Sekce

Galerie

/gallery/Chyťte Víru.jpg

Ani upír nemá večnou trpělivost...

... natož poloupír...

... zvlášť když máte takovou sestru.

Tentokrát se nesouhlas ozval z obou stran.

„Odstěhujeme se.“

„Cože?“ vyhrkla máma a v tu samou chvíli už svírala mé ruce ve svých. „Řekni, že sis dělala srandu,“ prosila mě. Zavrtěla jsem hlavou. „To nemůžeš,“ vyjekla.

„Musím. Nemůžu ji v tom domově nechat,“ řekla jsem sklesle. Podívala se na tátu, hledala u něj podporu. Taky ho to netěšilo, ale určitě věděl, že není jiná možnost. Nebo jsem si to myslela jenom já.

Edward upřeně sledoval tátu a nakonec přikývl:

„Já jsem pro.“

„Já taky,“ zatrylkovala Alice.

„Jestli se hlasuje o tom, o čem si myslím, tak jsem taky pro,“ usmála se Rose a mrkla na mě. Byla jsem asi jediná, která neměla ani šajnu, o čem se vůbec hlasuje. Jako vždy nezklamal Emmett.

„Sázka?“ zasvítily mu oči.

„Ne, lásko, ale ty jsi pro,“ pohladila ho Rose po noze a on přesunul veškerou svou pozornost na ni.

„Přesně o tom, Jaspere,“ přikývl Edward.

„Tím pádem jsem taky pro.“

Zmateně jsem se po nich dívala a zkoušela, kdo mi jako první odpoví. Nikdo se k tomu neměl.

„Můžu vědět, o čem se tady hlasovalo?“ zeptala jsem se mírně vykolejená.

„Vypadá to, že zůstáváš doma, holčičko!“ usmála se máma a objala mě.

„Ale to-to nejde!“ koktala jsem. „Nemůžu ji jen tak nechat v domově. Vždyť by se zbláznila,“ odpovídala jsem hystericky, ale máma přerušila.

„Samozřejmě, že malá tady s námi bude taky.“ Byla jsem zmatená.

„Nechceme, aby jsi odešla. A ta malá to tady trochu oživí,“ vysvětlil mi Edward. Začala jsem regulérně brečet. Byli úžasní. Milovala jsem je. I s těma chybama, které měli. Že, Edwarde?!

„Jsi drzá,“ zasmál se.

„Já vím,“ vzlykla jsem.

 

Stále jsem si nebyla jistá, jestli to myslí vážně. Tedy do doby, než Alice přitáhla katalog nábytku a společně s mámou a Rose si ho začaly prohlížet. Po hodině hádek, která postel bude lepší a jaká se k ní bude hodit skříň, se ozval Jasper s trefnou poznámkou.

„Můžu vědět, kde všechen ten nábytek dáte?“

A nastal zmatek.

Poslední pokoj pro hosty před pár lety zaplnil Edward, který se k nám přidal na konec. Od té doby žádný jiný nebyl. Rozhodli jsme, že není nutný. Další upíry budeme posílat do Winnipegu za Eleazarem. S novými přírůstky se počítalo, až když si s Edwardem najdeme své partnery. A k tomu nové pokoje potřebovat nebudeme. Alice zase tvrdila, že se pokoj uvolní hned, jak se s Edwardem dáme dohromady. Prý má plán, který určitě vyjde. Už šest let ho má. Jenže s malým dítětem nikdo nepočítal.

„Měla bych nápad,“ usmála se Alice a radostně se zavrtěla. S Edwardem jsme ji naprosto ignorovali.

„Bude spát se mnou v pokoji,“ řekla jsem první věc, která mě napadla.

„To nejde, měly byste málo místa. Pro jednu je to tam možná prostorné, ale pro dvě ne,“ zhatila mi moje plány máma.

„Tak si prostě koupíme baráček někde blízko vás,“ snažila jsem se ji uklidnit, ale stal se naprostý opak.

„O tom ani neuvažuj. S tátou vám můžeme přenechat ložnici,“ nabídla ihned a ignorovala překvapené tátovo heknutí.

„Nebo se můžeš nastěhovat k Edwardovi,“ zasmála se Alice.

„Nebo se k němu můžete nastěhovat vy s Jasperem,“ vrátila jsem jí a znovu se otočila na mámu. „Vážně nám ten pokoj bude stačit.“

„Kdybyste alespoň obě dvě nepotřebovaly spát, tak by se to možná dalo nějak udělat, ale dvě postele se tam nevlezou,“ bědovala. „Nejspíš budeme muset přistavět další pokoj,“ řekla nakonec. Všichni si povzdychli, jen Alice se radovala. Další nákupy. A bylo jí jedno, že to není oblečení.

„Esme, prosím tě, nekombinuj to,“ ozval se ihned vyděšeným hlasem Edward. „Stačí, když si s Bellou prohodíme pokoje. V mém budou mít obě místa dost.“

„No vidíš,“ otočila jsem se na mámu s úsměvem. Chvíli přemýšlela, ale potom přikývla a se slovy To by šlo! zamyšleně vykráčela schody do své pracovny.

 

„Můžu ti vybrat nábytek?“ ptala se dneska už asi po sté Alice. Naštvaně jsem si mnula kořen nosu a Emmett po ní hodil polštář s dost rozzuřeným Buď už zticha! Všem dneska lezla na nervy.

„Bello?“ zakňučela.

„Dobře!“ vybouchla jsem. „Pokud chceš vybrat nábytek, můžeš. Ale nebudeš malou tahat na nákupy. Nikdy s námi nepojedeš na nákupy. Budu nakupovat jenom já a jenom to, co uznám za vhodné.“ Vykulila na mě oči, semkla rty a zavrtěla hlavou.

„To si ten nábytek raději kup sama. Ale nenechám tě, abys tu malou zkazila už odmalička. Potřebuje dobrou učitelku, co se módy týče.“

„A tou jsi jako ty, jo?“ zasmál se Emmett a schytnul polštářem přímo mezi oči.

Škodolibě jsem se usmála.

„Ty jsi mě nepochopila, Alice. Můžeš, nebo nemusíš koupit nábytek, ale s malou budu chodit na nákupy jenom já. Nenechám ji nosit nějaké šílenosti, které se ti dostanou pod ruku.“

Odfrkla si.

„Vážně mě štveš, Bello! Vždyť ty té dívce naprosto zničíš život. S tvým vkusem si o ni nikdo neopře ani kolo,“ nadávala a vytáčela mě stále víc a víc.

„Alice, přestaň! Už to přeháníš,“ zavrčela jsem.

„Ale je to pravda. Ty z ní vůbec nechceš mít krásnou holku. Vždyť o ni žádný kluk nezavadí, jestli mě nenecháš jí nakupovat. Uvidíš, že na tebe bude naštvaná, až vyroste a zjistí, že jsi jí tak zkazila život,“ mračila se. A já vrčela. Hodně jsem vrčela. Byla jsem moc unavená na to, abych poslouchala její řeči. A pak řekla tu poslední větu, po které má trpělivost přetekla.

„Ty ji prostě nemáš ráda!“

A já po ní skočila.

Jenže než jsem se k ní stihla dostat, kolem pasu se mi obmotaly ruce a Alice byla na druhé straně obýváku v objetí Jaspera a oba na mě vyděšeně zírali. Teprve teď jsem si uvědomila, co se mohlo stát. O co jsem se pokusila. Fňukla jsem a z očí se mi spustily velké slzy. Vždyť jsem jí mohla ublížit. Sakra, Bello! Je to Alice. Protivná, ukecaná Alice, ale proto ji máš přece ráda.

„Promiň,“ zašeptala jsem a rozvzlykala se ještě víc. To už v obýváku byli všichni a cítila jsem jejich vyděšené pohledy na sobě. A potom už mi to bylo jedno, protože mě někdo pevně objal a hladil mě po zádech.

„Bello,“ ozvala se opatrně Alice. Jen jsem zavrtěla hlavou a hlavu zabořila více do hrudi. „Omlouvám se,“ řekla smutně. „Nevěděla jsem, že tě to rozzuří. A už vůbec, že tě to rozpláče.“ Chtěla jsem jí odpovědět, že nebrečím kvůli tomu, co řekla. Že jsem pitomá, že jsem na ni chtěla zaútočit. Chtěla jsem jí říct pár dalších věcí, ale nezmohla jsem se na ně.

Edward jí to přetlumočil.

„Edwarde, můžeš ji vzít do pokoje, aby se trochu uklidnila?“ zeptala se máma a v jejím hlase bylo slyšet zklamání. Zklamání ze mě. Zklamala jsem jako dcera i jako sestra. A jak se znám, zklamu i jako matka. Jsem k ničemu. Tu malou si nezasloužím. Ona si nezaslouží tak příšernou mámu. Bude lepší, když zůstane tam, kde je. Určitě si ji brzo vezme nějaká jiná rodina, která se o ni dobře postará, kde jí nebude hrozit žádné nebezpečí. Nevím, proč jsem si myslela, že by u nás měla dobré zázemí. Jsem blbá.

„Nejsi blbá, Bells!“ uklidňoval mě Edward, zatímco se jedna jeho ruka přesunula ze zad pod kolena a podtrhla mi nohy. „Bude se jí tady líbit, uvidíš. Budeš skvělá máma. Jenom si teď potřebuješ trochu odpočinout, ano?“ Přikývla jsem, ale myšlenky mi stále ulítávaly k té samé věci. Co když bude ta malá zklamaná? Co když nám jednou vyčte, že jsme ji raději nenechali v domově? Že jsem se jí stavěla do cesty. Co udělá, až zjistí, kdo doopravdy jsme? Pochybuju, že to vezme tak lehko jako ostatní. My jsme neměli na vybranou. Ji jsme do toho zatáhli. Já jsem ji do toho zatáhla. Jen z čistého sobectví. Budu mizerná máma.

S touhle myšlenkou jsem usnula. Není divu, že to nebyla zrovna nejklidnější noc v mém věčném životě.

Ráno jsem se cítila ještě mizerněji. Všechno to na mě dolehlo, jen co jsem začala vnímat okolí. Nevěděla jsem, jestli se dokážu někomu podívat do očí. Jestli to dokážu u Alice.

Nechtělo se mi vstávat. Neměla jsem tu odvahu ukázat se u nich. Ležela jsem v posteli, dokud mi už po sté nezakručelo v břiše. A máma mě opět smutným hlasem naháněla na snídani.

Povzdechla jsem si.

Vstala jsem z postele a zaplula do koupelny. Zuby jsem si myla snad deset minut. A když se mi zdálo, že už by se kartáček mohl rozpadnout, zalezla jsem ještě do vany. Trvalo mi další hodinu, než jsem se objevila dole. Byla tam jen máma.

„Kde jsou všichni?“ zeptala jsem se stále unaveným hlasem. Shovívavě se na mě usmála a pohladila mě po rameni.

„Ve škole,“ odpověděla a už mě táhla do kuchyně na snídani. Neměla jsem hlad. Můj žaludek byl dostatečně scvrklý na to, aby byl schopný přijmout nějakou potravu. Nakonec jsem si dala jen velký kotel bylinkového čaje a šla si sednout do obýváku k televizi. Po chvíli se vedle mě zhoupla pohovka.

„Chceš si o tom promluvit?“ zeptala se opatrně. Nechtěla na mě tlačit, věděla, jaká jsem. Ale já to potřebovala někomu říct.

„Vážně nevím, co to do mě vjelo. Byla jsem unavená a trápila se tím, jestli se k nám malá vůbec dostane, jestli se jí tady bude líbit. A do toho začala Alice o nákupech. Vážně mě teď nezajímaly. A když řekla, že mě nebude mít ráda, vyjela jsem na ni, protože právě tím jsem se celý den trápila. Že se jí nebude líbit, kdo jsme. Že si vzpomene na své rodiče a bude mi vyčítat, že jsem je nezachránila. Nechtěla jsem jí ublížit, ale najednou ve mně vybouchl všechen ten vztek a já se neovládla,“ řekla jsem zahanbeně.

Objala mě kolem ramen a přitiskla k sobě.

„Alice ví, že to přepískla. Nezlobí se na tebe. Nikdo z nás. Snad jenom Jasper.“ Smutně jsem přikývla, že rozumím. Málem jsem mu zabila ženu. Ale máma pokračovala: „Ne proto, že jsi zaútočila na Alice, ale proto, že jsi na něj použila svůj dar. Sálala z tebe radost, takže tě nemohl uklidnit. Měla by jsi to začít cvičit, jak říkal Eleazar. Vím, že to dokážeš zapnout, když se hodně soustředíš, ale možná by to chtělo ovládat pořád.“

„Asi máš pravdu. Promluvím si s tátou,“ slíbila jsem. Přikývla a opřela si hlavu o mou. Sledovaly jsme televizi. Respektive ona ji sledovala, já byla myšlenkami trochu jinde.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

14)  Jalle (11.12.2012 15:21)

Alice a jej plány

Alda

13)  Alda (05.03.2011 18:20)

Bylo to krásné. Fait bude mít novou rodinu, jenom žádost. Děkuju moc !!!

Janeba

12)  Janeba (21.01.2011 09:18)

Ree, nádherná kapitolka, ale ostatně jsem ani nic jiného nečekala! Tak pokoje máme vyřešené, ještě žádost .. a Fait bude mít tu nejúžasnější rodinku na světě!
Děkuji!!

Linfe

11)  Linfe (10.01.2011 15:09)

Bylo krásné, jak se celá rodina snažila najít místo pro Faith. Ale pak ta hádka, musím přiznat, že jsem plně na straně Belly. I když je to trošičku zmatené. Alice řekla větu "Ty ji prostě nemáš ráda", což chápu že Bella nemá ráda Faith. A Když to Bella vypráví máme, mluví o tom, že když Alice řekla, "mě nebude mít ráda" chápu to jako, že řekla, že Faith nebude mít Bellu ráda, což jsou dvě odlišné věty. Ale Alice to přehnala, tak!

eMuska

10)  eMuska (04.01.2011 19:04)

Taká hádka, jémináčku, ja by som na Alice skočila už pri prvej vete! Ale si to prekrásne napísala, myslím, že Viere sa to bude páčiť...

Lorraine

9)  Lorraine (24.10.2010 23:38)

krása, ten příběh mě moooc zaujal. Tak doufám, že pokračování bude brzo!

8)  SofiaN (19.10.2010 14:34)

Hrozne se mi to libi,uz sem zvedava,jaka bude Bell mam a jestli se daji s E. dohromady atd.

7)  hellokitty (18.10.2010 19:44)

6)  Lucie (18.10.2010 17:41)

Gassie

5)  Gassie (18.10.2010 17:09)


Krásný díl.

4)  elie_darrem (18.10.2010 16:43)

skvělý, těším se na tebe na další

3)  Ewik (18.10.2010 16:29)

Nádherné

Ivanka

2)  Ivanka (18.10.2010 16:26)

Jsem zvědavá, jestli se Bella s Edwardem dají do kupy. Možná by jim k tomu mohla dopomoct Faith. Moc hezký díl.

Evelyn

1)  Evelyn (18.10.2010 16:08)

Alice zase tvrdila, že se pokoj uvolní hned, jak se s Edwardem dáme dohromady. Prý má plán, který určitě vyjde. Už šest let ho má. - tak tohle mě odrovnalo

Krásný díl, jsem moc zvědavá, jak si malá Faith bude u Cullenů zvykat.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek