Sekce

Galerie

/gallery/Chyťte Víru.jpg

Když už si myslíte, že život nemůže být lepší, zjistíte, že může být hlavně horší...

Ten den jsme si náramně užili. Měli jsme s sebou plno filmů a konečně jsme se mohli věnovat sami sobě. A když jsem si vařila večeři, Edward mi pomáhal. Což znamenalo, že byl všude binec. Zvlášť na mně. Byla jsem celá od mouky. On byl celý od mouky. Takže jsme se museli jít umýt.

Samozřejmě každý zvlášť.

Jako gentleman mi dal přednost, takže už jsem ležela před krbem, když se vrátil. V tom oranžovém světle ohně vypadal jenom v kalhotách naprosto úžasně.

Sedl si za mě a přitáhl si mě do náruče.

Chvíli jsme seděli mlčky, ale potom jsem to nevydržela a musela jsem se zeptat.

„Co kdybychom jim to dali k Vánocům?“ zeptala jsem se s úsměvem a pozorovala plápolající oheň v krbu.

„Co?“ zeptal se a jeho dech mi trochu ovál krk. Ošila jsem se a ještě více se k němu natiskla.

„Co kdybychom jim pod stromeček odtajnili to, že spolu chodíme?“ zeptala jsem se. Byl přelom listopadu a prosince, takže to není zas až tak vzdálený plán.

Otočil si mě čelem k sobě a pořádně se mi podíval do očí.

„Jsi si jistá? Bello, vážně počkám, než to budeš doopravdy chtít,“ snažil se mě ujistit.

„Já vím a jsem ti za to vděčná, ale vážně to tak chci. Už nejsem malá holka, abych se styděla říct rodičům, že s někým chodím. Vždyť je to přirozené, ne?“ ušklíbla jsem se a rozesmála ho tím.

Chytil mi tváře a usmál se.

„Miluju tě,“ zašeptal.

„Já vím,“ uchechtla jsem se. Opřel si svou hlavu o mou a vzápětí mě políbil. Věděla jsem, že jsem se rozhodla dobře, když jsem se rozhodla s ním trávit věčnost. A děkovala jsem mu, že ve mně dokázal najít úplně novou osobu. Poblázněnou puberťačku, když jsem s ním o samotě, ale vzornou matku, když se starám o Faith.

Hrozně jsem ho milovala. A chtěla jsem mu to dokázat.

Do toho polibku jsem se ponořila ještě víc než obvykle. Překvapila jsem ho tím, ale rozhodně si nestěžoval.

Jednou rukou mě přidržoval za zadek a druhou se opíral o zem, abychom nespadli, jak jsem na něm byla natlačená. A já si najednou připadala, že jsem hrozně pozadu.

Přejela jsem mu po ramenech až k pažím a potom jsem se vrátila zpátky na jeho hruď. Připadala jsem si, jako bych pod svými dlaněmi vytvářela sochu boha krásy, boha oddanosti, boha doteků. Jenže tohle dokonalé dílo naštěstí nebyla jen zkameněla socha. Byla to živá bytost, pokud se mu žívá dá říkat. Byl to upír. Ten nejdokonalejší a nejkrásnější. Bylo to stvoření, které naprosto vyvracelo tvrzení, že nic není dokonalé. On dokonalý byl. Byl to kluk… Ne, byl to muž, kterého jsem milovala. A potřebovala jsem vědět, že patří jenom mně.

Věděl, co chci. A pokud to nevyčetl z mých doteků, moje myšlenky to na něj musely přímo řvát. Vstal i se mnou v náručí. Přesunul se k posteli a opatrně mě položil do peřin. Naklonil se nade mě, ale nepolíbil mě. Rty přejížděl po celé délce krční tepny a užíval si, když pod náporem jeho doteků v ní začala krev pulzovat častěji.

Aniž by rty i jen o milimetr nadzvedl, zajel mi rukama pod tričko a přejel po bocích až nahoru. Když si uvědomil, že narazil jen na holou kůži, zavrčel mi do krku a znovu mě políbil na rty. Ruce okamžitě vysunul zpod trička, podepřel mi záda a posadil se se mnou. Chytila jsem ho kolem krku a zasypávala mu ho polibky. Jeho ruce našly lem mého trička a pomalu ho sunuly nahoru. Zběsile jsem dýchala a užívala si ten pocit mé nahé kůže na jeho.

Nadzvedla jsem ruce a trochu mu pomohla mi ho svléct. Odhodil ho někam za sebe a okamžitě mi rty objížděl krk. Tentokrát je však sunul stále níž a trochu si mě od sebe odklonil, aby měl co nejvíce prostoru pro polibky.

Stěží jsem popadala dech a pevně mu zarývala prsty do jeho ramen. Když se rty dostal až k srdci, na chvíli tam zůstal a místo rtů k němu přitiskl ucho.

„Ten zvuk miluju,“ zašeptal.

„Bije jenom pro tebe,“ vzdychla jsem omámeně. Zase si mě přitáhl až k sobě a konečně mě zase začal líbat. Tlačil mě co nejvíc na sebe, takže jsme mezi sebou neměli ani kousek místa. Přesto se jeho šikovné prsty dostaly k zapínání mých riflí a jedním šikovným pohybem je rozeply.

Trochu jsem ztuhla a přestala mu jeho doteky oplácet.

„Edwarde,“ zamumlala jsem mezi polibky a otevřela oči zároveň s ním. „Já jsem…“ začala jsem, ale zadrhla se uprostřed věty, když mě políbil na krk.

„Co?“ zeptal se a rty přesunul do mého dekoltu. Nedokázala jsem se pořádně uvolnit. Nešlo to.

„Edwarde,“ zamumlala jsem naléhavě. Konečně toho nechal a zadíval se mi do očí.

„Ano, lásko?“ zeptal se. Uhnula jsem pohledem a cítila horkost tváří. „Co se děje?“ zeptal se starostlivě a odhrnul mi vlasy z tváře.

„Já jsem… ještě s nikým to…“ zadrhávala jsem se, jak mi bylo trapně. Lehce se zasmál a políbil mě na ucho.

„Já vím,“ řekl láskyplně. „Budu opatrný,“ slíbil a položil mě do peřin. Věřila jsem mu. Nebyl by schopný mi ublížit. A pod jeho doteky jsem se naprosto uvolnila.

 

Ležela jsem mu stulená v náručí a užívala si ty zbytky pocitů, které ve mně před chvíli vybuchly jako časovaná bomba.

„Jenom doufám, že tohle Alice neviděla,“ zamumlala jsem mu do kůže a políbila ho na žebra.

„Myslel jsem, že jí pořád měníš vize.“

„To sice jo, ale nejsem si jistá, jestli jsem to teď zvládla,“ přiznala jsem. Zasmál se. „No co, měla jsem hlavu úplně něčeho jiného.“

„Já vím,“ políbil mě smířlivě. „Já taky.“

 

„Ahooooj,“ ozvalo se druhý den večer z telefonu.

„Řekla bych, že tě ráda slyším, ale nikdy jsem neuměla lhát,“ odpověděla jsem a Edward se uchechtl.

„Hmmm… To, že jsi drzá, tentokrát přejdu. Pořád jsem na tom lépe než Edward, který to s tebou musel vydržet celou dobu.“

„Sprosťáku!“ přerušila jsem ho.

„Poslyš, Esme vzkazuje, že by bylo fajn, kdybyste se co nejdříve vrátili.“

„Proč?“ zeptala jsem se překvapeně. Rozhodně se mi odsud nechtělo.

„Prej ti to nesmím říct.“ Už jsem se nadechovala k hysterickému záchvatu, že je něco s Malou, když pokračoval: „Ale mám tě ujistit, že prcek je v pohodě.“

„Nevěřím ti. Chci ji k telefonu,“ zabručela jsem. Povzdechl si a slyšela jsem nějaké šustění, zřejmě jak vybíhal schody.

„Prcku, máma,“ zahučel.

„Mamiiiiii,“ zapískla do telefonu. Zůstala jsem s pootevřenou pusou a nebyla schopná odpovědět. Vážně mi řekla mami?

„Ahoj, sluníčko,“ odpověděla jsem, když do mě Edward žduchnul. „Jak se máš?“

„Stlejda Emmett zlobí,“ smála se a v pozadí bylo slyšet Emmettovo procítěné Bonzačko!

„Zítra přijedeme, ano?“ Zapískla a řekla, že se moc těší. Típla to dřív, než se k telefonu dostal znovu Emmett.

Sklonila jsem ruku s telefonem do klína a zírala před sebe.

„Řekla mi mámo,“ řekla jsem dojatě. Edward mě políbil na spánek a objal kolem ramen.

„Jsi její máma, bylo jasné, že ti tak bude říkat,“ usmál se.

„Já vím, ale… Musíme jet.“ Zvedla jsem se a chtěla jsem jít balit, ale zastavila mě jeho trefná poznámka.

„Měli bychom jít alespoň jednou na lov,“ zasmál se.

Tak rychle jsem odloveno ještě neměla. A když konečně dolovil i Edward a jeho oči se zase mohly rovnat tomu nejlepšímu zlatu, které existovalo, konečně jsme mohli jít balit.

Vyjížděli jsme krátce po půlnoci, protože nás u balení přepadla chvilka stesku, že je to naposledy, co máme klid sami pro sebe.

Takhle unavená jsem v autě spokojeně usla.

Edward mě probudil až před domem. Máma s Malou už nás čekaly na zápraží domu a mávaly nám.

Sotva jsme vystoupili, pustila Malou na zem a ta se k nám s rozpaženými pažemi rozeběhla. Edward u ní byl rychleji než já a zatočil se s ní.

„Ahoj, princezno,“ vlepil ji pusu na čelo a posadil si ji na ruku.

„Mami,“ natahovala se ke mně, když mě viděla, a zase mě dojala.

„Ahoj, zlatíčko!“ políbila jsem ji na tvář a vzala si ji do náručí. „Ahoj, mami,“ přivítala jsem se i s ní a tentokrát jsem pusu na tvář dostala já.

„Jak jste se měli?“

„Stýskalo se nám,“ přiznala jsem.

„Určitě nejvíc po mně, že jo?!“ dožadoval se pozornosti Emmett.

„No jasně, po tobě nejvíc,“ zasmála jsem se.

Za chvíli jsme byli všichni naskládaní v obýváku a všechny zajímalo, jak jsme se měli. Řekli jsme, že jsme si užívali to nicnedělání a ve skutečnosti jsme na lovu moc nebyli. Nelhali jsme, jen… jsme zatajovali informace. A podle Edwardova pobaveného úsměvu a Alicina frustrovaného výrazu se nám to dařilo víc než dobře.

„A proč že jsme to měli přijet už tak brzo?“ zeptala jsem se později.

Mámě zmizel úsměv z tváře a nervózně si zastrčila pramínek vlasů za ucho.

„Volal Eleazar. Chtějí se před svátky stavit na návštěvu.“

„Neee,“ zaklela jsem a zabořila si hlavu do polštáře.

„Přijedou všichni,“ dodala, jako by mi to předtím nemělo dojít.

Ach jo, zase ta mrcha upírská. Vždycky mi vadila, ale teď, když jsem s Edwardem, jí za její chování nejspíš utrhnu hlavu. Jestli se na něho bude sápat jako vždycky, tak-

„Bello? Jsi v pohodě?“ zasmál se Emmett a drcnul do mě.

Ne, nejsem. Protože se ta harpyje pihatá zase bude snažit sbalit Edwarda! Grrr­…

Slyšela jsem Edwardův tlumený smích a zamračila se.

„Bavíš se?“ zeptala jsem se jízlivě. S rukou na ústech a s širokým úsměvem přikývl. „Fajn, alespoň někdo.“

„Nemohla jsem je odmítnout. A nechtěli jsme, aby tady byli dřív, než dorazíte vy dva.“ Zarazila jsem se.

„Proboha, kdy mají přijet?“ zhrozila jsem se.

„Zítra,“ špitla.

„No paráda, lepší uvítání jsem si nemohla ani představit,“ zaklela jsem a Jasper nespokojeně mlaskl a natáhl k usměvavému Emmettovi ruku s několika dolary. „Ne, nechci vědět, o co jste se vsadili!“ štěkla jsem po nich a tentokrát mlaskl Emmett a prachy Jasperovi zase vrátil. „To snad není možné!“

Raději jsem odešla do kuchyně, protože jsem měla chuť ty dva zahryznout. A znovu jsem zaklela, když jsem zjistila, že všechno to s Eleazarem a ostatními je pravda a zítra tady všichni budou nasáčkovaní a ta upíří mrcha mi zase zvedne tlak.

„Zlatíčko, vážně jsem měla chuť jim říct, aby ji nechali doma, ale nehodí se to,“ přišla za mnou máma a omlouvala se.

„Já vím. Holt to budu muset vydržet. A možná si užijeme i srandu.“ Škodolibě jsem se usmála a zatímco jsem vymýšlela plány, se skleničkou vody jsem si zase sedla na pohovku. Jenže mi to přemýšlení netrvalo dlouho, protože Malá si vyžadovala mou pozornost a nosila mi oblíbené hračky a potom se převlíkala do různého oblečení a chodila se mi předvádět. Až u třetího kousku mi došlo, že tohle oblečení jsem na ní ještě neviděla.

„Počkej,“ vykřikla jsem, když se kolem mě protočila a chtěla se jít zase převléct. Chytla jsem ji za ruku a přitáhla zpátky k sobě. „Tohle jsem jí nekupovala,“ řekla jsem dostatečně nahlas a ze shora se ozvalo tiché hysterické uchechtnutí. „Alice, co jsem ti o tom nakupování říkala?!“

„Když ona byla trochu protivná, když jste tady nebyli. A nákupy ji uklidnily. Dokonce usnula v autě,“ bránila se.

„Já tě jednou zabiju,“ sykla jsem a zavrtěla hlavou. Nevinně se usmála a zase zmizela.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Alda

13)  Alda (16.03.2011 20:55)

Já se taky lekla jako Janeba, že se něco děje. Jinak pěkné a děkuju !!!

Janeba

12)  Janeba (21.01.2011 15:38)

Už jsem se lekla, že se děje něco mnohem horšího! Tohle však určitě zvládnou! Ree,
Děkuji!!

eMuska

11)  eMuska (04.01.2011 20:58)

Myslím, že pri príchode Tanyi to do Vianoc zatajiť nestihnú.

10)  hellokitty (12.12.2010 23:48)

9)  mina (12.12.2010 22:51)

noo myslim si, že odtajnenie bude ovela skor ako na Vianoce!!!
inak

8)  gabina (12.12.2010 22:47)

7)  Lucie (12.12.2010 19:44)

Lenka326

6)  Lenka326 (12.12.2010 19:04)

Krásné , konečně byli spolu sami, v klidu bez všudypřítomné rodinky. Nevím, jak si Bella představuje, že vydrží skrývat svoji lásku ještě celý měsíc? Navíc s Tanyou, která si na Edwarda dělá zálusk. To bude setkání!!! Už se na to moc těším.

5)  zuzka (12.12.2010 16:51)

z tiani buýde predkrm

4)  Ashley (12.12.2010 15:05)

doonalé!!! jsem moc zvědavá na tanyu v tvém podání

3)  LŮCA (12.12.2010 14:05)

jsem zvědavá jak to bude pokračovat,nevím proč,ale mám pocit,že jen klid před bouří

2)  kytka (12.12.2010 13:28)

Evelyn

1)  Evelyn (12.12.2010 12:31)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek