Sekce

Galerie

/gallery/I kick your ass, life.jpg

Každý jednou uděláme krok mimo. Důležité je si to uvědomit a vrátit se zpátky. Jenže to, že jsme sešli z cesty, zjistíme někdy hodně pozdě.

„Vidíš, o tomhle jsem mluvila v tom autě. Nemusím říct nic nahlas a ty vždycky přispěcháš se svou ochranářskou náručí,“ pohladila mě po tváři a zvedla se. „Asi bychom měli jít.“

A než jsem stihnul odpovědět, byla pryč. Do pár sekund jsem byl vedle ní a aniž bych zpomalil, popadl jsem ji do náruče a pustil ji až před domem.

xxx

Z mé náruče se okamžitě přesunula do té Carlislovy.

„Jak je jí?“ zeptala se a upírala na něj své prosící oči.

„Nejsem si jistý. Snad bude v pořádku. Volal jsem její matce. Prosila mě, abychom ji nebrali do nemocnice. Za chvíli přijede.“

„Paráda, snad si ji brzo vezme domů,“ sykla Rose a Esme jí opět věnovala výchovný pohled. „No co, říkám pravdu. Nemůžu za to, že jsem jediná, která se nebojí říct to nahlas.“

„Proboha, Rose, mohla by jsi alespoň jednou držet zobák? Všichni známe tvůj názor na tuhle situaci a mě už nebaví poslouchat to pořád dokola. Jednou ji chtěla vzít Esme domů, tak je tady.“

Zhluboka se nadechla a zamířila na mě své zlostné oči.

„Neznám důvod, proč ji tak bráníš a i kdybych to věděla, bylo by mi to fuk. Ta holka si ničí život, za kterých bych třeba já dala cokoliv.“

„Asi každý by si s ní její lidství vyměnil, ale bohužel to nejde. Carlisle je doktor, je jeho povinností zachraňovat lidi. I ty, kteří se pokusí zabít sami. Ani nám se nelíbí, že tady je, ale respektujeme to a neremcáme jako ty.“

Nadechla se, ale k odpovědi se už nedostala.

„To by stačilo. Nechci tady hádky. Pokud ji matka neodveze do nemocnice, zůstane tady, ať ji mám alespoň na očích. I když se vám to nelíbí, budete to muset přežít, protože ona by přežít nemusela,“ skočil nám do hádky Carlisle. Jeho hlas byl diplomatický a možná právě to mu dávalo na důraznosti.

„Copak jsme nějaká léčebna?“ sykla zlostně.

„Tak dost, Rosalie!“ okřikl ji Carlisle. „Možná bude lepší, když si odběhneš na krátký lov, než od nás její matka odjede. Nemusíš se takhle chovat před cizíma,“ napomenul ji. „Tak běž,“ pokynul a podržel jí otevřené dveře.

Vztekle prskala kolem sebe a v myšlenkách mu sprostě nadávala.

„Jestli se to ještě někomu nelíbí, může jít s Rose,“ podíval se po nás Carlisle stále držíc dveře. Všichni se jako mávnutím proutku začali hýbat. Emmett s Jasperem si sedli na pohovku a zapnuli televizi, Alice se usídlila na Jasperově klíně a občas píchla Emmetta mezi žebra. Ani jednou si toho nevšiml.

Mezi burácením deště bylo slyšet předení tichého motoru a o pár sekund později i skřípění kamínků pod koly osobního auta. Tlukot srdce se znásobil – už byly slyšet dvě.

„Je tady,“ řekl Carlisle, kdybychom ji náhodou neslyšeli. „Koukejte se chovat slušně, nebo můžete následovat Rosalie,“ nadzvedl obočí a otevřel dveře ve chvíli, kdy žena zvedla ruku, aby zaklepala.

„Dobrý den, jsem Renée Swanová. To vy jste mi volal ohledně mé dcery?“ zeptala se a hlas se jí zadrhával na každém druhém slově. Rukama si držela klopy kabátu a celá se třásla zimou.

„Carlisle Cullen,“ představil se a natáhl k ní ruku. Pustila kabát a lehce prokřehlou dlaní stiskla tu jeho. Sotva se dotkli a zuby jí samovolně drcly o sebe.

„Pojďte dál,“ pokynul jí a pomohl z kabátu. Teprve teď jsem si uvědomil praskání dřeva v krbu a z něj se linoucí teplo.

„Renée?“ ozval se překvapený hlas mojí matky.

„Esme! Já nevěděla… Netušila jsem… Tohle je vaše rodina?“ zeptala se zmateně. „Nevěděla jsem, že je vás tolik.“

„Já zase nevěděla, že máte dceru,“ usmála se opatrně.

„Ehm, ano…“ Nejsem na ni moc pyšná, dodala v myšlenkách se sklopenou hlavou. „Já se se svým soukromím moc nesvěřuju,“ usmála se omluvně.

„Samozřejmě. Promiňte.“

„Myslím, že bychom měli jít za vaší dcerou. Všechno vám vysvětlím nahoře,“ vmíchal se jim do hovoru Carlisle a vydal se po schodech nahoru.

Podle Jaspera byla značně nervózní, když stoupala po schodech do prvního patra. Nebylo ale poznat, jestli je nervózní z nás, nebo z toho, že za pár okamžiků uvidí svou dceru připojenou na plno přístrojů.

I bez své schopnosti jsem přesně dokázal určit, kdy ji uviděla. Zalapala po dechu a podle klapotu podpatků rychle běžela k její posteli.

„Co se jí stalo?“ zeptala se plačtivě

„Manželka se synem ji našli v průmyslové zóně. Byla promoklá, podchlazená a předávkovaná,“ řekl Carlisle a Esme jí mezitím donesla sklenku vody. Potichu poděkovala a potom se zhluboka nadechla.

„Myslíte…“ zase se odmlčela. Nevěděla, jak se zeptat a vlastně ani nevěděla, jestli to chce vědět. Nakonec se s hlasitým bitím srdce odhodlala. „Myslíte, že to udělala schválně, nebo to byla nehoda?“

„Vlastně… vypadá to, že za to nemohla,“ začal Carlisle a já až teď zaregistroval, že se dívám jeho očima. Na vyšetřovacím lůžku ležela bledá dívka s modrými rty a mokrými vlasy. Vypadala klidně, ale její tělo muselo svádět boj. Za drobnou ruku ji teď držela její ubrečená matka a Esme měla položené ruce na jejich ramenech a dodávala jí tím podporu.

„Když jsem ji vyšetřoval, všiml jsem si pár obranných zranění. V nemocnici už se pár takových případů objevilo. Všichni už předtím měli problémy s drogami. Vypadá to, že všichni z nich dlužili peníze svému dealerovi.“

„Kolik jich přežilo?“ vyrušila jej její matka a s prosícím pohledem se mu dívala do očí.

Povzdechl si, nechtěl odpovídat, ale věděl, že se tomu nevyhne.

„Jeden,“ šeptl potichu, ale podle vyděšeného výrazu ženy a Esme ho obě slyšely.

„Pane bože,“ hlesla a schovala obličej do dlaní. V tu samou chvíli vedle mě stejně hlasitě hlesl Jasper a trhaně se nadechl.

„Jaspere?“ vyděsila se Alice a hned byla u něho. Měl nepřítomný pohled a vypadal, jako by každou chvíli měl začít brečet.

„Jsem v pohodě,“ vydechl nakonec a povzbudivě se na ni usmál. Měřila si ho váhavým pohledem a drtila mu ve svém sevření dlaň. „Vážně jsem v pořádku. Jenom mě překvapila tak silná bolest a tolik výčitek,“ usmál se na ni a pohladil ji po tváři. Věřila mu. Sice tomu trochu pomohl, ale uvěřila mu a uvolnila se.

Zase jsem se vrátil do Carlislovy hlavy.

„Bude v pořádku?“

„Nebudu vám lhát, paní Swanová. Je ve vážném stavu. Nevíme, k jakému poškození orgánů došlo. Nejlepší by bylo ji převést do nemocnice, ale mohlo by jí to ublížit. Zatím zůstane tady. Postarám se o ni.“

„Děkuju,“ zašeptala a z očí se jí spustil nový příval slz. Carlisle s Esme se vytratili z pokoje a nechali ji tam o samotě.

Odešla kolem 10 večer, ale jen proto, že nás už nechtěla tak pozdě otravovat. Sotva utichl motor jejího auta, ve dveřích se objevila Rosalie. Stále jí z tváře nezmizel naštvaný výraz. Spíše se ještě zvětšil, když zaslechla slabé bití jednoho srdce.

Zavrčela a beze slova se raději vydala do svého pokoje.

Emmett ji následoval s potutelným úsměvem a nechutnýma myšlenkama. Půl minuty na to se z jejich pokoje ozvala kamenná rána následovaná tříštícím se sklem a obě doprovázeny zběsilým ženským křikem. Hned na to bouchly dveře a Emmett zběsile zdupal schody mumlajíc si něco o náladových ženských, čímž si vysloužil další nadávku od Rose.

„Jdu na lov!“ křikl a aniž by zpomalil, vyběhl do nočního deště. Téměř v zápětí jsem se zvedl a vyběhl za ním. Ne že bych měl náladu na jeho myšlenky, ale všechno bylo lepší než ty Rosaliiny.

Nedalo mi moc práce ho doběhnout.

„Copak, Rose přepadla zase její chvilka hysterie?“ nedokázal jsem odolat rýpnutí.

Vrhnul na mě naštvaný pohled a ještě naštvanějším hlasem mě seřval:

„Buď zticha. Stejně za to můžeš ty!“

„Já?“ podivil jsem se. „No dovol! Copak jsem jí něco udělal?“

„Ty jsi přivezl domů tu lidskou holku. A Rose si teď vybíjí zlost na mě.“

„No promiň, ale já to nechtěl.“

„Ach jo,“ povzdechl si a zhroutil se na pařez, který ten nápor nevydržel. Cukaly mi koutky, ale vydržel jsem se nesmát. „To zase bude pár nudných nocí.“

„Tak to máš štěstí, že už začala hokejová sezóna,“ rýpnul jsem si a zmizel dřív, než na mě stihl zaútočit.

Vydal jsem se na sever. V tamějších lesích byl snad největší přísun pum ve Státech.

Když jsem si chtěl ulovit poslední pumu, předběhl mě Emmett a s vítězoslavným výrazem se jí zakousl do krku.

„Doufám, že sis alespoň zkazil chuť medvědů,“ řekl jsem s napůl naštvaným a napůl pobaveným hlasem.

Stočil ke mně vyděšený pohled a hned se od ní odtrhnul.

„Sakra,“ zaklel a v duchu si nadával. Už v lepší náladě jsme se ráno vraceli domů. Byl akorát čas jít do školy.

Převlékli jsme se a na poslední chvíli scházeli schody, když kolem nás proběhl Carlisle.

„Potřebuju, aby tady někdo z vás zůstal. Volají mě k jedné naléhavé operaci a nemůžu tady nechat Bellu samotnou.“

„Ať zůstane Edward, když ji tak bránil,“ štěkla Rosalie a se vztyčenou bradou nastoupila do auta.

„Ale-“ chtěl jsem protestovat. Přerušil mě.

„Budu se snažit přijít co nejdříve, slibuju. Stačí hlídat její životní funkce. Kdyby něco, budu na telefonu,“ řekl a zmizel.

Paráda. Nejenže jsem jí tady vlastně vůbec nechtěl, ještě mi zůstala na krku.

Hodil jsem batoh na křeslo a zapnul televizi.

Byl jsem v půlce pořadu o kreslení, když se rytmus srdce změnil.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

14)  Jalle (15.12.2012 16:19)

Edward bude ešte ľutovať, že myslel takto nepekne na Bellu

Twilly

13)  Twilly (08.12.2011 14:56)

Ten pořad o kreslení mě pobavil. Tak co bude dál?

semiska

12)  semiska (19.06.2010 22:45)

Moc zajímavý příběh a já jsem napjatá, jak to bude dál. Doufám, že to Bella přežije

11)  SofiaN (16.06.2010 20:47)

Tak kde to vazne,netrpelive cekam na pokracko.

10)  hellokitty (08.06.2010 23:11)

aaaaaaaaaaa toto stálo za toooooooo

anamor

9)  anamor (08.06.2010 18:31)

Tak jo protože jsi tak hezky dupala nožkou máš mít koment. :D
Co ti ktomu mam napsat?
Když je to skvělí
vážně dílek byl krásný jako ostatní a jsem si jisá že i budoucí :D
ale ten konec, to se nedělá
chci další!!!!

8)  SofiaN (07.06.2010 21:59)

Juu konecne pokracko.Sem moc rada,tahle povidka se mi moc libi,zaujala me.Uz se hrozne tesim,jak se se to bude dal vyvijet.

sakraprace

7)  sakraprace (07.06.2010 21:53)

No tak to jsem na Bellu zvědavá, až se z toho vyhrabe. I když nechat se ošetřovat Carlislem, hmm?!
Skvělý díl Už se těším na další

Silvaren

6)  Silvaren (07.06.2010 21:31)

Tý jo, Cullenovi Bellu vážně nemusejí. Bude mít holka co dělat, aby se z toho vyhrabala.
Je to úžasný, nemůžu se dočkat pokračování. Tleskám!

DeSs

5)  DeSs (07.06.2010 21:30)

Wau, to je super povídka! Každý píše o problémech s Volturiovými, otiskem, smrtí a já nevím čím ještě a ty do toho zamícháš "obyčejné drogy". To by mě asi nikdy nenapdalo...:D :D :D

Navíc píšeš moc hezky a s tím super námětem je to prostě super! Takže se těším na další díl...

Ewik

4)  Ewik (07.06.2010 21:18)

Ta Rose je na .
Krásný díl.

Evelyn

3)  Evelyn (07.06.2010 21:00)

Skvělý díl

Nebraska

2)  Nebraska (07.06.2010 20:52)

Taky bych se chtěla nechat ošetřovat doktorem Cullenem, ach
Ale stačila by mi třeba zadřená tříska, nebo modřina, namožený sval... Ehm... Cože? :-D
Děkuju!

Ajjinka

1)  Ajjinka (07.06.2010 20:49)

Reee! Ty tyrane! A že prej já jsem zlá a zákeřná! Houby s voctem! :D
Za ten konec... ehm... uha... íhahá! :D
Tohle ti neodpustim :D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Zatmění -smečka