Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

300. článek, 13. kapitola, v pátek třináctého. Pokud nejste pověrčivé, tak račte dál :):D

Bella s Edwardem popíjejí. Ale jak to dopadne? No, uvidíme.

15+ za jeho slovník ;)

Jo, trochu se to zvrtlo. Ale jak moc mi došlo až ve chvíli, kdy se z puštěnýho rádia ozvala znělka regionálních zpráv a Bella na ni chtěla jít tancovat. V kavárně. Nedošlo mi, že někoho, kdo v životě pořádně nepil, můžou složit pouhý čtyři skleničky tvrdýho. Ale zjevně to možný bylo, Bella byla zářnej příklad.

„Je blonďatá a prsa má větší než mozek,“ brblala a rukama si mávala před těma svýma, snad abych měl lepší přehled o tom, kde je vlastně má. Nepomáhala mi tím, protože jsem se chtěl dívat kamkoliv jinam, jen ne na její prsa. Kdybych to totiž udělal, bylo by mi hned jasný, jak dnešek skončí. Já bych byl určitě pro, ale nebyl jsem si jistej tím, že by tak nadšená byla i ona. Možná i byla. Dokud by nevystřízlivěla.

„Já vím, viděl jsem ji,“ usmál jsem se a nad touhle debilní situací zakroutil hlavou. Nějak se to přestávalo vyvíjet tak, jak jsem chtěl. Jo, dozvěděl jsem se plno novejch věcí, ale pořád jsem cejtil tu bariéru, kterou si kolem sebe Bella držela a nechtěla přes ni přejít. Když o něčem mluvila, všímal jsem si toho, jak se snaží správně volit slova. A to i teď, když se v jejich významu začínala sama ztrácet.

„Došlo mi pití,“ zakňourala po chvíli a zavrtěla se na židli. Bylo to jen několikasekundový dilema, než jsem se rozhodnul objednat nám další. „Abys věděl, já nepiju,“ mluvila přímo ke mně. Ještě pořád dobře artikulovala, jen si trochu šlapala na jazyk. Kdybych to neviděl přímo před sebou, nevěřil bych, že chlast může do hlavy stoupat tak rychle.

„Já ti věřím,“ mrkl jsem na ni. „Ale teď to trochu porušuješ.“

„Vždycky jsem byla ta hodná, můžu jednou zhřešit.“ No kurva. Proč to znělo tak dvojsmyslně? Díval jsem se na ni a snažil se z jejího výrazu rozluštit, co přesně tím myslela, ale protože se usmívala a vypadala pořád stejně klidně, usoudil jsem, že prostě slyším jen to, co slyšet chci. Jasně, že mi nedělala návrhy, nebyla přece blbá, jen opilá.

„Ale s hříchama se těžko žije,“ upozornil jsem ji pobaveně. Dokázal jsem si živě představit, že nám hlavou proletěl úplně jinej žebříček hříchů. To, že ji sem Emmett dostal kvůli mně, že se ji teď snažím opít a navrhnout jí dohodu, která by jí mohla podstatně změnit život, se do mý nejhorší desítky hříchů nedostalo. A nestálo to ani nikde poblíž poslední příčky.

Prostě jsem měl trochu jiný hodnoty.

„Horší už to být nemůže,“ zašklebila se. Zněla vesele, ale mně se z toho - v tuhle chvíli - nepříhodnýho zvuku nepříjemně sevřel žaludek. Bylo mi zle z toho, co jí ten zmrd dělal. Bylo mi zle z lidí, který se kolem ní celou dobu pohybovali, věděli o tom, že ji podvádí, a nechali ji dál žít v tom, že je všechno v pořádku. Všichni by si zasloužili pořádnou ránu, aby se probrali.

„Bello? Seš vůbec šťastná?“ zeptal jsem se. Asi jsem se začínal bát odpovědi, nevěděl jsem, jak bych snesl, kdyby řekla ano. Ale ta patetická snad nebyla. Trochu nakrčila čelo.

„Jako teď?“

„Ne, celkově,“ upřesnil jsem a zadíval se jí přímo do očí. Zamračila se na mě, ale nějakou dobu nad tím asi vážně uvažovala, protože se začínala mračit čím dál víc. Jo, to byla dobrá zpráva. Kdyby jí došlo, jak kurevsky špatný to je, bylo by všechno snazší. Ale takhle, když se jen usmívala a dělala jakoby nic, se s tím nedalo nic dělat. Nebo aspoň nic takovýho, s čím bych jí mohl pomoct já.

Byl jsem dobrej v rozpytlování zlomenejch srdcí, pokud v tom nebylo žádný vzlykání a slzy, jenže jak někoho donutit, aby se zamyslel nad tím, jak vede svůj život? Těžko říct, mě k tomu taky nikdo nedonutil.

„Nevím. Možná…“ zněla její nejistá odpověď. Hm. Třeba ho fakt miluje, co já vím. Třeba je to někde – fakt kurevsky hluboko – ve skrytu duše fajn týpek, s kterým bych sem tam zašel na pivo… Ne, určitě ne. Stačilo mi ho vidět a už se mi dlaně samy svíraly do pěstí. Jen tu opravdovou, která by mu letěla přímo doprostřed ksichtu, jsem si mohl jen představovat. Zatím. „Máš divný otázky,“ obrátila proti mně. „Proč se pořád ptáš?“ zajímala se. Vypadala u toho roztomile, neměla žádnou řasenku ani zbytečný malovátka, ale i tak každý zamrkání bylo něco extra.

„Jsem zvědavej,“ uculil jsem se. Povytáhla jedno oči.

„To já taky a neptám se.“

„Tak se ptej,“ navrhnul jsem jí s uchechtnutím. I když jsem z toho nebyla zrovna dvakrát odvařenej. Na co by se mohla zeptat? Možností bylo rovnou několik. Jedna děsivější než druhá.

„Mmm,“ zamručela, jak se snažila něco vymyslet. „Zajímá mě, co na mně vidíš, ale to z tebe asi nedostanu.“

„Jsi milá.“ Tentokrát jí nahoru obočí vystřelilo pochybovačně. „A taky se mi líbí tvoje nohy.“ S trhnutím se zahihňala. Ten zvuk jsem od ní ještě neslyšel. Měl jsem tu čest slyšet ji křičet, brečet, ale hihňání bylo novej a neohranej level. Líbilo se mi to.

„Co studuješ?“ Nad tou otázkou jsem protočil oči.

„Sociologii. Když mám dobrej den,“ pokrčil jsem rameny.

„Když máš dobrý den?“ nechápala.

„Nejsem zrovna studijní typ,“ přiznal jsem se a kdoví proč se při tom necejtil dobře. Jako kdyby přede mnou na krátkej okamžik seděla Esme a dívala se na mě svýma hnědýma očima, o něco světlejšíma, než měla Bella. „Navíc jsem často zaneprázdněnej.“

„Pracuješ?“ Bylo to divný, ale připadalo mi, jako by ji vážně zajímalo, co odpovím. Jako by se neptala jen tak ze slušnosti. Asi ještě nebyla tak opilá, jak se zdála. Zvednul jsem svoji skleničku a ona mě zaraženě napodobila. Vypil jsem ji naráz a celou dobu na sobě cejtil její pohled. Ale nakonec se taky napila.

„Ne, nepracuju.“ Měl jsem kurevskou kliku, že se v tom dál nenimrala, i když na ní bylo vidět, že by chtěla. Rozhodně jsem neměl v plánu to tu zazdít právě takovouhle sračkou.

„Nejsi moc otevřený,“ zamračila se.

„A ty ne moc konkrétní,“ oplatil jsem jí. Nafoukla tváře a já čekal, že se zeptá na něco, co mi podkopne nohy. A to i v sedě.

„Tvůj nejdelší monogamní vztah?“ Překvapeně jsem zamrkal. Na takovou otázku bych ji nikdy netipoval. Ale nad odpovědí jsem nemusel moc dlouho přemejšlet.

„Dvaadvacet let. S mojí rukou,“ odpověděl jsem poslušně a zazubil se.

„Cullene!“ vykulila šokovaně oči. No co? To ji to tak pohoršilo? Nic na tom přece nebylo. „Myslím to vážně! Zkus to taky.“ Poslechl jsem ji a zauvažoval. Bylo těžký probírat se rokama zpátky. Neměl jsem v hlavě otevřenou knížku, jak je to mnohdy popisovaný. Myšlenkama jsem zabloudil až k době, kdy jsem bydlel ve Forks. Bylo mi šestnáct a byl jsem tak nadrženej, že bych skočil na všechno, co by se přede mnou předklonilo. Tou dobou jsem si dokázal perfektně vypracovat svaly na pravý ruce, ale to bylo asi tak všechno. Ve Forks chcípnul pes. A veškerá sexuální aktivita taky. Škola byla plná frigidních bab, který si hrály na pozérky, ale jakmile se jich jeden dotknul, začaly pištět.

Dokud se nepřistěhovala Lauren. Holka z velkoměsta, která spolu s jejíma zkušenostma prozářila všudepřítomnej zelenej humus.

Nebylo těžký ji dostat. Vrhala se na všechno, co mělo mezi nohama péro… Rodiče ji kvůli jejímu chování poslali do Forks. Sám jsem si nedokázal představit horší trest, takže jsem jí v jejím malým plánu, jak je nasrat a donutit, aby se přestěhovali zpátky do Seattlu, nadšeně a rád pomáhal. Znamenalo to rovnou několik věcí.

Už jsem se dál nemusel vláčet s nálepkou panice. Měl jsem pravidelnej sex. A mohl jsem jezdit jejím luxusním kabrioletem. Prostě jsem se pořád dokola vozil.

„Fajn, tři měsíce. Víceméně,“ odhadnul jsem. Údivem jí spadla brada. Proč? Nebylo to zas tak velký číslo…

„Tak málo?“ podivila se nahlas a krátce se zasmála. „To je dost málo! Nemyslíš?“

„Ty se budeš smát mýmu rekordu?“ vyjel jsem na ni předstíraně a pak se uchechtnul. Šoupnul jsem se i se židlí blíž ke stolu a nohy zase natáhnul pod sebe. „Nejsem zrovna na dlouhodobý vztahy… Mám rád změnu.“ To byla pravda. Nebylo nad čerstvej materiál. „Děsí mě stereotyp.“

„A chlamydie ne?“ Nevěřícně jsem zavrtěl hlavou a zúžil oči. Ona se mi snad jenom zdála! Nebo doopravdy řekla to, co jsem slyšel? No to mě poser.

„Tohle je nějakej test?“

„Měl by?“ zeptala se přesládle a naklonila se blíž ke stolu, blíž ke mně. A znovu si tak získala mou plnou pozornost. A úplně všude. Nepotřebovala výstřih až ke kotníkům, aby se mnou něco udělala. Stačilo pitomý gesto ruky, jeden úplně normální pohyb a už to jelo. Nešlo mi to do hlavy, nikdy dřív se mi tohle nestalo, a abych byl upřímnej, dost mě to vyvádělo z míry.

„Možná,“ připustil jsem, ale sám si tím nebyl tak jistej. Ona byla vážně nevyzpytatelná. Ale jestli mě chtěla zkoušet, nebyl jsem proti. Tuhle hru jsme mohli hrát oba. „Vážně jsi nikdy dřív nepila?“

„Skleničku, maximálně,“ odfrkla si a snad na důkaz svejch slov se znovu napila, já už neměl čeho. „Už od mala jsem měla k alkoholu záporný postoj.“

„Proč?“

„Můj strýček James se upil k smrti,“ zahihňala se. Jo, fakt mluvila o smrti svýho strejdy a hihňala se u toho. Bylo dost věcí, který jsem prostě nechápal, i když jsem se snažil, a tohle byla jedna z nich. Mluvil z ní gin. Toho se dalo nějak využít…

„Tvůj strejda se uchlastal k smrti a ty tu teď se mnou popíjíš gin… O to by se scénáristi poprali,“ snažil jsem se to odlehčit. Ale asi jsem ani nemusel, jí to bylo pravděpodobně jedno.

„Jsou lepší náměty,“ polemizovala. „Třeba ty. Kluk, co se nemá na práci nic jiného, než obtěžování obyčejné holky,“ zasmála se. Chytil jsem se toho.

„A jak by to končilo?“ chtěl jsem vědět. Taky jsem se naklonil blíž k ní, mezi náma byla jen umělá napodobenina kytky, která se sem vůbec nehodila. Chvíli vypadala zaskočeně, ale nebyla by to ona, aby z toho bez problémů vybruslovala.

„Happy endem.  Nemám ráda smutné konce…“ zamumlala a sklopila oči. Najednou byla stydlivá? Suverénně se mě zeptala na chlamydie, ale zmínka o smutnejch koncích jí donutila se červenat. Čím dál víc jsem si začínal myslet, že nejsem sám, kdo se v ní nevyzná. Možná s tím měla problém i ona. „Vydrž chvíli,“ omluvila se. Když se postavila na nohy, zmateně jsem zamžikal. Odchází? Tak najednou? Proč?! Naštěstí nechala svůj kabát ležet tam, kde byl, a odklopýtala na záchody. Ulevilo se mi.

Neměla ráda smutný konce… Ale sama žila život, kterej k němu měl víc než blízko. To zase přišlo smutný mně.

„Dáš si ještě něco?“ ozvalo se vedle mě. Polekaně jsem sebou trhnul. Stála tam ta blonďatá servírka, pořád jsem si nemohl vzpomenout, jak se jmenovala.

„Jo, dvakrát to samý. Díky,“ poděkoval jsem a myslel, že zase odejde, ale neudělala to. Kurva. Posadila se na Bellino místo a rádoby svůdně na mě zamrkala. Byl to tak ohromnej rozdíl, když jsem se podíval na ni a na Bellu. Bella byla přirozená. Ona měla k přirozenosti hodně daleko. Vážně jsem ji šukal? Třeba jsem si ji pamatoval odsud.

„Jsi tu s přítelkyní?“ zeptala se a působila u toho strašně sebevědomě.

„Ne,“ zavrtěl jsem hlavou. Zářivě se usmála.

„A co děláš dneska?“ Věděl jsem, kam tím míří, ale neměl jsem na ni náladu.

„Dnešek mám plnej, promiň,“ pokusil jsem se ji setřást, ale nevzdávala to. Pořád jsem se díval k záchodovým dveřím, jestli z nich nevychází Bella. Nepotřeboval jsem, aby mě s ní viděla.

„To nevadí, třeba někdy jindy,“ řekla a na papír, kam se psaly objednávky, začala něco čmárat. „Tady máš moje číslo, kdybys někdy chtěl, ozvi se,“ mrkla na mě, a když vstala, pohodila vlasama. Měl jsem chuť jí říct, ať trochu ubere, ale udržel jsem se. Vážně byla až moc sebevědomá… Ale rychlá, pití přinesla dřív, než se Bella stihla vrátit. Byla pryč už víc jak pět minut, skoro jsem se začínal bát, že se jí něco stalo. Byla by to moje vina, to já ji donutil pít, nebyla na to zvyklá a mohlo se jí třeba udělat blbě. Ale ve chvíli, kdy jsem si byl jistej, že se za ní půjdu podívat, konečně vyšla ze dveří. Když se naproti mně posadila, nejistě se usmála.

„Jsi nějaká zamlklá,“ poznamenal jsem po chvíli. V ruce si pohrávala s plnou skleničkou a bylo na ní vidět, že není tak v pohodě, jako byla, než odešla. Co se za tu krátkou dobu mohlo posrat? Přemejšlela?

„Budu muset domů,“ vypadlo z ní nakonec.

„Cože?“ vydechnul jsem. „Vždyť je ještě brzo…“ Podíval jsem se po hodinách. Bylo šest. Copak měla večerku? Mohla tu klidně bejt dýl.

„Musím se učit,“ vymlouvala se. Když ke mně zvedla oči, poznal jsem, že nemluví pravdu. Alespoň ne úplnou. Něco tu nehrálo.

„Učení počká. Kam tak spěcháš? Děláš, jako by tě doma čekalo něco pěknýho,“ ušklíbnul jsem se ironicky. Její manžel si to nejspíš někde rozdával s jinou a ona spěchala domů. Ta holka byla ztracenej případ. „A ještě jsme neskončili s výslechem,“ připomněl jsem jí. Úsměv se jí na chvíli vrátil.

„Ne, vážně ne… Ale,“ zarazila se. „Mohla bych ti dát svoje číslo?“ navrhla v otázce. Vážně se mě ptala, jestli chci její číslo? No do prdele. Tohle bylo fakt něco. „Abychom mohli pokračovat ve výslechu, samozřejmě,“ dodala pak a znovu se začervenala. Ježíši.

„Jasně,“ polknul jsem. Všimla si papírku u mý ruky a natáhla se pro něj. Byl jsem v takovým šoku, že jsem nestihnul zareagovat včas. Vzala si ho a z tašky si vytáhla propisku. A já se celou dobu modlil, aby ten zasranej papírek neotočila. Asi mě měl někdo nahoře rád, protože to neudělala. Vrátila mi ho a já se kochal úhledně napsaným telefonním číslem, který už jsem stejně měl uložený v mobilu. „Díky,“ vyšlo ze mě pitomě.

Tolik k tomu, jakej jsem vůl.

Rychle dopila svoje pití a pořád se u toho šklebila. Když ale začala vstávat, začal jsem doopravdy panikařit. Myslela to vážně?

„To odcházíš hned teď?“ Nemohl jsem dál v klidu sedět, stoupnul jsem si a najednou nevěděl, kam s rukama. Nejradši bych ji prostě vzal a posadil ji zpátky, ale tak jednoduchý to bejt nemohlo.

„Jo, už je pozdě. Někdo pro mě přijede,“ řekla ostýchavě a nemotorně se nasoukala do rukávů kabátu. Chtěl jsem ji pomoct, ale zvládla to sama. Nebyla ten typ holky, co by potřebovala pomáhat. Teda ne s obyčejnýma věcma. „Ale děkuju, tohle bylo docela… fajn. Jen mě štve, že nedorazil McCarty… Asi mu do toho něco vlezlo.“

„Já ho znám. Z přednášek,“ dodal jsem rychle. „Má toho poslední dobou moc,“ omlouval jsem ho. Jak řekl Emmett, nechtěl s tím mít nic společnýho, a když nic, tak nic.

„Stejně mohl zavolat,“ zakřenila se na mě, když si zapnula poslední knoflík u krku. Oči měla o něco skelnější a já dost pochyboval o tom, že se dneska bude ještě učit. V tomhle stavu rozhodně ne. „Tak,“ rozhodila rukama. „Děkuju, Cullene,“ ušklíbla se a zahihňala. Měnila nálady rychlostí blesku.

Natáhnul jsem se pro svoji bundu a nevšímal si toho, jak se zamračila. Na stůl jsem hodil peníze a rychle dopil svoje pití. V krku mě zase příjemně zapálilo.

Šla přede mnou, a když vyšla ven, přitáhla si kapuci blíž k hlavě. Jo, byla pořádná kláda.

„Chceš někam doprovodit?“ nabídnul jsem se, ale jen zavrtěla hlavou. Jasně, někdo pro ni přijede. Zajímalo by mě kdo. Ale její povedenej manžílek měl tolik peněz, že si klidně mohl dovolit vlastního řidiče…

„To je dobrý,“ usmála se. Během okamžiku u chodníku před náma s hlasitým pískotem gum zastavilo auto. Chtěl jsem začít nadávat, co je to za kreténa, kterej ani neumí řídit, ale vystoupil z něj ten její sráč. V hlavě mi nadávky křičet nepřestaly, jen se změnily. Teď měly přímýho adresáta, kterej se čirou náhodou tvářil pěkně nasraně. „Petere,“ řekla Bella místo pozdravu. Hned jsem se postavil vedle ní, vážně se netvářil vůbec vlídně. Co když mu ruplo v bedně?

„Nasedni si, musíme jet,“ řekl místo pozdravu on, když si mě všimnul. Přidal nekompromisní tón, po kterým se mi zježily vlasy vzadu na krku. Jo, věděl jsem, proč bych mu dal ránu. Ale Bella ho jako tupá ovce poslechla. Prostě nastoupila a ani se nerozloučila.

Autu znovu zaskřípaly gumy, a pak se rozjelo pryč.

„Do prdele!“ zanadával jsem nahlas a potlačoval chuť kopnout si do popelnice stojící kousek ode mě. Proč jsem ji nechal odjet? Proč jsem něco neudělal?! Kurva! Rozhozenej a nasranej jsem se vrátil zpátky do kavárny, kde mě přivítal blonďatej úsměv. Poručil jsem si rovnou dva giny.

Ale stejně mi bez ní nechutnaly.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kajka

13)  kajka (15.03.2012 14:08)

Nejsem si tak úplně jistá proč, ale tahle kapitola mě nějak vzala.

Ree

12)  Ree (11.03.2012 17:41)

Opilá Bella je úžasná! Takhle ho provokovat, i když ho vlastně provokovat nechce! Ale ten její manžel se mi vůbec nelíbí. Fakt ne!

miamam

11)  miamam (17.02.2012 10:43)

Tak tenhle Edward už se mi docela začíná zamlouvat... Rozhodně mě tak maximálně nerozčiluje. I když kvůli tomu, že Bellu opil, bude mít B možná doma pořádnej průšvih, ale držim jí palce, aby z toho vyšla s grácií. Ty ho měníš tak přirozeně, že on sám si to téměř neuvědomuje a mně to nepřijde nijak násilný. Vážně hodně dobrý

Silvaren

10)  Silvaren (31.01.2012 10:34)

By mě zajímalo, co se Belle stalo na záchodě. Volala manželovi? Volal on jí? Evidentně nechtěla odejít, ale musela. Proč mám takový pocit, že ji ten její psychicky týrá nebo snad dokonce mlátí? Každopádně to asi nemá jednoduchý, holka. A i když do toho Edwardovi opravdu nic není, holt si nemůže pomoct.

ambra

9)  ambra (19.01.2012 00:59)

Tak když si odmyslím ten pekelně hořkej konec, jo;) :
Bella tancující na znělku regionálních zpráv
nebyla přece blbá, jen opilá.
„Sociologii. Když mám dobrej den,“
Lauren. Holka z velkoměsta, která spolu s jejíma zkušenostma prozářila všudepřítomnej zelenej humus.
A chlamydie...
Plus ještě asi 72 vět. Nicméně jsem nadšená z toho, že celá tahle řachanda je vlastně o velmi vážných věcech. To pátrání po míře Bellina štěstí a ty náznaky, že i takovýhle Pakoedward je schopný normálních citů, to mě fakt dostává.
Jsem napnutá a natěšená

leelee

8)  leelee (14.01.2012 23:21)

„Tvůj nejdelší monogamní vztah?“ tvoje slovní obrat jsou čím dál lepší:D

Ajjinka

7)  Ajjinka (14.01.2012 17:22)

Twilly, tvoje komentáře mě moc těší Budu se snažit, aby tě ten "film" nezklamal
Astrid, na Edwarda se musí pomalu, nesmíme spěchat, jinak by nás asi poslal tam, kam posílá všechny, co na něj moc tlačí
Leni, jsem ráda, že si Edward získává i tebe. Ono mu to totiž moc nejde
Bájí, ty jsi miláček Nechci nějak spoilerovat, ale nebudou to mít lehký, snad se mi to podaří dobře podat
Děkuju, holky Edward a já jsem tu jen kvůli vám

kytka

6)  kytka (13.01.2012 22:14)

Znělka regionálních zpráv, na kterou chtěla Bella jít tancovat mě dostala. A jedna perla za druhou. A mám pocit, že v tom Edward začíná lítat.
Skvělé čtení.

Kamci

5)  Kamci (13.01.2012 21:04)

krásný

Bye

4)  Bye (13.01.2012 19:51)

Opět Ajjo, druhá věta a jsem jasná Tohle číst je takový... potěšení!
Ha! Edwardovo "probouzení" pokračuje. Nepůjde do Belly, pokud je opilá - to by v době "před Bellou" asi nikdy neřešil, že? ;)
"Nafoukla tváře a já čekal, že se zeptá na něco, co mi podkopne nohy. A to i v sedě." Zas ty jeho nesmrtelný hlášky.
Haha, takže Bella s Tebou něco dělá pouhým gestem, bez zbytečného malování a odhalování, jo, Cullene? Vítej v chemické laboratoři zvané LÁSKA! A mám takový tušení, že se Ti ta vytrénovaná pravačka bude moc hodit. Až do doby, kdy Tě Bella nevezme na milost - páč si myslím, že vrzání kdekoliv jinde pro Tebe definitivně nepřipadá v úvahu. I když, kdo ví, třeba to ze zoufalství zkusíš...
Ty kráso, a ten konec! Copak se stalo na tom záchodě? Vypadá to, že peroxidovi není jedno, když se mu maželka spouští. Nebo je v tom ještě něco dalšího? Tak budu doufat, že se o sebe Bella do příští kapitoly postará. A že Edward vystřízliví... zase B)
Moc krásně je oba pomalinku strkáš tím správným směrem

Lenka326

3)  Lenka326 (13.01.2012 19:49)

Teda, jsem štěstím bez sebe - nezneužil její stav. Prostě spolu jen mluvili (a pili, taky) a on ji nechal odejít. Mám ho ráda čím dál tím víc. Sice je to pořád zatracený neřád, ale pod tím nánosem je něco hodně opravdového. Jen to bude chtít pomaličku, ale pořádně, vygruntovat. Snad ho to moc nevyplaší, až to vykoukne ven.
Ale co měl znamenat ten konec? Že je Peter děvkař, to už jsme věděli, ale jak se to k Belle chová? A proč ona si to nechá????
Těším se na další dílek.

Astrid

2)  Astrid (13.01.2012 17:43)

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa ja ho milujem!!!!!!!!!!!!! *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* nadrženej, by skočil na všechno, co sa predklonííí!! tak to ma zložilo.
Celé ich stretnutie bolo perfektne napísané, všetko malo svoje miesto, každé slovo - dokonalosť!! aj tá kaviareň, v ktorej boli, servírka, všetko uveritelné, ozajstné a on... ach bože, ja som zamilovaná, strašne zamilovaná
Tam tá časť ich rozhovoru: "A jak by to končilo?" - myslím ten námet na scenár, normálne som sa bála (túžila), že Bella povie miesto Heppy end - Zamiloval sa. Ale to by nám ho možno trocha vyplašilo, že?
Ajjinko, toto je krásny príbeh, o ktorom sa dá snívať, čo ja mám velmi rada. To očakávanie, toho precitnutia, či jej, alebo jeho, je nepopísatelne najlepšie.Takže čakám až to nastane, až sa to dostaví, až to ucítia oni, boha jeho, ja tu odpadne... Na ten okamih, keď zistí, že sa zamiloval, sa teším ako také decko.
Ajinko, mám hned krajší deň, tento príbeh je moja malá radosť. díky

Twilly

1)  Twilly (13.01.2012 15:57)

Ano, Ajjo, jsem namotaná, tak, že když se budu chtít oprostit, budu muset stříhat... ale to zatím tedy rozhodně!!! nehrozí. Edwardovy myšlenky a jeho fragmenty slušnosti mě moooooc baví, to mi věř. Naprosto jsem propadla tvé skladbě vět. Slova plynou tak jednoduše, že mám pocit filmu, místo čtení. Dokonce mi nedělá problém si do toho filmu "dosadit" jako casting naše staré známé herce z TW a to je, vzhledem k naprosté odlišnosti charakterů hlavních hrdinů, hodné ocenění

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella