Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

Myslíte si, že Edward dokáže řešit i vážný věci? Uvidíte sami. Taková napojovací kapitola, nudná a o ničem. Znáte to :D

15+ za jeho slovník ;)

„Oplatit?“ vydechla a zaraženě zamrkala. Jen jsem přikývnul a dál obezřetně sledovat její ruce, jestli náhodou nesahaj po hrnku s horkou vodou. „A ty se hlásíš jako dobrovolník,“ semkla rty a pokývala hlavou. Chvíli byla zticha, možná nad tím vážně uvažovala, nebo prostě jen vymejšlela, jak mě rychle a snadno zabít. Mnohem víc by se mi líbila ta první možnost. „Že mě to nepřekvapuje… Na první pohled jsi ochota sama. Určitě víkendy netrávíš jinak, než jako dobrovolník na dobročinných akcích. Nevím, jestli máš nějakou úchylnou zálibu v deptání ostatních, ale já v tom s tebou nejedu, Cullene,“ vypěnila. Měl jsem kliku, že jsem se přesně na tohle vnitřně připravil. Nevěřil jsem tomu, že by jí rovnou došlo, co jí vlastně navrhuju.

„Nech si to projít hlavou, Bello,“ pobízel jsem ji a pohodlně se opřel o opěrku židle. Nohy jsem si natáhnul pod stůl, skoro jsem se jima dotýkal těch jejích. „Neříkám, že to mám bejt já,“ pokrčil jsem rameny. „Může to bejt kdokoliv.“

Šokovaně se nadechla. A pak na můj vkus vydechovala až nebezpečně pomalu. Byla jak nekontrolovatelná bomba, akorát jsem netušil, kterej drátek ji zneškodní. Jestli vůbec nějakej takovej byl. „Takže mi dokonce dáváš na vybranou,“ zvedla na vteřinu obočí. „To je od tebe víc než milé.“

„Ty víš, že jsem to takhle nemyslel.“

„Ne? Já myslím, že jsi to myslel právě tak! Víš, nechápu, proč se pleteš do věcí, do kterých ti vůbec nic není. Neznám tě a nechci na tom nic měnit. Můj život je čistě můj problém a tebe nemusí zajímat. Přestaň mě sledovat. Přestaň se starat. Přestaň ze sebe dělat blbce!“ pronesla na jeden nádech. „Ale až se rozhodnu být nevěrná svému manželovi, budeš první, kdo se to dozví,“ dodala. Sarkasmus z jejích posledních slov kapal na zem a nechával po sobě oslizlý stopy.

„Kolikrát mám opakovat, že tě nesleduju? Je to prostě… náhoda.“

„A přestaň pomáhat těm tvým náhodám!“ štěkla, ani mě nenechala domluvit. Už začínala bejt nepříčetná. Pár lidí se za náma otáčelo. Nepříjemně jsem se ošil, tohle nevypadalo dobře. Potřeboval jsem ji dostat pryč od lidí, někam, kde by její výbuch vzteku nenadělal takový škody. Ale neměl jsem u sebe tank, takže jsem silně pochyboval o tom, že se mi to podaří. „Co ode mě chceš, Cullene?! Narovinu!“

„Já nevím!“ nevydržel jsem to. Celou dobu se ke mně chovala, jako bych byl malej fakan, a mně došla trpělivost. „Můžu snad za to, že si nemůžu pomoct? Že je mi tě líto a chci, abys s tím něco dělala, když před tím jen zbaběle zdrháš? Někdo, kdo má alespoň trochu rozumu, by to začal řešit!“ Už se netvářila překvapeně, naopak vzdorovitě vystrčila bradu dopředu.

„Víš ty co?! Kašlu na tebe! Nemám zájem s tebou cokoliv řešit. Jo, možná zbaběle utíkám, spokojený? Jsi šťastnej, Cullene? Protože já nikdy nebyla šťastnější!“ praštila drobnou rukou do stolu. Naštěstí neměla takovou sílu, aby něco rozbila. Ale ani tak bych jí do ruky nůž nedal. No, v tuhle chvíli ani nic jinýho. „Takže teď rozumně odejdu a nechám tady tvůj dokonale zapalující mozek samotný, aby mohl přijít na další věc, která změní svět!“ vyjela na mě a prudce vstala.

Hned jak to udělala, si zase sedla. Hnusně se na mě podívala a ukázala na mě prstem. „A proč bych měla odcházet já? Je to moje místo, ty jdi pryč!“ Samolibě jsem se usmál, zčásti kvůli tomu, že jsem doufal, že jí to pomůže trochu upustit páru, částečně proto, že jsem svoji prdel nehodlal posunout ani o centimetr. Nebude mi dělat problém předstírat, že jsem se tu k něčemu přilepil, i když by to znělo nechutně.

„Můžu nějak pomoci?“ ozvalo se najednou vedle našeho stolu. Otočil jsem se za tím hlasem a na chvíli strnul. Byla mi povědomá, blond vlasy, piha na tváři,… tuhle jsem si trochu pamatoval. Zatřepal jsem hlavou, abych se zbavil myšlenek, který by mě akorát zbytečně rozptylovaly.

„Ne, děkujeme,“ ujistil jsem ji a pokusil se usmát. Bella to ale nechtěla nechat jen tak. Jak jinak. Bylo by to skoro proti přírodě, kdyby to nechala plavat.

„Ale mně byste mohla pom-“ Nestačila doříct větu, protože jsem na vlastní botu zjistil, jak moc blízko naše nohy doopravdy jsou. Zasyčela a ohnula se stranou, aby si mohla třít kotník, do kterýho jsem jí šťouchnul.

„Vlastně bysme si dali dva giny,“ usmál jsem se znovu. Zmateně chvíli těkala pohledem mezi mnou a Bellou pod stolem, ale měla dostatek rozumu na to, aby bez dalších keců odešla. Kdyby takhle rozumná byla i holka, která seděla naproti mně, už by s tím debilem dávno nebyla.

„Tys mě vážně kopnul?“ ověřovala si Bella, když celá červená a rozzuřená vystrčila hlavu zpod stolu.

„Jo, protože se doopravdy chováš jako malá,“ prohodil jsem bezvýrazně. „Teď to uděláme takhle, ty ze sebe přestaneš dělat hysterku a já ti řeknu, jak jsem to myslel. Bez přerušování,“ upozornil jsem ji, když tvrdohlavě nafoukla tváře.

„Proč bych to měla dělat?“ zeptala se, ale na tónu jejího hlasu bylo jasně poznat, že ji to nezajímá. Byla to jen řečnická otázka, která mě měla víc nasrat, ale já se nenechal. Dokud tu sedí přede mnou a můžu k ní mluvit, byl jsem víceméně spokojenej… Matně-pamatovaná-přefiknutá-servírka nám přinesla pití, postavila ho na stůl a sjela mě pohoršeným pohledem. Nevěnoval jsem tomu pozornost, díval jsem se na Bellu, jak se šklebí na skleničku před ní. „Nepiju alkohol,“ zamručela a zavrtěla se. Pak se opřela a založila si poraženě ruce na prsou. „Tak mluv,“ vybídla mě se znechuceným mlasknutím. Byla tak strašně povzbudivá, až to nebylo hezký. Počkal jsem, až bude ta holka pryč, a pak pokračoval.

„Asi jsem to měl líp formulovat,“ přiznal jsem nervózně. Nikdy jsem nebyl kdovíjakej řečník a tohle navíc nebylo téma, který bych běžně s holkama řešil.

„Asi,“ zamumlala kysele.

Na tohle jsem se musel napít. Bylo zvláštní, jak několika slovy dokázala moje sebevědomí srážet níž a níž. Kdyby to byla jiná situace, možná bych jí i pogratuloval, ale týkalo se to mě a to se mi nijak zvlášť nelíbilo.

„Víš, co dokáže chlapa totálně dosrat, Bello?“ zkusil jsem na to jít jinak. Ale podle jejího zatvrzelýho výrazu, jsem si domyslel, že se mnou spolupracovat nebude, ani kdybych se na hlavu stavěl. Nebo na cokoliv jinýho. „Když vidí svoji holku s jiným chlapem. Nejsem žádnej psycholog, ale dost to změní jejich pohled na věc.“ Čekal jsem, jestli zareaguje, ale jen na mě dál netečně zírala. „Tím chci říct,“ začal jsem opatrně, „že by tomu tvýmu senátorovi mohlo něco docvaknout.“

„Tím, že bych mu byla nevěrná?“ nadhodila nedůvěřivě. Ježiši, proč jí to dneska vůbec nepálilo? Jindy byla celkem vnímavá, dneska jí všechno trvalo dýl. Jen mi to stěžovala.

„Jo,“ připustil jsem nakonec a pohodil rukama.

„Nechci mu být nevěrná…“ zamračila se. A já nevěřil vlastním uším. Nechce mu bejt nevěrná? Ne, v žádným případě to nemohla mít v hlavě v pořádku! Ten vybledlej idiot ji podváděl, nestyděl se za to, a podle toho, jak jsem je viděl naposledy před školou, dělal, jako by se nic nedělo. Ani jeden nebyli v pořádku. Pokud nevedli nějakej zvrácenej vztah, kterýmu jsem snad radši ani nechtěl rozumět.

„A dochází ti, že on ti nevěrnej je?!“ neudržel jsem se. Sralo mě, že to bere tak klidně. Jako by to bylo úplně normální a běžný. Já sice nebyl zářnej příklad monogamisti, ale taky jsem nebyl takovej debil, abych se oženil. Jestli mi Esme s Carlislem něco nechtěně natloukli do palice, bylo to tohle. Manželství prostě znamenalo něco víc. Není to jen další pojem, na kterej by každej sral. „Šuká si s jinou a pak přijde za tebou domů, to ti přijde normální?“

Překvapeně otevřela pusu. Nečekal jsem na to, až si najde nějakou další pošahanou výmluvu, která by stejně nic neznamenala, a šel do toho, dokud jsem věděl, co chci říct.

„On se s ní nedrží jen za ruce, jako na všech těch fotkách, Bello, copak to nevidíš? Jak to můžeš jen tak dovolit? Nebo se ti snad líbí, když si to užívá s jinou a pak se vrhne na tebe?“ Bylo to příliš, ale když neposlouchala, musel jsem nasadit tvrdší kalibr. Na někoho to jinak nešlo.

Trhavě vydechla a prakticky okamžitě se natáhla po svý skleničce s ginem. Zašklebila se, když poprvý polkla, ale vypila ji na jeden zátah.

„Jo, je to dost drsná představa, že jo?“ snažil jsem se z ní něco dostat.

„Takhle to není,“ zarazila mě, ale víc k tomu nedodala. Ale jestli si myslela, že mi tohle bude stačit, pletla se. Když už jsem se jednou dal na novomanželskou poradnu, hodlal jsem to dotáhnout až do konce, ať to stojí cokoliv.

„Tak jak to je, Bello? Užíváte si ve třech?“

„Cullene!“ okřikla mě zděšeně.

Narovnal jsem se a pokoušel se dát dohromady svůj výraz, protože mi bylo jasný, že se musím tvářit jako debil. Nechápal jsem, proč jsem do toho šel tak tvrdě. Jako by mi snad mělo záležet na tom, do koho a v jakým pořadí strká ptáka její kurevnickej manžel. Ale jak už jsem řekl Belle, nemohl jsem si pomoct. Měl jsem až moc vtlučený manželský hodnoty na to, abych to nechal jen tak ležet. Obzvlášť, když si s tím tahle naivní holka sama nevěděla rady.

„Co?“ osočil jsem se. Něco v tom muselo bejt, že to brala tak, jak brala. „Je to snad jinak?“

„Do toho ti vážně nic není!“ zopakovala dnes už po několikátý. Už mi ta fráze začínala lézt i prdelí. Proč se vůbec snažím? Je víc než očividný, že o žádnou pomoc nestojí. Třeba jí to takhle vyhovuje, třeba si ji ten magor něčím uplácí, co já vím. Ani trochu mi to k ní nesedělo, ale neviděl jsem do ní, a protože nekomunikovala, mohl jsem se jen dohadovat. Což bylo pěkně na hovno, ale nic jinýho mi nezbejvalo.

„Tak to tu asi nemám co dělat…“ povzdechnul jsem si a byl odhodlanej odejít, kdyby mi řekla, ale neudělala to. Tvářila se tak rozporuplně, jako by bojovala s něčím neviditelným, co se jí snažilo nakopat její neokoukatelnej zadek. „Mám tu zůstat?“ Když přikývla, zírala přitom bez mrknutí na desku stolu před sebou. Jestli jsem ji chtěl doopravdy rozpovídat, musela mít co pít. Když jí to stoupne do hlavy, třeba se začne bavit…

Mávnul jsem směrem k blondýně, aby nám přinesla znovu to samý. Během chvíle byla zpátky s dvěma sklenicema s ledem. Bella si s tou svojí pohrávala v ruce a mě tím neuvěřitelně znervózňovala. Pak si ji konečně přiložila ke rtům a v doprovodu dalšího šklebu usrkla. Asi opravdu nebyla zvyklá pít. To bylo divný, většina holek v jejím věku byla úplně jiná. Ona byla zamlklá, nepila, ale dost možná si to rozdávala ve třech. Nad tou představou jsem se zavrtěl.

„Zjistila jsem to před rokem,“ začala a já samým překvapením sbíral bradu ze země. Loktama jsem se opřel o stůl a pozorně se na ni díval. Jo, nebyl jsem psycholog, ale taky jsem nebyl debil, abych nedokázal z jejího výrazu poznat, co si myslí. „Myslela jsem, že má moc práce,“ uchechtla. „Byla jsem pitomá.“

„To se občas stává,“ zkusil jsem novou utěšovací techniku, která čekala na patent. Zabralo to, byly to sice jen milimetry, ale koutky se jí o něco zvedly. Pak se nad něčím slabě zasmála, nakrčil jsem nechápavě čelo.

„Přijde mi absurdní, že tu s tebou ještě sedím…“ vysvětlila, aniž bych se zeptal. Paráda, je hezký, když je někdo upřímnej, ale nemusela by to přehánět. Moje ego se ještě někdy chtělo znovu nadechnout, teď jen přiškrceně sedělo kdesi v koutě a chtělo vypustit ven, jenže to jsem nemohl dovolit, pokud jsem si nechtěl zopakovat ubrečenou scénu.

„Je to absurdní,“ souhlasil jsem a usmál se. Dívala se na mě o chvíli dýl, než bylo normální.

„To teda je,“ přimhouřila oči, jako by nevěřila, že jsem to řekl nahlas. „Jen čekám, kdy se to obrátí proti mně,“ dostala ze sebe ostýchavě. Tomu jsem tak úplně nerozuměl. Možná nějakej mně skrytej význam, těžko říct.

„Budeš mluvit dál?“ zeptal jsem se bez zbytečných sračiček okolo. Popravdě jsem skoro umíral touhou dozvědět se, o co v tý jejich šáhlý hře jde. Nedávalo to smysl.

„Není to veselý příběh,“ máchla rukou, jako by o nic nešlo. Ve mně tím nechtěně vzbudila ještě větší zvědavost. Natáhnul jsem se pro sklenici a tu nadzvedl k ní, pochopila a vzala do ruky tu svou. „Chceš mě opít?“ zajímala se, když si usrkla. Samozřejmě nezapomněla dodat perfektní škleb, kterej se k jejímu obličeji ani trochu nehodil.

„To záleží na tom…“ naklonil jsem hlavu ke straně.

„Na čem?“

„Jestli mi chceš vyprávět ten tvůj příběh,“ mrkl jsem na ni a dopil svůj gin. Pálil mě v krku, ale příjemně.

Dlouze se mi zadívala do očí. „Proč tě to všechno zajímá, Cullene? Teda kromě toho, že mě tím chceš dostat do postele.“ V překvapení jsem se rozkašlal. Tichá voda břehy mele. Nikdy jsem nemohl tušit, co z ní vypadne. Jestli nějaký filozofický moudro nebo něco takovýhleho.

„Říkal jsem ti to už několikrát,“ poukázal jsem, „nelíbí se mi, když se někdo chová takhle povrchně. Je to kretén, jestli si neuvědomuje, co má doma.“ Nechal jsem jí chvíli na zpracování. „Jo, a navíc tě chci dostat do postele,“ zazubil jsem se. Nemohl jsem si nevšímat všech těch polonahejch představ, který se mi samy vkrádaly do hlavy. Ale přisuzoval jsem je spíš nepravidelnýmu sexu, než čemukoliv jinýmu. Už to prostě bylo… dlouho.

„Aspoň mluvíš pravdu,“ povzdechla si a složila si hlavu na sepnutý dlaně. Servírka nám bez dalšího slova přinesla další skleničky, nevěděl jsem, jestli si chtěla najít záminku, jak se znovu vtírnout, ale neprotestoval jsem. „Bylo mi osmnáct. Co může člověk v osmnácti vědět? Jemu bylo třicet a už od samého začátku o mě jevil zájem. Víš, nosil mi kytky, dárky a tak. Líbilo se mi to.“ To ji dostal kusem zelenýho? To byla docela snadno k mání. „Bylo to unáhlené, tím to podle mě celé je,“ přemýšlela nahlas a špulila u toho dolní ret. „Přišlo to moc brzo, to je celé. Není to ničí vina…“

To se mi snad jenom zdálo!

„Víš, Bello, nechci ti kazit až nechutně naivní iluze, ale vždycky je to něčí vina,“ řekl jsem a pokynul jí, aby si se mnou přiťukla.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kajka

20)  kajka (15.03.2012 12:54)

Rozhovor, opravdickej rozhovor! „Oplatit? A ty se hlásíš jako dobrovolník.“ Přiznám se, přeju mu to, ale jen ať to trvá hodně dlouho, protože tahle jízda je boží! On ji opijí, neeee, nechci vědět jak to skončí. Jóóóó, chci to vědět!!!!!

Ree

19)  Ree (11.03.2012 17:38)

Jůůůů, ona mluví!!! A mluví s ním!!! A mluví o tom!!! Teda... musí se Edovi uznat, že umí zázraky. I když trochu svým způsobem

miamam

18)  miamam (17.02.2012 10:28)

No tak přednáška od Edwarda mě fakt "pobavila":p Prej povrchní chování...*smajl plácající se do čela* Nicméně, Bella se chytla... Doufám, že z toho nebude mít větší průšvih.:( Super kapitola

Silvaren

17)  Silvaren (30.01.2012 21:53)

Ten je ale vlezlej, ale to se mu musí nechat, že je vytrvalej. Jsem zvědavá, co z toho vyleze. Je to boží!

16)  Elanoreth (12.01.2012 10:43)

"Mám mu to oplatit. A ty se hlásíš jako dobrovolník."
"Nemusím to bejt já."
A tyhle perly z nich padaly ještě před prvním ginem. Teď jsou u třetího.....hm, to bude ještě hustý.
Jen aby si potom pamatovali, na čem se usnesli.....

Ajjinka

15)  Ajjinka (10.01.2012 19:58)

Holky, kuju Taky jsem ráda, že s ním Bella mluví
Kamci a mě zas dostal tvůj komentář, i když z toho asi nebudeš moc moudrá
Astrid, jsem strašně ráda, že tě to baví Přidávala bych rychlejc, v hlavě všechno mám, ale jsem absolutní debil v rozdělování času, takže to většinou končí tak, že nestíhám vůbec nic
ambři, jo... mozek ustoupí jiným orgánům, střeva jsou prostě nevyzpytatelný Když musíš, tak musíš!
Bye, Ty jsi prostě... ty tvoje rozbory mě nakopávají dál, děkuju
gucci, píšu si - postel, gucci, fandění

kytka

14)  kytka (10.01.2012 17:51)

Tak teď jsem teprve napnutá. Bude postel - nebude postel. Edward je prostě Edward, ale tenhle Tvůj je neskutečné oživení.

gucci

13)  gucci (10.01.2012 11:08)

Ajji...fakt super...tvá Bella a tvůj Edward....jsou tak odlišní od předlohy, že vůbec netuším kam se budou tvé nápady ubírat...tentokrát mu moc fandím, aby ji do té postele dostal:D :D :D !!

12)  UV (10.01.2012 04:01)

11)  jenka (09.01.2012 23:40)

Teda... já zírám! Z nafoukanýho blbečka Cullena se nám stává (možná) lidská bytost? A ještě k tomu pycholog? No, musím přiznat, že jsem úplně stejně napjatá jako on, takže by ze mě možná byla psycholožka coby dup... Tak mě vážně zajímá, jak dlouho mu tahle lepší stránka vydrží :) Těším se na pokračování!

Bye

10)  Bye (09.01.2012 22:59)

Takže, ten, s kým Bella podvede manžela nemusíš bejt ty, Cullene, jo? Stačí někdo jinej, jo? Chachááá! Budu ti říkat Pokerface!
Ha! A to její: proč bych měla odcházet já? Výýýborně, Bello!
„Víš, co dokáže chlapa totálně dosrat, Bello?“ :D :D :D Jo, to je jádro celýho soužití chlap-ženská... že tohle o sobě vlastně vůbec nevěděj!
"Moje ego se ještě někdy chtělo znovu nadechnout, teď jen přiškrceně sedělo kdesi v koutě..."
Ajjo, ona s ním mluvila! A jak! A zdá se, že je to teprve začátek hovoru! Ona se mu otevřela. Tak teď jsem zvědavá, co on s tím... ;)
Protože, konečně sobec Culen neřeší ve svý hlavě jeom sebe. Konečně ho zaměstnává někdo jiný... ale do jaké míry...?
A líbí se mi, jak si i tohle čuňátko uvědomuje, jaký jsou ve vztahu, vážném vztahu, hodnoty.


Nosska

9)  Nosska (09.01.2012 22:08)

Že by se ty dva konečně pohnuli dál, než se jen štěkat a urážet? Začánám mít ráda oba dva

ambra

8)  ambra (09.01.2012 21:42)

Tentokrát (nerada) pominu jeho (tvoje) neskutečný hlody ( ), páč mám pocit, že bych měla skoro šeptat, abych tu čerstvou a křehkou Bellinu důvěru nevyplašila spolu s naším zvířákem (už nevím, kde jsem to slovo vzala, ale kdysi jsem ho měla v oblibě a teď se mi naprosto nečekaně samo objevilo v hlavě ). Bella udělala rozhodující krok, jenže Edík to určitě nějak podělá (přece jen už je to dlouho, takže každou chvíli mozek zřejmě ustoupí jinému orgánu ).
Paráda!!!

matysekmj

7)  matysekmj (09.01.2012 21:41)

Ty jo,fakt spolu kecaj,no jo už na ni taky působí (jak na nás) A co teprve po těch skleničkách rychle další

Lenka326

6)  Lenka326 (09.01.2012 21:21)

No já čumím, ona si s ním fakt povídá! A popíjí, ajajaj, z toho může být průůůůůůůser! Tahle kapitolka byla zlomová a já jsem napnutá jak kšandy, kam to povede dál. Těším se.

Bosorka

5)  Bosorka (09.01.2012 21:19)

Skvělý dílek, jen ten konec..... Opije ji a co dál?

Twilly

4)  Twilly (09.01.2012 21:10)

A já tě, Ajjo, nejspíš, přetrhnu jak hada... krucinál, ona to takhle napne a pak utne

Astrid

3)  Astrid (09.01.2012 20:58)

No, toto bol taký jasný medziplyn, inak velmi príjemný Edward a jeho manželská poradna dobre vychovaný synáčik to je, hodnoty mu nie sú vzdialené, iba v ich mene jedná ako mu to vyhovuje. Ale ja ho milujem aj tak. Som zvedavá, či s ním Bella udrží krok v pití toho ginu Inak, napokon Bella kapitulovala. Čím to bolo? Hádam tým - tou záhadnou vecou, čo ani on nevie, čo to je a nechce to len tak dať? Ajjinka, krásna kapitola, velmi ma to baví, hmm, škoda, že je to po kapitolách, lebo toto je zbožie vrau proste skočiť po tom a ani kus masa nezostane nič! Je to návykové teším na dalšiu várku

leelee

2)  leelee (09.01.2012 20:35)

začíná se ukazovat ze Edward nebude tak blbebej a imuní proti problémům jiných

Kamci

1)  Kamci (09.01.2012 20:30)

krásný, docela na dřeň, brrrrrrrrrrr a ááách dohromady

asi z toho nejsi moudrá, ale tahle kapitola mě nějak dostala

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still