Sekce

Galerie

/gallery/Chyťte Víru.jpg

Ne vždy jde všechno jako po másle, ale upíři si umí se vším poradit...

„Co kdyby ses jela podívat za Malou? Alespoň přijdeš na jiné myšlenky.“ Potom se opravila: „Myslela jsem tím, že když uvidíš, jak je ráda, že jsi s ní, přestaneš se bát toho, že by se jí u nás nelíbilo.“

Měla pravdu, možná mě vážně přesvědčí, že její adopce je dobrý nápad. Možná.

Políbila jsem ji na tvář a šla se převléct. Vzala jsem si další z kalhotových kostýmů, které jsem měla. Pochybovala jsem, že neprokoukli mou lež o sociální pracovnici, ale jistota je jistota.

Jenže problém nastal u auta. Táta byl v práci, Edward byl Volvem ve škole.

„Měla by sis koupit bezpečné auto, mami.“

„A na co by mi asi tak bylo?“ ozvala se ode dveří.

„Tobě možná na nic, ale já bych ho teď uvítala,“ zasmála jsem se a nastoupila do svého Maserati.

„Buď opatrná,“ zamávala mi máma a já se se skřípěním kol rozjela. Nebylo to ani deset minut od mého odjezdu, když mi začal zvonit mobil a na displeji se objevilo Alicino jméno. Pár sekund jsem mobil svírala v ruce, potom jsem se rozhodla ho nevzít. V ten samý okamžik přestal zvonit. Jen na moment jsem zavřela oči, abych našla ztracenou rovnováhu, když se mobil rozdrnčel znovu. Tentokrát na jeho displeji zářilo jiné jméno. A tentokrát jsem se ho rozhodla zvednout.

„Ahoj,“ řekla jsem unaveným a trochu zahanbeným hlasem.

„Bello, musíš jet hned na sociálku,“ vyhrkl Edward bez pozdravu. „Alice viděla, jak přišel manželský pár požádat o adopci nějakého dítěte a oni jim navrhli Faith.“ Na chvíli se mi vyděšením zrychlilo srdce, hned mě však napadlo, že je to tak možná lepší. Že bude mít normální život, normální rodinu. Ale potom jsem zaslechla Alicin naštvaný hlas, že to rozhodně lepší není a zase si vzpomněla na to, jak malá ožila, když jsem se tam objevila já.

„Stihnu to?“ zeptala jsem se pro jistotu.

„Pokud si trochu pohneš, tak jo,“ odpověděl o hodně klidnějším hlasem.

„Díky,“ zašeptala jsem a položila hovor. Ve zpětném zrcátku jsem zkontrolovala, jestli je silnice opravdu prázdná a potom otočila auto.

Před úřadem jsem zastavila o dvacet minut později a co nejrychleji spěchala dovnitř. Podle tabule vedle skleněného vchodu se sociálka nacházela ve třetím patře. Nezdržovala jsem se výtahem a vyběhla schody. Možná jsem trochu překonala lidskou rychlost, ale naštěstí jsem po cestě nikoho nepotkala.

Chvíli mi trvalo, než jsem našla ty správné dveře, ale potom už jsem klepala na ty s jmenovkou Agnes Bennington. Chvíli jsem čekala, a když se ani potom nic neozvalo, vzala jsem za kliku a otevřela.

„Slečno Cullenová, nepamatuji si, že bychom spolu dneska měly schůzku,“ podivila se Agnes a přísně se na mě podívala.

„Ne, neměly, ale potřebovala jsem s vámi mluvit ohledně Faith,“ odpověděla jsem a posadila se. Ještě více zbrunátněla a odložila složky, které si do téhle doby četla.

„Už jednou jsem vám říkala, že se postarám o to, abyste se nedozvěděla, kde ta malá je,“ řekla rozzlobeně a zadívala se mi zpříma do očí.

Chtělo se mi křičet. A škrábat. A nadávat. Ale to by mi v jednání asi moc nepomohlo. Nakonec jsem se dvakrát zhluboka nadechla a naprosto vyrovnaným hlasem promluvila.

„Ani nemusíte, našla jsem ji sama,“ usmála jsem se škodolibě a když za tlustými obroučky svých brýlí stáhla obočí k sobě, měla jsem hroznou škodolibou radost.

„Pak tedy nevím, co po mně ještě chcete,“ prskla a naštvaně se opřela. Kožená židle trochu zapraskala, ale vydržela.

„Přišla jsem vyplnit žádost k adopci.“ Pochybovačně se na mě podívala a zkoumala mě pohledem. Potom se jí na tváři roztáhl škodolibý úsměv a s přeslazeným hlasem se mě zeptala, kolik mi je.

Měla jsem chuť říct, že víc než jí samotné, ale nakonec jsem odpověděla skutečný věk.

„Dvacet dva. Chodím na místní univerzitu.“

„A kdo by se o ni staral, když jste ve škole? Krom toho, nejste finančně zajištěna.“

Bylo poznat, jak nerada by mi Faith dala do péče. A rozhodně to nebylo kvůli starosti o ni.

„Finančně jsem zajištěna dost, takže s tím by nebyl problém. A zatímco budu ve škole, může se o ni starat máma. Stejně pracuje většinou doma. A kdyby zrovna musela někde jet, samozřejmě bych s ní zůstala já.“ Zašklebila se.

„Pokud vím, stále žijete se svou rodinou. I když máte nejspíš velký dům, pochybuju, že by se tam našel ještě jeden pokoj pro dítě.“

Musela jsem si připomínat, že zabít ji není zrovna nejlepší nápad. Možná jsem to měla udělat hned, než jsem jí vůbec Faith dala do náručí, ale teď už bylo vážně pozdě.

„Nežádala bych o ni, kdyby neměla kde spát.“

Marně se snažila najít další otázky, kterými by mě zaskočila.

Snažila se o to dvě hodiny, ale vždycky jsem ji odpověděla k její nespokojenosti. I když jsem párkrát zalhala, např. když jsem tvrdila, že Maserati je Edwarda, ale ten si dneska musel vzít moje Volvo.

Nedostala mě, dokud jsem se nechystala odejít.

„Dobře,“ řekla nakonec, „vyplním vaši žádost a příští týden ji přijďte s manželem podepsat.“

Zarazila jsem se a němě otevřela pusu.

„S manželem?“ ujistila jsem se a těžce polkla. Zvedla ke mně pohled a samolibě se usmála.

„Ano. Je s tím snad nějaký problém?“ Okamžitě jsem zakroutila hlavou a strojeně se usmála.

Domů jsem odjížděla s naprosto zkaženou náladou a slzami na krajíčku. Jela jsem rychleji než obvykle. Potřebovala jsem ze sebe vybít tu zlost, ten vztek. Podařilo se mi uklidnit alespoň částečně, ale sotva jsem přijela domů, všechna snaha přišla vniveč.

„Bello!“ hulákal Emmett už ode dveří a nebýt Jaspera s Edwardem, určitě by mě vytáhl z auta osobně. „No tak, netvař se jako kakabus, když pro tebe máme tak úžasnou zprávu.“

Omluvila jsem se mu a nahodila strojený úsměv. Za ruku – jako malou holku – mě dovedl až do garáže.

„Tadá!“ vykřikl a rozmáchl paže do prostoru. Být o pár centimetrů blíž, jsem bez hlavy. Marně jsem uvažovala, co se tam změnilo, ale nic mě nenapadlo.

„Koupil sis nové auto?“ zkusila jsem. Zakroutil hlavou a schoval ji  do dlaní.

„Koupili jsme ho tobě. Porsche Cayenna. To aby jsi mohla malou vozit bezpečněji,“ odpověděl mi za něj Edward.

„Aha,“ hlesla jsem. „To ho můžete zase vrátit.“

Emmett vyděšeně vykoukl zpoza dlaní a vypadal, jako by se o něj pokoušely mdloby.

„Cože? Proč?“

„Protože mi ji do péče nesvěří,“ řekla jsem jakoby nic, ale doopravdy jsem v sobě schovávala veškerou slabost. Jasper to věděl. Edward taky.

„Co se stalo?“

„Nejsem vdaná, to se stalo. Měli jste vidět ty jiskřičky v očích Agnes, když jsem u téhle podmínky zaváhala,“ zasmála jsem se plačtivě. „Svobodné matce bez vlastních příjmů ji nesvěří.“

„Musí být nějaké řešení.“ Zavrtěla jsem hlavou.

„Jedině že bych se vdala.“

„No vidíš. Problém vyřešen,“ smál se Emmett. Dostal pohlavek od Jaspera a Edward mě vzal kolem ramen.

„Něco vymyslíme,“ konejšil mě, zatímco mě vedl do obýváku.

Dvě hodiny jsme probírali moje možnosti, přičemž nejčastěji padlo slovo úplatek, okamžitě zavrhnuto tátou. Emmett taky navrhoval únos, ale to bylo zavrženo všemi, kromě Jaspera a Edwarda, kteří stěží popadali dech.

„Bello!“ vyjekla najednou Alice, až všichni nadskočili. „To nemyslíš vážně, že ne?“

„Mám jinou možnost, než se vdát?“

„A za koho asi?“ oponovala mi. Narazila přesně na ten problém, na který já.

„Někdo se snad najde,“ řekla jsem nadějně a Alice se na mě zamračila.

„J. Jenks ti určitě zfalšuje doklady, takže se nemusíte za každou cenu brát,“ navrhl Jasper, ale máma mé naděje ihned zchladila.

„To nevyjde. Z úřadu chodí ty děti kontrolovat. Kde žijí, jak a jestli jim nic nechybí. Budou chtít vidět pokoj a dojde jim, že jsi lhala.“

„Je tady ještě jedna možnost, ale nevím, jestli se vám bude líbit,“ vložila se do toho Rose.

„Budu spokojená snad se vším, co navrhneš,“ vyhrkla jsem.

„Dobře, ale vážně je to jenom návrh, tak mě neukamenujte.“ Horlivě jsem přikývla. „Co takhle to zkusit s Edwardem?“ Aha. Než se kdokoliv nadechl, pokračovala. „Nemyslím tím, abyste si spolu začali nebo se hned brali. Stačí sehnat falešné doklady a prstýnky. Jediné, co by se změnilo, by bylo, že by ses k němu musela nastěhovat."

„To by šlo,“ zatrylkovala Alice. Teď už stačil jenom souhlas Edwarda. Nedívala jsem se na něj a snažila jsem se nemyslet na to, že bych mu za to snesla modré z nebe. Chtěla jsem, aby se rozhodl sám. Ne podle mě.

Zasmál se a odpověděl, že jemu to nevadí. Sotva to mému mozku došlo, vrhla jsem se mu kolem krku a snad tisíckrát mu poděkovala.

Máma nařídila, že dokud to nebudeme mít potvrzeno, žádné úpravy, nákupy apod. nebudou, abychom to nezakřikli. Všichni byli nadšení, jen Alice brblala něco o pověrčivých upírech.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Alda

13)  Alda (13.03.2011 10:18)

Opravdu krása !!! Děkuju !!!

Janeba

12)  Janeba (21.01.2011 09:28)

A je po problému! Taky bych potřebovala takovou rodinku! Ree, naprosto skvělá povídka a nemůžu se dočkat až si malou Faith přivezou!
Děkuji!!

Linfe

11)  Linfe (10.01.2011 15:18)

Ou, ou, Bella a Edward, sňatek z rozumu. Tohle jsem teda ještě nikdy nečetla, vážně. Naprosto šokující. Ale stejně jim přeju, aby to vyšlo s Faith i mezi nimi. Bravurní příběh

eMuska

10)  eMuska (04.01.2011 19:11)

Ach, Bella s Edwardom budú a zároveň nebudú manželia? To je krááásne! úžasné, obdivujem ťa!

eElis

9)  eElis (29.10.2010 12:45)

nádherná kapitolka a už se těším na další

Luciana

8)  Luciana (28.10.2010 13:23)

Evelyn

7)  Evelyn (28.10.2010 10:36)

Jáá to tušila Manželství na oko nemusí zůstat jen na oko, že

6)  SofiaN (27.10.2010 22:51)

5)  elie_darrem (27.10.2010 19:52)

skvělé :-)))) teším se na další

Ivanka

4)  Ivanka (27.10.2010 19:51)

Jakmile si napsala, že musí být vdaná, okamžitě mi to došlo. Jsi bůh! Takže takhle je dáš do kupy?

3)  hellokitty (27.10.2010 19:41)

Alice to zabila

Gassie

2)  Gassie (27.10.2010 19:35)

Nádherné a krásné.

1)  Lucie (27.10.2010 19:22)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek