07.06.2010 [13:00], anamor, ze série Láska překoná i hranice smrti, komentováno 3×, zobrazeno 3183×

Tak je tu další dílek a blížíme se ke konci.

V nemocnici jsem musela strávit ještě měsíc, kdy mě doktoři neustále kontrolovali a dělali testy. Pořád si moje náhlé probuzení neuměli vysvětlit. Docela jsem se tam nudila a tak jsem přemluvila mámu, aby mi sehnala učivo a já se začala pomalu učit vše, co jsem ve škole promeškala. I přes protesty rodičů jsem si vybojovala, že půjdu do školy. Doktoři v tom taky neviděli problém. Pokud se ovšem nebudu přepínat. Pomalu jsem rozhýbávala ztuhlé tělo. Po dlouhé nečinnosti to docela i bolelo. Až nastal můj vytoužený den, kdy mě pustili domů.

Ale i ten den mě přepadly myšlenky na Edwarda. Od probuzení jsem ho neviděla a to mě štvalo, a ne málo. Potřebovala jsem se ho zeptat na tolik věcí. A možná i proto jsem tolik bojovala, abych mohla do školy. Věděla jsem, že tam bude, nebo v to alespoň doufala.

Doma bylo vše, jak jsem pamatovala. Máma musela odjet v neděli zpět na Floridu za svým novým manželem Philem.

Nastalo pondělí a to znamenalo jít do školy. Těšila jsem se tam na přátelé. Náklaďáček už nebyl. Po té nehodě byl na maděru a tak šel do šrotu. Bylo mi ho líto, měla jsem ho ráda, a i díky němu jsem přežila, protože byl dost odolný. Moderní auto by bylo mnohem více zničené, tvrdil táta. Do školy mě tedy odvezl Charlie. Jen co jsem vystoupila z auta, všichni ke mně přiběhli a okolo krku mi už visela Angela. Poté mě přivítala Jess a ostatní. A Mike, když měl tu příležitost, si neodpustil pusu na tvář.

Všichni se mě vyptávali, jak se cítím a tak. Já se dívala po parkovišti, až mě zaujala skupinka lidí u dvou aut. Byl to velký stříbrný Jeep a stříbrné Volvo, to jsem znala. Často parkovalo u nemocnice a já se na něj koukala z okna. Osoby, co stály u nich jsem neznala, ale všichni byli krásní a připomínali mi doktora Cullena, a Edwarda. Když se jeden z nich, ten velký hromotluk, na mě podíval, usmál se a udělal krok stranou. Nechápala jsem to, dokud jsem neuviděla postavu za ním. Byl to Edwarda. Zazvonilo a já se tedy vydala do kanceláře.

Paní Chapmenová byla za pultem, stejně jako když jsem tu byla poprvé. S radostí mě přivítala a dala mi vše potřebné. A tak jsem se vydala na první hodinu. Učitelé mě vítali a vždy zjišťovali, co umím a tak. Vše bylo v klidu a nastal čas oběda. Jen co jsem vešla do jídelny, všechny pohledy se stočily ke mně, jako když jsem se sem nastěhovala. Jess mě s úsměvem popadla a táhla pro jídlo, a nakonec, jak bylo zvykem, k našemu stolu, kde už byli ostatní. Podívala jsem se po jídelně a narazila na tu skupinku, co byla i venku a byl s nimi Edward.

„To jsou Cullenovii. Ty neznáš přistěhovali se sem před třemi měsíci,“ začala mě hned informovat Jessica.

„S nikým se nebaví, pokud nemusí. Jsou jen spolu a taky mezi sebou spárovaní. Ten velký, to je Emmett a chodí s tou blondýnkou Rosalie. Dále tu je ta malá černovláska, jmenuje se Alice a chodí s tím klukem, co vypadá, jako by měl v kalhotách kaktus. To je Jasper,“ mluvila na mě. Ale já se dívala na Edwarda, ten se díval na ostatní u stolu, ale několikrát se mu hlava pohled směrem ke mě ale pak jí zase odvrátil.

„Jo, a ten, na kterého zíráš, je Edward.“ V tu chvíli se na mě podíval. Oplácela jsem mu pohled. „S nikým nechodí, ale nezkoušej to. Žádná mu není dost dobrá.“ Nevím, co to se mnou bylo, ale já se při té poslední větě rozesmála, jako bych věděla, že nemají šanci, protože je to samozřejmé. Všichni u stolu se na mě dívali, i Edwarda. A tak jsem rychle skončila se smíchem a raději se s Angelou vydala na další hodinu.

Když mě Angela chytla za ruku a odtáhla jinam do chodby. Překvapeně jsem se na ni dívala.

„Ale ty Culleny znáš, Bell, že? A hlavně Edwarda. Ptal se na tebe a říkal, že jste byli spolu, než jsi se sem nastěhovala.“ Překvapeně jsem ji poslouchala.

„Ano, znám.“ To byla pravda. Jen ne tak dlouho, jak si ona a Charlie myslí. Vydaly jsme se tedy do učebny. Jen co jsem vešla, všichni se na mě podívali, jako by čekali, kdy zase upadnu do komatu. Hledala jsem nějaké volné místo a jediné, které jsem uviděla, bylo vedle Edwarda. Proč mě to ale nepřekvapovalo? Trochu nejistě jsem se k němu vydala.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho mile a přisedla si do lavice.

„Ahoj, Bells,“ zašeptal mi nazpátek. Připravovala jsem si věci. Cítila jsem se divně, ale spokojeně. Asi mi po tom roce spánku začalo hrabat. Otočila jsem se k Edwardovi, který se na mě celou dobu díval. Zadívala jsem se mu do jeho zlatých očí a zase se v nich začala utápět. Když ode mě odvrátil tvář, protože do třídy vešel učitel. V hodině jsem se pokoušela dávat pozor, ale moc to nešlo. Pořád jsem přemýšlela o svém sousedovi.

„Cos dělal u mě v nemocnici?“ zeptala jsem se ho. Překvapeně na mě zamrkal a chvíli váhal.

„No, vypomáhal jsem Carlislemu,“ byla jeho odpověď, během které se mi díval do očí. Ale já věděla, že mi lže.

„A proč jsi tedy Angele tvrdil, že se známe a jsi můj bejvalej?“ zeptala jsem se ho. Pokoušela jsem se ho dostat.

„No… chtěl jsem o tobě jen něco zjistit,“ pokrčil rameny. Změřila jsem si ho zkoumavým pohledem  a možná trochu naštvaným, že mi lže. Ale nechala jsem to být, věděla jsem, že bych dohady s ním prohrála. A tak jsem se pokoušela poslouchat učitele. Po zbytek hodiny jsem cítila jeho pohled, který mě znervózňoval.

Po škole jsem se vydala pěšky domů. Ani mi to nevadilo a já mohla v klidu přemýšlet. O celé Cullenovic rodince. Proč mi všichni přišli tak povědomí? A hlavně proč jsem podporovala všechny Edwardovy lži? Doma jsem uklízela, abych myslela na něco jiného, a udělala Charliemu večeři.

Nemohla jsem ale Cullenovy dostat z hlavy. Každý den jsem je pozorovala. Všimla jsem si, že nikdy nejí, ale v jejich případě mi to nepřišlo divné, protože jsem asi divná já. Edward mě taky pořád sledoval. A nás oba Angela. Bylo to docela vtipné. Ale Edward se mnou nemluvil, ani při hodině. Štvalo mě to, měla jsem potřebu s ním mluvit, ale nevěděla jsem, jak začít, co mu říct. Každou hodinu, kterou jsem měla s ním, jsem měla nutkání se ho dotknout. Dohánělo mě to k šílenství. Nechápala jsem své pocity. Co se tu vůbec mezi námi dělo? Nic. Unikalo mi něco, co se stalo, když jsem byla v bezvědomí. Ale co to bylo?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  AliceMasen (08.06.2010 11:53)

nohla by si Bella vzpomenout a to už chystaš konec povídky?

1)  sakraprace (07.06.2010 18:50)

Panejo, já jsem tak napnutá a oni spolu ani nemluví? Panikařím

1