Sekce

Galerie

/gallery/Chyťte Víru.jpg

Věčnost není jen pohodová...

Slyšet tlukot Drewova srdce bylo zároveň s tlukotem toho Faithina a s Edwardovou existencí to nejnádhernější, co jsem kdy zažila. Prcek lítal kolem a rozhodně nevypadal na měsíční dítě. Teď jsme museli být ještě více opatrnější než obvykle. Sotva se k sobě Faith a Drew moc přiblížili, byl někdo z nás u nich a dával pozor, aby se ta hra nezvrtla v kousání. Měla jsem z toho nervy a nikdy jsem doma nezůstávala sama. Pokud měla máma nějakou zakázku a táta musel do práce, zůstal s námi Edward.

Pokud jsem si o Faith myslela, že roste neuvěřitelně rychle, u Drewa to bylo ještě rychlejší. Bylo mi to líto. Chtěla jsem si jich užít co nejvíc, ale jako by mi ty roky proplouvaly mezi prsty.

Edward mě pořád uklidňoval, že se mi to jenom zdá, a nakonec mě vzal na dovolenou. Tam mě požádal o ruku. Najednou jsem měla jiné starosti, než se upíjet v té beznaději. A byla jsem mu za to vděčná.

Když jsem v těch nádherných bílých šatech scházela schody a dívala se přímo na Edwarda v obleku a když jsem viděla obě naše děti, najednou jsem si připadala plná. Pomalu jsem přetékala. Celou dobu obřadu jsme se drželi za ruce a vpíjeli jsme se do očí. Věděla jsem, že nikdy nebudu nikoho milovat tolik, jako miluju jeho. A on mi o svatební noci sliboval to samé.

Líbánky jsme si odbyli ve Francii a užívali jsme si noční Paříž. Žádné město se tomuhle nemohlo vyrovnat. Sedět na balkóně hotelu, popíjet šampaňské a sedět v objetí Edwarda, to všechno s vyhlídkou na romanticky osvětlenou Eiffelovku, bylo neuvěřitelné.

Tím, že Drew rychle dorostly do Faithiny velikosti, se plno věcí učili spolu. Alespoň zezačátku. Edward s Emmettem je učili plavat, já s holkami jezdit na kole a Jasper později řídit auto.

Když Faith začala chodit do školy, zůstala jsem doma s Drewem. O dva roky později už ji odváděl do školy on. Bylo to… zvláštní.

Stávala se z ní slečna a hodně věcí jí začalo být divných. Ale nikdy se na to neodvážila zeptat. Nikdy, až do svých patnácti let. Došlo jí, že nestárneme, že Drew roste rychleji. Bála se zeptat, než to Edward nevydržel a pořádně ji k tomu nakopnul.

Prvních pár let její školy jsem pracovala v ateliéru, který mi vždycky koupili, nebo alespoň pronajali, ale později jsem s nimi zase začala chodit do školy a ateliér už bylo jen útočiště, abych se na chvíli odreagovala.

Faith malování chytlo taky a pokaždé jezdila se mnou. Na člověka měla přesnou ruku a její kresby vypadaly báječně. I když jsme to nepotřebovaly, přivydělávaly jsme si tím. Hodně lidí doma uvítalo kreslený obraz. A některé jsme dokonce dělaly na zakázku.

Ty roky byly hrozně pohodové. Drew začal moc brzo chápat, že nesmí Faith ublížit, takže starost s kousnutím celkem brzo opadla. Ukázkově spolu vycházeli a neměli o nic větší hádky než my ostatní. A žádné jiné problémy nepřicházely.

Užívala jsem si to, ale zároveň jsem měla hrozně divný pocit. Pořád jsem čekala, kdy se něco stane. Nikdy ta dokonalost nevydrží věčně. Jenže jsem netušila, že to vše bude zásluhou Faith.

 

„Faith, nech toho!“

„Proč? Nemáte právo mi to zakázat,“ křičela.

„Jsme tví rodiče. Na tohle rozhodně právo máme!“ odporoval jí Edward.

„Nejste mí rodiče. Ne biologičtí,“ křičela na nás v slzách a ani netušila, jak mi tím ubližuje. Jak tím ubližuje nám všem.

„Vychovali jsme tě, Faith! Celých třináct let už tě vychováváme my, takže nás budeš poslouchat,“ křikl na ni zpátky Edward. Nikdy jsem ho neviděla takhle zuřit. A nikdy jsem mu v očích neviděla tolik bolesti, kolik mu teď způsobovala Faith jejími slovy.

„Proč? Proč mě nechcete přeměnit? Proč chcete, abych jednou vypadala starší než vy? Proč chcete, abych jednou zemřela?“

„F., prosím,“ vzlykla jsem.

„Ne, já vás prosím. Přeměňte mě!“

„Přeměnou ztratíš šanci na jakýkoliv normální život. Proč chceš zahodit šanci mít manžela, děti… vnoučata? Jsi zdravá, můžeš mít všechno, co bys chtěla, a ty se to chystáš zahodit?“

„Takže musím umírat, abyste mě přeměnili? Nebo si mám nejdřív s nějakým upírem pořídit dítě? Vy jste moje rodina! Vy jste to jediné, co chci. Co je tak špatného na upírství? Máte dokonalý život. Co vám chybí?“

„Živíme se krví, Faith! To ti nestačí? Je to prokletí!“ Edward byl jediný, který s ní dovedl komunikovat, já mluvit nedokázala.

„Tohle je malá daň za šťastnou věčnost!“

„Neuděláme to, F. Snaž se sebevíc, ale upíra z tebe neuděláme!“

Vztekle si dupla a v slzách utekla z domu. A Drew se s povzdechem vydal za ní. Edward stál pořád na místě, hlavu v dlaních a najednou překvapeně vydechl.

„Tak proto?“

„Nejspíš,“ odpověděl mu Jasper. „Kromě lásky k rodině z ní cítím i opravdovou lásku.“

„Někdo ze školy?“ zeptala se Esme. Zavrtěl hlavou.

„Je to moc silné. Musí to být někdo, s kým se často stýká. A ve škole se s nikým jiným nebaví.“

„Vždyť je pořád jenom s námi, tak-“ Přerušilo mě Edwardovo zaklení. Rukou si zajel do vlasů a zavřel oči. Když tohle dělal, neznamenalo to nic dobrého.

„Co je?“

„Tohle mě nenapadlo.“

„Můžeš se podělit?“ hlesla jsem unaveně a jeho další věta mi vyrazila dech.

„Je někdo, s kým se stýká a do koho by mohla být zamilovaná,“ konstatoval.

„Sakra, Edwarde, nemám náladu na hádanky. Tak kdo je to?“ zeptala jsem se netrpělivě.

„Miluje Drewa.“

„Cože?“ ozvalo se několik hlasů najednou, ale jeho pohled se otočil jen na jednu s kajícným výrazem.

„Nenapadlo tě, že bys nám to mohla říct dřív, Rose?“

„Slíbila jsem jí to, Edwarde. Neměli jste se to dozvědět dřív než on. Proboha, ani já to neměla vědět dřív než on,“ řekla potichu.

„Nemůže ho milovat,“ řekla jsem nespokojeně. „Je člověk. Má si najít lidského manžela.“

„Proč?“ zeptala se Rose. „Esme byla taky člověk. Bello, to, že je naše láska tak silná, není tím, že jsme upíři. Prostě to máme v sobě. Má to v krvi. Teda, víš, jak to myslím. A taky je to o výchově. Mluvila jsem s ní. Vážně to není žádné poblouznění. Miluje ho. Stejně jako ty Edwarda.“

„Jsou to sourozenci,“ nedala jsem se odbýt. Myšlenka na to, že by spolu byli, což by znamenalo její přeměnu, mě nepříjemně šimrala až v žaludku.

„A my nejsme, Is? Všichni jsme byli zezačátku sourozenci, někteří z nás se dokonce nesnášeli,“ usmála se a otočila se na Emmetta. „Její city se nezmění jenom proto, že to tak chceš.“ Na chvíli se odmlčela. „Taky mi vadí vědomí, že kdyby spolu chtěli být, stala by se upírem. Ale lásku jí nevymluvíš.“

Já to teda rozhodně chtěla zkusit.

 

Ležela jsem na posteli a poslouchala, kdy se Faith vrátí. Přišli přesně s večerkou. Nevěděla jsem, jestli je to zásluha Drewa, nebo Faith nechtěla, ať zuříme ještě víc, ale byla jsem ráda. Slyšela jsem její dusot po schodech, ale nikoho nepozdravila, přestože byli všichni v obýváku. Slyšela jsem její naštvaný povzdech z vedlejšího pokoje, otevření a zavření skříně, zhasnutí světla a šustění peřin. Dlouho trvalo, než se dokázala uklidnit natolik, aby usnula. Skoro vzápětí se otevřely dveře ložnice a dovnitř vešel unavený Edward.

„Je mi jí líto,“ špitla jsem a když si lehnul, opřela jsem se o něj.

„Mně taky, ale netuším, jak ji z toho dostat.“ Na jednu stranu jsem chápala její důvody, ale ta druhá, silnější, byla prostě proti.

Chvíli jsme mlčky leželi a přemýšleli nad tím vším. Taky jsem nedokázala usnout.

„Jděte zítra na lov. Já si s ní zkusím promluvit,“ rozhodla jsem se nakonec a podívala se mu do tváře. Smířeně přikývl a políbil mě na nos.

„Nemysli na to, vyřeší se to,“ uklidňoval mě a je pravda, že mu to šlo docela dobře.

 

Hned po obědě odešli všichni na svačinku a v domě jsem zůstala jenom já a Faith. Jediné slovo, které za celý den řekla, bylo Děkuji, když jí máma dala oběd. Chvíli jsem nerozhodně stála v obýváku a potom jsem se za ní odvážila jít. Zaklepala jsem na dveře a čekala.

„Chci být sama,“ ozval se napůl naštvaný a napůl zklamaný hlas. I přes její nesouhlas jsem vešla. Seděla v okně, skrčené nohy a v náručí polštářek. Když mě zaregistrovala líně otočila hlavu a rukávem svetříku si utřela slzy.

„Říkala jsem, že chci být sama,“ řekla unaveně.

„Já vím. Ale chci si promluvit,“ řekla jsem tiše a přisunula si křeslo blíže k ní. Znovu se zadívala ven a mně už nevěnovala ani pohled. Chvíli jsem tam mlčky seděla a pozorovala okolní krajinu, dokud jsem nevymyslela, jak začít.

„Proč chceš přeměnit? A chci pravdu.“ Povzdechla si.

„Už jsem vám to říkala. Nechci od vás odejít. Jste moje rodina a chci s vámi zůstat napořád. Krom toho… se bojím smrti. Zdá se mi, že to rychle ubíhá.“

Spolkla jsem kázání o tom, že je jí teprve sedmnáct let a že neví, co to znamená, když život ubíhá, a raději se soustředila na to, co jsem z ní chtěla dostat.

„Takže to není kvůli něčemu konkrétnějšímu?“ Znepokojeně se na mě otočila a nakrčila čelo.

„Co tím myslíš?“ Vzala jsem její dlaně do svých a zadívala se jí do očí.

„Vážně chceš přeměnit kvůli nám všem, nebo je tím důvodem Drew?“ zeptala jsem se naléhavě. Zajíkla se a vykulila na mě oči.

„Já… nechápu. Proč Drew?“

„Zlatíčko,“ usmála jsem se a pohladila ji po tváři, „vím, že ho miluješ. Víme to všichni. Teda, nejspíš až na Drewa. Takže jak to je?“ zeptala jsem se shovívavě.

„Teď už to stejně ví, protože to slyšel, že?“ řekla naštvaně.

„Všichni jsou pryč. Odešli na lov. Daleko od domu na to, aby nás slyšeli.“

Ještě chvíli na mě zírala a nakonec zavřela víčka.

„Snažila jsem se to potlačit, ale ty pocity jsou prostě silnější než já. Nikdy jsem nic takového nezažila. Myslela jsem, že to patří k sourozenecké lásce. Dokud jsem nemluvila s tetou Rose. Přišla na to dřív než já. Zapřísáhla se, že vám to neřekne,“ zamračila se.

„Neměla na vybranou. Táta by to z ní stejně časem vytáhl. Divím se, že to nedostal už z tebe. Krom toho, teď tě konečně dokážeme lépe pochopit,“ usmála jsem se.

„Ale nepřeměníte mě,“ konstatovala. Povzdechla jsem si a zvedla k ní smutný pohled.

„Srdíčko, není to tak lehké. Jsi moc mladá. Co když se po čase tvoje city změní? Už s tím nebudeš moct nic dělat, kdybychom tě teď proměnili.“

„A co když se nezmění. Zestárnu po jeho boku? Bude se mnou vůbec chtít být, až budu o dvacet let starší než on? Proboha, mami, vždyť já ani nevím, jestli by o mě stál teď. Jako upírka bych byla konečně hezká. Vyrovnala bych se mu. Možná by si mě konečně všimnul i jinak než jako sestry. A pokud ne teď, tak třeba za pár let. Vždyť by to bylo prakticky jedno, pořád budeme vypadat stejně. Oba,“ řekla plačtivě.

„Myslíš, že s tebou bude chtít být jen proto, že jsi upírka? Kvůli tvému vzhledu? Faith, jsi nádherná dívka. Chlapci se za tebou otáčí a nejeden se tě snažil někam pozvat. Chceš zahodit tu šanci žít normálně?“

„Kdybys byla na mém místě, nechala bys tátu tátou a raději randila s lidskými muži?“ Moc dobře věděla, že bych to nikdy nedokázala a prala bych se za to, abych mohla být s ním. I kdybych měla o přeměnu požádat někoho úplně cizího a riskovat tím, že mě zabije.

„Tady nejde o mě.“

„Ale možná si uvědomíš, proč se ho nedokážu jen tak vzdát. Nenuť mě k tomu,“ prosila smutně a její pohled se do mě zabodával jako nůž do zeleniny.

„Možná by sis o tom měla nejdříve promluvit s ním.“ Odvrátila ode mě pohled zpátky ven a povzdechla si.

„Já vím. Jenom… jenom se toho trochu bojím,“ přiznala a objala si kolena.

„Bojíš se odmítnutí?“ zeptala jsem se potichu a ona jen lehce přikývla. Byly jsme potichu značnou chvíli, než jsem se zvedla a políbila ji do vlasů.

„Pokud mu to neřekneš, nikdy se to nedozvíš.“ Smutně se na mě podívala a pousmála se.

„Tak se zeptám strejdy Jaspera,“ řekla s nadějí. Shovívavě jsem se na ni podívala a zavrtěla hlavou.

„Co když na tom je Drew podobně jako ty? Co když neví, že tě miluje? Jasper vycítí ty emoce, které si uvědomuješ. Pokud si myslí, že je to sourozenecká láska, Jasper to tak cítí taky.“ Smutně sklopila zrak a vzlykla. „Prostě mu to řekni, zlatíčko. Nemáš jinou možnost, jak se to dozvědět.“

„Dobře. Pokusím se,“ řekla nakonec. Objala jsem ji a konečně ji tam nechala samotnou.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Alda

16)  Alda (16.03.2011 21:24)

Óóó, to bylo.... krásné a hezké. Zatím ahojky. Děkuju a letím na další !!!

Fanny

15)  Fanny (31.01.2011 23:57)

Krásné, ale Faith už není ta malá holčička? Pěkný zvrat...;) :) :) :) :) :)

Janeba

14)  Janeba (31.01.2011 17:27)

Ree, moc krásná kapitolka, plná citu a čisté lásky! Je mi velmi líto Faith, ale věřím, že všechno dopadne tak, jak má!
Děkuji!!

13)  gabina (30.01.2011 22:46)

Domik

12)  Domik (30.01.2011 18:55)

Říkala jsem si proč se hádají a pak mi to pomalu začalo docházet. Škoda, že tam nebylo trochu víc radosti z vlastního miminka, ale co už. Jsem zvědavá, jak se s tím Faith popere a co na to Drew. Moc se těším na další díl!

mina

11)  mina (30.01.2011 17:42)

kapitola je veľmi vydarená...páčil sa mi rozhovor medzi mamou a dcérou...

ale čo mi prekáža, je že sa to až moc urýchlilo...tešila som sa ako sa budú venovať malému Drewovi ako sa bude vyvíjať súrodenecký vzťah s Faith a po tom niečo viac...proste viac opisu po narodení malého...

no, ale som veľmi zvedavá ako to Faith povie Drewovi ako sa on zachová, čo z toho bude, ako to bude riešiť Bella s Edwardom...no teším sa na pokračovanie :D

Lenka326

10)  Lenka326 (30.01.2011 17:39)

Jejda, to nám ti malošci rychle vyrostli. A rovnou skáčeme do srdečních problémů, které jsou o to komplikovanější, že Faith je člověk a Drew ne. Jsem zvědavá, jak tohle dopadne a těším se na další dílek

9)  hellokitty (30.01.2011 16:35)

eMuska

8)  eMuska (30.01.2011 16:28)

Ufff! Takže Vierka sa zaľúbila do Drewa! Hm, neviem, či som rada, alebo nie, ale myslím, že je to fajn, či? Tešáám, ako to dopadne. Dúfam, že Edward nebude veľmi naštvaný, keď Faith premenia. A Dúfam, že jej Drew nedá košom, lebo sa nahnevám, ozajstnovsky! Hm. Tešáám!

morningstar

7)  morningstar (30.01.2011 16:15)

Bezva kapitolka, těším se na další díl

6)  Lucie (30.01.2011 15:59)

5)  AMO (30.01.2011 15:42)

To bolelo :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-(
Ale je vidět, že Bella je máma, suprová máma a jenom rozhovor s dcerou dokázal aspoň trošku vyčistit ovzduší. Stejně je smutno :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-(

4)  annAlice (30.01.2011 15:40)

Bylo fakt dost překvapení, že už jsou oba vlastně skoro dospělí. Moc se těšim na pokračování. Jak Drew zareaguje? Doufám, že dobře.

3)  Ashley (30.01.2011 15:37)

Krásný díl, škoda, že nám tak rychle vyrostli

Linfe

2)  Linfe (30.01.2011 15:37)

Nádhera, nádherovatá nádhera

1)  Katy (30.01.2011 15:11)

No výborně teď mě to zajímá čím dál víc *bfuHele?Nechceš nám sem dát fotku jak asi teď Faith a Drew vypadají prosím

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella