Sekce

Galerie

/gallery/Chyťte Víru.jpg

Mimiiiiiiiiiiii

„Sedmý smysl,“ řekla jsem zamyšleně, když jsem seděla v autě na místě spolujezdce a dívala se z okna ven.

„Cože?“ zeptala se překvapeně Rose.

„Včera jsi říkala, že na to máš šestý smysl. Všechny ženské mají šestý smysl. Tohle byl sedmý.“

Zasmála se.

„Aha, to mě nenapadlo.“

„Nemůže mi jakýkoliv tvůj smysl říct, jak to vezme Edward a máma?“

„Edward bude štěstím bez sebe, to se neboj. A Esme to přežije. Možná jí to bude chvíli trvat a možná budeš muset bránit Edwarda, ale přežije to,“ zasmála se.

„Vážně díky za uklidnění,“ hekla jsem naštvaně. Otočila se ke mně a tentokrát už vážně pronesla:

„Opravdu se nemusíš bát. Teď se budeš mít jako v peřince. A Esme bude za vnouče ráda. Tehdy to byl prostě jenom šok. Teď už to bude jiné. Slibuju. Řeknu Jasperovi, aby ji klidnil, jo?“ Přikývla jsem přesně ve chvíli, kdy jsme vjely na cestu k domu.

Zhluboka jsem se nadechla, než jsem vystoupila z auta. Všichni už byli doma. Paráda.

„Dobrý?“ zeptala se Rose a povzbudivě se usmála. Přikývla jsem. Ale nebylo to dobrý. Alespoň ne do té doby, než vyšel Edward s Faith v náručí ven a společně mi zamávali.

„Všechno bude dobrý,“ zašeptala jsem a usmála se na ně.

„Kde jste byly?“ zeptal se zaujatě. Zarazila jsem se a trochu nervózněji odpověděla.

„Za tátou.“ Zbystřil. „Jsem v pohodě, neboj.“

„Rose?“ ozval se z domu Emmettův vyděšený hlas.

„No mně se nemůže stát nic, s čím by mi doktor pomohl,“ zasmála se. „Nechám vás tady,“ mrkla na mě a když procházela kolem Edwarda, vzala mu z náruče Malou.

Překvapeně došel až ke mně a za boky si mě přitáhl k sobě.

„Stalo se něco?“ zeptal se starostlivě.

„Jak se to vezme,“ usmála jsem se. „Víš, nad čím jsem poslední dobou přemýšlela?“ zeptala jsem se.

„Nad hodně věcma,“ usmála se rozpustile.

„A pamatuješ si, nad čím nejvíc?“ Přikývl, ale než jsem stihla říct něco dalšího, promluvil.

„Bello, netrap se tím už. Máme Faith. Můžeme být rádi alespoň za ni. Některým se nepodaří ani to.“

„Už se nebudu trápit,“ slíbila jsem s úsměvem. „Už to budu vědět.“ Přiložila jsem si jeho ruku na bříško a podívala jsem se mu do očí. Trvalo mu dvě vteřiny, než se na mě nevěřícně podíval s otázkou v očích. Můj úsměv mu dal odpověď.

„Ale co když je to zase-“ Zavrtěla jsem hlavou.

„Táta mi to potvrdil,“ zašeptala jsem.

„Ty jsi těhotná?“ vykřikl šťastně a když jsem přikývla, vzal mě do náručí a zatočil se se mnou.

„Cože jsi?“ ozvalo se vevnitř a najednou stáli všichni před domem. Alice překvapeně kulila oči. Rose s klukama se usmívala, jen máma nevypadala moc nadšeně.

„Proto ti včera neseděly ty kalhoty,“ vykřikla Alice a už mi visela kolem krku. „Bude tady další mrně. Já vás miluju,“ jančila a pověsila se na krk prozměnu Edwardovi.

„Rozhodli jste se založit školku?“ zeptal se se smíchem Emmett.

„Závidíš?“ zeptala jsem se škodolibě a jeho odpověď mě překvapila.

„Trochu.“ Mrknul na Rose, ale ta se pořád usmívala. „Ale to mrně si stejně všechny obmotá kolem prstu, takže je to jedno,“ zašklebil se a roztáhl tu obrovskou náruč kolem mě. „A vsadím se s tebou, že řekne Emmett dřív než máma.“

„No to se opovaž!“ utnula jsem ho.

„Je Carlisle v pohodě, nebo ho máme jet vzkřísit?“ zeptal se se smíchem Jasper a taky mě objal.

„Je v pohodě. Dokonce se usmíval, když jsme odjížděly. Myslím, že to zkousl celkem dobře,“ zasmála jsem se. A potom jsem se podívala na mámu. Tvářila se pořád stejně.

„Neboj, kdyby něco, budu ji brzdit,“ mrknul na mě Jazz a máma na něj potichu zavrčela. No vida, ani jsem nevěděla, že to umí. Nerozešla se k nám, pořád stála na místě. A potom Edward tlumeně zavrčel, ale nevypadalo to výhružně. Spíše… naštvaně. A pak potichu zaklel. To mámu konečně probudilo.

„Nejsem z toho nadšená.“

„Všimla jsem si, ale nic s tím nenaděláš. Proboha, budeš babička. Opravdická, ne jen adoptivní. Ber to z té lepší stránky. Jsem už dost stará na to, abych měla děti. Psychicky i fyzicky. Když se to poprvé nepotvrdilo, nejdříve se mi ulevilo, ale potom mi to bylo líto. Já… chtěla jsem­-“

Mluvila bych dál, ale její náhle objetí mě překvapilo.

„Já jsem za tebe šťastná, jenom…“

„Jenom co?“

„Jenom si až moc živě vzpomíná na tvé narození,“ doplnil Edward.

„To bylo jiné, mami. Ty jsi byla člověk a-“

„A zachránila mě přeměna. Jenže ty už napůl upír jsi. Prostě se bojím,“ přiznala.

„Budu v pořádku, mami. Všichni budeme v pohodě,“ uklidňovala jsem ji a možná i sebe.

„Vážně jsem šťastná,“ zašeptala mi, když mě znovu objala.

Nakonec se ke mně konečně dostala Malá a hned mi vtiskla pusu.

„Budeš mít bratříčka, nebo sestřičku,“ usmála jsem se na ni. Slyšela jsem Rose, jak jí to už říká, ale potřebovala jsem jí to říct sama. „Těšíš se?“ Přikývla, ale nebyla jsem si jistá, jestli vůbec tuší, o čem byla řeč.

 

Seděla jsem v zahradním křesílku a pozorovala Edwarda jen v nátělníku a tříčtvrtečních riflích, jak spolu s Emmettem, Jasperem a tátou zápasí se stavbou prolízaček. Bavila jsem se. Šlo jim to od ruky, ale doprovázely to i dobré hlášky. Když je někde Emmett, nemůže to být nudné.

Malá běhala kolem dokola a podávala jim potřebné nářadí. Užívala si to. A Edward si užíval, že s ní tráví takovéhle chvíle.

„Jestli vám to na to dítě spadne, tak poznáte zuřící matku!“ vyjekla jsem na ně, když se jim konstrukce lehce zakymácela.

„Hele, ty matko! Uklidni se, nic se jí nestane,“ halekal Emmett a Edward se na mě usmál. „Dobrý, drží! Ha, jsme dobří, že jo, Bello?!“ dožadoval se uznání.

„Nejlepší,“ zasmála jsem se.

„Teď už jenom síť a houpačky.“ Edward se nabídl, že pro to zajde. A nezapomněl to vzít kolem mě, políbit mě a pohladit už značně vystouplé bříško.

„Dobrý?“ zeptal se. Přikývla jsem.

„Užívám si jarního sluníčka.“ Pochválil mě a políbil na břicho.

Malá si ten den na prolízačkách vyhrála dosyta. Oblíbila si hlavně houpačku. A jelikož byly dvě, Emmett trval na tom, že druhý prcek se musí pohoupat taky. Připadala jsem si jako malé dítě.

Jenže po pár minutách mě začala bolet páteř, takže jsem musela dovnitř. Užívala jsem si to rozmazlování ze všech stran, i když mě to občas deptalo. Většina obyvatel mě měla tendenci nosit, kam si zamanu. Málem jsem je umlátila.

A potom jsem to svedla na hormony.

Všichni se na miminko těšili. Táta bádal ve svých poznámkách k máminu těhotenství a měl radost, že mně to dítě kosti neláme. No, nebyl sám.

 

Už když jsem ráno vstala, bylo mi příšerně. Páteř mě bolela více než obvykle a dítě si na mě snad vybíjelo svou krizi identity. Ano, bylo mi mizerně.

„Vypadáš hrozně, Bello!“ konstatoval Emmett.

„Oh, díky za kompliment,“ prskla jsem naštvaně a konečně se mi podařilo uvelebit na pohovce vedle Edwarda. Okamžitě u mě byla Malá a sápala se Edwardovi na klín, aby mi mohla osahávat břicho. Potlačila jsem zavrčení a vzápětí vytřeštila oči, že jsem vůbec zavrčet chtěla.

„Je ti dobře?“ zeptal se starostlivě Edward a pohladil mě po tváři.

„Ne! Právě jsem měla chuť zavrčet na svou dceru, jsem na všechny protivná a Emmett si ze mě střílí,“ sykla jsem. „Vážně mi není dobře.“

„No promiň,“ bránil se Emmett, „já to nemyslel špatně.“

„Vždyť říkám, že jsem protivná,“ fňukla jsem.

Byla to hrůza. Edward mi dělal, co mi na očích viděl. Když jsem měla chuť na zmrzlinu, dostala jsem zmrzlinu, když jsem dostala chuť na pořádný kus masa, dostala jsem ho. Jenže většinou mi stačilo jedno sousto a dostala jsem chuť úplně na něco jiného.

Já sama pociťovala nepříjemné šimrání, když jsem byla sama se sebou v jedné místnosti. Edward to snášel a ještě mě s úsměvem uklidňoval, že už to brzo bude v pohodě. Měla jsem chuť mu zakroutit krkem a přesto jsem ho tolik milovala. Byla jsem prostě nesnesitelná. A když to začali říkat i mí rodiče, dostala jsem záchvat hysterického pláče a od té doby byli všichni zticha. Edward mě tišil skoro dvě hodiny.

Dva týdny jsem přenášela! Když mi táta řekl, že dítě ví, kdy je připraveno se dostat na svět, dostala jsem záchvat křiku a nadávala jsem, že to moje ví, co ho na světě čeká, a jestli ho tam nechá i po zbytek věčnosti, protože jestli jo, teprve uvidí, co to je hysterická těhotná ženská. Uznal, že mé vyšilování by už dlouho snést nemuseli a řekl, abych se připravila.

Najednou jsem úplně obrátila.

„To jako teď hned?“ špitla jsem.

„Jo, půjdu se nahoru připravit,“ přitakal táta a odešel. Otočila jsem se na ostatní a většina z nich měla stejně vyděšené pohledy jako já. Zaraženě jsem si sedla na pohovku a zírala do blba, než ke mně přišel Edward, dřepl si přede mě a vzal mé ruce do svých.

„Budeš v pohodě. Oba budete,“ klidnil mě s úsměvem, ale nějak jsem mu ho nedokázala oplatit. Trhaně jsem přikývla a nechala se jím lehce políbit. Stočil pohled k prvnímu patru a potom se na mě povzbudivě usmál. „Tak pojď, Carlisle už je připraven.“

„Držíme palce,“ překřikovali se jeden přes druhého, když si mě Edward vyzdvihl do náruče a odnesl nahoru.

Táta měl v pracovně donesené lehátko a všechny potřebné věci. Třásla jsem se strachy a nechala se uklidňovat Edwardem. Zavřela jsem oči a po chvíli jsem se cítila čím dál, tím víc unavená. Něco bylo špatně. Hodně špatně. Chtěla jsem vykřiknout, ale nedokázala jsem to. Slyšela jsem jen Edwardův uklidňující hlas, že je všechno v pohodě, ale museli mě uspat, a ať si trochu odpočinu. A potom už jsem ztratila pojem o čemkoliv.

 

Probudily mě sluneční paprsky, které po dlouhé době do tohohle městečka zavítaly. Hladily mě po tváři a nutily mě odvrátit tvář na druhou stranu.

„Musíš být potichu, ať maminku nevzbudíš,“ slyšela jsem Edwardův tichý hlas a hlasitější šepot Malé. Nedokázala jsem dál zůstat v klidu.

Otevřela jsem oči a zírala přímo do těch Edwardových zlatých. Oba dva leželi vedle mě a Malá se teď zářivě smála a vlepila mi pusu.

„Ahoj,“ pozdravila mě a já jí sípavě odpověděla.

„Jak ti je, lásko?“ zeptal se potichu Edward a s úsměvem mě pohladil po tváři.

„Celkem dobře. Ale co malé?“ zajímala jsem se hned. Ještě víc se usmál.

„Je to kluk. A je neskutečný.“ Kluk… Dala jsem Edwardovi syna.

„Proboha,“ hlesla jsem dojatě. „Chci ho vidět.“ Usmál se na mě a vstal, aby mi pomohl.

„Dokážeš se postavit?“ Přikývla jsem.

„Jen jsem malinko slabší,“ přiznala jsem a vzala ho za nabízenou ruku. Jizva na břiše mě trochu bolela, ale dalo se to snést. Teprve až jsem vstala, všimla jsem si malé postýlky u dveří, která byla ještě do porodu schovaná úplně jinde.

Pomalu mi pomohl dojít až k ní a odkryl bílý baldachýn. Pod malinkou dečkou ležel přikrytý prcek. Malá přiběhl k nám a hned se dožadovala taky jednoho pohledu. Edward ji vzal na ruce a spokojeně mě objal kolem pasu. Měla jsem hrozné nutkání vzít ten uzlíček do rukou, ale byl tak sladký, když spal. Nebyla jsem schopná ho probudit.

„Je sladký,“ hlesla jsem dojatě a spokojeně jsem se podívala na Edwarda. Tu něhu a lásku, kterou měl v očích, jsem u něj snad ještě nikdy neviděla.

„A je náš,“ zašeptal. Slzy mi přetekly přes okraje víček a já je nedokázala ovládat. Dala jsem život někomu jinému, dala jsem ho tomuhle malému stvoření.

„Co říkáš na brášku?“ otočila jsem se k Malé. Zkrabatila čelo a podívala se na Edwarda.

„Nesmím si s ním hlát,“ žalovala. Nakrčila jsem čelo, ale než jsem se stihla zeptat na důvod, Edward to vysvětlil.

„Je to kluk. Poloupíří kluci jsou jedovatí. Kdyby ji kousnul, přemění ji,“ povzdechl si. Do háje. Tohle mě nikdy nenapadlo. „Měla by ses najíst, jsi slabá.“

Podívala jsem se na prcka a usmála se.

„Asi jo. Ale nejdřív se půjdu vysprchovat.“  Pomohl mi do dojít do koupelny a přikázal mi, ať se nezamykám. Ne že by mu dělal problém se přes zámek dostat, ale nechtěl ničit dveře. Když jsem vylezla z koupelny, bez řečí mě vzal do náruče a odnesl dolů. Okamžitě se na mě všichni snesli a ptali se, jak se mám, a ubezpečovali mě, že mám nádherné dítě. Nemuseli to říkat, věděla jsem to.

Ale teprve teď mi došlo, že nevím, jak se jmenuje. Jestli ho pojmenovali tak, jak jsme se dohodli.

„Pro kluka jsme se dohodli na jediném jméně. A to dostal,“ ujistil mě Edward.

Drew. Drew Cullen. Tak se jmenoval náš syn.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Alda

20)  Alda (16.03.2011 21:20)

Miminko jménem Drew ! No to je nadělení. Ree, povídka roztomilá a krásná. A jdu opět na další děkuju moc !!!

eMuska

19)  eMuska (24.01.2011 20:35)

Edward s Bellou bábo mal, íííááá íííááá ouuu! Maličký sa Drew volal! íííááá íííááá ou! A Drew Drew sem, a Drew Drew tam, sem Drew, tam Drew, všade je len Drew Drew! Toto si posledný deň spievam furt dokola... Je to úplne krásne...

Linfe

18)  Linfe (24.01.2011 09:18)

Skvělá kapitolka o tak dlouhém období. Ani na chviličku jsem se nenudila a čekala, jak to dopadne. Dostala mě na konci smutná Faith s tím, že si s bratříčkem nemůže hrát. Moc se těším na pokračování

Domik

17)  Domik (23.01.2011 20:36)

naprosto úžasná povídka! Moc se těším na další díl!

16)  mary (23.01.2011 16:19)

15)  Eleonor (23.01.2011 13:33)

To je krásné. Drew je božské jméno už se mocinky těším na další dílek :D :) :) :) :)

Lucie

14)  Lucie (23.01.2011 09:20)

13)  elie-darrem (23.01.2011 07:21)

super:-)

12)  hellokitty (23.01.2011 01:14)

eElis

11)  eElis (23.01.2011 00:44)

jééé, mimčo už je na světě a je to kluk. Jen doufám, že nekousne malou Faith. nádherná kapitolka

Janeba

10)  Janeba (23.01.2011 00:22)

Ree, Bella má mimčo, chlapečka jménem Drew! Jupí! Bezva, ale tu jeho jedovatost sis nemohla odpustit, viď?! Krásná kapitolka!
Děkuji!!

kytka

9)  kytka (23.01.2011 00:13)

Fanny

8)  Fanny (22.01.2011 23:16)

Syn? No, moná jsem trochu doufala v Ness, ale Drew je taky skvělej:D Jen škoda, že si s ním Faith nemůže hrát... To by se sestřičkou snad mohla.;)

Nosska

7)  Nosska (22.01.2011 22:47)

Jééé konečně klidnej porod Jsem zvědavá jestli bude mít nějaký dar...

Lenka326

6)  Lenka326 (22.01.2011 22:35)

jejda, to byl fofr. :D Celé těhotenství, vlastně ani nevíme jak dlouhé - normálních 9 měsíců? jsme přeskočili a chlapeček je na světě. To je krásné , jen teda nevím, jak to budou řešit s jeho jedovatostí, hlavně kvůli Faith. Může ohrozit i Bellu?

5)  AMO (22.01.2011 22:29)

To bylo jako kouzlo... a také docela rychlé ... máme kluka jako buka!!!
Hlavně chraňte malou, nesmí se proměnit takhle malá

4)  gabina (22.01.2011 22:25)

Evelyn

3)  Evelyn (22.01.2011 21:39)

2)  Bety (22.01.2011 21:32)

Krása...chudák malá nemoci si s ním hrát...Rychle dalši

1)  Ashley (22.01.2011 21:16)

Bombastické!!! To, jak jsi shrnula celé těhotenství mě překvapilo, ale zvládla jsi to skvěle!!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse - Seth Clearwater