08.06.2010 [19:45], anamor, ze série Láska překoná i hranice smrti, komentováno 10×, zobrazeno 3143×

Tak je tu poslední dílek. Asi se vám to zdá krátké, ale tohle měla být původně jednorázovka. Děkuju těm co to dokázali číst.

9. kapitola - Něco jsem ti zapomněla říct

Uběhl měsíc a něco, co jsem začala chodit do školy. Byl víkend a Charlie jel do La Push. Rozhodla jsem se jet s ním. Všichni mě tam nadšeně vítali, ale mě mrzelo, že osoba, na kterou jsem se nejvíc těšila, můj nejlepší přítel Jacob, tam nebyl. Někam odjel už před měsícem. Mrzelo mě to, ale i tak jsem si to tam s ostatníma užila. Vraceli jsme se domů až pozdě v noci. Dívala jsem se ven z okénka. Podobně to bylo, když jsem měla tu nehodu. Byla už tma a já jela domů, když mi do cesty vběhla srna a já strhla volant. Dostala jsem smyk a skončila v tom stromě. Zavřela jsem oči a přesto, že jsem vzpomínala na tu nehodu, vyplul mi na mysl Edward. Ale ne tak, jak ho znám.

Seděl v nějakém pokoji, moc pěkném. Všude byly police, v nich byly knihy a muzika. Seděl na sedačce a četl si, při tom se pokojem rozléhala klavírní skladba. Vypadal jinak, smutně. Najednou se to změnilo. Byla jsem na slunném náměstí. Nikdo mě neviděl, ale já viděla Edwarda, chtěl jít na slunce, ale nesměl, zabili by ho.

Bylo to zvláštní, a od toho večera se mi takové věci objevovaly často. Nevnímala jsem moc svoje okolí a zabývala se svými vidinami, nebo co to bylo. Zjistila jsem, že jsou upíři a proto nejí. Překvapivé bylo, že jsem se jich nebála. Až do pátku, tehdy jsem se probudila a to dost tvrdě.

Byl čas oběda a já seděla jako vždy s partou, když začali mluvit o něčem, co mě zaujalo.

„Po obědě odjíždí,“ mluvila Jess. Podívala jsem se na ni a nic nechápala.

„Kdo?“ ptala jsem se hned.

„Cullenovi,“ řekla, jako by to bylo jasné. A já měla pocit, že se mi v tu chvíli zastavilo srdce.

„Proč o tom nevím?“ zeptala jsem se zděšeně.

„Poslední dobou jsi mimo a my nevěděli, že by tě to zajímalo.“ Ani nevěděli jak moc.

Rychle jsem střelila pohledem k jejich stolu. Všichni už vstávali a odcházeli ke dveřím. Ve chvíli, kdy jsem uviděla Edwardova záda, za kterými se zavřely dveře, se ve mě něco pohnulo. Jako záblesky jsem konečně uviděla vše, co se dělo, a hlavně než mě probudil.

Já byla duch a Edward mě jako jediný slyšel.

„Miluju tě, a udělám pro tebe vše,“ slyšela jsem jeho hlas. On mě probudil, jeho láska ke mně.

Rychlostí blesku jsem vstala a běžela za nimi. Všichni se na mě dívali a šli za mnou. Vyběhla jsem ven, ještě tu byli, ale už skoro u aut. Edward šel jako poslední.

„Edwarde!“ zakřičela jsem na něj. Ale nic, šel pořád dál. Rozeběhla jsem se, jak nejrychleji jsem mohla.

„Edwarde!“ Pořád nic. Byla jsem už skoro u něj.

„Sakra, Edwarde, stůj!“ Konečně mě poslechl. Zastavil se a překvapeně se na mě otočil. Vběhla jsem mu přímo do náruče. I když mě náraz do jeho tvrdého těla bolel, nedala jsem nic znát. Pevně jsem ho objala kolem hrudi. To jsem chtěla celou dobu udělat.

„Bells,“ zašeptal a objal mě.

„Neopouštěj mě, už ne,“ šeptala jsem a víc se k němu tiskla.

„O čem to mluvíš?“ Chlapec si chce hrát na hloupého? A zrovna teď se to vážně nehodí. Zvedla jsem k němu obličej a zadívala se mu do zlatých očí.

„Vzpomněla jsem si a něco jsem ti zapomněla říct, než jsi mě probudil.“

„A co?“ sklonil ke mně překvapeně obličej.

Postavila jsem se na špičky a přisála se na jeho rty. Udělala jsem tu druhou věc, po které jsem toužila. Chvíli byl překvapením ztuhlý, ale pak mi začal polibky oplácet. Jednou rukou mě držel kolem pasu a druhou měl na mém obličeji. Jeho dotyk nebyl tak teplý, jako když jsem byla duch, ale bylo mi to jedno. Moje ruce se obtočily kolem jeho krku a tiskla jsem se k němu víc. Když mi nestačil dech, odtáhl se ode mně.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem udýchaně, „neopouštěj mě,“ prosila jsem ho.

Pevně si mě k sobě přitisknul. „Nikdy,“ zašeptal mi do ucha.

Byl to slib, který splnil.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

8)  Jalle (18.01.2013 20:37)

dokonalé

7)  semiska (30.07.2011 12:56)

5)  MejBi (02.09.2010 16:18)

3)  Michangela (08.06.2010 21:49)

Děkuji za šťastný konec.

2)  AliceMasen (08.06.2010 21:48)

kráásný škoda že tak kratky

1)  sakraprace (08.06.2010 19:58)

Nádhera, úplně se mi sevřelo srdíčko.
Teď troška škemrání. Není brzy na konec povídky, hmm? Co takhle ještě epilog?

1