Sekce

Galerie

/gallery/Chyťte Víru.jpg

Jsou chvíle, kdy se na něco obrovsky těšíte, ale zároveň se děsíte toho, jestli to doopravdy vyjde. A co teprve taková adopce?

Když jsme měli jet za Agnes, do auta mě museli doslova dostrkat. Tedy respektive k němu. Držela jsem se zuby nehty, jak jsem byla nervózní, takže mi Edward podtrhnul nohy a do toho auta mě doslova vtěsnal. Naštěstí. Jasper mi ještě do výbavy poslal plno odvahy, kterou jsem po zhruba kilometru přestala cítit. Z auta už mě nepáčil, byli jsme mezi lidmi.

„Jsi neuvěřitelná,“ zasmál se a nabídl mi ruku. Hra na manžele by nám šla. Podle mámy jsme prý vážně vypadali jako pár. Šeptala mi to včera večer, když mi dělala večeři. Chtěla jsem protestovat, ale zarazila mě s tím, že ví, jaký je mezi námi vztah a do ničeho mě nutit nebude. Potom ale dodala, že Edward je vážně pěkný a chytrý, a že by si pro mě někoho takového přála.

„Máš doklady?“ zeptal se a počkal, až jsem přikývla. Potom zaklepal na dveře kanceláře a bez vyzvání je otevřel.

Slyšela jsem, jak se jí rozbušilo srdce, když ve dveřích spatřila Edwarda. Ten tlukot byl jediný důkaz, že nějaké srdce vůbec má. Když si potom všimla mě, výraz se jí ihned zachmuřil.

Věděla jsem, jak působí na ženy. Jak působí na úplně všechny ženy. Proto jsem nechala mluvit jeho. A evidentně to pomohlo. I když nás vyprovázela s docela nesouhlasným pohledem, slíbila, že udělá, co je v jejích silách. Už jsem sahala na kliku, když mě Edward zastavil.

„Počkáš na mě v autě? Ještě bych se slečny Bennington chtěl na něco zeptat. Všimla jsem si rozšíření jejích zorniček a následných jiskřiček v nich. Nechápala jsem, o co mu jde.

„Hned budu u tebe,“ usmál se a pohledem mě už dávno vyprovodil. Věřila jsem mu. Nic jiného mi ani nezbývalo.

Čekala jsem asi deset minut, když se dveře řidiče otevřely a on dosedl na sedačku vedle mě.

„Co jste řešili?“

Shovívavě se na mě usmál.

„Nic důležitého, věř mi,“ usmál se a vyjel domů. Celou dobu jsem ho otravovala s tím, o čem se spolu bavili, ale nedal se. Byl hrozný paličák, když chtěl. A zrovna teď chtěl.

„Prostě se neptej. Vážně to nebylo nic vážného. Jen jsem si s Agnes popovídal.“

„Tak teď už je to Agnes?“ rýpla jsem si do něj. Zamračil se.

„Neryj do mě, když se ti snažím pomoct.“

„Zrovna teď mě užírá ta nevědomost, tak si musím alespoň zarýt,“ bránila jsem se. Zasmál se, ale stále mlčel.

A byla jsem si jistá, že v tom má prsty Rose, které na něco ´nenápadně´ odpovídal.

„Neřeknu,“ zasmála se, než jsem se vůbec stihla zeptat. Někdy mě vážně štvalo, jak mě mají přečtenou.

 

Do dvou dnů volala Edwardovi Agnes, že už se naše žádost vyřizuje a v brzké době bychom si ji už mohli vzít. Nevěřila jsem, že to půjde tak rychle a snadno. A Edwardova odpověď, že když se chce, jde všechno, mě nahlodávala. Došlo mi to, až jsme se dívali na zprávy.

„Tys ji podplatil,“ vyhrkla jsem nevěřícně a šťouchla do něj.

„Jen jsem jí přispěl na domácnost,“ bránil se.

„Já ti dám takovou domácnost,“ praštila jsem ho polštářem. „Co kdyby to byla jedna z těch, co bojují proti úplatkům, hm? Co kdyby nám ji potom odmítla dát?“ Vyčkávavě se na mě podíval. „No jasně, má v tom prsty Alice, co?“

„Já nic,“ bránila se dotyčná. „Jenom jsem viděla, co udělá Edwardův nápad. Stačilo jí okouzlení z Edwarda a správná částka, a měli jsme ji,“ usmála se.

„Jeli jste v tom všichni?“

„Až na tvého tátu,“ ozvala se máma z kuchyně. Ještě štěstí, že měl táta zrovna službu, jinak by ho asi kleplo.

„Proč jste mi to neřekli?“ zeptala jsem se naštvaně.

„Protože jsi po Carlislovi,“ vysvětlila Rose se smíchem. „Taky by ti to vadilo.“ Měla pravdu, v takových věcech jsem byla až moc po něm. Jenže v tomhle případě mi to nějak nevadilo.

„Díky,“ špitla jsem vděčně a vysloužila si rozcuchání vlasů.

„Jsi hrozný,“ zabručela jsem a šla se do pokoje upravit. A když jsem stála před tím zrcadlem, napadlo mě, že bych mohla zajet za Malou. Okamžitě se zezdola ozval Edward, že jede taky. Máma nám pro ni nabalila pár sladkostí a vybavila nás plno pozdravy.

Tentokrát jsme jeli Volvem, a tentokrát jsem se vykašlala na jakékoli kostýmky. Do města jsme dorazili brzy ráno. Předpokládali jsme, že děti nahání teprve na snídani, tak mi Edward zastavil u restaurace, abych se nasnídala i já.

„Vážně nemám hlad,“ přesvědčovala jsem ho. Zasmál se.

„Bello, to, že tam budeš o pár minut dřív, ti stejně nepomůže, protože se malá musí najíst.“ Mluvil na mě jako na malé dítě. A já si tak vlastně i připadala.

„Ale než si v restauraci objednám, než to udělají, než to sním. Edwarde, to zabere strašně moc času!“

„Můžeš mi říct, po kom ty jsi?“ povzdechl si.

„Po tetičce Vilmě z pátého kolene, a teď už jeď!“ Vzdorovitě zavrtěl hlavou a snažil se koutky udržet dostatečně nízko, aby si je neprotrhl.

„Musíš jíst.“

„Věř mi, nemusím!“ snažila jsem se ho přesvědčit.

„Jasně, ale potom od Carlisleho a Esme dostanu já, že jsem tě nepřesvědčil, takže vystup a jdeme.“ Vytáhl klíčky ze zapalování a vystoupil. Trucovitě jsem zůstala na místě. Litovala jsem, že jsme nejeli mým Maserati. To si klidně mohl vystoupit, já bych jela dál.

„Tak pojď,“ vytáhnul mě z auta a táhl ke dveřím té luxusní restaurace.

„Co kdybych si koupila jen nějakou bagetu?“ zkoušela jsem smlouvat.

„Bello,“ zakňučel.

„Hele,“ ukázala jsem někde dozadu, „párek v rohlíku. Ani bys nevěřil, jakou na něj mám chuť. Vážně! Takový pravý americký. No vážně, nic lepšího jsi v životě nejedl,“ mlela jsem jedno přes druhé, jen abych ho nepustila ke slovu. Nadechoval se k protestu, ale já se nedala.

„Takový kečup po celé délce, vypadá jako krev, ale není to krev. Sice nechutná tak dokonale, ale je dobrý. Taková srnka nebo puma, to je něco jiného, samozřejmě. Nebo takový krvavý steak, který bych si mimochodem taky dala, to je delikatesa. A když si to tak vezmeš, nic není tak lahodné jako ta čerstvá, ještě pulzující a lidská.“

„Snažíš se mi podkopat ovládání, abych nemohl do místnosti, kde je plno lidí?“ zeptal se pobaveně. A prokoukl mě, sakra!

„No… možná… trošku,“ přiznala jsem zahanbeně.

„Jsi nemožná,“ zasmál se a obrátil směr chůze tam, kde jsem chtěla já. Přitom mu při mém povídání a popisování ani neztmavly oči.

„Když jsi byla v pubertě, hodně jsi mě zkoušela. Nás všechny. Když ti zakázali krev, chtěla jsi alespoň nějaké nedovařené maso.“

„To už je dávno,“ konstatovala jsem.

„To zkoušení možná. Z puberty jsi ještě nevyrostla,“ uchechtl se.

„Seš sprostej,“ odfrkla jsem si, ale potom se mi na tváři usadil úsměv, když jsem zachytila tu nádhernou vůni vycházející ze stánku uprostřed parku. A když mi potom Edward zaplatil jeden vážně velký hot dog, měla jsem ho ještě raději.

Chtěla jsem ho dojíst v autě, ale jediná věc, která se v žebříčku Edwardových životních hodnot řadí hned vedle rodiny, je jeho milované Volvo. Kdybych ho zašpinila, nejspíš bychom přišli o člena rodiny. Jen nevím, jestli by to s Edwardem švihlo dřív, než by mě stihl zabít.

„Jestli jo, chodil bych tě strašit,“ varoval mě.

„Ne, já se tě nechci zbavit. Ještě by mi potom malou nesvěřili do péče,“ zamumlala jsem s plnou pusou. Dotčeně se na mě podíval.

„Takže mě máš jenom proto, aby jsi dostala dítě? Tse!“ Urazil se a odpochodoval přímo do auta. Dojedla jsem zbytek hot dogu a s kajícným výrazem se doloudala za ním.

„Edíku,“ spustila jsem na něj se psím pohledem.

„Jdi do háje s tím oslovením,“ zasmál se a vyjel. Konečně! Nemohla jsem se malé dočkat.

Zastavil před branou a na můj vkus strašně pomalu vystoupil. Stepovala jsem u vrat a čekala na něj.

„Proboha, Bello, snaž se klidnit!“ okřikl mě a já mu věnovala jen zamračený pohled. Čapla jsem ho za ruku a skoro běžela k domu. Najednou jsem ho za žádnou ruku nedržela, za což on mě držel kolem pasu.

„Za chvíli začneš překračovat lidskou rychlost a to by nebylo moc dobré,“ šeptl mi do ucha a trochu mě krotil. Potkali jsme jednu z vychovatelek, která nás poslala do kulturní místnosti. Párkrát doprava, potom doleva, vlastně jsem cestu ani nevnímala. Jen jsem doufala, že Edward byl pozornější.

Byl.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

13)  Jalle (11.12.2012 15:47)

Edward a Volvo, to je romantika

Alda

12)  Alda (16.03.2011 19:49)

Já ti musím tleskat !!!

Janeba

11)  Janeba (21.01.2011 09:40)

Ree, je to celou dobu tak nádherné, že se začínám pomalu bát, jak dlouho Ti tohle citové psaní vydrží!;) Edward je v roli zodpovědného manžela vážně úchvatný a nedočkavá Bella skoro k nakousnutí! Páni to jsou manželata! Super!
Děkuji!!

Linfe

10)  Linfe (10.01.2011 15:26)

HUIIII já byla natěšená jako Bella a Edward byl tááák roztomilý :-)

eMuska

9)  eMuska (04.01.2011 19:24)

Oni sa k sebe neskutočne hodia, tí dvaja! A idú za Vierou! Tešííím!

8)  Lucie (01.11.2010 06:23)

7)  hellokitty (01.11.2010 00:03)

eElis

6)  eElis (31.10.2010 21:56)

nádherná kapitolka

Ivanka

5)  Ivanka (31.10.2010 19:49)

Jé to je krása! Moc se těším, až dostanou malou do péče.

Evelyn

4)  Evelyn (31.10.2010 19:16)

Skvělé, Renčo! Podstrčit Agnes úplatek s Edíkovým šarmem... Upřímně? Taky bych se asi nechala zkorumpovat

Gassie

3)  Gassie (31.10.2010 19:12)

Krásné.

2)  Ashley (31.10.2010 19:10)

Krásné, super, vtipné!!! Moc se těším na pokračování!!!! Doufám, že jí budou mít brzo doma!

1)  SofiaN (31.10.2010 19:07)

Krasa,hrozne pekne napsany,precetla sem to jednim dechem,skoda,ze to nebylo desetkrat delsi.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek