Sekce

Galerie

/gallery/Chyťte Víru.jpg

Nevítaná návštěva nemůže skončit dobře...

„Pojď. Přečtu ti pohádku, ano? No tak, zlatíčko, musíš jít spinkat,“ přemlouvala máma ten samý večer Malou.

„Ať mi ji pšečte táta,“ řekla zabručeně. Zvedla jsem udivený pohled od časopisu v ruce přímo na mámu. Ta se trochu zachmuřila a chytla Malou za ručičky.

„Zlatíčko, tatínek není-“

„Myslím, že jsi ji špatně pochopila,“ zarazila jsem ji.

„Vždyť chtěla, ať jí to přečte tatínek.“ Přikývla jsem.

„To ano, ale nejspíš jiný, než si myslíš.“ Nechápavě se na mě podívala a já místo odpovědi zvedla pohled na Edwarda.

„Myslela mě?“ podivil se. Napůl pochybovačně, napůl souhlasně jsem přikývla.

„Zlatíčko, chceš přečíst pohádku ode mě?“ otočil se na Malou a ta zběsile přikývla. Na obličeji se mu objevil šťastný úsměv a i s ní v náručí odešel do pokoje.

Miluje tě! A není sama, poslala jsem mu ještě v myšlenkách.

„Teď už nás úplně považuje za rodinu,“ usmála se máma a sedla si vedle mě.

„Jo, konečně,“ usmála jsem se i já.

Ještě chvíli jsem si četla a potom jsem šla ty dva zkontrolovat. Malá už spala a Edward na ni s úsměvem zíral.

Doufám, že ta mrcha zítra pukne závistí.

„Postaráme se o to, aby brzo vypadla. Jsem si jistý, že Jasper s Emmettem mi pomůžou,“ řekl a podíval se bokem. „A Rose prý taky,“ dodal se smíchem.

„Byla bych raději, kdyby vůbec nepřijela,“ zabručela jsem. „Ach jo, asi budu protivná. Jdu spát.“ Zamávala jsem mu a šla si lehnout.

Dopoledne mě probudily ty dvě moje obludky.

„Za půl hodiny jsou tady,“ upozornil mě Edward.

„Hmmm… o takovém probuzení jsem vždycky snila,“ zabrblala jsem a zalezla do koupelny.

Ještě než přijeli, uložili jsme Malou, protože ta narozdíl ode mě byla už po obědě. Krom toho jsem nechtěla, aby byla u mého přivítání s Mrchou.

Přijeli vážně brzo. Z čehož jsem byla hrozně nadšená. Máma nás nahnala ven do řady a mi ještě pošeptala, ať se chovám slušně. Ten obličej, který jsem na ni udělala naštěstí zachytil jenom táta a pobaveně na mě mrknul. Taky ji nikdy neměl rád. Ostatně… nikdo z nás. Slyšela jsem praskání větviček pod koly dvou aut a za chvíli se obě dvě objevily před námi.

Teprve teď mi došlo, že na některé z nich jsem se opravdu těšila. V rychlosti vystoupili z aut a nadšeně se s námi vítali.

„Tanyo,“ křikla jsem s radostí a objala ji, „ráda tě vidím.“

„Já tebe taky,“ zasmála se. „Tak kde ji máš, co?“ zeptala se s jiskřičkami v očích.

„Spí, ale určitě bude brzo vstávat. Ale povídej. Co nového?“

„Bohužel nic, pořád je u nás,“ zašklebila se a stočila pohled směr vypočítavá zrzka, která… právě omakávala Edwarda.

Jak by jí to slušelo, kdybych jí utrhla ruce?

Střelil po mně pobaveným pohledem a raději se šel vítat s Carmen.

Jo, ta tě omakávat může!

Akorát na mě vyšla řada k přivítání se s Cory a rozhodně jsem nebyla nadšená.

„Och, Bello, zlatíčko, tak ráda tě vidím,“ řekla ironicky a vystrojila si na tváři úsměv.

„Taky jsi mi hrozně chyběla. Život mi pomalu upadal do stereotypu, ale s tebou je vždycky tooolik zábavy,“ protáhla jsem a poplácala ji po rameně. Když už jsem ji nedokázala snášet, začalo to ve mně vřít a všechna ta pára chtěla ven, což s sebou přinášelo spršku rýpání, narážek, posměšků apod., což pobavilo všechny až na ni.

Než jsme si stihly říct něco dalšího, Eleazar ji taktně odstrčil a přivítal se se mnou.

„Carlisle mi říkal, že ses konečně naučila ovládat svou schopnost. A Alice je z toho prý značně nervózní,“ zašeptal mi, ale Alice ho slyšela a hlasitě sykla.

„Ups,“ přikrčil se a nakonec se rozesmál. „Tak mi to někdy předvedeš, jo?“ Slíbila jsem mu to. I když byl hlavou jejich klanu, někdy se rád spolčil s Emmettem a Jasperem a nikdy z toho nevzešlo nic dobrého.

Malá se vzbudila asi za hodinu a ihned se stala středem pozornosti. Což samozřejmě vedlo k tomu, že mi seděla na klíně s hlavou zabořenou v mém rameně a nikdo se na ni nesměl podívat.

„Je sladká,“ rozplývala se Kate.

„Jo, ale rozhodně nemá ráda baseball,“ zastěžoval si Emmett. Nezasvěcení nadzvedli obočí, takže jim to Edward musel vysvětlit.

„Kdykoliv se hraje baseball, Malá se rozhodne, že by si hrozně ráda hrála s Emmettem,“ zasmál se. „Ale je tvoje vina, že ji nedokážeš odmítnout.“

„Ale když ty oči na mě vždycky tak prosebně zíraj. To je nejhezčí ženská, kterou jsem kdy potkal. A to ani není upírka.“ Zarazil se. „Teda… samozřejmě, že až po tobě, Rose!“ snažil se vyžehlit, ale k jeho překvapení se jenom zasmála a pohladila ho po paži.

„To je v pohodě, Emme, vždyť máš pravdu.“

A Malá se rozhodla prozkoumat bojiště. Opatrně zvedla hlavičku a pomalu ji otočila ke Carmen. Když se na ni usmála, rychle mi praštila hlavou do ramene, aby se ukryla před světem. Když ona nevidí nás, nevidíme my ji. Typická dětská teorie.

Ukázala se, až Carmen vytasila její oblíbené sušenky. Ta Malá byla vážně hrozně vypočítavá.

Celý den se snažili, aby mě s Cory nenechali samotnou v jedné místnosti. A pro jistotu jich tam zůstávalo víc. Takže když už jsem uložila Malou a většina si šla po svých, v obýváku s námi zůstaly Tanya s Rose a Edward.

Ten mi právě vyrval ovladač z ruky a jelikož byla reklama, přepnul to na sport.

„Typický chlap,“ zanadávala jsem. „Přepni to, už to bude.“

„Teď začala reklama.“

„Ale teď už to určitě bude,“ řekla jsem za necelou minutu. Neodpověděl. „Už?“ zkusila jsem po chvilce znovu. „Ale teď už určitě jo,“ fňukla jsem. Otočil se na mě, že něco řekne, ale Cory byla rychlejší.

„Když jsi byla malá, byla jsi rozhodně méně otravná,“ protočila oči.

„Když jsem byla malá, mohla jsem tě kousnout, aniž by na mě byl někdo jiný naštvaný,“ vrátila jsem jí a ti tři se snažili zadusit smích.

„To by nebyl ani teď,“ prohodila potichu Rose a usmála se na ni. Potichu jsem se zasmála, ale Cory to moc nepobavilo. Zavrčela. V tu ránu byla Rose u ní, časopis v jedné ruce a druhou ji svírala pod krkem.

„Ještě jednou na mě zavrčíš, tak přísahám, že to bude to poslední, co uděláš.“

„Rose, nech ji,“ mírnil ji Edward. A přestože jsem Cory nesnášela, snažila jsem se ji mírnit taky.

„Nestojí ti za to, Rose!“

„Ale jo, stojí!“ procedila skrz zuby. „Už nikdy na mě nevrč, jasný?!“ Přikývla a sotva od ní byla Rose v bezpečné vzdálenosti, utekla do lesa. A Rose se rozesmála.

„Nikdy není nad chvilku dramatu.“

„Jsi hrozná,“ zabručela jsem a hodila po ní polštář. „Já ti to uvěřila.“

„Když ty jsi hrozně důvěřivá, Bello,“ zasmála se, ale potom zvážněla. „Ale ta chuť ji tu hlavu někdy utrhnout, ta je moc velká.“

„Já vím,“ broukla jsem.

Naštěstí se nevrátila dřív, než jsem šla spát.

A ráno se netvářila nadšeně, když jsme s Edwardem spolu s Malou sešli ze schodů a celou dobu jsme se smáli.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem ji a Malá mě napodobila. Ten obličej, který nahodila, mě rozesmál ještě více. „Uletěly ti včely?“

„Aby tobě jedna nepřiletěla,“ sykla a z několika stran se k ní doneslo zavrčení.

„Chovej se slušně!“ prskl po ní Edward a to ji vytočilo snad víc, než kdyby to udělal kdokoliv jiný.

Házela po nás vražedné pohledy, kdykoliv jsem byla v jeho blízkosti. Takže prakticky pořád.

Přestalo mě to bavit po obědě, který jsem si díky ní vůbec nevychutnala, tak jsem navrhla, že bychom mohli zajet pro dárky.

Edward nadšeně souhlasil.

A všichni ostatní taky, jen aby se dostali někam daleko od ní. Nakonec jsem je ukecala, že pojedeme jenom my dva. Máma slíbila, že se o Malou postará Krom toho, Cory potřebuje pohlídat, aby tady něco nevyvedla. Držela se zuby nehty, aby na mě nevystartovala, protože věděla, že by nestihla udělat ani krok a byla by bez hlavy. A já si to náramně užívala.

 

„Konečně zase sami,“ usmála jsem se zbožně, když jsme seděli v autě.

„Jo, taky mi to chybělo,“ usmál se. A ani jednoho nezajímalo, že ještě před třemi dny jsme seděli ve vytopené chaloupce daleko odsud.

„Vymyslela jsi alespoň, co koupíme?“ zeptal se a položil mi ruku na stehno. Přikryla jsem ji tou svojí a zadívala se ven.

„Mámě nějaký obraz, tátovi knihu, tím se jim zavděčíme vždycky,“ uvažovala jsem.

„Těm dvěma by ses zavděčila, i kdybys jim koupila štěně,“ zasmál se. Jo, asi má pravdu. Jenže pro ostatní mě nic nenapadlo.

Poslední záchranou byly okamžité nápady v obchodech.

Dárek pro Emmetta jsme koupili ve stejném obchodě jako dárek pro Malou. Když má rád medvědy, rozhodně se mu tenhle velký zalíbí.

Rose jsme vybrali jeden úžasný parfém a Alice krásné blyštivé náušnice. Snad jediný dárek, o kterém nebude vědět. Její muž dostane… no, něco velmi praktického. Jenom doufám, že nás nezabije.

Když jsme měli všechno vybrané, rozdělili jsme se, abychom si mohli koupit dárky navzájem, a dohodli se, že se setkáme u auta.

Už byla tma, když jsem k němu došla. Edward už u něj naštěstí stál a s úsměvem mi otevřel kufr, abych tam mohla hodit tašku. Potom se opřel o auto a přitáhl si mě do náruče.

„Ještě se mi nechce domů,“ zabručel a oždibával mi krk.

„Mně taky ne,“ přiznala jsem unešeně. „Musíme ujíždět častěji. Ale zase tam na nás čeká Malá.“

„No to sice jo, ale…“ zarazil se a potom rezignovaně spustil ruce podél těla. „Dobře, tak jedeme.“ Trochu mě odstrčil a chtěl nastoupit do auta.

Nespokojeně jsem mlaskla a chytla ho za ruku.

„Tři týdny, lásko,“ snažila jsem se ho uklidnit. Jeho tvář se rozzářila a pevně si mě vzal do náručí. „Co je?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Jak jsi mi řekla?“

Uchechtla jsem se.

„Víš, že už si ani nepamatuju?“ zasmála jsem se. Zavrčel. Ne výhružně, jen dotčeně. Přestala jsem se smát a natáhla se pro krátkou pusu. „Miluju tě,“ zašeptala jsem a ta rychlost, s jakou se jeho rty zase přitiskly na ty mé, byla neuvěřitelná. Tohle bylo poprvé, co jsem to řekla nahlas. A jeho radost byla tak obrovská, že když ji všechnu vložil do toho polibku, rozhodně mě tím zaskočil.

Jazykem mi přejel přes ret a když jsem omámeně vzdychla a tím lehce pootevřela rty, okamžitě se natlačil dovnitř. Můj jazyk ho s radostí uvítal.

Po chvíli se z toho náruživého polibku stal zase líný a když se ode mě konečně odtáhl, rty jsem měla naběhlé a hrozně citlivé.

„Tak jedeme,“ řekl s úsměvem a já na něj jen připitoměle koukala. Po tomhle chce, abych normálně fungovala?!

„Do Forks to rozdýcháš,“ zasmál se a políbil mě na čelo. Potom už mě do toho auta doslova dostrkal.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

13)  Jalle (12.12.2012 17:29)

privítanie s Tanyou som sa divila

Alda

12)  Alda (16.03.2011 20:59)

Tahle povídka byla............. Ree už možná víš co chci říct a jestli nevíš, tak se mrkni na předchozí kapitoly. A děkuju !!

Janeba

11)  Janeba (21.01.2011 16:01)

Cory je opravdu "milá"! To ji vážně ještě nikdo tu hlavu neutrh? Doufám, že Ed s Bellou to ustojí a Malá vlastně taky!Ree, Děkuji!!

eMuska

10)  eMuska (04.01.2011 21:09)

tééééda! nakupovanie darčekov bolo na jednotku s ležiaca osmička hviezdičkami! Sú úžassní!

Nosska

9)  Nosska (19.12.2010 15:17)

Děkuji Ti, touhle povídkou se ma neuvěřitelně zvedla njlada

8)  zuzka (19.12.2010 12:37)

7)  Devil (19.12.2010 11:15)

nádherná, božská s krásná povídka

6)  elie_darrem (18.12.2010 20:39)

nádhera

5)  Lucie (18.12.2010 19:19)

4)  hellokitty (18.12.2010 18:34)

3)  AMO (18.12.2010 18:28)

No trochu klidu si zasloužíme a setkání zatím tak probíhá a tak ať to vydrží!!!
A malá si vytvořila "tátu" !!!
A já bych také měla nějaké dárky pořídit:/ :/ ...

2)  kytka (18.12.2010 17:37)

Krásná kapitolka.

1)  Ashley (18.12.2010 17:18)

krása!!!! tahle pohodová povídka přímo pasuje do tohohle období plného chaosu, ten vánoční klid, který se v posledních letech vytrácí nám ty servíruješ plnými doušky!!! Gratuluju!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella