Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

Edward bere všechno do svých rukou, ale je to vůbec dobře? No, těžko říct.

15+ za jeho slovník ;)

Jak se ukázalo, Emmett uměl používat Google. Do dvou minut mi smskou přišla adresa, telefon i fax. Jo, Emmett správně vycítil, že fax se mi bude hodit ze všeho nejvíc. Zakroutil jsem nad tím hlavou a jen mu rychle vyťukal děkovnou zprávu.

Hanover nebyl zas tak velkej, ale i tak jsem se musel dostat přes celý město. Teď mě snad mnohem víc, než kdy dřív, sralo, že jsem tak ukázkově zrušil Volvo. Byla mi zima a cestou jsem poztrácel většinu prstů na rukách. A protože jsem cejtil v botě něco divnýho, předpokládal jsem, že mi začaly upadávat prsty i tam.

Připadal jsem si jako v trapným akčňáku, když jsem se snažil nenápadně očíhnout budovu s obřím kýčovitě pozlaceným nápisem Redays Laws. Velká ztmavená okna, za kterejma rozhodně nebylo nic, co by mohla vystihovat slova jako příjemná atmosféra. Celá budova byla až nechutně zmodernizovaná a vůbec se sem nehodila. Na malým parkovišti před ní stálo jen pár aut. Drahá a luxusní, většinou černá. To jeho jsem poznal hned. Měl jsem ho od toho večera, kdy nás na kraji chodníku málem srazilo, vrytý od paměti.

V jednu chvíli mě napadla naprosto absurdní myšlenka, že bych se zachoval jako nemyslící puberťák a prostě mu jen poupravil auto, ale hned jsem se na ni vysral, když jsem si všimnul dvou pohyblivejch kamer na protějších lampách. Do prdele. A tohle tu maj kvůli čemu?

Ne, tohle nebylo jako v akčňáku, protože já nebyl Tom Cruise, neměl jsem u sebe žádnou bouchačku ani příruční granát, kterým bych je hravě zneškodnil. Byl jsem jen trapnej debil, co si hrál na něco, co není. Kvůli něčemu, co nedávalo smysl. Ideální jako záplata času.

Vlastně jsem ani nevěděl, co tu dělám a čeho tím chci docílit. Nápad to byl fajn, byl jsem odhodlanej tomu zmrdovi poupravit ten jeho nezdravě vybledlej ksicht a trochu mu tak dodat správnou barvu, ale až tady jsem si uvědomoval, že jdu sám proti něčemu, o čem nemám ani páru.

Jo, znal jsem pár historek od Emmova táty, ale ten byl známej tím, že když si přihnul, vyprávěl takový sračky, že jen nepatrný části děje byly pravdivý. Neviděl jsem do politiky, nezajímal jsem se o ni a už vůbec by mě nenapadlo, že bych se do ní někdy měl montovat.

Můj život se ubíral naprosto jiným směrem a neměl jsem žádnej důvod starat se o takovýhle blbosti. Předvolební plakát jsem si přečetl jenom jednou a to když jsem na něj chcal. Nedokázal jsem určit, jestli i tady, kde se většinu roku nic nedělo, je nějaký zkorumpovaný podsvětí, kde se dějou věci, o kterejch by radši nikdo vědět neměl.

Došel jsem si koupit kafe, abych se alespoň nějak zahřál. Skrz výlohu jsem hypnotizoval barák na protější ulici a snažil se skrz neprůhledný okna něco zahlídnout. Měl jsem v tom asi stejnej úspěch jako u Belly. Viděl jsem naprostý hovno.

Myslel jsem, že v tom maličkým bistru umřu nudou nebo na předávání se kofeinem, když se konečně něco začalo dít. Nejdřív prosklenejma dvěrma vyšli dva chlápci v  černejch kvádrech, každej nastoupil do svýho auta, a já zpozorněl. Očima jsem střelil k hodinám nad pultem, bylo šest, ale venku už bylo víc než šero. Že by končili? Zaplatil jsem, ale ani při tom jsem nemohl odtrhnout pohled od toho zkurvenýho parkoviště, aby mi náhodou něco neuniklo. Vyšel jsem ven a chytře si zalezl za roh vedlejšího domu, kterej byl blízko jeho auta. Měl jsem tak dost velkou šanci, že mě hned neuvidí, ale já ho budu mít pod kontrolou.

Ale nic mi neuniklo, on si dával načas. Nespěchal. V ruce držel kufřík a s někým telefonoval. Dost nahlas.

„Je mi u prdele, jak to uděláš!“ ječel na někoho. „Zítra to chci mít na stole. Ne, nezajímá mě to. Koukej si pospíšit, nebo budeš mít problém. Jo. Nejpozději zítra dopoledne. Nezahrávej si se mnou, Eleazare, víš, že nedáváme druhé šance.“

Kurva. Tohle bylo zase co?

Na dálku si odemknul auto a jako první otevřel zadní dveře, kam na sedačku hodil ten svůj kufr. Zabouchnul je a chtěl otevřít ty přední. Toho jsem využil já, stál ke mně zády, takže jestli nebyl nějakej zasranej ninja, nebo neměl oči i vzadu, nemohl mě vidět.

„Hej,“ houknul jsem na něj a poklepal mu na rameno. Během chvíle se mi v krvi nahromadilo až nezdravý množství adrenalinu a já měl najednou pocit, že dokážu všechno. Pomalu se ke mně otočil čelem a pohrdavě se ušklíbnul, když mě poznal.

„Pan Cullen?“ nadhodil posměšně. Zabouchnul přední dveře a rádoby ležérně se o ně opřel. „Co vás za mnou přivádí? Jak vidíte,“ teatrálně se rozhlídnul kolem sebe, „moje žena tady není.“ Měl jsem chuť mu jednu rovnou napálit za ten tón, jakým řekl moje žena. Moc dobře jsem věděl, na co naráží a taky jsem si to nenechal líbit. A rozhodně jsem neměl v plánu jít na to tak oplzle diplomaticky jako on.

„Už na ni víckrát nehrábneš, rozumíš?“ Naklonil jsem nebezpečně hlavu ke straně. Chuť mu jednu vrazit se pořád zvětšovala, ale zatím jsem se zvládnul držet. Až příliš dobře jsem si uvědomoval kamery, který nás celou dobu snímaly. Nechtěl jsem se dostat do průseru, zas tak blbej jsem nebyl.

On ale moji výhružku nebral ani trochu vážně. Postavil se přímo naproti mně a sjel mě pohledem od hlavy až k patě. Měl jsem pocit, že si každou chvílí znechuceně odfrkne, což by znamenalo jediný. Moji sevřenou pěst v jeho samolibým úsměvu.

A špičku mojí boty v jeho prdeli.

„Vy mi vyhrožujete, pane Cullene?“ zeptal se přesládle. Bylo mi z něj na blití.

„Ne,“ nesouhlasil jsem hned. „Jen říkám, že už jí víckrát nic neuděláš. Nebo budeš mít problém se mnou.“ Takhle vyslovený nahlas to neznělo vůbec tvrďácky, jen dost zoufale. A protože jsem fakt nebyl akční hrdina, i dost uboze.

„V tom případě to beru na vědomí,“ usmál se. „Ještě něco, pane Cullene?“ Zavrtěl jsem hlavou a v přehnaným gestu varovně zúžil oči. Kdyby byl nějaký slabý béčko, možná by to s ním něco udělalo, ale takhle jen přikývnul a znovu se na mě usmál. „Děkuji za varování,“ pronesl ještě a zase si otevřel přední dveře. Zaraženě jsem se otočil. To bylo všechno? Nic víc na to neřekne?

„Ne, vlastně to není všechno,“ řekl jsem a prudce se otočil zpátky k němu. Jednou rukou jsem ho pevně chytil za sako a tu druhou jsem mu s přesností a plnou silou napálil rovnou do ksichtu. Křuplo to, a v tom zmatku a bolesti kloubků na ruce, jsem nemohl s jistotou říct, jestli to vyšlo z něj, nebo ze mě, ale neměl jsem čas nad tím přemejšlet, protože on vážně nebyl žádný béčko.

Nenechal si to líbit a než jsem se stihnul vzpamatovat z toho, že jsem to fakt udělal a užil si to, začal se bránit. Jeho první ránu jsem stihnul vykrejt a vrazit mu jednu další, tentokrát pod bradu, až se mu hlava zvrátila ke straně. Zatím jsem vyhrával, ale on se snažil. Nenápadně mě tlačil dozadu tím, jak ke mně vykopával nohou. Chtěl jsem mu ji ve výkopu chytit, ale netoužil jsem po tom, aby mi jeho vyleštěný lakýrky zlámaly zmrzlý prsty. Navíc jsem nebyl ani Jackie Chan, takže ani několikanásobný kopy ve vzduchu nebyly zrovna moje parketa.

Podařilo se mi vlepit mu ještě jedno pěstí, ale pak se najednou všechno seběhlo na můj vkus až nechutně rychle. Na zádech jsem ucítil tvrdej úder a hned po něm tupou bolest, která se mi od místa, kam mě praštil, šířila po celým těle. Tohle nebyla jen rána pod pás.

Tohle bylo kurevsky v prdeli.

Ani jsem se nenadál a někdo mi za zády tlačil paže k sobě, bolelo to, ale ještě ne tolik, jak by mohlo. Neměl jsem ponětí, kde se tam ten chlápek vzal, ale jedno jsem věděl jistě. Měl jsem obrovskej zhruba stokilovej problém za zádama, kterej podle síly jeho sevření nevypadal na to, že by mě chtěl jen tak pustit.

Reday si stoupnul přede mě. Tvářil se nasraně a samolibě zároveň. Ve spojitosti s jeho zkrvaveným prasečím ksichtem to nebyla vůbec dobrá kombinace. Odplivnul si, a když si jazykem přejel po natrženým rtu, syknul. Ten zmrd si zasloužil mnohem větší masáž.

„Ty si chceš hrát, Cullene…“ Díval se mi přímo do očí, když to říkal. Klidně a chladně, jako by to dělal denně. Zazmítal jsem se, ale ocelový pouta v podobě rukou obří gorily za mnou, mi nedovolily nic víc. „Hry jsou pro malé kluky…“ uchechtl se.

Otočil se a já si myslel, že už odchází, ale to ne. Jen se potřeboval víc napřáhnout.

Kurva! Zaskřípaly mi zuby a v puse jsem v podstatě okamžitě ucítil krev. Znechuceně jsem ji spolknul a zatřepal hlavou. Kdybych byl naivní, doufal bych, že by mohl jít někdo kolem, ale protože se téhle části města, kde bylo jen bistro a stará budova zavřenýho kina, nebyl jsem tak blbej a rovnou na to zapomněl.

„Srabe…“ usmál jsem se na něj, pravá část ksichtu mi ještě vibrovala. Jako by to nestačilo, zařídil, aby ty kurevsky nepříjemný vibrace byly rovnoměrný. Nečekal jsem další ránu, a když mě ten chlápek za mnou pustil, nečekal jsem to tuplem a svezl se k zemi. Než jsem se stačil vyškrábat alespoň do něčeho, co připomínalo sed, přidal mi.

„Ty sráči!“ kopnul mě vší silou do břicha, až jsem se z toho rozkašlal. Můj kofeinem přeplácanej žaludek se bolestivě sevřel, měl jsem pocit, že ho za chvíli horem vyklopím ven. A že to byl kurevsky špatnej pocit. „Šukáš mi ženskou? Užíváš si to?“ Další dobře mířená rána. Zasténal jsem. „Udělala ti to ta coura dobře? Co?!“

S dalším kopancem jsem se převalil na břicho. Věděl jsem, že si ho musím vykrejt, pokud jsem nechtěl, abych se brzy seznámil se svýma střevama na vlastní oči. Nic jsem proti nim neměl, ale na takový setkání jsem ještě nebyl psychicky připravenej.

„Teď řeknu něco já tobě,“ procedil výhružně a škubnutím mě chytil za vlasy tak, že se mi hlava odlepila od chladnýho asfaltu. „Přiblížíš se k ní a bude to to poslední, co uděláš,“ prsknul a prudce pustil moje vlasy. Nečekal jsem to a málem to čelem napálil přímo do země pode mnou. Naštěstí jsem stihnul pád zmírnit, takže jsem se čelem o hrubej asfalt jen otřel.

Slyšel jsem zabouchnutí dveří a nastartování motoru. Bolelo mě celý tělo a ještě se mi blbě dejchalo, ale pokusil jsem se vstát. Nestál jsem o to, aby mě tu přejel a nechal jen tak ležet s vyvrhnutýma vnitřnostma. Ale jen co jsem se zapřel na rukách, ten zmrd, kterej mě celou dobu držel, si zkrátil cestu přímo přese mě, což mě srazilo zpátky k zemi. Kdybych na to měl sílu, dal bych mu do držky, ale hlava mi třeštila tak, že jsem se o to ani nepokoušel.

Vyškrábal jsem se do zhroucenýho sedu a zaskučel, když se břicho bolestivě ozvalo. Do očí mě ozářila světla aut, až jsem si před ně musel dát ruku. Auto proti mně vyjelo a na poslední chvíli prudce zabrzdilo. Nahromaděnej adrenalin dokázal, že jsem se ani chvíli nebál toho, že by mě přejel. Dost pitomej adrenalin… S hlasitým zapískáním pneumatik odjel pryč.

A já zůstal sám. S blikající lampou, která mi vůbec nedělala dobře.

Opřel jsem se o obrubník a zkoušel normálně dejchat, pořád to kurevsky bolelo a nedařilo se mi najít polohu, v který by to bylo lepší… Jo, tak tohle se zvrtlo. A i když to bylo naprosto nesmyslný, začal jsem se smát. Břicho mě bolelo ještě víc, ale nemohl jsem přestat. Nechal jsem se zbít pro nic za nic. To se nestává každej den.

Vytáhnul jsem z kapsy kalhot mobil a zmrzlýma prstama si v seznamu kontaktů našel Emmovo číslo. Chvíli to vyzvánělo, než to konečně zvednul.

„Potřebuju, abys pro mě přijel,“ řekl jsem mu bez pozdravu a pochechtával se u toho. Byla mi zima, ale bylo mi to víceméně u prdele. Po tom, co se tu právě stalo, mi bylo jedno snad úplně všechno.

„Tys chlastal?“ zeptal se narovinu. Protočil jsem oči. „Kde seš?“

„Nechlastal jsem, jen jsem si byl vyřídit něco s právníkem,“ uchechtnul jsem se a pak zasténal, když mě zabolel roztrženej koutek. Ne, radši jsem se nechtěl vidět.

„Nechápu tě,“ zabručel podrážděně.

„Přijeď k Reday’s Laws… Jo, a předem jim můžeš poslat fax, určitě budou rádi,“ neodpustil jsem si rýpnutí.

„Moc vtipný, za chvíli jsem tam,“ rozloučil se a pověsil to. Pohodlně, alespoň v rámci možností, jsem se opřel a snažil se přemluvit věci, který jsem za dnešek pracně naházel do žaludku, aby tam zůstaly. Nechtěl jsem se s nima srdceryvně loučit. Zavřel jsem oči a odpočíval.

Tak mě našel Emmett.

„Ty vole, ty vypadáš,“ poznamenal, aniž by se na cokoliv zeptal. Sklonil se ke mně, strčil mi pravačku pod záda a pomohl mi na nohy. Zvládnul jsem stát, to bylo dobrý znamení.

„No, ty taky nejsi zrovna fešák,“ prohodil jsem. „Ale díky, domů bych asi nedošel…“ Při tý představě jsem se zamračil, tvář mě z toho bolela.

„Stálo ti to aspoň za to?“

Bylo dost na hovno, že já sám neznal odpověď.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kajka

16)  kajka (16.03.2012 08:24)

Ježíšimarjáááá, teď mi připoměl všechny ty rozervance, co mají moc horkou hlavu a jdou se bít za dámu svého srdce nebo za pravdu. Všechny ty chlapíky co jsem začala milovat, když jsem přestala být dítě a stala se ženskou.;) Old Shatterhand, Bodie, Dempsey, Sawyer. A stejně jako oni to spíš podělal, že jo? Bojim se, bojim. Přes tu nostalgii, kterou ve mně vzbuzuješ, hlášky vnímám! Skvělá kapitolka!

Ree

15)  Ree (11.03.2012 17:47)

Hajzl! Hajzl! Hajzl!!! Takhle si z něj udělat fackovacího panáka! Měl si s sebou vzít Emmetta. To by totiž zmlácený nebyl Eda, ale ti dva hňupi! Teď by mě akorát zajímalo, jestli Bella bude nasraná, nebo jí dostane, že se jí zastal. Ale řekla bych, že doma znovu dostane po držce, takže asi moc nadšená nebude... Ať ho zabijou!!!

Silvaren

14)  Silvaren (31.01.2012 12:14)

au au au Ten pocit, kdy víš, že musíš něco podniknout, i když nevíš co a nebo na to nemáš, jinak vybouchneš... Normálně mi bylo špatně za Edwarda, krásně jsi to vylíčila
A co budu dělat teď, když se nedá kliknout na "další kapitola"?

13)  hanka (31.01.2012 08:32)

a jak mám teď fungovat jako ???
snažila jsem se číst pomaličku,aby mi to dlouho vydrželo,ale jsem zcela frustrovaná - to je tak,když čtu rozepsané povídky
jsem naprosto u vytržení - má to švih,má to napětí,má to něhu - slovníkem se nezbývám,protože (i když některá slova nevyslovuji,natož abych je zvěčnila na papíře ),jsou naprosto přesná a odpovídají tématu a stylu
Edward je přesný -predátor,kterého každý chce,ale tentokrát se nemusí bát .že někoho neopatrností zabije,takže si svoje kouzlo dokonale užívá ,je to hulvát ,frája a vyžírka,lastně ale jen bere,co mu život nabízí - je mi ale jasné,že je to jen obranná póza,která je pro něj nutná k přežití - mám naději,a ta se stupňuje,že na dně duše je velmi velmi citlivý a nejistý
tentokrát je míč tajemství a bolesti na straně Belly,i v drobné dívce je spousta vnitřní síly,ale důvod,proč se nechává tím chcípaákem takhle devastovat a nebrání se ,je asi dost temný nebo příliš bolavý.
jen doufám,že se chytí Edwardovy pomocné ruky a aspoň to zkusí,tedy OBA zkusí změnit svůj život ,prosím
jsi skvělá písařka

Twilly

12)  Twilly (30.01.2012 12:55)

Tak jsem si zase přečetla, co za pitomost jsem to napsala... aby to nevyznělo úchylně, myslela jsem ty Redayovy kompance do vzduchu, ne to Eďouškovo nakopávání do břicha

11)  kytka (30.01.2012 12:38)

Myslela jsem Edwardovi v hlavě.

10)  kytka (30.01.2012 12:37)

Nejvíce asi myslím nato, co se asi stane Belle, až se rozzuřený manžel vrátí domů. Ale Bella mu naprosto leží v hlavě, to je jasné, když byl připraven, tohle udělat. Díky.

ambra

9)  ambra (30.01.2012 11:31)

Tak hádám, že když si Bella porovná ksichty manžela a Edwarda, bude jí to celkem jasný . Je mi líto, že dostal nakládačku, ale děkuju, že tomu hajzlovi stihnul dát aspoň tři rány . Dneska jsem v něm víc než jindy cítila toho kluka z Prdelákova - to, že jsi ho vlastně připravila o auto, bylo geniální. On je děsnej frajer, ale ve skutečnosti je to ještě takový sladký klučina . Skvělá kapitola! Napsat dobře bitku je hrozně těžký.

8)  Bye (30.01.2012 10:38)

Tak Edward nezklamal. Na jednu stranu je to pořád ten stejný floutek, neřízená střela, nevidím vpravo, nevidím vlevo a samozřejmě řeší problémy impulsivně. Jenže, které by neimponovalo, když se kvůli ní chlap porve, že? Navrch, on do toho nešel bezhlavě, v podstatě to vydržel dost dlouho.
Takže dostal nakládačku. Ready není blbej, došlo mu o co jde, dokonce si myslí, že už spolu šukaj. Takže teď aby se Edward bál o Bellu dvojnásob! Já bych ji teda s Readym nenechávala...
Ajjo, opět velice svižný a obrazovorný čtení!
Dostaly mě všechny ty Edwardovy hlášky o prstech a střevech a obsahu žaludku :D
A taky Eleazar a druhé šance! ;-)
Tak co? Kde je ta Bella? HYSTERICAL

Astrid

7)  Astrid (30.01.2012 01:04)

Jahahaaaaaaaaaaaa toto bolo dobré, takýto Ed sa mi páči. No jasné, že to stálo za to!! Ten bojovný adrenalín a všetká ta mužská rivalita tam bola, ach, pripomenulo mi to niekoho... ach milujem keď mužom trocha prepne, omg, ja som primoška Ale to sama láska toto robí. Ach... milujem.
To bojovné zatmenie mozgu a jedeš zboriť múr.
Ach, chce to urýchlené pokračovanie a stretnutie, omg, budú si porovnávať monokle Ona sa zamiluje, úplne sa zblázni Ja sa teším, ja ho milujem, ich milujem. Krááááásna kapitola, len si pospevujem strašne sa mi to páčilo:D

Twilly

6)  Twilly (30.01.2012 00:19)

Ajjo, to byla zase jízda... u těch kopanců jsem se dost nachechtala... ono to totiž bylo jako koukat na film a právě tuhle pasáž jsem si představila asi moc živě. Další, zcela uvěřitelná byla ta chechtací na okraji chodníku. Jedeš, Ajjo, jedeš

Nosska

5)  Nosska (29.01.2012 22:35)

Já vim, že tohle měl čekat, ale i přesto ho lituju:p Jsem zvědavá, jak bude vypadat druhý kolo. "Fandíme ti, Ede!"
A jak asi po tom všem dopadla Bella...

4)  Elanoreth (29.01.2012 21:02)

Tak to byl nářez. Ale mohl to čekat, když kamery na parkovišti, tak taky bodyguardi poblíž...... A Bellu bude doma čekat peklo- fyzický, a psychický určitě taky......

No, pár ran do hlavy dostal, třeba se mu rozsvítilo.

Lenka326

3)  Lenka326 (29.01.2012 20:52)

To je vůl, korunovanej! Co čekal? Že si ten arogantní gauner nechá něco takového líbit? Navíc, když se cítil "být v právu"? Ach jo. A co se teď stane Belle, až se manžílek vrátí domů?
Cullene, Cullene, použij mozek, nebo aspoň jeho zbytek, cos ještě neprochlastal a nevykouřil. Bella tě potřebuje, ale takhle ne!

Kamci

2)  Kamci (29.01.2012 20:14)

Asi bude muset Edward do posilovny. Nebo, možná zapojí mozek, když svaly nestačily? Jen se teď bojím o Bellu, jestli si ten její na ní taky schladí žáhu

leelee

1)  leelee (29.01.2012 20:03)

ptát se co čekal, asi nemá cenu:p
hezky si hraješ se slovíčky

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek