Sekce

Galerie

/gallery/Kousni mě a já tě zabiju.jpg

Když je všechno dokonalé a vznášíte se v nebeských výšinách, zaručeně pak přijde něco, co vám ustřihne křídla a vy praštíte držkou a holý beton...

Milovala jsem běh. Milovala jsem tu svobodu. Ten vítr ve vlasech. Ale když jsem běžela se rty zaklesnutými do Edwardových, milovala jsem to ze všeho nejvíc.

K domu jsme se dostali na můj vkus moc brzo, ačkoli Edward neběžel zdaleka tak rychle, jako běhá jindy. V tuhle chvíli mi to však nevadilo. Měli jsme před sebou ještě celou noc. Teda… málem jsme měli.

Za celou cestu jsme polibek nepřerušili. Už jen proto, že jsme nepotřebovali dýchat. A to se nám teď vymstilo.

Uslyšela jsem zalapání po dechu a rozdrcení dřeva.

Rychlostí blesku jsme se od sebe odtrhli. Zhluboka jsem se nadechla, protože to už moje plíce potřebovaly, a vyděšením zavřela oči.

„Ne!“ špitla jsem.

„Ano!“ ozvalo se za mnou rozzuřeně. „Takže jste to konečně dali dohromady? Konečně vám tady nikdo nepřekáží? Řekněte, dali jste se dohromady, až jsem odešla, nebo jste mi nasazovali parohy ještě několikrát, kdy jsem tady byla?“ zeptala se zpříma a s vražedným pohledem šla až k nám.

Edward mi více stiskl ruku a nepatrně si mě posunul za sebe.

Uchechtla se.

„Neschopná se bránit sama? Chudinka. Proto jsi si vybral ji? Potřebuje tvou ochranu a tvému mužskému egu se to ohromně líbilo, co?“ řekla znechuceně. Napřímila jsem se a vzdorovitě předstoupila dopředu.

„Jestli si myslíš, že se tě bojím, tak se mýlíš.“

„Víš totiž moc dobře, že kdybych se rozhodla zaútočit, zabil by mě jen bych na to pomyslela,“ ušklíbla se.

„Klidně se s tebou poperu sama. Nepotřebuju, aby mě někdo chránil. Zvlášť ne před tebou.“

„Já vím, já vím. Dokázala jsi zabít i Volturiovy. Tohle je už ohraná písnička. Jsi s tím trapná. Ale budiž, já se tě nebojím.“

Chtěla jsem jí vyhovět. Chtěla jsem jí servat ty blonďaté pačesy z hlavy, ale Edward mě zadržel.

„Nemyslím, že je nutné bojovat. I kdyby jsi vyhrála, Heather, já už jsem si vybral. Nebudu s tebou jenom proto, že to ty chceš! Neměla jsi se vracet,“ řekl příkře a znovu se postavil přede mě.

„Slibuju ti, že jednou budeš můj. Postarám se o to, aby jste spolu už nikdy nebyli. Přísahám,“ zahučela a Edward zavrčel.

„Je mi jedno, co uděláš. Nikdy se k tobě nevrátím.“

Ironicky se zasmála.

„Ještě budeš prosit o to, aby ses mohl vrátit,“ sykla a zmizela.

Ztěžka jsem vydechla a přitulila se k jeho paži. Díval se směrem, kterým zmizela a objal mě.

„Co hodlá dělat?“ zeptala jsem se vystrašeně.

Zakroutil hlavou.

„Nevím. A neví to ani ona. Hned tak nám ale pokoj nedá,“ řekl trochu provinile.

„Budeme v pořádku,“ zašeptala jsem a pohladila ho po tváři. „Je sama a my máme velkou rodinu, která nám v nejhorším případě pomůže.“

„Snad máš pravdu,“ usmál se a stiskl mě ještě víc. Pomalu mě nadzvedl nad zem a lehce políbil.

„Zkazila nám večer,“ řekl zklamaně. Musela jsem se zasmát.

„Zítra budeme mít klid, lásko. Slibuju,“ řekla jsem a znovu ho políbila.

Znechuceni z vývoje dnešního večera jsme se vydali zpátky domů.

Bylo tam rozhodně veseleji, než když jsme odcházeli.

„Jste tady nějak brzo,“ culil se na nás Emmett. „Vždyť jste si nemohli stihnout ani vrz-“

„Drž hubu, Emmette!“ okřikl ho Edward. Ani jeden z nás teď neměl náladu na vtípky.

„To je dobře, Emmette, protože moje sestra je poctivá holka a neleze do postele s každým.“

„Ty buď taky zticha, Chrisi!“ okřikla jsem  ho prozměnu já.

„Ježiš, vy se dneska tváříte. Uletěly vám včely?“

„Spíše jedna přiletěla,“ sykla jsem potichu, ale ne dostatečně potichu, aby to neslyšeli.

„Co se stalo?“ zeptala se dychtivě Alice a v ruce svírala katalog svatebních šatů.

„Takže bude svatba? No paráda. Může být dnešní večer lepší?“ zeptala jsem se ironicky.

„No tak,“ přivinul si mě k sobě Edward. „Vem to z té lepší stránky. Když se to všechno smete v jeden den, budeme mít zase na chvíli od nepříjemností pokoj.“

„Jo, dokud nebude svatba, nebo zase nepřijde Ponožka, aby nám vyhrožovala.“ Byla jsem vážně naštvaná. Sotva mám trochu štěstí, někdo mi ho musí zkazit.

„Cože? Ponožka? Vyhrožovat? Kde je?“ postavil se Emmett a vyhrnul si rukávy.

„Sedni si, borče!“ zkrotila ho Rose. „Co se stalo?“

„Prostě přišla ke mně domů a když nás viděla spolu, naštvala se.“

„Rozzuřila by bylo přesnější,“ skočila jsem mu do řeči. Nevšímal si toho a pokračoval dál.

„Vyhrožovala, že se postará o to, abychom spolu nezůstali. Že ji budu prosit, abych se k ní mohl vrátit. nic neudělá. Vždycky měla silné řeči, ale když šlo do tuhého, stáhla ocas a pokud to šlo, utekla.“

„Ani když jde o tebe?“ zeptal se Carlisle. Zavrtěl hlavou.

On tomu možná věřil, ale já ne. Povzdechl si, když zachytil moje myšlenky, a nahnul se k mému uchu.

„Když se mnou půjdeš do pokoje, přivedu tě na jiné myšlenky,“ slíbil šeptem.

Neodmítla jsem.

Když jsme ráno šli do školy, Alice s Rose zamířily přímo do nákupního centra. Mě nechaly doma. Vymluvila jsem se, že chci alespoň teď školu dokončit, a zanedbávání kvůli nákupům není moc dobré. Alice se netvářila moc nadšeně, ale radost ze svatby jí to nezkazilo.

Ve škole byla nuda. Závistivé pohledy už jsme nevnímali a občasné narážky jsme přešli jen protočením očí.

 

Užívali jsme si společnost toho druhého a prožívali spolu plno krásných  chvil, a včerejší noc byla taky úžasná.

Dneska měl přiletět Jeff, aby pomohl Alice najít nejlepší místo pro svatební fotky. Jenže Alice teď měla plné ruce práce s vyřizováním vzhledu pozvánek, tak mě požádala, abych pro svatbu udělala alespoň něco a zajela pro něj na letiště.

Edward jel se mnou. Zapřísáhl se, že jestli ho vysvobodím ze zkoušky obleku, bude mě nosit na rukou.

Svůj slib splnil už cestou do garáže.

Na letiště jsme dojeli ve stejnou dobu, kdy dosedlo letadlo na runway.

Čekali jsme asi deset minut, když jsme zachytili jeho vůni. Pár sekund na to jsem ho viděla. Černá košile lemovala jeho svalnaté tělo a tmavé rifle zvýrazňovaly jeho úžasnou postavu ještě více. Ležérně si prohrábl tmavé vlasy a nasadil si sluneční brýle. Tašku, ve které měl nejspíš všechny své foťáky, si hodil na rameno a zrakem prohledával okolí. Našel nás prakticky hned a bez dalšího váhání se vydal našim směrem.

Nevšimla jsem si jediné ženy, která by se za ním neotočila. Nezáleželo na věku.

„Cullenovi?“ zeptal se pochybovačně a cinkot jeho hlasu mě překvapil.

Probral mě až naštvaný Edward.

„Poslala nás Alice,“ řekl tvrdě a přitáhnul si mě k boku. Naštvaně jsem se na něj otočila a sykla.

Chovej se slušně! okřikla jsem ho, ale Jeff se jen usmíval.

„Rád poznávám nové přírůstky v rodině. Jeff Corwell,“ usmál se a podal mi ruku.

S úsměvem jsem ji přijala a ten se ještě roztáhl, když se sehnul, aby ji políbil.

Cítila jsem, jak Edward zatnul ruce v pěst a volnou rukou ho dloubla do žeber. Jeff pak podal ruku i Edwardovi a ten ji přijal jen se značnou nechutí.

Ve velkém rozpoložení jsme nasedli do auta a za trapného ticha dojeli až domů.

Alice už nás čekala na terase a hlasitě výskla, když jsme zastavili. Okamžitě byla u nás a tahala Jeffa z auta.

„Ráda tě vidím! Jak se máš?!“ zeptala se a objala ho. Aniž by stihl odpovědět, zase se od něj odtáhla a sjela ho pohledem. „Vypadáš vážně úžasně. Tvůj vkus by ti mohl závidět kdejaký chlap. Tak pojď, všichni už se na tebe těší.“ Čapla ho za ruku a zmizeli v domě. Chtěla jsem jít za nimi, ale zadržela mě Edwardova paže.

„Co to mělo být?“ zeptal se šeptem. Tím spíš bylo v hlase slyšet jeho rozhořčení.

„Co?“ zeptala jsem se zmateně. Vážně jsem nechápala, co stojí za jeho změnou nálady.

„Na tom letišti. Myslíš, že jsem si nevšiml, jak jsi na něj zírala?“ zeptal se naštvaně a poškození jeho ega bylo hodně znát.

Jindy by mi to přišlo vtipné, ale teď mě to akorát vytočilo.

„Děláš si ze mě srandu?“ sykla jsem. „Jak jsem se na něj dívala? Co blbneš?“ Zatvářil se provinila a sklopil hlavu.

„Promiň. Asi trochu žárlím,“ omluvil se. Shovívavě jsem se na něj usmála a pohladila ho po tváři.

„Lásko,“ řekla jsem naléhavě, „miluju tě a nikdo to nezmění. Ani nějaký fotograf z New Yorku.“ Usmál se a konečně mě políbil.

„Taky tě miluju. A nechci o tebe přijít,“ šeptl a znovu mě políbil.

„Tak pojď,“ zasmála jsem se a odvedla ho dovnitř.

 

Přestože jsem Edwarda uklidnila, že nechci nikoho jiného, netvářil se moc nadšeně, kdykoliv se Jeff objevil v mé blízkosti.

Teď s ním naštěstí Alice vypadla, aby vybrali ideální místo pro fotky. Doufala jsem, že budeme mít konečně volné odpoledne, ale Alice nám ho nemohla dopřát. Zatímco ona se flákala někdo po okolí, my jsme museli nadepisovat pozvánky. Na otázku Proč si to nenechala natisknout odpověděla, že upíři mají hezčí rukopis než jakýkoliv počítač.

A tak jsme teď seděli každý z jedné strany stolu a dokola psali pořád to samé.

„Nebaví mě to,“ stěžovala jsem si.

„Vždyť píšeš teprve třetí,“ zasmál se. „Kdyby ses tak neloudala, už jich máš o hodně víc.“

„Tse!“ odfrkla jsem si. „Možná mi to trvá déle, ale zato to mám krásněji napsáno,“ bránila jsem se.

„no to teda nemáš!“

„Vsadíme se?“ zeptala jsem se šibalsky a přiblížila se k němu. Zavrtěl hlavou.

„Nechci, aby jsi zase prohrála,“ zasmál se. Nevěřícně jsem otevřela pusu a probodla ho pohledem. Přelezla jsem až na jeho klín a rukou za zády se snažila sebrat jednu z těch pozvánek. Prokoukl mě a rychle si se mnou lehnul.

„Takže žádná sázka?“ zeptala jsem se smutně. Zatřepal hlavou.

Smutně jsem si na něj sedla a než stihnul cokoliv postřehnout, ukradla jsem mu jednu z pozvánek a se smíchem utekla.

„Jako malá,“ zasmál se.

„Ale dokážu ti, že píšu lépe!“

Jenže sotva můj zrak zavadil o ten kousek papíru, ztuhla jsem. V tu samou chvíli ztuhnul i on a pod schody se objevil Jasper přilákaný směsicí našich pocitů.

Jediné slovo, na které jsem se zmohla, bylo slabé NE!

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

8)  hellokitty (13.07.2010 08:58)

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

Kiana

7)  Kiana (13.07.2010 07:23)

Ježišimarja! Co to má být tohleto! To se jako dělá? Rychle další dílek, nebo se zblázním!Ty mě zabíjíš, takovýma koncema! Byloto ale úžasný!

6)   (12.07.2010 22:56)

Juchú, nastal mnou tak dlho očakávaný okamih Ale práve v tejto chvíli ma z toho chytila mierna panika... Čo terazm čo teraz čo teraz...??? Čo bude robiť??? Čo budú robiť??? Ach nieee... Najprv som sa rozrehotala nad Alicinou logikou, že upíri majú krajší rukopis ako počítač a vzápätí som skamenela hrôzou a nervozitou. Ťažko tieto dva pocity skĺbiť dokopy.
A je to sakra náročné pre mňa teraz sa znovu upokojiť. Toto je už tretia vec, čo ma dnes dostala do vytrženia.
Páni a tá Ponožka... Myslela som, že ak ona vie, čo Ed spravil Belle, že to na ňu na mieste vybafne a nebude sa zabávať... Ale tento koniec... AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAa
Prosím urýchlene žiadam expresnou zásielkou pokračovanie. /plne super dielik. Jeden z najlepších- vrátane perexu
Skvelé, Ree, došli mi slová

Linfe

5)  Linfe (12.07.2010 21:53)

Jezisi holka co to delas s tim koncem? jestli zase budem cekat vecnost nez se dozvim co bylo na te pozvance tak se neznam :-) achjo....honem honem je to bájo

mina

4)  mina (12.07.2010 21:29)

teda v tomto to ukoncit...dufam, ze pokracovanie bude cim skor a ze sa to vysvetli...inak

3)   (12.07.2010 21:28)

čo sa stalo?? panebože som zvedavá!!! rýchlo ďalšie

Lipi4

2)  Lipi4 (12.07.2010 21:27)

Skvělá kapitolka...jen ponožku bych zabila:D

1)   (12.07.2010 21:25)

A je po svatbě... skvělý díl !

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek