30.05.2010 [07:30], anamor, ze série Láska překoná i hranice smrti, komentováno 2×, zobrazeno 2835×

Dnes mě to uhodilo do hlavy a já si vzpomněla na tuhle písničku, která se mi tam i hodí. Dnešní dílek není o moc delší, a další bude až 5 nebo 6.6 protože odjíždím pryč na školní výlet.

6. kapitola

Zastavil před malým dvoupatrovým domkem, který mi něco říkal. Zazvonil a počkal, ve dveřích se objevil středně vysoký muž. Měl hnědé vlasy a knírek. Charlie, vybavilo se mi hned.

„Pane Swane, jsem Edward a rád bych si promluvil o Belle,“ začal zdvořile. Překvapeně se na něj podíval a pustil ho dovnitř. Odvedl ho do obýváku a tam se posadil do křesla, jak bylo jeho zvykem, a Edward na sedačku.

„O čem chceš mluvit?“

„O Belle a jejím stavu,“ řekl velice opatrně. Charliemu se zkřivil obličej do bolesti.

„Co o ní ty můžeš vědět?!“ pomalu štěkal. Musím to být teď hodně citlivé téma.

„Hodně, znám ji už dlouho. Jde o to, že už to bude rok, co je v kómatu a doktoři se vás budou ptát, jestli ji můžou odpojit.“ Při tom se Charlie zatvářil jako raněné štěně.

„Co je ti do toho?“ zavrčel znovu.

„Hodně. Nedovolím vám to, a to i protože se včera něco stalo. Její stav se o něco zlepšil, její mozek začal vydávat silnější mozkovou aktivitu než doposud. Je to zlepšení a když bude hodně bojovat, je možné, že by se mohla probudit. Sice ne hned, ale je tu ještě větší naděje než doposud. Vy víte, že vaše dcera je bojovnice.“ Dívala jsem se na Edwarda a něco v jeho pohledu mi říkalo, že udělá vše, abych zase byla v pořádku. A že je schopen komukoliv, kdo by mě chtěl odpojit, něco udělat. Edward i táta se měřili pohledem a mlčeli.

„Proč tě tak moje dcera zajímá?“ Tak tuhle otázku jsem nečekala.

„Znal jsem ji, než se odstěhovala od matky. Byli jsme přátelé, dost dobří přátelé,“ pousmál se na něj.

„Říkáš, že se zlepšila?“ optal se raději ještě jednou. Edward hned přikývl.

„Dám ji tolik času, kolik bude potřebovat,“ slíbil. Mám pocit, že mi v tu chvíli spadl obrovský kámen ze srdce, a Edwardův pohled o tom taky nasvědčoval.

Rozloučili se a my vyrazili domů. Edward byl spokojen svou prací. Zašel si na lov a já se vrátila do nemocnice k mému tělu, kam o něco později večer dorazil oknem. Celou noc seděl u mě na posteli a držel mě za ruku. V tu chvíli začal můj mozek pracovat a takhle pracoval až do rána, než mě Edward pustil a odešel do školy. Zajímalo by mě, proč reaguju jen na jeho dotyk a nikoho jiného, a nebo když mě pustí, proč to skončí.

Tahle to šlo asi měsíc pořád dokola. Nic se ale nedělo. Mozková aktivita začala, když se mě dotknul Edward, a skončila, když mě pustil.

„Nic víc se ale neděje, Edwarde,“ zahazoval moje šance Carlisle. Nechtěl, aby se jeho syn trápil, když je to bezvýznamné. Jen on si stál za svým a dokonce na něj zavrčel. Asi už se mu v myšlenkách honilo moje odpojení od přístrojů.

„Edwarde, jsou to už dva měsíce. Reaguje jen když se jí dotkneš ty, jinak nic,“ začal s ním opět stejnou diskuzi jako už tolikrát, ale vzdal to a odešel. Edward mě pohladil po tváři a moje srdce začalo tlouci o něco rychleji, až splašeně. Ale tohle se dělo taky pokaždé, když to udělal.

„No tak, Bell, jsi moje bojovnice, to zvládneš,“ šeptal ke mně a dál mě hladil po tváři.

„Bože,“ vydechl překvapeně, když si všiml slz, které mi pomalu stékaly po tváři dolů. I já jsem byla překvapená, tohle se ještě nestalo.

„Belli, to zvládneš,“ šeptal dál ke mně a dal mi pusu na čelo. Cítila jsme už jako tolikrát ten horký dotek na čele, i na ruce, kterou mi stále držel.

„Nevím, jak bojovat,“ přiznala jsem po chvíli. Nic ale neříkal, jako by mě neslyšel a jen se dál díval na moje tělo.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

2)  sakraprace (30.05.2010 10:47)

Ježiši, bojuj Bello! Na co Edward ještě čeká? Holka je jak šípková, ať ji políbí, přece ji neodpojí
Chudák Bella a Charlie, takovou naději mu dát a pak pořád nic.

1)  AnneCullen (29.05.2010 16:32)

Ježdamene! Proč Edwíka ještě nenapadlo ji políbit, probohá!

1