Sekce

Galerie

/gallery/Chyťte Víru.jpg

"What is love? Baby, don't hurt me. Don't hurt me. No more." Haddaway

Když se ostatní vrátili z lovu a všichni jsme si posedali v obýváku, Faith se přidala nervózně k nám. Drcla jsem do Emmetta a naznačila jsem mu, aby něco udělal. Rozhodil rukama v jasném gestu, ale potom se usmál.

„Zahrajeme si fotbal,“ vykřikl radostně a já zaúpěla. Tak zrovna tohle jsem na mysli neměla. Jenže ostatní radostně souhlasili, takže jsem byla davem vytlačena před dům. Když hráli jenom kluci, hráli americký fotbal. S námi hráli ten evropský. Prý to není až taková zábava a je tam méně fyzického kontaktu, ale oni si ten kontakt vždycky rádi najdou.

Zvlášť, když prohrávají.

Začalo to Emmettem, který se s Rose pral o míč, a jelikož prohrával, chytil ji kolem pasu a zlíbal jí krk. Potom ji postavil bokem a kopnul míč Edwardovi. Od té doby to začali používat všichni. Jenže my jsme se doteky a polibky nenechaly rozhodit tolik jako oni, takže jsme to začaly praktikovat všichni. Faith jim alespoň skákala na záda, aby je trochu zbrzdila.

Byly jsme sehrané.

„Pusť mě, Edwarde!“ křičela jsem se smíchem a natahovala jsem se pro míč. Špičkou jsem ho odkopla ještě o kousek dál a teď už jsem na něho nedokázala dosáhnout. Ale než jsem se stihla bránit, byla u míče Faith a nahrála Rose, která skórovala.

„Kde se tady ta malá najednou objevila?“ divil se Emmett a kulil na Faith oči.

„Už nejsem tak malá,“ vyplázla na něj jazyk a postavila se před něj, ruce založené na prsou. Emmett zaujal stejný postoj.

„Pořád jsi menší než já.“

„Ale hezčí,“ vrátila mu se zadržovaným smíchem, ale já to vydržet nedokázala.

„Boduješ, Faith!“ křikl po ní Jasper a snažil se zůstat stát.

„Začínáš být čím dál drzejší, dítě!“ zavrtěl nevěřícně hlavou Emmett a rozcuchal jí vlasy.

„Já za to nemůžu, tos mě naučil ty, tak si nestěžuj.“

„To dítě je fakt drzé,“ konstatovala jsem a Edward jen se smíchem přikývl.

„Ale že jí to jde,“ zasmál se. Jo, moc dobře.

Emmett nám podal stížnost. Prý jsme Faith moc rozmazlili. Nevím, kdo dělal první poslední, aby byla spokojená.

Já ji teda nerozmazlila.

 

Když jsme ráno jeli do školy, v autě byl podivný klid.

„Budeš dneska v ateliéru?“

„Měla bych dokončit tu práci pro paní Stakesovou, takže na ní dneska budu pracovat. Pojedeš se mnou?“ zeptala jsem se jí s úsměvem a otočila se na ni.

„Uvažovala jsem, že bych si něco nakreslila,“ odpověděla zamyšleně.

„Jééé, já pojedu s vámi,“ vstoupil nám do toho Drew a zamračil se, když jsme se na něho obě překvapeně podívaly.

„Co tam budeš dělat?“

„Stát ti modelem,“ nadzvedl obočí a sladce se usmál.

„No potěš,“ konstatovala se smíchem Faith a raději se otočila z okna.

„Jsi hrozně drzá,“ zastěžoval si.

„No vy si máte co vyčítat,“ zasmál se Edward a potom na mě mrknul. Tohle prostě nemůže dopadnout špatně!

 

Škola se neuvěřitelně vlekla. I když jsem měla všechny hodiny s rodinou, nudila jsem se. Teda… až na hodiny s Edwardem. Ten mě dokázal dokonale zabavit. S dětmi jsme se setkávali jenom na chodbách a to byli většinou s kamarády. Tedy s jedním – s Chrisem.

„Proč se nemohla zamilovat třeba do něj?“ zeptala jsem se nespokojeně, když jsem je viděla u skříněk, jak se na sebe smějou.

„Protože bys měla moc pohodový život.“ Objal mě kolem ramen a přitiskl k sobě.

„Ale u něho mám alespoň jistotu, že ji má miluje,“ povzdechla jsem si, ale když jsme přišli dřív, nasadila jsem úsměv a snažila se na sobě nedat nic znát.

„Ahoj,“ pozdravili nás oba se smíchem a společně se vydali na další hodinu.

„Vidíš,“ ukázala jsem na jejich záda, „ani s námi neprohodila slovo.“

„Je zamilovaná,“ ozval se vedle nás Drewův hlas, až jsem nadskočila. A potom jsem vytřeštila oči.

„Ty o tom něco víš?“ zeptala jsem se zmateně. Nepostřehla jsem, že by mu to už Faith řekla…

„Myslí si, že je zamilovaná do Chrise,“ uvedl na pravou míru Edward. Aha.

„A není? Hmmm… Tak tím pádem to taky nechápu,“ pokrčil rameny Drew a odešel.

Ne, tohle neskončí dobře!

Do ateliéru jsme jeli hned po škole. Faith a Drew se škádlili a já alespoň na chvíli zapomněla na všechno okolo.

A když se Drew usadil, aby jí seděl modelem, a ona ho nakreslila tak, jak lidi kreslí tříleté dítě, honili se po ateliéru, jako když byli malí.

„Chceš s tím pomoct?“ zeptala se Faith a zkoumala můj obraz.

„To je dobrý, díky. Za chvíli to budu mít. Zatím bys mohla namalovat Drewa,“ mrkla jsem na ni a ona se usmála.

„Tak fajn. Pokud Drew dokáže být chvíli v klidu.“ To byla pro něho rozhodně výzva, takže se nás snažil přesvědčit o tom, že to dokáže. Ale dělalo mu to problém. Takže když pro mě přijel Edward a on zjistil, že tam bude muset ještě chvíli zůstat, vypadal lehce otráveně.

Domů přijeli až hodinu a půl po nás a na tvářích jim celou dobu hrál úsměv.

Když jsme pak do sebe ládovali večeři, výjimečně v obýváku u televize, všimla jsem si tiché konverzace mezi Faith a Edwardem, ale když jsem chtěla vědět, co se děje, oba zavrtěli hlavou.

„Co kdybychom zítra vyrazili na lov? Jenom dospělí. Konečně bez dětí,“ usmál se na nás Edward a tehdy jsem pochopila, o co v jejich konverzaci šlo. Naštěstí všichni souhlasili. Nebo všem došlo, proč tady ty dva necháváme. Bylo to jedno.

Když jsem se ráno oblíkala na lov, přišla do pokoje Faith a sedla si na postel.

„Co se děje?“ zeptala jsem se s úsměvem. Natáhla před sebe ruce a trochu jimi zatřepala. Byla nervózní.

„Bude to v pořádku,“ ukázala jsem jí ve znakové řeči a ona mi stejně odpověděla, že nebude. Byla jsem vděčná, že jsem se ke kurzu znakovky nechala přemluvit. Když máte dům plný upírů, nemáte žádné soukromí. Znakovka nám ho alespoň trochu zajišťovala.

„Zlatíčko, nemusíš se bát,“ ukázala jsem jí a objala ji..

„Já to nedokážu,“ špitla mi do ucha.

„Ale dokážeš. Jsi silná holka.“ Usmála se na mě.

„Můžeš zůstat poblíž a být na telefonu?“ zeptala se mě prosebně.

To jediné jsem jí mohla slíbit.

Když jsme se potom loučili, objímala jsem ji, jako by měla někam na dlouho odjet. Ale nedokázala jsem si pomoct. Edward mě musel doslova odtáhnout.

Vydali jsme se na sever až ke skalám pár kilometrů od domu. Tam jsme se rozdělili a každý pár si běžel svou cestou. My s Edwardem jsme se vydali k menšímu vodopádu, který ze skal tekl. Sedla jsem si na břeh menšího jezírka, které vodopád vytvořil, skrčila si nohy a objala si kolena. Edward se posadil vedle mě a objal mě kolem ramen.

Nemluvili jsme. Já jsem potřebovala uvažovat a Edward zpracovával své i mé myšlenky, stačilo nám zurčení potůčku.

„Myslíš, že to vyřeší?“ zeptala jsem se nakonec s nadějí v hlase a stále jsem zírala na tu padající vodu.

„Netuším. Jsou jen dvě možnosti, jak to může dopadnout. Ale ani jedna se mi nelíbí,“ zašeptal znepokojeně.

Jo, taky jsem na tom nebyla o moc lépe. Trápila mě ta samá věc. Nedovedla jsem si představit, že by z Faith byla upírka. Neříkám, že jsem o tom nikdy neuvažovala, ale vždycky jsem to okamžitě zavrhla. Nedokázala bych ji tři dny pozorovat, jak trpí bolestmi. I když jsem si jimi nikdy nemusela projít, z vyprávění jsem věděla, že to není nic příjemného. Takže rozhodně nic, co bych si pro Faith přála. Už od začátku jsem se připravovala na to, že nás jednou opustí. Jiná možnost pro mě prostě neexistovala.

A přesto se teď vynořila.

Táhlo mě to ke dnu, ze kterého mě dostalo zazvonění mobilu. Vylekaně jsem sebou trhla a opatrně jsem vytáhla mobil z kapsy. Podívala jsem se na displej a zaklela.

„Faith?“ zvedla jsem nespokojeně telefon a zamračila se na Edwarda.

„Mohla by ses vrátit?“ zeptala se chraplavým hlasem. „Ale jenom ty,“ dodala potichu a popotáhla. Pevně jsem sevřela víčka a potom se ztrápeně podívala na Edwarda.

„Hned jsem tam, zlato,“ slíbila jsem a zaklapla telefon.

„Asi to nedopadlo moc dobře,“ hlesla jsem smutně. „Musím za ní. Zkuste se vrátit co nejpozději.“ Přikývl a políbil mě.

„Dej jí pusu i za mě.“

„A ty zkus najít Drewa. Podle všeho asi utekl, jinak by mi nevolala.“ Potom už jsme se rozeběhli každý na jinou stranu.

Běžela jsem, jak nejrychleji to šlo, ale zdálo se mi to jako hrozně dlouhá doba. A když se přede mnou rozestoupil les a já vstoupila na mýtinku před domem, oddechla jsem si.

Její vůně mě dovedla až na placek za domem. Seděla na jedné z houpaček, pevně se držela řetězů a hlavu měla opřenou o jednu ruku. Bylo mi jí líto už teď a to jsem ještě nevěděla, co se stalo.

Pomalu jsem došla až k ní a dřepla si.

„Zlatíčko,“ zašeptala jsem a pohladila ji po tváři. Otevřela oči a ihned se jí spustily slzy. Objala mě kolem krku a pevně se ke mně přitiskla.

„Čekala jsem, že to tak dopadne, tak proč mě to tak moc vzalo?“ zeptala se a stiskla mě ještě víc. Hladila jsem ji po vlasech a snažila se zadržet alespoň svůj pláč.

„Každé odmítnutí bolí, zlatíčko,“ zašeptala jsem jí do vlasů. „Co ti řekl?“ Popotáhla a odtáhla se ode mě. Utřela si nos a oči a podívala se na mě.

„Nejdříve si myslel, že si z něj dělám srandu, a když zjistil, že to myslím vážně, díval se na mě, jako bych byla nějak pošpiněná. Jako by ta láska byla něco hrozného. Řekl, že jsem jeho sestra, a vyběhl ven. Ale vždyť nejsme praví sourozenci,“ vzlykla a sklonila hlavu. „Věděla jsem, že kdybych byla upírka, bylo by to všechno jinak.“ Vzala jsem jí dlaně do svých a stiskla je.

„Znám svého syna, nejde mu o vzhled. Vyrůstali jste spolu odmalička. Nemůžeš mu mít za zlé, že ho nenapadlo tě brát jinak. Nebráním ho, mohl být trochu mírnější, ale asi jsi ho prostě jenom vyděsila. Potřebuje trochu času. Dala jsi mu hodně podnětů k přemýšlení. Teď, když zjistil, co k němu cítíš, možná přijde na to, že mu taky nejsi lhostejná.“

Zavrtěla hlavou a znovu si utřela slzy.

„To je právě ono, mami. Nedokážu jenom tak čekat, jestli se rozhodne jinak. Když tě někdo odmítne, snažíš se mu vyhýbat. A jak bych to mohla dokázat? Ten dům je sice velký, ale mně by nestačilo ani celé tohle město. Nedokážu kolem něj chodit a dělat, že se nic nestalo.“

„Tak víš co?“ rozhodla jsem nakonec a postavila se. „Nebudeš ho muset vídat, hm? Zajedeme si na pár dní někam pryč. Daleko odsud, co ty na to? Uděláme si dámskou jízdu s tetami a babičkou. Nebo si můžeme vyrazit jenom samy dvě.“

Zvedla ke mně prosící pohled a konečně se alespoň trochu usmála.

„Dlouho jsme nebyly samy,“ zaskřehotala a přijala mou nabídnutou dlaň. „Ale jestli nechceš, klidně pojedu sama.“

„Je ti šestnáct, mladá dámo,“ řekla jsem autoritativním hlasem, ale potom jsem ji objala a podstatně něžnějším hlasem dodala: „Nenechám tě samotnou. Užijeme si to, uvidíš,“ usmála jsem se na ni a vyhnala ji si sbalit věci.

Mezitím jsem zatelefonovala Edwardovi.

„Našel jsi ho?“ zeptala jsem se zoufala. Přestože to byl poloupír a v lese byl zřejmě největší predátor, bála jsem se o něj.

„Jo. Právě se krmí kousek ode mě. A v hlavě má slušný zmatek.“

„Já vím. Mluvila jsem s Faith. Je z toho vedle. Myslí si, že kdyby byla upírka, vzal by to jinak.“

„To není pravda,“ skočil mi do řeči a přesně jsem si dokázala vybavit jeho zamračený obličej.

„Já vím. Každopádně jsme se dohodly, že si uděláme dámskou jízdu. Potřebuje se odsud na pár dní dostat.“

„Kam jedete?“

Povzdechla jsem si a otočila se k domu, abych zjistila, jestli už Faith náhodou není.

„Nevím. Možná do Forks, v Seattlu je plno zábavy, takže se nějak odreagujeme.“ Mezi tou chvilkou ticha jsem uslyšela tlumený vzlyk a povzdechla si. „Musím jít. Miluju tě,“ rozloučila jsem se.

„Já tebe taky. A dejte o sobě vědět,“ řekl smutně a vypnul hovor. Okamžitě jsem se rozeběhla do patra a bez klepání jsem vešla do Faithina pokoje.

Držela v rukou pyžamo, které kdysi dostala od Drewa, a hlavu měla zabořenou v něm. Beze slova jsem k ní došla a objala ji kolem ramen. Svalila se mi do klína a vzlykala dál. Nedokázala jsem ji uklidnit. Zrovna teď bych potřebovala Jaspera, ale věděla jsem, že to ze sebe stejně jednou musí dostat. A raději dřív, než-li později.

Uklidnila se až po značné chvíli a zatímco si dobalovala svůj kufr, já sbalila to nejnutnější do svého. Popadla jsem klíče a společně jsme se vydaly do auta. Faith už seděla vevnitř, já si ještě vzpomněla na peněženku, bez které bychom byly nahrané. A když jsem vycházela ven, vraceli se ostatní.

Drew se jenom překvapeně podíval k autu a přísahala bych, že jsem v jeho tváři zachytila náznak bolesti.

I Edward se po něm překvapeně podíval, ale potom došel až ke mně a objal mě na cestu.

„Dávejte na sebe pozor,“ zašeptal mi do vlasů a políbil mě na ně.

„Vrátíme se, sotva toho bude schopná. Dejte nám alespoň týden.“ Přikývl a políbil mě. Tentokrát na rty.

„Dejte o sobě vědět.“ Přikývla jsem a otočila se k autu. Je mi jí hrozně líto. Nechtěla, aby to věděl. Tušila, že to takhle dopadne. Je to moje vina.

„Není,“ zašeptal mi do ucha, abych to slyšela jenom já. „Nemůžeš se za to vinit. Trápila by se možná ještě víc, kdyby mu to neřekla. A trápila by se rozhodně déle. Udělala jsi dobře, že jsi ji k tomu přiměla.“ Vděčně jsem se na něj usmála a nechala se dovést až k autu.

Obešel ho, otevřel dveře spolujezdce a Faith pořádně objal.

„Budu v pohodě,“ zamumlala mu do košile, ale rozhodně to v pohodě nevyznělo.

„Já vím, že budeš. Jsi silná holka,“ usmál se na ni. „Hlavně se mi v pořádku vraťte.“ Políbil ji na čelo a ještě jednou nám zamával, než jsme se ztratily z jeho dohledu.

Ree


Co se týče toho, jak Drew a Faith vypadají, na což tady už dotaz byl, projela jsem web a něco našla.

Drew - Drew Fuller, podle koho se asi jmenuješ, že? :)

Faith - Briana Evigan. Faith v mých představách sice vypadá jinak, ale Briana se jí alespoň trochu podobá.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

12)  Jalle (13.12.2012 19:21)

Alda

11)  Alda (16.03.2011 21:27)

:) ;)

10)  bb (08.02.2011 23:53)

9)  hellokitty (07.02.2011 19:11)

Domik

8)  Domik (07.02.2011 18:18)

chudák Faith, ale i Drew. Určitě je teď zmatený. Těším se na další!

eMuska

7)  eMuska (07.02.2011 16:22)

Tak toto sa pos- posolilo! Hm! Ale myslím, že Drew bude Vierku tiež ľúbiť, lebo toto podľa mňa nebude iba súrodenecká láska. Aj keď... ty si schopná všetkého! Samozrejme, dobrom slova zmysle. Úžasné. Myslím, že teraz, keď bud baby preč, tak si chlapec uvedomí, o čo prišiel. Dúfam. Krása!

Janeba

6)  Janeba (07.02.2011 13:13)

Ree, znakovka, naprosto bezvadný nápad, jak se v domě plném upíru v tajnosti dorozumět! Faith je mi líto, ale dámská jízda taky nebude k zahození! Třeba přijdou na jiné myšlenky! Oba! nebo vlastně všichni!
Děkuji!!

5)  AMO (07.02.2011 09:40)

Moje představy, jsou moje představy, ale tvým se nebráním a akceptuji je. Jen mi celý díl trhal srdce, má ho ráda - nemá ho ráda... má ji rád - nemá ji rád. Tohle mne ubíjí. Promiň, vím, že to nejde snadno, ale aspoň kousek naděje...

Linfe

4)  Linfe (07.02.2011 09:37)

Jaj chudák holka, ale třeba mu to jednou dojde nebo třeba potká někoho jiného. Kdo ví, co na ně vymyslíš. Každopádně krásná kapitolka a těším se na další.

3)  Lucie (07.02.2011 06:11)

2)  lucka (07.02.2011 00:06)

Fanny

1)  Fanny (06.02.2011 23:54)

No, Faith jsem si představovala trochu jinak, ale Drew podobně... Jinak hezká, jen trošku zamotaná kapitola.:) :) :) ;)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek