vyvrátit, že to udělal. Kurva! „Takže ne…“ odpověděl jsem si sám. Zase mlčela a zarytě zírala někam do prázdna. „Ten večer…?“ nahlas jsem polknul a doufal, že řekne ne. Že řekne něco o tom, že spálila večeři a on jí za to udělal tohle. Nechtěl jsem vědět, že jsem tomu mohl zabránit…

Ale ona přikývla.

Celou dobu nekomunikovala a stejně ve chvíli, kdy jsem nejvíc potřeboval, aby nedala najevo vůbec nic, udělala pravej opak. Jako by mě v tom chtěla schválně vymáchat, jako by chtěla, abych litoval toho, že jsem se ji snažil opít a dostat se s ní někam dál. A takhle to dopadlo… Musí se schovávat, aby nebylo vidět, jakýho moncla má pod okem. Možná poznala, co se ve mně odehrává, nebo už ode mě chtěla mít klid, ale nevesele se uchechtla.

„Nech to být, Cullene,“ zamumlala a dívala se mi do očí. Já se do těch jejích podívat nemohl, protože to znamenalo, že bych viděl i to, co měla pod nima. To, za co jsem mohl já.

„Mám to nechat bejt? A nechat ho, aby to udělal znovu? Bello, nevím, za koho mě máš, ale já to takhle rozhodně nenechám,“ odfrknul jsem si a zavrtěl hlavou. Jo, nehodlal jsem to takhle nechat. Jestli měl problém, měl ho řešit se mnou a ne s ní. Měl se postavit chlapovi a ne svý ženě, která vážila o polovinu míň než on.

„Zbláznil ses?“ drcla do mě znovu rukou. O co jí šlo teď? Chtěla toho magora bránit? „Nic dělat nebudeš!“

„Mám ho nechat, aby tě mlátil? Mám ho v tom snad podpořit? Dělat, že jsem nic neviděl?“ Chtěl jsem pokračovat ve vyjmenovávání dalších absurdit, ale příkře mě přerušila.

„Jo, přesně to uděláš. Budeš dělat, že jsi nic neviděl…“ Podrážděně jsem vydechnul, tohle nemohla myslet vážně! „Slib mi to,“ zaprosila najednou. Jen jsem dál vrtěl hlavou. Tohle po mně nemohla chtít. „Edwarde,“ oslovila mě opatrně. Ale ani to, že mi řekla jménem, mě neobměkčilo. Zvedla ruku a položila mi ji na tvář. Její dotyk byl teplej, i když okolo nás mrzlo, nejspíš proto, že se jí ruce v dlouhejch rukávech kabátu ztrácely. „Slib mi to,“ řekla znovu.

Sledoval jsem při tom její rty a tak nějak doufal, že začnou říkat něco jinýho. Abych za ním šel a rozkopal mu tu jeho dementní prdel, ale neudělaly to.

Kejvnul jsem. Nemohl jsem jí to říct nahlas, nemohl jsem jí lhát do očí. Ona přede mnou stála, zbitá a nešťastná, a spolíhala na to, že neudělám žádnou blbost. Musel jsem ji při tom nechat. Živě jsem si dovedl představit, co všechno by mohla udělat ona. Ještě větší pitomost, než já.

„Děkuju,“ vydechla vděčně.

„Tohle je mi líto,“ zamumlal jsem a naprosto spontánně ji lehce pohladil po zdecimovaný tváři. Ne, tohle rozhodně nebylo správný. Něco takovýho by se nemělo dělat slabejm holkám, jako je ona.

„To nic není,“ pousmála se, ale ne zrovna dvakrát přesvědčivě. Divil jsem se, že se ještě neodtáhla, ani neřekla, abych na ni nehrabal. Využil jsem toho a palcem jí něžně přejel po lícní kosti. Byl to zvláštní pocit. Smutně si povzdychla a odtáhla se, příliš brzo. „Nedělej si starosti, budu v pořádku…“ odkašlala si a udělala dva kroky zpátky, snad abych na ni nedosáhnul. Nechtěl jsem ji dál pokoušet, už jsem nadělal dost škod. „Nevolej mi,“ nezapomněla mi připomenout.

„Nebudu,“ slíbil jsem, i když jsem si nebyl jistej tím, jestli to zvládnu dodržet.

„Měj se, Cullene,“ mávla ke mně rukou. Všimnul jsem si, jak se jí při vyslovení mýho příjmení zablýskalo v očích, bavila se. Alespoň něco ji rozveselilo.

Jen jsem tam stál a čekal, až mi zmizí z dohledu. Přemejšlel jsem. Věděl jsem, že bych neměl nic dělat, Bella s Emmettem měli pravdu. Neměl bych se montovat do těhle sraček. Ale tady už nešlo jen o mě, šlo tu o Bellu, která za nic nemohla.

Bylo mi blbě z představy, že by na ni ještě někdy vztáhnul ruku. Mohl to udělat kdykoliv a mohlo by to dopadnout mnohem hůř. Teď měla jen modřinu, ale co to mohlo bejt příště? Zlomená ruka, žebra? Ošil jsem se, tohle nebyly zrovna příjemný myšlenky.

Vytáhnul jsem z kapsy mobil a vytočil Emmettovo číslo. Zvednul to v podstatě hned.

„Pořád žiješ?“ zeptal se vesele. Uchechtnul jsem se. Jo, tohle jsem teď na probrání potřeboval.

„Jo, už to tak vypadá,“ odpověděl jsem poslušně, ale pak šel rovnou k věci. „Emme, máš zapnutej počítač?“

„No?“ zhoupnul se mu zvědavě hlas. Prohrábnul jsem si vlasy a jednoduše řekl, co jsem chtěl.

„Potřebuju, abys mi našel, kde sídlí Reday’s Laws. Pokud možno rychle.“

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

kajka

15)  kajka (15.03.2012 18:35)

Ajjinko, jak zahodit? Přečetla jsem ji 2x. Síla...z mnoha důvodů. Ona se dotkla jeho.On ji pohladil. Řekla mu jménem. Áááách. Roztékám se na křesle. A ten hnusák odpornej ji tluče. Dalo se to tušit, ale stejně mě to vzalo. Grrrrr. Já se jenom bojím, že to Edward ještě nějak zhorší, po.ere, dyť on je takový trdlo. Přiřítí se jako rytíř na pivním koni a pohnojí to. Skvělá kapitola.

Ree

14)  Ree (11.03.2012 17:45)

Hajzl! Hajzl hajzlovitý!!! Šmejd jeden! Vůbec se nedivím Edwardovi, že byl takhle nasraný. Ať si toho kreténa podá!

miamam

13)  miamam (17.02.2012 11:18)

Hm :( :( :( Nejspíš se z manželství s bohatým magorem a násilníkem vymaňuje mnohem hůř, než kdyby to byl "jen" magor a násilník. Edward dřív nebo později skončí s pořádně rozbitou hubou, když se do toho montuje - ale držim mu palce, aby ho to neomrzelo se do toho montovat. Chjo. A to pohlazení... Jo, je to najednou něco jinýho, než ten jeho běžnej slovník.

Silvaren

12)  Silvaren (31.01.2012 12:12)

Ajjiiii, jako bych tam byla s nimi. Naprostá dokonalost! Proč si to sakra Bella nechá líbit? Má na ni nějakou páku? A proč si myslím, že i když Bella donutila Edwarda slíbit, že nic nepodnikne, ten následný hovor s Emmettem svědčí o opaku? uáááá

ambra

11)  ambra (30.01.2012 11:13)

Tohle prostě umíš jenom ty. Dva letmé doteky a já taju jako kus ledu . Jen doufám, že ten její nebyl jen účelový, ale že v tom začíná lítat podobně jako Edward . Navzdory vážnému tématu jsem se musela smát, jak Edward vytrvale ignoruje to její odmítání a pořád si mele svou:D :D :D . Úžasné, skvostné, nádherné!

kytka

10)  kytka (29.01.2012 22:02)

Když ho tom všem oslovování "Cullene" opatrně oslovila "Edwarde", tak jsem měla normálně husí kůži. A manžel surovec. To je smutný.
Ale kapitola skvělá.

9)  hellokitty (27.01.2012 22:17)

Nosska

8)  Nosska (27.01.2012 21:58)

Doufám, že dá Ed tomu parchantovi, co proto
Jen aby se to neobrátilo proti němu

Kamci

7)  Kamci (27.01.2012 21:48)

TENHLE Edward to zavaří klidně jim oběma. Je jak slon v porcelánu. Nicméně věřím v autorčinu solidaritu s našimy hrdiny, že je v tom nenechá utopit a postará se o šťastný konec:D :D :D

Twilly

6)  Twilly (27.01.2012 21:42)

Rusalko, on to nezavaří sobě, on zavaří jí, což je blbý... ale Ajja to už nějak napíše, viď?

Kamci

5)  Kamci (27.01.2012 20:07)

to je zmetek ten její manžel ale asi bude i dost velý zvíře, aby mu podobný hnusárny procházely Edward, ať už je jakejkoliv,by neuhodil ženskou a je krásně nasranej. Jen se bojím, že si pořádně zavaří

Bye

4)  Bye (27.01.2012 19:57)

Ježkovy, to, jak ji naháněl a pak si ji musel vlastně držet, aby mu neutekla (a já čekala, kdy mu ji Bella zase ubalí), to bylo skvěle a TAK svižně napsaný!
"Vydala takovej prazvláštní zvuk, kterej mi připomínal nasranýho Emmetta v posilovně. Dost děsivej." To jsem si prostě musela v duchu představit - toho Emmetta!
"Celou dobu nekomunikovala a stejně ve chvíli, kdy jsem nejvíc potřeboval, aby nedala najevo vůbec nic, udělala pravej opak. Jako by mě v tom chtěla schválně vymáchat" Jo, a já doufám, že tě to pořádně nakoplo, Cullene!
Hlazení po tvářích... Bye zjihla venkovním mrazům navzdory...
„Edwarde,“ oslovila mě opatrně. Konečně posun! Ale... to bylo vlastně na rozloučenou, že? Teda, aspoň to si myslí Bella, která dostala němý slib. Jenže to ještě neví, s jakým tvrdohlavcem má tu čest. Zdá se, že Cullen odhazuje své sobectví, hulvátství a povalečství v dál. Stává se z něj man on the mission. Jen mám takový tušení, že to bude impossible a že monokl bude to poslední, s čím si bude muset dělat starosti. Ready nevypadá, že je nějakej hej nebo počkej...
Nenechávej mě v tom dlouho!

Astrid

3)  Astrid (27.01.2012 16:43)

Aaaaaa toto bolo ako rýchly onýýý. Na to, že som to zlupla jak malinu mi ani nevadilo, že to bola dosť krátka kapitola . Boha jeho všade len tá chémia!! Edward je jasný, totál úplne jasný a ona zranená snežienka, omg s monoklom, to búri testosteron, som zvedavá, čo s tým spraví hrdina??? toto potrebuje urýchlene pokračovanie!!! Tam nad tým všetkým bolo zopár dobrých hlodov - ťoťo:D :ANO!! "jsem si připadal jako vymaštěnej operátor z telefonní ústředny, co si nad hlasem volajících honí ocas":D - perfektné, kde sa takto učí vyjadrovať? to je originálne
dokonalá kapitola,Ajjinka milujem ho

Lenka326

2)  Lenka326 (27.01.2012 16:32)

Toho jsem se bála, že slavný manžílek není jen nevychovanec, ale i surovec. On ji zbil? Za to, že si vyšla na skleničku? A to jí Cullen navrhoval, ať je mu nevěrná. Co by bylo pak. Rovnou by ji zabil? No není pochyb o tom, že k sobě oba něco cítí, Edward je v tom přímo až po uši. Ale co chce dělat? Dá se vůbec něco dělat? Docela se bojím, že to ještě víc po*ere.
Krásný dílek, žádné vyhazování, nejenom, že jsem to přelouskala, bylo to skvělé!

Twilly

1)  Twilly (27.01.2012 16:01)

Ajjo, ty seš taková potvora, a prý, že já jsem tady největší kecka??? Houbelajs!!! Prý, je to suchý!!! Šmarijápano, tohle?? TOHLE???!!! Když jsem tuhle kapitolu teď dočetla (mimochodem, MOC KRÁTKÁ!!!!!!!) zjistila jsem, že téměř nedýchám, nemrkám a jsem úplně nalepená na monitoru, jako pravé nefalšované pako Ty doteky... uáááááá, chvíle, kdy mu řekla jménem... uáááááááááá .. Ajjo, zasloužila bys fakt na prdel!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse Cullen clan