06.06.2010 [20:30], anamor, ze série Láska překoná i hranice smrti, komentováno 4×, zobrazeno 2406×

Je tu další dílek po delší pauze. Snad se bude líbit a necháte komentáže.

7. kapitola - Probuzení

Uběhl další měsíc, a nic se nestalo. Všichni už strávili naději. Charlie byl nervózní a doslovně to vzdal. Mnohem častěji uvažoval o tom, že by skončil moje trápení. To vždy vytočilo Edwarda do nepříčetnosti a tak rychle odešel, aby se uklidnil a nic mu neudělal. Když nastal den, kdy byl u mě Charlie a řekl mi moje rozhodnutí, že mě nechá zítra odpojit. Nemohla jsem mu to mít za zlé, naděje už nebyla, ani já sama nevěděla, jak bojovat. Chtěla jsem se už odpoutat od toho, co mě tu drželo.

Byl večer a Edward u mě seděl jako vždy.

„Nedovolím jim to,“ šeptal si rozhodně pro sebe.

„Edwarde, co když se to má stát? Měla jsem tě jen zachránit a můj úkol byl splněn,“ zkusila jsem ho přesvědčit, ale byl tak paličatý.

„Ne, ne, tak to není. Nemůžu to dovolit. Ne teď, když jsem tě konečně našel, nepustím tě,“ vrčel a pevně svíral mou ruku.

„Proč bys to nemohl dovolit? Co záleží na jednom lidském životě?“

„Protože tě miluju,“ ohradil se. I jako duch jsem na místě ztuhla a zírala na něj nevěřícně. Díval se na moje tělo a mě to v tu chvíli došlo. Ten jeho pohled, snaha a to vše. Ale proč zrovna teď?

„Edwarde,“ zašeptala jsem sotva slyšitelně.

„Hledal jsem tě už tak dlouho. Nehodlám tě nechat jen tak odejít, když jsem tě našel.“ Vstal a naklonil se k mému obličeji blíž.

„Miluju tě, a udělám pro tebe vše,“ zašeptal ke mě příslibem slibu.

A pak otřel svá ústa o mé rty.

Najednou se vše změnilo, cítila jsem něco studeného na rtech. Okamžitě jsem se tomu přizpůsobila, když to zmizelo. Otevřela jsem oči, ale pak je rychle zavřela pod náporem světla. Zkusila jsem to znovu a párkrát zamrkala. První, co jsem uviděla byl anděl. Zmateně se na mě díval, když se jeho dokonalé rty roztáhly do širokého úsměvu. Němě jsem se na něj koukala, byl nádherný. Jeho zlaté oči plné radosti se na mě zvláštně dívaly a mě se ten pohled líbil. Jeho rozcuchané hnědobronzové vlasy mu padali do čela a já nevěděla, co se to se mnou děje, ale nemohla jsem odolat. Moje ruka se sama zvedla a urovnala mu vlasy tak, jak podle mě patřily - nahoru. Cítila jsem na své tváři, jak se usmívám, ale nevěděla jsem proč.

„Bell,“ zašeptal najednou. Překvapeně jsem se na něj podívala a stáhla ruku, jako bych si právě teď uvědomovala, co dělám.

„Kdo jsi?“ vypadlo ze mě po chvíli. A jeho úsměv zmizel, nahradila ho vráska mezi obočím jak se mračil.

„Co si pamatuješ?“ Začala jsem hned přemýšlet .

„No… jela jsem z La Push, když jsem dostala smyk a vjela do stromu,“ zašeptala jsem chraplavým hlasem.

„Nic víc?“ ptal se zklamaně a já nechápala proč. Zakroutila jsem hlavou. Najednou vešel do pokoje blonďák v doktorském a sestrou za zády.

„Edwarde, co jsem ti říkal?!“ káral ho, když si mě po chvíli všimnul a zmateně se na mě díval. „Jak?“ vypadlo z něj ohromeně.

Hned ke mně přiběhl a začal mě prohlížet. Různě se mě ptal a já mu odpovídala.

„Neuvěřitelné,“ šeptal si pro sebe, ale já to slyšela. Vytáhnul mi kapačky z ruky a já se odporem otřásla. Podívala jsem se po pokoji, ale už tu Edward nebyl a já ucítila divný pocit. Smutek. A jako by mi najednou něco chybělo. Ale mojí pozornost si opět přivolal doktor otázkami.

Hned ráno se na mě přišlo podívat několik doktorů. Nemohli tomu uvěřit, že jsem se najednou probudila, když jsem byla rok mimo. Páni, rok, co vše se za tu domu stalo? Bylo mi už sedmnáct. Když mě doktoři nechali, přišel za mnou Charlie, povídali jsme si o všem, co jsem ten rok zameškala a taky mi řekl, že za mnou zítra přijde máma. To mi udělal obrovskou radost.

„Ty znáš Edwarda Cullena?“ zeptal se najednou.

„Proč?“

„Tvrdil, že se znáte a hodně bojoval o to, aby tě neodpojili,“ objasnil mi.

„Byli jsme přátelé, než jsem se sem odstěhovala,“ vypadlo ze mně a já ani netušila proč. Charlie jen přikývl.

Další den přijela máma a nehnula se ode mě. Doktoři ji večer museli doslova vyhodit, abych mohla spát. A já ani nechtěla, aby odešla. Připadala jsem si pak sama, ovládal mě smutek. Spánek jsem měla klidný. Zdálo se mi o Edwardovi, tolik jsem chtěla, aby za mnou přišel. Ale on nepřišel. Když jsem osaměla, moje myšlenky zabloudily k němu a já pořád nevěděla proč.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

4)  Jalle (18.01.2013 20:28)

už je to jasné, film Láska z nebies

2)  sakraprace (07.06.2010 06:30)

Já to říkala, šípková růža, konečně ho napadlo ji políbit. Ale proč si nic nepamatuje? Chudák Edward, ale až ji příště znovu políbí, tak si třeba vzpomene. Moc hezký díl

1)  dorianna (07.06.2010 01:22)

moc pěkná povídka, jen ji kazí pár chybiček jak v perexu, tak v samotné povídce

1